Když příroda dopustí: Význam přísloví v Babičce Boženy Němcové

Vynikající spisovatelské umění Boženy Němcové se odedávna uznává, zvláště v jejím nejlepším spise, »Babičce«. Kniha tato, psaná »šťastným a nezkaženým darem poetickým«, jak se již současná kritika vyslovila hned po prvním vytištění, těší se přes půl století opravdové přízni českého čtenářstva, ba stala se v překladu majetkem všech jazyků slovanských a předních jazyků světových. Přes dvacet českých vydání svědčí, že »Babička« nestárne a že její nevadnoucí poesie bude vždycky dojímati mysl čtenářovu.

Avšak »Babička« vyniká také po stránce jazykové, svou krásnou, ušlechtile prostou mluvou. Dvojí prvky možno přesně rozeznávati v její mluvě: lidové, t. j. vliv nářečí a jazyka obecného, a umělé, t. j. vliv jazyka spisovného. Sbírajíc pohádky, navykla si Němcová vypravovatelskému způsobu lidovému, prostému slovníku a skladbě, hojným příslovím a pořekadlům. Výsledkem toho jest ušlechtilá názornost, konkretnost, jež jest jistě charakteristická pro dobrou češtinu. Neboť konkretností právě se liší náš jazyk na př. od němčiny, mnohem abstraktnější.

Z těchto dvou zřídel čerpajíc, vytvořila si Božena Němcová svéráznou, samorostlou mluvu, o níž můžeme říci, že jest to ne čistý jazyk spisovný, nýbrž spíše jadrná mluva obecná, očištěná ode všech hrubých zrn lidových.

Jazykové odchylky v Babičce

Nejčastější odchylky od spisovného jazyka v »Babičce« jsou tyto:

1. Slovesa a přídavná jména vztahující se k plurálům podstatných jmen středních mívají ženské koncovky, na př. jaké jídla; takovéto kvítka; ty světla; housátka prostrkovaly hlavičky; ty černé obočí; děvčata volaly, zpívaly, vstaly; (vnoučata) hověly svým návykům; o zvířatech, které zastřelil; atd.
2. Podstatná jména mužská a střední mívají, ač zřídka, v některých pádech ženské koncovky, na př. v instrum. pl. -ami (kombinace vlivu mluvy lidové i spisovné): šátkami, mezi prstami, s faldami a j.; duálové -ama (také u neuter): křídlama, mezi dvěma lipama, portama a j.; v lokale pl. -ách: na vorách.
3. Časté užívání zájmena »ten«.
4. Jo-ové přítomné časy mají v 1. sg. a 3. pl. často koncovky -u a -ou, na př. skryju se, exerciruju se, vymaluju, miluju, děkuju, poleju, radujou se, zabijou se, žijou, verbujou a pod.
5. Infinitiv jest vesměs bez koncového -i.
6. Odchylky v kvantitě, na př. kníha, lípový, nápotom, píla, pivovár, vysmáhlý, vysýchati, kůrník, kůžel, sírka, týle (= tele), lůže (= lože), pížmo; poklések, myšlénka (obé dříve i ve spisovném jazyce obvyklé); lekárna, nedověřivý, steblo, šnura, šňurka; někde jest kolísání, na př. cvál a cval; korál a koral; chvílka (často), chvílkový a chvilka (jednou); moucha a mucha; stružka a stroužka; stlání (postele) a stlaní (= stelivo) a j.
7. Hláskové proměny lidové mluvy pronikají často v živém líčení venkovského prostředí, na př. chlív, ingoust, kýž, kolíbka, lašťovička, líčka (= léčka, nástraha), lík, líto (= 1) léto, 2) dynovačka), lejtko, mlíko, mha, mlejnice, ňáký, nosejček, okýnko, osmejčiti, ouřad, ouředník, ouzko, ouzkost, ouzkostně, porcelán, porcelánka, prolízati, proplítati se, rejže, rejžový, slívání, slívati, smejčení, smejčiti, smejkati, strejc, strejček, sůva, škvrna, tříška, ukolíbavka, vylívati, vylízati, vysmejčiti, zavejsknouti si, žbán.

Značná část těchto slov se ovšem vyskytuje také v tvaru spisovném.

Čtěte také: Klidný spánek jako v přírodě

Slovní poklad »Babičky« obsahuje též četná slova z mluvy lidové, a to z několika dialektů, na př. bandor (= brambor), cachati (ve sněhu po lesích c.), capati, cucek, cvikel, čumenda, čuměti, dišputát, fábor, filuta, fláka, flastr, flaše, flinta, fouňa, frej, futrál, gusto, hamonění (= žvást), heblata (= drobnůstky), hladká ančka (druh polévky), hlavnice (nemoc), hnětanka (druh pečiva), hore (přísl.), hudrkati (o krocanu), húně, hůra (= půda), jarmark, klepavka (= zimnice), kloc (= hadr, špatný šat), klúcek (!), kokrhel (= klobouk), kunšt, kůtek (= kotník), nahamoniti (= nažvástati), natrefiti, nátura, obalamutiti, obejda, patálie (= válka), poberto (= zloděj), potentát (= panovník), potrefiti, přištívati na někoho, rebelie (= povstání), renčák (peníz), repetiti, bez rozpaků a roztahů, strefiti se, trefiti koho (= 1) správně vymalovati, 2) zasáhnouti střelou, 3) dovésti něco, 4) míti pravdu), trefiti se pro koho (= hoditi se), k čemu (= nahoditi se), zmehnouti, zmodrchati (= poplésti), žíhon (= cop).

Se spisovným jazykem své doby má »Babička« společné na př. nesprávné užívání vazby přechodníkové a nečeské slovosledy. Přechodníků, jichž obecná mluva nemá, bývá užíváno nesprávně: a) hledíc k času, na př. paní Prošková přijdouc viděla…; zapírali chlapci zardíce se; (důstojník) nepoznaje Jiřího, myslil, že je přespolní; Barunka, udělajíc z kory březové kabelku, vždy sestře plnou nasbírala; (Kristla) přikryla si tvář bílou zástěrkou, pustíc se do hlasitého pláče; ženci zdvihnouce klobouky vyvolávali paní; doložil Vilém, klepna Adelku; (kněžna) záclonu spustíc a hluboce si vzdechnouc zašeptala; b) hledíc k rodu, na př. …vyjel rychle Jan, před babičkou poskakujíc; ozval se Vilém, …ukazujíc Adelce velký kus sladkého dřeva; zarachotil žebřinový vůz, přijíždějíc pro vojáky; zazněl umíráček, hlásajíc…; pohřební průvod, záležejíc z velikého množství lidstva; řekl myslivec, zapalujíc si dýmku.

V slovosledu bývá kladeno sloveso ve vedlejší větě po německém způsobu na konec, na př.: Dost na tom, když se najde jen několik čtenářů, kteří o tobě s takovou oblibou čísti budou, s jakou já o tobě píšu. - Tu najednou přišel babičce list z Vídně od nejstarší dcery, v němž jí vědomost dávala, že manžel její službu přijal u jedné kněžny, a sice jen několik mil vzdálenosti od pohorské vesničky, kde babička bydlí. Tam že se nyní s rodinou odstěhuje, manžel pak vždy jen přes léto že tam bude, když i paní kněžna se tam zdržuje. Ku konci listu stála vroucí prosba, aby babička k nim se odebrala navždy a živobytí svoje u dcery a vnoučat ztrávila. - Nevím, jak se mi tam líbit bude,… - Když jednoho dne vozík u chaloupky se zastavil, naložil naň kočí Václav babiččinu malovanou truhlu, kolovrat, bez něhož žít nemohla,… - …v rozkošném údolíčku, jež paní Proškové …za byt vykázáno bylo. - …šátek, jejž babička na placku vázaný má pod bílou plachetkou; - …psala (komorná), že comtessa Hortensie sňatek slavit bude s mladým malířem,… - Na hlavě (měl) vysokou černou beranici, na níž po jedné straně od shora až dolů modré mašličky byly.

Přísloví a pořekadla v Babičce

Mluva »Babičky« jest propletena hojnými příslovími a pořekadly, takže by z nich bylo možné sestaviti celou sbírku. Lid venkovský ukládal odjakživa rád svoji životní moudrost do aforistické formy a spisovatelka čerpá hojně z této bohaté studnice, vkládajíc zejména babičce do úst tyto prosté projevy lidové filosofie; jen malá část přísloví a pořekadel »Babičky« jest umělejší.

Příklady:

Čtěte také: Jak na nepříjemný zápach z odpadu?

• Kdo se nesrovnává s chlebem, nesrovnává se s lidmi.
• Čemu se člověk z mládí naučí, k stáru jak by našel.
• Když Pánbůh dopustí, i motyka spustí.
• Starý člověk podobá se dítěti.
• Krev není voda.
• Co dává pravice, nesmí vědět levice.
• Čeho dost, snadno tím plýtvati.
• Dostaneš-li velikého věna, bude ti, muži, poroučet žena.
• Bez bolesti není radosti.
• Tvářka je mnohdy lhářka ve světě.

Pořekadel, zajímavých rčení a vazeb jest v »Babičce« množství nevyčerpatelné, na př.: dostati se do bílého kabátu (= na vojnu); hoditi se do vozu i do kočáru (= všemu rozuměti); zůstati s něčím za dveřmi (= ustati od čeho); státi se ohryzkem v něčí hubě (= býti pomlouván); vymámil by od jalové krávy týle (o tom, kdo je výřečný); vzíti z každého verše slovo (= pověděti něco stručně); udělati z komára velblouda; kupovati zajíce v pytli; ležeti někomu v uších (= velice naléhati); nositi slzy na ulici (= rozhlašovati svůj zármutek); odložiti něco na vrchní poličku (= nedbati čeho, nermoutiti se); nositi něco za ňadry (= tajiti); zpívati starou notou (= vésti si jako dříve); vylézti s barvou ven (= pověděti pravdu); ukrádati Pánubohu den, zevlovati Pánubohu do oken, chytati lelky (= zaháleti); zůstati pod pokličkou (= v tajnosti); na někom se všecko zavírá a otvírá (= někdo má všecko na starosti); zvěděti, po čem perník v Pardubicích (= býti bit); váleti se za pecí (= býti nezkušený světa); něco zůstane komu pod prstem (= ukradne); podložiti hedbávný šáteček (= zalichotiti); raditi se s rozumem (= moudře si vésti); jsi pěkný, můžeš jít s dary; čeká (dívka), až pro ni přijedou v kočáře; takovou muziku aby kozel poslouchal; panna, že by si mohla chleba krájet (= velká); co jsem na své nohy vstala, jsem to neviděla; čert nám ho tu byl dlužen (o tom, kdo je nevítaný); ať přijde ve svátek nebo v pátek (= kdykoli); míti barvu (= dobře vypadati); m. něco za lubem; m. něco na mysli, na svědomí; m. někoho plný žaludek; míti kachní žaludek; míti všech pět pohromadě; m. dobrou chvíli; m. posvícení (= dobře se míti); míti se k světu; býti v tom bledě; b. v bryndě; b. v limbu; b. v koncích s rozumem; b. ve psí; b. k světu podobný; všichni všudy někoho berou (o tom, kdo se vzteká); černě koukati (= nepřáti komu); udělati někomu dobrý den; dívati se někomu do hrobu (= přežíti někoho); přijíti někomu do rány; vzíti s sebou něco do hrobu (= do smrti neprozraditi); něčí slovo padlo na dobrou půdu (= došlo pochopení); dojíti kousku chleba (= dosáhnouti nějakého zaměstnání); ukázati někomu, kudy cesta ze dveří (= dáti výhost); babička není v evangeliu (= není neomylná); provětrati faldy (= zatancovati si); někomu je hej (= má se dobře); hoditi hubou (= hrubě odpověděti); neviděti si do huby (= neslušně mluviti); seděti na holičkách (= přijíti do bídy); vraceti se s holýma rukama (= beze jmění, chudý); sladkými kapkami mírniti hořký nápoj (umělé! = dodávati útěchy v neštěstí); dostati na hřbet (= býti bit); sv. Martin přijel na bílém koni; co mi na srdci leželo, padlo mi na jazyk; pelyňkem a jedem někoho krmiti (umělé! = ztrpčovati život); někomu jde práce od ruky; někomu leží kámen na prsou; vyprášiti kanduš; vyrůstati od kaše; chce věděti všemu konec i začátek; míti s někým kříž; udělati kříž za někým (= radovati se z jeho odchodu); nevěděl kudy kam; něco mi vrtá mozkem; něco je mi proti mysli; nastrkovati uši (= naslouchati); odtrhnouti si od úst; složte (t. j. krám), nekoupíme (= marně se namáháte); dáti ťafku někomu (= dobrati si koho); někomu se zkrátí žíly (kdo je líný); v někom není žíly dobré; nese se výše než narostla (= pyšněji nad svůj stav); odzpívati někomu (= přivésti do neštěstí); ohrnouti nos; dáti někomu pamětného (= potrestati); věděti něco jen tak páté přes deváté (= kuse); bývati někde pečený vařený; míti s někým peklo; přisypati někomu pelyňku; přijíti do plného; podávati si dvéře (= choditi jeden za druhým k někomu); přilívati žluči (= množiti nenávist); v někom je malá duše (= někdo má strach); chlapíka je kde nic tu nic; pověděti co slovo od slova, n. od slova k slovu (= zevrubně); dáti komu co proto; zavaditi o čerta (= klíti); na stará kolena (= k stáru); málo o kom souditi; člověk na místě hodný; chytati se světa; jíti po svých; vésti svou; vzíti za své; přijíti někomu zhruba; přisolovati (= popouzeti někoho proti někomu); v zámku je pravý Babylon (= mluví se tam mnoha jazyky); děvče je dobrá hodina; těšínská jablka; nevymáchaná huba; dobrá kopa; veselá kopa; latinská kuchyně (= lékárna); kvítek z raráškovy zahrádky (o neposedném chlapci); úřednictvo zámecké je nerozdílná ruka (= je zajedno); slepičí trepka (= kdo všecko poví); prošívaná podšívka (= šibal); zaječí srdce; u nás byla jeho Praha (= u nás býval nejraději); a mn. j.

Přirovnání v Babičce

Velmi četná a krásná jsou přirovnání, jichž Němcová po lidovém způsobu ráda užívá. Skoro všecka jsou vzata z úst lidu a jen málo jest umělých.

Ze živoucí přírody: přišel jako svatoušek; ležela jako zabitá; býti ustrojen jak kníže pán; mluviti jako anděl; děvčátka jsou jako andílkové; zapomenouti na něco jako na smrt; seděti na koni jako úkropek; kvítko stojí jako panna; (člověk) urostlý jako panna; chytrý jako liška; má nohy jak vůl rohy (= křivé); chlapci jsou jako ohaři (= nezvedení); choditi jako zmámená ovce; vyšlapovati si jako páv; býti živ jako ptáče (= velmi málo jísti); dívka svižná jako srna, skákavá jako čečetka, čiperná jako veverka, veselá jako skřivánek, pracovitá jako včelka; je jako křepelka (= hbitá); plátno bělounké jako labuť; kůň letěl jako vlaštovka; krčiti nos jako králík; milovati se jako ty hrdličky; tlustý jako vepř; seděti jako opička; děvčata přicházejí tancujícím krokem jako laně; bujní junkové jako jeleni (poslední přirovnání jsou již umělá); atd.

Čtěte také: Jak se vyhnout poplatku za odpad, když neprodukuji odpad?

tags: #kdyz #priroda #dopusti #prislovi #vyznam

Oblíbené příspěvky:

• Více o ohrožení tundry a lesotundry
• Svoz Odpadu v ČR
• Nejbohatší lokality biodiverzity
• Přírodověda a výuka
• Důsledky nadměrné produkce odpadu