Když Příroda Čaruje: Objevte Kouzlo Přírodních Zázraků

Když příroda čaruje, nezbývá než koukat a tiše žasnout. Zázraky přírody jsou často na dosah ruky. Mohou to být drobné kytky u našich nohou, po kořisti pátrající dravci a vůbec všichni ti přírodní tvorové, svádějící svůj každodenní boj o život. A příroda čaruje na každém kroku, i když míst, která jsou k tomu stvořená, rychle ubývá.

Příroda dokáže vytvořit neskutečné věci. Stejně tak i lidská fantazie. A když se tyto dvě síly spojí, tak můžete v přírodě uvidět například i moudrého stromového enta ze světa Pána prstenů.

Místa, Kde Příroda Předvádí Své Umění

Nechceme jí upřít magickou krásu, ale určitě není jediným skalnatým útvarem, z jehož barev přechází zrak! Peruánská duhová hora Vinicunca se v posledních letech stala hitem Instagramu.

1) Geopark Čang-jie (Čína)

V předhůří čínského pohoří Čchi-lien-šan (Qilian Shan) se v provincii Kan-su (Gansu) nachází národní geopark, který získal jméno po nedalekém městě Čang-jie (Zhangye), důležité zastávce na Hedvábné stezce. Dnes jsou ale větším magnetem právě „duhové hory“. V legendě se jejich vznik přisuzuje bohyni, která ve snaze ochránit obyvatele před zvěří roztavila hory různých barev.

2) Serranía de Hornocal (Argentina)

„Hora čtrnácti barev“ se specifickým zubatým profilem krášlí krajinu argentinské provincie Jujuy v severozápadním cípu země. Nejhezčí podívanou nabízí v odpoledních hodinách, kdy slunce jednotlivé odstíny vápence zvýrazní, a to z vyhlídky v úctyhodné nadmořské výšce 4350 metrů. Na tu se dá dostat po nezpevněné cestě z města Humahuaca. Pokud vám stačí polovina odstínů, vydejte se do stejnojmenného údolí (Quebrada de Humahuaca), kde barevná „Sukně sedmi barev“ (oficiálně Cerro de los Siete Colores) obklopuje vesničku Purmamarca. Legenda se tentokrát vztahuje k Inkům, jejichž dětem připadaly původní hory moc nudné, a tak je natřeli.

Čtěte také: Když příroda čaruje: Článek

3) Landmannalaugar (Island)

Islandské duhové hory asi není potřeba našim čtenářům představovat. Ale věděli jste, že název v překladu znamená „lidské tůně“? Vždyť také přímo v kempu, odkud se vyráží na oblíbený čtyřdenní trek Laugavegur, se můžete vykoupat v termálním jezírku, do něhož přitéká voda i z ledově chladného potoka, a tak si můžete najít svoje místečko s ideálně namíchanou teplotou. A pozorovat obsidiánové a ryolitové vrcholy, které hrají všemi barvami. I v létě se na nich místy drží sníh, který dodává krajině nádech fantasy příběhů.

4) Seven Coloured Earths (Mauricius)

„Sedmibarevná země“ tentokrát neoznačuje pohoří, ale malou oblast nedaleko vesnice Chamarel, kde zvlněný terén připomíná písečné duny. Původní, čedičová láva se tu proměnila na jílové minerály. I kdybyste promíchali vzorky písku všech sedmi barev, po nějaké době by si k sobě přesto našly stejné odstíny cestu.

5) Rainbow Range (Kanada)

I kanadský zástupce má souvislost s vulkanickou aktivitou - jedná se o osm milionů let starou štítovou sopku v Britské Kolumbii, která dlouhodobě erodovala pod vlivem ledovců. Mineralizace usazenin z lávy a sopečných písků se pak postarala o zbarvení, díky němuž si od původních obyvatel vysloužila název Tsitsuti, což v nářečí ulkatcho zcela nepřekvapivě znamená „duhové hory“, i když nezáří tak sytými a divokými barvami jako ty předešlé. Vede k nim krásný a nepříliš náročný trek v rámci málo známého parku Tweedsmuir.

6) Jihozápad (USA)

V této části Spojených států, prošpikované národními a státními parky či monumenty, se můžete pestrobarevnými skalami kochat hned na několika místech. V oblasti Vermilion Cliff s najdete mimozemské Coyote Buttes s pískovcovou Vlnou nebo pruhované hory Old Paria, kde se natáčely westerny. Nedaleko odtud září do okolí Žlutá skála, náležící do rezervace Grand Staircase-Escalante. Barvy jako by se malíři rozlily v údolí Smrti na místě příznačně nazvaném Artist’s Palette. A oči přecházejí i z odstínů v Ohnivém údolí (Valley of Fire).

7) Hormuz (Írán)

Ostrůvek v Hormuzském průlivu, propojujícím Perský a Ománský záliv, je něco jako přírodní galerie roztodivných tvarů a barev. V autě ho objedete za půlden, přestože budete často stavět.

Čtěte také: Klidný spánek jako v přírodě

Neobyčejné Stromy a Lesy

K návštěvě jemenského ostrova Sokotra, kde rostou unikátní fotogenické „stromy dračí krve“, není momentálně ideální situace. Neobyčejné dřeviny ale najdeme i v jiných koutech světa.

1) Pando (USA)

Na první pohled nepůsobí čtyřicet hektarů topolů osikovitých na území utažské rezervace Fishlake National Forest nijak zvláštně. Unikátnost se totiž odehrává pod zemí, kde stromy propojuje jediný kořenový systém. V podstatě se tedy jedná o jeden organismus, který je se zhruba 6000 tunami nejtěžším a největším na naší planetě. A také jedním z nejstarších - vědci hovoří o 80 000 letech, někteří dokonce neváhají sáhnout až k číslovce milion. Schopnost jeho obnovy se v posledních letech bohužel začala snižovat.

2) Deadvlei (Namibie)

Název „mrtvý mokřad“ napovídá, že v často fotografované hlinité pánvi už se nemnoží vůbec nic. Předpokládá se, že před více než tisíci lety tu rozvodněná řeka vytvořila mělké tůně, v nichž vyrostly akácie. Jenomže o dvě stě let později se klima výrazně změnilo a oblast vyschla. Žár byl dokonce tak prudký, že stromy vyschly dřív, než by se stačily rozpadnout. A tak se dnes můžeme kochat fantaskním pohledem na holé černé kmeny obklopené oranžovými písečnými dunami. V Namibii stojí za návštěvu i Quiver Tree Forest s živými aloemi rozsochatými.

3) Baobabová alej (Madagaskar)

Ikonickým výjevem je i stromořadí asi pětadvaceti baobabů, které lemují část prašné cesty (pouhých 260 metrů) mezi madagaskarskými městy Belon’i Tsiribihina a Morondava. Stromy dorůstají až do výšky třiceti metrů a původně se jejich koruny tyčily nad okolním hustém tropickým lesem, který se ale stal obětí rozsáhlé těžby dřeva. Popularita aleje mezi turisty vedla ke vzniku placeného parkoviště a malého informačního centra. Vyplatí se popojet ještě o sedm kilometrů dál k propleteným „baobabům lásky“.

4) Národní park Sequoia (USA)

Baobaby sice působí ve vyprahlé africké krajině impozantně, ale vedle kalifornských sekvojovců obrovských jsou to trpaslíci. V Obřím lese (Giant Forest) roste pět z deseti největších stromů světa z hlediska objemu, včetně jednoho z nejvyšších stromů planety (83,8 m), který má dokonce své jméno: Generál Sherman. Slávu si získal i padlý sekvojovec Tunelový kmen (Tunnel Log), pod nímž projíždějí auta. Naprostá většina parku je ovšem divočina přístupná pouze po svých nebo na koňském hřbetu.

Čtěte také: Jak na nepříjemný zápach z odpadu?

5) Bambusový háj Sagano (Japonsko)

Další les je pro změnu jedním z nejhustších. V severozápadním cípu města Kjóto se v oblasti Arašijama ve větru ladně vlní tisíce štíhlých bambusů. Pokud na stezkách mezi nimi zrovna nehlučí davy instagramových turistů, můžete se díky tomu zaposlouchat do mysticky uklidňujících zvuků. Japonské ministerstvo životního prostředí dokonce přiměly zařadit bambusový les mezi stovku akustických zázraků země.

6) Wistman’s Wood (Anglie)

Oblast Dartmoor v anglickém Devonu proslavil hrůzostrašný příběh Psa baskervillského. Není tedy divu, že se právě zde můžete projít lesem jako vystřiženým z děsivé pohádky. Koneckonců název Wistman je prý možná odvozen od místního výrazu wisht, který znamená tajuplný nebo prokletý. Dominantní dřevinou jsou roztodivně pokroucené duby, některé snad až pět set let staré. Mezi nimi se povalují mechem a lišejníky porostlé balvany. Je potřeba být opatrný, jeden z lišejníků (Bryoria smithii) je velmi vzácný.

7) Křivý les (Polsko)

Krzywy las, ležící jižně od města Gryfino, byl vysázen ve třicátých letech minulého století. Po několika letech se kmeny zhruba čtyř set borovic začaly stáčet v pravém úhlu k severu. Dnes tak svým tvarem připomínají srp. Na rozdíl od podobně zdeformovaných stromů na nejjižnějším bodě Nového Zélandu, kde je vinen silný vítr, není v případě polského lesa dodnes uspokojivě vysvětleno, proč k záhadnému ohnutí kmenů došlo.

Kniha "Když Příroda Čaruje"

Kniha "Když příroda čaruje" by vás měla na takovou pouť vzít a skrze unikátní fotografie se s vámi podělit o jedinečnou atmosféru kouzelné české přírody. Kniha přináší právě to, co bychom od zkušeného fotografa i vypravěče kalibru Oldřicha Mikulici očekávali. Nádherné fotky pokrývají celý rok v přírodě, od jara do zimy. Autor provází svého malého vnuka a přivádí jeho pozornost k přírodním krásám. Velmi inspirativní a užitečná kniha.

Autoři knihy jsou Josef Ptáček a Oldřich Mikulica.

Nádherná kniha plná unikátních fotografií. Nechápu, jak je vůbec možné něco takového nafotit. Text rovněž výborný, poučný, milovníci ptactva jej musí ocenit.

Pánové jsou lepší fotografové než spisovatelé, proto mě více zaujala fotografická část knihy. Kromě toho bych uvítal více faktografie než lyrických popisů - informace o jednotlivých zobrazených lokalitách, živočiších a rostlinách. Co mě také trochu mrzelo, je nemožnost zjistit, které fotografie pořídil každý z autorů. Josef Ptáček je jedním z mých oblíbených fotografů, s Oldřichem Mikulicou jsem se setkal poprvé. Navzdory těmto dílčím výtkám jde ovšem o publikaci, která si rozhodně zaslouží pozornost - hlavně pro již zmíněnou povedenou fotografickou část.

tags: #když #příroda #čaruje #význam

Oblíbené příspěvky:

• Dotace na renovace památek
• Znečištění české krajiny
• Jablečný ocet proti plevelu
• Lidé s mentálním postižením: Česká republika
• Třídění odpadu v domácnosti