Bionomie bekyně velkohlavé (Lymantria dispar)

Bekyně velkohlavá (Lymantria dispar), respektive její věčně hladové housenky, patří mezi nejnebezpečnější listožravé škůdce. V Česku patří její housenky mezi nejobávanější listožravé škůdce. Jsou neblaze proslulé vytvářením takzvaných holožír listnatých stromů a keřů, kdy při přemnožení sežerou všechny listy z celého stromu, odshora až dolů. Tímto způsobem dovedou odlistit stromy na rozsáhlých plochách.

Od roku 1993, kdy došlo naposledy na území lesní správy Znojmo - revíru Kuchařovice ke gradaci bekyně velkohlavé a následnému holožíru, se v červnu letošního roku po dlouhých letech výskytu tohoto škůdce pouze v neznatelném základním stavu situace opět vrátila, a to na obdobné lokalitě, jako před lety. Jedná se o část revíru Kuchařovice známou pod názvem „Gabrhelovy pláně“.

Popis a vývojová stádia

Škody na porostech způsobují pouze housenky, ostatní vývojová stádia (vajíčka, kukly, dospělci) neškodí. Po vylíhnutí jsou housenky bekyně velkohlavé černavé, 3-4 mm velké, postupně dorůstají do velikosti 40-75 mm, s typickým tmavošedým zbarvením s modrými a červenavými hřbetními bradavkami a velkou žlutou hlavou.

Žír housenek je zpočátku skeletovitý, později dochází k ožírání celých listových čepelí i s řapíky, tzv. „plýtvavý žír“. Za normálního průběhu se housenky po zhruba dvouměsíčním žíru nejčastěji kuklí (přelom červen/červenec) na kmenech a větvích. Po dvou týdnech se z kukel líhnou noví jedinci.

Létají pouze samci, samice mají plně vyvinutá křídla, ale nelétají, jsou málo pohyblivé. Často se nachází jen několik centimetrů od místa kuklení, což má za následek opakování gradací ve stejných lokalitách. Samičky snáší vajíčka do typických snůšek „hubek“ převážně na bázích kmenů, při gradaci dochází ke kladení i do vyšších částí stromů a nízko položených větví. Vajíčka v hubkách přezimují (přesněji řečeno diapauzují malé houseničky ve vajíčkách).

Čtěte také: Bekyně vrbová - bionomie

Vysoké jarní teploty a současné tropické počasí bekyni velkohlavé svědčí, nástup generace i vývoj jednotlivých stádií probíhá rychleji než v jiných letech. Již 20. června jsme pozorovali samičky kladoucí vajíčka, což znamená třítýdenní posun gradace oproti běžnému roku. Zvláštností je i výskyt všech vývojových stadií současně v již zmiňovaném termínu. Rovněž byla pozorována abnormální absence přirozených nepřátel (krajníků, lumčíků, kuklic).

Za normálních podmínek stromy znovu vyraší ze záložních pupenů a obnovují listovou plochu. Velká část pupenů však nečeká na rašení do příštího jara, ale vyraší ještě téhož roku a dochází zároveň k novému vývoji pupenů pro příští sezónu a obnovení růstu letorostů. Celá vegetační sezóna stromu se posune a často první mrazy zastihnou stromy nepřipravené na přezimování. Letorosty mohou být nezdřevnatělé, listy poměrně mladé a plné vody. To je příčinou častého mrazového poškození větví stromů napadených defoliátory a hlavní příčinou jejich usychání.

Škody způsobené bekyní velkohlavou

Pokud dojde k holožíru, neomezí se housenky pouze na listy, ale mnohdy poškodí i květy, plůdky a v extrémních případech i nově diferencované pupeny. Pokud po ztrátě listové plochy nedojde k opadu květů a plůdků, vyvíjejí se plody díky nedostatku živin špatně, jsou menší, špatně se vybarvují a mají méně cukrů. Poškozené plody, pokud dorostou, jsou výrazně deformované.

Ve standardních podmínkách zvládají porosty jednoroční holožír bez vážných komplikací, je ztracen pouze roční přírůst, u starších porostů i plodivost.

Ochrana proti bekyni velkohlavé

V letošním roce byla vydána ve spolupráci se společností Biocont laboratory informační materiál, ve kterém seznamujeme zájemce s moderními metodami biologické ochrany. U nás novou metodou je feromonová dezorientace samců. Feromony jsou látky, jejichž pomocí spolu komunikují jednotlivé druhy motýlů.

Čtěte také: Klikoroh borový: podrobný článek

Tyto pachové látky, vytváří samice ve zvláštním orgánu na zadečku a poté je odpařuje do vzduchu. Takto vznikající pachová stopa pak vábí a vede samce, který, jakmile "vonící" samici nalezne, se s ní spáří a samice začne klást oplozená vajíčka a vývoj populace motýla pokračuje dál. Metoda spočívá v aplikaci feromonového přípravku v době rojení. Velké množství samičího feromonu v ovzduší dezorientuje samce natolik, že nemohou samici ucítit a tím ji najít. Samice zůstanou neoplozeny a les či sad zůstává bez škodlivých housenek. Tato metoda je nepůsobí najiné druhy maximálně šetrná k živornímu prostředí.

Vysoká populační hustota spolu se špatnými výživovými podmínkami při holožíru však naopak napomohla rychlému rozšíření nákazy housenek virovým onemocněním označovaným jako polyedrie. Značná část populace byla tímto virem nakažena a usmrcena.

Další důležité monitorování proběhne začátkem podzimu, kdy se bude posuzovat regenerace poškozených porostů, proběhne sčítání vaječných snůšek (hubek) v poškozených porostech, vyhodnocování předpokládané intenzity žíru v dalším roce a případné plánování ochrany (například chemický letecký postřik v době žíru nejmenších instarů housenek). Pro přesné stanovení rozsahu žíru byla lokalita zmonitorována pomocí dronu.

Přestože tento přirozený výskyt a jeho vliv na populace uvedených škůdců je dobře znám, jsou neustále vyvíjeny insekticidy, jejichž účinnou látkou viry jsou. Cílenou aplikací můžeme snížit škody v okamžiku, kdy to potřebujeme (příroda v tomto směru bohužel pracuje metodou „křížku po funuse“), jedná se o vysoce selektivní biologické přípravky, neškodné pro necílové druhy a tudíž s nejvyšším kladným ekologickým idexem a nakonec jejich aplikace v systémech integrované ochrany je jednou z tzv. antirezistenčních strategií, které zabraňují vzniku odolnosti škůdců proti běžně používaným insekticidům.

Lymantria dispar nucleopolyhedrovirus (Lymantria dispar NPV, LdMNPV, LydiNPV), virus bekyně velkohlavé, je přítomen v u nás prvním registrovaném virovém komerčním přípravku, jehož registrace sice skončila v roce 2001 (se spotřebováním zásob do roku 2003), ale bude obnovena. Lymantria monacha NPV (LymoNPV), virus bekyně mnišky a Orgyia antiqua NPV (OratNPV), virus štětconoše trnového, jsou navrženy k registraci jako výsledky resortního výzkumu, financovaného MZe ČR. Jejich použití je sice omezeno na lesy, parky a neovocná stromořadí, nikoli na ovocné dřeviny, ale co není dnes, může být zítra, pokud bude zájem a dobrá vůle.

Čtěte také: Informace o hnědé sypavce borovice

Proti malým housenkám lze úspěšně použít k ochraně i další biologické prostředky, obsahující spóry bakterie Bacillus thuringiensis, dostupné i na našem trhu. Jediným jejich omezením je dostatečná teplota pro žír housenek v době aplikace (minimálně 15oC). Z tohoto důvodu se také doporučuje např. proti bekyni zlatořitné zasahovat v létě nebo na podzim, kdy je tato podmínka téměř vždy splněna. Úspěšná je také ochrana přípravky obsahujícími inhibitory syntézy chitinu (diflubenzuron, teflubenzuron, flufenoxuron aj.). Protože spektrum těchto přípravků, šetřících přirozené nepřátele bekyní (lumci, lumčíci, kuklice, krajníci aj.) je dostatečně široké, nedoporučuji používat neselektivní insekticidy, přestože jsou také velice účinné.

Výskyt bekyně velkohlavé

Bekyně velkohlavá (Lymantria dispar) je naším největším zástupcem čeledi. Je vážným, kalamitním škůdcem listnáčů s širokým spektrem hostitelských rostlin. Nejpreferovanějšími stromy jsou habr, dub a javor babyka, z ovocných dřevin jabloň, hrušeň a švestka. Největší škody páchá v lesích, zejména v semenných porostech dubu. Často se vyskytuje v silničních stromořadích na jabloních, švestkách a lípách. V intenzívních sadech nejsou škody hlášeny.

Housenky poškozují listy a květy, plody zůstávají obvykle nepoškozeny, ale díky nedostatku živin opadávají. V letech přemnožení se objevuje na ovocných stromech v přídomních zahradách a privátních vinohradech v sousedství lesních ohnisek. V roce 2003 se přemnožila na Hodonínsku a Břeclavsku, na Znojemsku je evidován výskyt na švestkových a jabloňových stromořadích u cest. V letech 2004 - 2005 je možné očekávat další rozšíření v areálech historických ohnisek.

Invazivní druh

Na konci 19. století pronikla bekyně velkohlavá coby invazní druh i na východní pobřeží Severní Ameriky, kde se postupně rozšířila ve 20 státech USA. Nyní odborníci varují, že další oblastí, kde by se mohla usadit, je Illinois. Jak uvádí Kathryn Bronskyová z vedení amerického ministerstva zemědělství, je důležité bránit bekyním v likvidaci stromů ve státech, kam už tyto invazní můry pronikly. Ještě mnohem důležitější ale je zajistit, aby se tito škůdci nešířili do dalších oblastí.

Další druhy bekyní

Významnými představiteli této skupiny škůdců jsou bekyně a další druhy čeledi bekyňovitých (Lymantriidae), středně velké až menší druhy převážně nočních motýlů. V čeledi se velice často vyskytuje pohlavní dimorfismus, tj. samice vypadají jinak než samci (různé zbarvení, tvar tykadel, velikost atd.).

• Bekyně mniška (Lymantria monacha) je obávaným kalamitním škůdcem biomu jehličnatých lesů Palearktu (od Atlantiku po Dálný východ). Poškozuje smrky, modříny a borovice. Příležitostně se vyskytuje i na jabloních a např. v Holandsku je jako škůdce udáván.
• Bekyně zlatořitná (Euproctis chrysorrhoea) - může škodit na dubech a v posledních letech sužuje holožíry lesy východního pobřeží USA (stát Main). U nás je znám výhradně jako škůdce ovocných dřevin, s oblibou dohola ožírající hrušně, jabloně, švestky a občas i třešně.
• Štětconoš trnkový (Orgyia antiqua) je škůdcem jabloní, švestek a smrků, přestože spektrum hostitelských rostlin je daleko širší.
• Štětconoš ořechový (Calliteara pudibunda) - příležitostný škůdce v lesích, kde může způsobit holožíry na bucích a habrech.

Zdravotní rizika spojená s bekyněmi

Bekyně a ochrana proti nim jsou vždy hodnoceny z hlediska škodlivosti a pozice zemědělce nebo lesníka. Chloupky housenek jsou ostré jehličky, které se po stovkách a tisících zapichují do kůže lidí, kteří s nimi přijdou do styku. Vyvolávají úporné svědění a zpravidla i další alergickou reakci v podobě zarudlých pupínků a skvrn. Obzvláště citlivá je jemná pokožka dětí.

Snad ještě větším alergenem jsou chloupky ze zadečku samic bekyně velkohlavé a bekyně zlatořitné. Na sliznicích vyvolávají silné alergické reakce jako svědění, překrvení (červenání), edémy a při nadechnutí až symptomy astmatu.

tags: #bekyně #velkohlavá #bionomie

Oblíbené příspěvky:

• Charakteristika přechodného klimatického pásu
• Venkovní odpadkové koše závěsné
• Rizika pro životní prostředí v elektroprůmyslu
• Rizika pro životní prostředí v elektroprůmyslu
• Profesionální čištění potrubí Přerov