Regionální potraviny a jejich vliv na znečištění ovzduší

Znečištěné ovzduší má prokazatelně nepříznivé účinky na lidské zdraví. Znečišťující látky mohou způsobit širokou škálu zdravotních problémů od méně závažných až po vážná onemocnění a zvyšují zátěž imunitního systému, což může vést k předčasné úmrtnosti. To vyvolává také značné ekonomické dopady, protože rostou náklady na zdravotní péči a snižuje se produktivita ve všech hospodářských odvětvích kvůli zvýšení pracovní neschopnosti.

Znečišťující látky nepříznivě působí i na vegetaci, mohou ovlivnit její růst a způsobit snížení výnosů zemědělských plodin a lesů. Jsou i příčinou eutrofizace a acidifikace půdních a vodních ekosystémů a následné změny druhové skladby a úbytku rostlinných a živočišných druhů. Řada znečišťujících látek má schopnost se v prostředí kumulovat, negativně ovlivňovat ekosystémy a přecházet do potravního řetězce. Dále mají některé z nich přímý nebo nepřímý vliv na klimatický systém Země.

Znečišťující látky jsou přenášeny v atmosféře a mohou tak ovlivňovat kvalitu ovzduší jak v nejbližším okolí samotného zdroje znečištění, tak ve vzdálenějších oblastech. Nutné je zmínit i poškozování materiálů a budov, často historického významu, působením znečišťujících látek v ovzduší. I přes řadu realizovaných opatření v minulých letech produkují jednotlivé typy zdrojů takové množství emisí, které je v kombinaci s meteorologickými a rozptylovými podmínkami příčinou překračování imisních limitů některých škodlivých látek.

V současnosti představují ze sledovaných znečišťujících látek největší problém suspendované částice a na ně vázané polycyklické aromatické uhlovodíky. V jarním a letním období jsou na řadě lokalit překračovány imisní limity přízemního ozonu. Konkrétní podíl jednotlivých zdrojů na znečištění venkovního ovzduší je však v různých oblastech odlišný, záleží na skladbě zdrojů v dané lokalitě, ale také na přenosu škodlivin z jiných oblastí.

Míra znečištění ovzduší je objektivně zjišťována pomocí sítě měřicích stanic, které monitorují koncentrace znečišťujících látek venkovního ovzduší (imise) v přízemní vrstvě atmosféry. Při hodnocení kvality ovzduší jsou především porovnávány zjištěné úrovně koncentrací s příslušnými imisními limity, případně s přípustnými četnostmi překročení těchto limitů, což jsou úrovně koncentrací, které by podle platné legislativy neměly být překračovány.

Čtěte také: Klidný spánek jako v přírodě

Imisní limity a doporučení WHO

Znečišťující látky, které jsou sledovány a hodnoceny vzhledem k prokazatelně škodlivým účinkům na zdraví populace nebo na vegetaci a ekosystémy, mají stanoveny imisní limity. Hodnoty imisních limitů vycházejí z doporučených hodnot Světové zdravotnické organizace (WHO), kterou byly určeny na základě řady epidemiologických studií. V případě bezprahově působících látek jsou imisní limity odvozeny ze stanovených hodnot karcinogenního rizika.

V zájmu ochrany veřejného zdraví doporučuje WHO zachování úrovně znečišťujících látek v ovzduší dokonce na nižší úrovni, než pro kterou byly nepříznivé dopady na zdraví zdokumentovány. Nicméně tyto hodnoty vycházejí ze závěrů souvisejících se zdravotními dopady znečištění ovzduší a neberou v potaz otázky týkající se technické a ekonomické proveditelnosti a další politické a sociální faktory.

Suspendované částice a jejich vliv

Atmosférický aerosol jsou pevné a kapalné částice suspendované v ovzduší produkované přírodními i antropogenními zdroji. Suspendované částice mohou být primárního či sekundárního původu. Primární částice jsou do ovzduší emitovány přímo, sekundární částice v ovzduší vznikají procesem konverze plyn-částice (gas-to-particle conversion).

Suspendované částice mají široké spektrum účinků na srdečně-cévní a respirační ústrojí. Dráždí dýchací cesty, omezují obranné mechanismy a usnadňují vznik infekce, vyvolávají zánětlivou reakci v plicní tkáni, přispívají k oxidačnímu stresu a tím i k rozvoji aterosklerózy, ovlivňují elektrickou aktivitu srdce a od roku 2013 jsou zařazeny mezi prokázané lidské karcinogeny. Účinek závisí na velikosti, tvaru a složení částic.

Benzo[a]pyren, který se v ovzduší vyskytuje převážně navázán na částice, je vhodným markerem znečištění ovzduší PAH. Důvodem je jeho stabilita a relativně konstantní příspěvek ke karcinogenní aktivitě směsi PAH vázaných na částicích. PAH představují skupinu látek, z nichž řada má toxické, mutagenní či karcinogenní vlastnosti, patří mezi endokrinní disruptory a působí imunosupresivně.

Čtěte také: Jak na nepříjemný zápach z odpadu?

Oxidy dusíku (NOX)

Jako oxidy dusíku (NOX) jsou označovány oxid dusnatý (NO) a oxid dusičitý (NO2). Více než 90 % antropogenních emisí NOX představují emise NO. Z hlediska vlivu na lidské zdraví lze za nejvýznamnější formu považovat NO2. NO2 postihuje především dýchací systém. Hlavním efektem krátkodobého působení vysokých koncentrací NO2 je nárůst reaktivity dýchacích cest a z toho vyplývající nárůst obtíží astmatiků.

NOX přispívají k acidifikaci a eutrofizaci půd a vod. Vysoké koncentrace NOX mohou poškodit rostliny. NOX jsou prekurzory přízemního ozonu a částic.

Ozon (O3)

Ozon (O3) je sekundární znečišťující látka bez vlastního emisního zdroje, vzniká jako součást fotochemického smogu. Vzniká za účinku slunečního záření soustavou reakcí zejména mezi NOX, VOC a kyslíkem. Ozon může být transportován na velké vzdálenosti, kumulovat se a dosáhnout vysokých koncentrací daleko od míst svého vzniku.

Hlavní účinek ozonu na lidský organizmus je dráždivý. Dráždí oční spojivky, nosní sliznice a průdušky. Krátkodobé studie ukazují, že koncentrace O3 mohou mít nepříznivé účinky na funkci plic vedoucí k jejich zánětu a respiračním problémům. Zvýšeně citlivé vůči ozonu jsou osoby s chronickými obstrukčními onemocněními plic a astmatem.

Další znečišťující látky

• Benzen: Patří mezi karcinogenní látky pro člověka. Emise benzenu jsou do ovzduší vnášeny výfukovými plyny i odpařováním z palivových systémů vozidel.
• Olovo: Při dlouhodobé expozici lidského organismu se projevují účinky na biosyntézu hemu, nervový systém a krevní tlak.
• Kadmium: Dlouhodobá expozice kadmiu ovlivňuje funkci ledvin.
• Arsen: Vysoké koncentrace způsobují postižení nervového systému.
• Nikl: Může ovlivnit dýchací soustavu a obranyschopnost člověka.
• Oxid siřičitý (SO2): Má dráždivé účinky na oči a dýchací soustavu. Přispívá k acidifikaci prostředí.
• Oxid uhelnatý (CO): Snižuje kapacitu krve pro přenos kyslíku.
• Elementární uhlík (EC): Je součástí jemné frakce aerosolových částic (PM2,5).
• Organický uhlík (OC): Je jak primární, tak i sekundární částice tj. OC je součástí jemné frakce aerosolových částic (PM2,5).

Doprava a znečištění ovzduší

Jedním z nejzávažnějších problémů dopravy měst a obcí je znečištění ovzduší emisemi, které mají rizikový vliv na zdraví člověka. V současné době mají na zvyšujícím se znečištění ovzduší vliv především mobilní zdroje.

Čtěte také: Jak se vyhnout poplatku za odpad, když neprodukuji odpad?

Emise představují znečištění měřené přímo ze zdrojů znečištění na daném území. Zdroje znečištění jsou celostátně sledovány v rámci Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO).Tyto zdroje jsou rozdělené do základních dvou podskupin: zdroje stacionární a mobilní.

V Praze bylo v roce 2005 evidováno 246 velkých zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO 1), zatímco v roce 1995 to bylo 254 zdrojů. V roce 2005 bylo v Praze 3098 středních zdrojů (REZZO 2) přičemž v roce 1995 bylo těchto zdrojů 2718. Ve městě ovšem nabývá na významu především sledování mobilních zdrojů, kterými jsou automobily, letadla (v některých lokalitách v blízkosti letišť) nebo také železniční kolejová vozidla.

Praha je na tom z hlediska emisí oxidů dusíku ze všech zdrojů znečištění výrazně nejhůře ze všech krajů. Celorepublikovou hodnotu převyšuje 5,8 krát (hodnota 20,78 t/km2 v Praze) a druhou nejvyšší hodnotu Ústeckého kraje převyšuje 1,6 krát. Podstatným zdrojem emisí oxidů dusíku jsou obecně mobilní zdroje. Koncentrace automobilové dopravy na území Prahy je hlavní příčinou vysokých emisí tohoto druhu.

Co se týče hodnoty emisí SO2 ze stacionárních zdrojů, Praha zaujímá v roce 2005 čtvrté místo mezi nejhoršími kraji, a převyšuje republikový průměr (2,75 t/km2), stejně jako dalších 5 krajů. Vyšší emise oxidu siřičitého než v Praze jsou především v Ústeckém kraji, na jehož území jsou zdroje, které dlouhodobě produkují nejvíce těchto látek. Vysoké emise SO2 jsou i v kraji Moravskoslezském a Pardubickém kraji.

Dopad emisí na kvalitu ovzduší v daném regionu, tedy čistota ovzduší (imise) se měří na stanicích automatizovaného imisního monitoringu ČHMÚ. Kromě nich jsou do informačního systému zahrnuty i výsledky měření na stanicích dalších organizací (např. SZÚ). Stanice měří hodnoty koncentrací znečišťujících látek, např. oxidu siřičitého SO2, oxidu dusnatého NOx, oxidu dusičitého NO2, prašného aerosolu PM10, benzenu nebo těžkých kovů (As, Cd, Hg, Ni, Pb).

Vzhledem k tomu, že při měření imisí jsou sledovány imisní limity celé řady znečišťujících látek je v případě Prahy velmi pravděpodobné, že na většině stanic naměřené hodnoty alespoň u jedné z látek tento limit překročí. Celkově je pražská situace v tomto směru nejhorší ze všech regionů, mimo jiné i proto, že všechny monitorovací stanice jsou umístěny na území města. Je pouze zřejmé, že v hl. m. Praze je nejdůležitějším prostředkem k zlepšení imisní situace trvalé omezování automobilové dopravy zejména v rozšířeném centru města.

V rozdělení podle druhu emisí jsou pro situaci v Praze zejména významné emise tuhých látek. Oxidy dusíku jsou stále i zde jednou z hlavních znečišťujících látek, jejich podíl na tvorbě kyselých dešťů a zvláště přízemního ozónu působí v Praze velké znečištění ovzduší. Jejich emise se stabilně snižují. Poměrně značně nepříznivý je vývoj emisí oxidu uhelnatého.

Nejvýznamnějším zdrojem znečištění ovzduší na území Prahy je automobilová doprava. Hodnoty znečištění ovzduší z mobilních zdrojů ve všech ukazatelích několikanásobně přesahují údaje ze zdrojů stacionárních. Při srovnání měrných emisí z dopravy vychází Praha oproti celorepublikovému průměru jako podstatně více znečištěná. To je zapříčiněno mnohonásobně vyšší koncentrací automobilové dopravy na území hlavního města, než na území celé republiky.

Kvalitu ovzduší v hl. m. Praze i přes významné pozitivní změny zejména v devadesátých letech v řadě ukazatelů založených na měření emisí znečišťujících látek ze stacionárních zdrojů můžeme hodnotit jako trvale nevyhovující. Pro hodnocení a zdraví lidí jsou rozhodující imise. Měření imisí, tedy množství znečišťujících příměsí ve vzduchu je v Praze prováděno na 23 pozemních měřících stanicích. Naměřené hodnoty jsou srovnávány s určenými limity pro jednotlivé znečišťující látky.

Regionální potraviny jako řešení

Potraviny z našich končin se sklízí v jejich přirozené sezóně - nikoli napůl zralé, aby pak (mnohdy neúspěšně) získávaly barvu a pseudochuť v umělé atmosféře. Nadměrná doprava škodí přírodě, lidskému zdraví a obtěžuje hlukem. Kamiony, letadla a lodě každodenně spolykají tisíce tun ropy a vyprodukují mnoho oxidu uhličitého a dalších zplodin. Zlatá rada tedy zní: zaměřte se na nákup místních potravin. Informace o zemi původu musejí prodejci ze zákona uvádět na etiketách.

O krok dál můžete zajít, zaměříte-li se na potraviny ze svého kraje. Regionálních značek jsou v České republice desítky. Podstatná část z nich je sdružena v Asociaci regionálních značek (ARZ). Značky zapojené do ARZ jsou charakteristické jednotným vizuálním stylem značek i propagačních materiálů. Značky s podobnými logy respektují i stejná pravidla udělování, která vedle původu v regionu zdůrazňují ekologickou šetrnost a regionální jedinečnost.

Úplně nejlepší je však jít přímo ke zdroji - tedy k farmáři. U něj máte větší záruku, že produkty budou čerstvé a kvalitní. Mnoho drobných farmářů totiž dováží svoji produkci i do měst. Kromě přímé podpory a zapojení se do místní produkce se můžete připojit i k naší výzvě Tohle žeru, která má za cíl dosáhnout mimo jiné udržitelného a ekologicky šetrného zemědělství.

KPZ je systém produkce a spotřeby potravin založený na úzkém vztahu mezi producentem a spotřebiteli. Je to oboustranně výhodné partnerství, které spotřebiteli zajišťuje pravidelnou dodávku čerstvých potravin po celou sezónu a farmáři zase jistotu odbytu a spravedlivé ocenění jeho práce.

Sezónní potraviny

V současnosti není problém koupit cokoliv, na co máme zrovna chuť. Ne vždy však tyto potraviny mají stejnou chuť a kvalitu, jak je známe z jarních či letních měsíců nebo přímo ze zemí, kde dozrávají. Sezónní potraviny jsou takové potraviny, které v daném ročním období přirozeně dozrávají. Neztrácí tak na kvalitě skladováním, umělým dozrávání nebo dopravou přes půl světa a bývají kvalitnější a chutnější. Sezónní produkci se proto dovážené potraviny jen tak nevyrovnají a nemohou ji zcela nahradit.

V každém ročním období lze však připravovat zdravá a chutná jídla ze sezónních surovin. V létě a na podzim je to snadné. O něco více fantazie musíme zapojit v období zimy a časného jara - i v těchto měsících jsou ale pro naše tělo i přírodu mnohem lepší místní produkty než tropické ovoce ze supermarketu. Prolistujte si také starší kuchařky a osvědčené rodinné recepty. Možná Vás překvapí, jak dobře ladí se sezónou.

Pokuste si pro začátek doma vytvořit či vytisknout vlastní kalendář nebo tabulku, abyste měli informace o sezónní produkci stále na očích. Jak již bylo zmíněno výše, jíst sezónně nemusí nutně znamenat to, že budete konzumovat pouze potraviny, co zrovna najdete na zahrádce nebo které zrovna sklidil farmář.

Zpracování a uchovávání sezónních potravin

Naopak, mnoha způsoby můžete sezónní potraviny zpracovat tak, aby zachovaly svou kvalitu, ale zároveň jste si je mohli dopřát i za několik měsíců, kdy už v obchodě čerstvé a lokální potraviny nenajdete, protože nebudou růst. Zároveň se vyhněte zbytečnému plýtvání a vyhazování potravin, které byste nebyli schopni včas zkonzumovat (například když otrháte meruňku, některé si necháte čerstvé, některé zavaříte a z některých uděláte marmeládu).

Případně můžete vyzkoušet některé potraviny pěstovat sami, například bylinky nebo nějakou základní zeleninu či ovoce. Moderní sušičky zvládnou usušit vše od mrkve přes šípky až po broskve během pár hodin a značná část výživových látek zůstane zachována. Lahodná pochoutka plná vitamínů, skvěle chutná a můžeme jej mlsat kdykoliv v průběhu roku.

Sušení potravin je jeden z nejlepších způsobů, jak uchovávat vitamíny. Proto se doporučuje udělat si zásoby sušeného ovoce a zeleniny na zimu, kdy je čerstvého ovoce (a tím pádem i vitamínů) nedostatek. I když jsou regály v supermarketech přeplněné exotickými druhy ovoce, je třeba brát v úvahu, že se musí v zemi původu trhat ještě nezralé, aby se po cestě v kamionech a na lodích nezkazily.

Kromě sušení můžete přebytky zkusit i zavařit. V zimě pak určitě přijde sklenička meruňkové marmelády nebo cuketového čatní vhod. Při zavařování navíc můžete kombinovat tradiční receptury i nové postupy a vyhnout se tak cukru i umělým konzervantům. Receptů a návodů na zavařování je na internetu mnoho, stačí si jen vybrat.

Důsledky spalování odpadu

Činností spaloven, zejména v důsledku nakládání s pevnými zbytky, totiž dochází ke znečišťování životního prostředí. Dioxiny se podle výsledků těchto studií objevují ve zvýšených koncentracích ve vejcích slepic z domácích chovů, které představují citlivý indikátor znečištění prostředí těmito látkami. Mají totiž volný přístup ke kontaminované půdě a prachu, který společně s drobným hmyzem dostávají do svého těla.

Limit, který je daný na evropské úrovni pro obsah těchto látek ve vejcích byl překročen téměř ve všech případech, vyšší byl i oproti vejcím zakoupeným v supermarketu. To znamená, že zbytky ze spalování odpadů mohou být zdrojem kontaminace životního prostředí perzistentními organickými látkami (POPs), vznikajícími jako nezamýšlené vedlejší produkty spalování odpadů.

Vliv dopravy potravin na životní prostředí

Nakupováním potravin pocházejících z blízkého okolí lidé chrání životní prostředí, vypočítali britští vědci. Naopak dovoz jídla z velkých vzdáleností způsobuje životnímu prostředí vážné škody. Vědci uznávají, že nedostatečné označení výrobků v obchodech spotřebitelům výběr těch správných potravin nijak neusnadňuje.

„Vzdálenosti, které jídlo urazí, mají mnohem horší dopad na životní prostředí, než jsme si kdy mysleli. Autoři vypočítali, že pokud by veškeré potraviny, které spotřebujeme, pocházely ze zdroje vzdáleného maximálně 20 kilometrů, environmentální náklady by klesly ze současných více než 2,3 miliard liber na méně než 230 milionů. Roční „ekologická úspora“ by tedy činila 2,1 miliardy liber.

„Mohli bychom tyto náklady na poškození životního prostředí zahrnout do cen potravin, což by na chování lidí vliv mělo. Mohlo by to být efektivní ekonomicky, ze sociálního pohledu jsou tu však určité nedostatky, protože bohatých lidí by se toto opatření dotýkalo mnohem méně.“ Vědci tedy místo toho navrhují mírnější variantu.

Tabulka: Emise ze stacionárních zdrojů v přepočtu na 1 km2

tags: #regionalni #potraviny #vliv #na #znecisteni

Oblíbené příspěvky:

• Jedle vs. Svízel: Porovnání
• Kvalitní kompost
• Znečištění ovzduší: srovnání dopravy
• Problémy s vypouštěním vody z pračky?
• Výkup druhotných surovin - ČR