Klikoroh borový: Bionomie a ochrana

Klikoroh borový (Hylobius abietis) je významný škůdce jehličnatých sazenic, které při svém zralostním (mladí brouci) a regeneračním (staří brouci) žíru může silně poškodit a způsobit jejich odumření. Kde dříve páchal zlo lýkožrout, tam nyní nastupuje klikoroh borový. Lesníci v posledních čtyřech letech nasázeli milióny malých stromků a to je právě oblíbená potrava klikoroha. Ten se rychle množí a maří snahy lesníků o nové zalesnění holin.

Vzhled a popis

Klikoroh borový (Hylobius abietis) je 15 až 20 mm velký tmavohnědý brouk ze žlutými skvrnami, které tvoří 2 nepravidelné příčné pásky. Dospělý brouk měří 6-15 mm, žluté skvrnky na hnědých krovkách tvoří dva nepravidelné příčné pásky. Brouci jsou 6-15 mm velcí, značně klenutí, tmavě hnědí a silně chitinizovaní. Na hnědých krovkách jsou dva žlutavé přerušované příčné pásky. Drobné žluté skvrnky jsou patrny i na štítu. Hlava je protažena do, pro nosatce typického, nosce, na konci osazeného lomenými tykadly. Štít je klenutý, v předu silně zúžený. Báze krovek je asi o třetinu širší než štít.

Z průsvitných vajíček velkých 2 mm se líhnou bělavé larvy s hnědou hlavou. Tvar mají larvy zahnutý do tvaru jakéhosi rohlíčku a dorůstají velikosti až okolo 20 mm. Larva je beznohá, rohlíčkovitá, bělavá, s hnědou hlavou. Dorostlá měří 12-23 mm. Vajíčko je bělavě průsvitné, oválné, asi 2 mm dlouhé. Kukla je krémově bílá, volná, 8-16 mm dlouhá, se zřetelným noscem a očima, zakončená 2 krátkými trny.

Bionomie

Klikoroh borový (Hylobius abietis) je vlastně přirozeným navazujícím druhem na kůrovce. Po vytěženém dřevě napadeném kůrovcem zůstane holina, kterou je třeba zalesnit. A právě takové holiny klikoroh hledá. Pařezy jsou vhodnou potravou pro larvy, zatímco dospělci si pochutnávají na lýku mladých sazenic. Na jaře se na holinách začnou rozmnožovat dospělci klikoroha borového, kterého lákají těkavé látky unikající z pryskyřice pařezů pokácených jehličnanů. Tyto pařezy slouží jako základna pro rozmnožování, jinde se brouci rozmnožovat nemohou. Jedna samice může za život naklást až 100 vajíček.

Samičky kladou vajíčka do jamek v odumírajících kořenech čerstvých pařezů jehličnanů, ale i do vývratů a do půdy v okolí pařezů. Vylíhlé larvy vyžírají nejprve lýko, avšak později vytvářejí ve dřevě podélně vinuté, až 1 m dlouhé chodby, vyplněné směsí drtinek a trusu. Vylíhlé larvy si najdou zahnívající kořen, prokoušou se pod jeho kůru a začnou tvořit chodbičky. V chodbičkách žijí, krmí se a dospívají. Nakonec si larva vykouše komůrku, ve které se nejčastěji na jaře dalšího roku zakuklí. Krémově bílé kukly, mají již zřetelný nosec a oči. Za teplého roku se larvy mohou zakuklit a vyvinout ještě na konci léta. Dospělci vyletí buďto ještě téhož roku, nebo až po přezimování v dalším roce na konci léta. A vše se opakuje.

Čtěte také: Více o bekyni velkohlavé

Ve většině případů přezimují dorostlé larvy, které se kuklí až na jaře příštího roku. Při příznivém počasí se však mladí brouci mohou objevit ještě koncem srpna či v průběhu září prvního roku.

Dospělý brouk se dožívá jednoho roku až tří let, dospělce přitahují nejvíce uměle hnojené stromy, především stromy hnojené fosforem, které mají vyšší výživnou kvalitu floému a rostou rychleji. Dospělci se dožívají až pěti let, přičemž délka života, plodnost a rychlost vývoje se liší dle druhu dřeviny, na níž probíhá vývoj. Klikoroh borový nejčastěji létá za teplých letních večerů (18 C a rychlost větru do 4m/s).

Škody způsobené klikorohem borovým

Klikoroh borový je považován za kalamitního škůdce, ohrožujícího lesní monokultury. Hlavní škody způsobují dospělci klikoroha borového žírem na sazenicích jehličnanů. U 3-6 let starých stromků, nejčastěji nad kořenovým krčkem či výše, vyžrané drobné, kolmé nebo trychtýřovité jamky, zasahující často až do povrchové části dřeva. Poškozené kmínky se někdy deformují. Při silném poškození se vyžrané jamky spojují po obvodu kmínku do plošek a sazenice hynou. U větších stromků mohou brouci podobným způsobem poškodit báze tenkých, asi jako tužka silných větví.

Na jaře přichází první tzv. regenerační žír na místech, kde brouci přezimovali. V květnu až červenci přichází nejničivější letní žír, když se brouci páří a kladou vajíčka. Od konce srpna do září dochází ještě k pozdně letnímu žíru. Když dospělci lýko okoušou v dostatečně velké ploše okolo kmínku, sazenice uhyne. Snaha o zalesňování je tak marná. Na několika místech naší země již dnes klikoroh způsobuje kalamitu. Zaznamenáno je několik tisíc hektarů kalamitních výskytů. A v případě nejhoršího výskytu je odhadováno až několika set tisíc jedinců na každém hektaru.

Ochrana proti klikorohu borovému

Ochrana proti klikorohům zahrnuje kombinaci preventivních a aktivních opatření. Dle získaných údajů budou upraveny metodické postupy ochrany před tímto škůdcem v ČR a druhová skladba sazenic na holinách po kůrovcových těžbách. K nejúčinnějším způsobům boje proti klikorohům patří biologická kontrola a mechanická opatření.

Čtěte také: Informace o hnědé sypavce borovice

Mezi preventivní opatření patří:

• Oddalování zalesnění, abychom na čerstvé paseky, kde se vyvíjí klikoroh, nesázeli čerstvé sazenice.
• Přirozená obnova lesa, čili hospodaření výběrné. To znamená těžit pouze stromy vybrané cílové tloušťky. Vznikají tak věkově různorodé lesy.
• Důležitý je též takzvaný pasečný klid, to znamená, že se po vykácení lesa počká jednu sezónu před vysazením sazenic.
• Pomůže také odstraňování pařezů po kácení a obnažování půdy okolo sazeniček. Samičky klikoroha se totiž vyhýbají půdě zbavené horní vrstvy humusu, ve které se ukrývají.
• Dalším krokem je vysazování větších a kvalitních sazenic, které jsou v lepší zdravotní kondici.

Mezi aktivní opatření patří:

• Použití otrávených nástrah. „Zabalená borová větvička namáčená v nějakém insekticidu. Jak ta borová větvička voní, přiláká ho to, zakousne se a uhyne.
• Máčení a postřik mladých rostlinek vhodným insekticidem.
• Lákání a lapání dospělců. Jihočeští vědci zkoušejí chytat klikoroha borového do nové pasti, kterou testují na Děčínsku a na Českokrumlovsku. Vlastně jde o jakýsi válec s feromonem, který klikorohy láká. Ve válci je jeden malý otvor, do kterého se vejde přesně jeden klikoroh. Velikost otvoru zamezuje odchytu necílových druhů, hlavně pak chráněných střevlíků. Pod sítem ve válci vědci najdou dospělce klikoroha borového, kteří jsou znehybnělí. Vůči predátorům totiž mají strategii předstírat smrt.
• Biologická kontrola zahrnuje použití přirozených nepřátel klikorohů, nejčastěji hlístic. Ty napadají larvy klikorohů, kterým proniknou do těla a rostou v nich, dokud larvy nezahynou. Jedná se o šetrný a poměrně účinný způsob, jak se klikorohů zbavit.

Tyto znalosti slouží jako základ pro vývoj nových a alternativních metod ochrany rostlin, jako je např. biologická ochrana. Cílem projektu je doplnit výše zmíněné charakteristiky pro nejvýznamnější tuzemské druhy jehličnatých dřevin, doplnit informace o mechanizmech přezimování a chladové odolnosti larev a dospělců a vyhodnotit účinnost různých metod komerčně dostupné ochrany sazenic před okusem.

Čtěte také: Bekyně vrbová - bionomie

tags: #klikoroh #borový #bionomie

Oblíbené příspěvky:

• Princip a výhody ekologických čističek odpadních vod
• Pohled do německého Greenpeace
• Sociální dávky v ČR
• Ceny slovenských sběratelských mincí
• Vliv člověka na životní prostředí