Klimatické aspekty vlivu rozložení ČR v ČR

13.03.2026

Globální oteplování v České republice se týká změn podnebí v České republice v rozsahu od průmyslové revoluce. Česká republika je ovlivněna globálním oteplováním a předpokládá se, že dopady budou v budoucnu narůstat. Lidskou činností globální oteplování během 20. století.

Situaci v České republice shrnuje Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR z roku 2015 a Sedmé Národní sdělení České republiky k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu včetně doplňujících informací podle čl. 7.2 Kjótského protokolu z roku 2017, které mimo jiné obsahují zaznamenané trendy změny klimatu v ČR a odhad vývoje do poloviny 21. století, vliv změny klimatu na vybrané oblasti hospodářství a životního prostředí ČR a základní principy adaptačních opatření.

Státní strategii v oblasti ochrany klimatu do roku 2030 a zároveň plán rozvoje nízko-emisního hospodářství do roku 2050 představuje Politika ochrany klimatu v České republice z roku 2017, která obsahuje celkem 41 opatření.

Změny teploty a srážek

Atlas podnebí Česka uvádí, že v období 1961-2000 roční průměrná teplota v ČR (průměr z 311 stanic) silně kolísala, nicméně měla statisticky významný oteplovací trend 0,28 °C za dekádu. Oteplování bylo nejvýraznější v zimě a na jaře, nevýznamné na podzim.

Nejteplejší byl rok 2018 s průměrnou teplotou 9,6 °C (mimořádně nadnormální; s odchylkou +1,7 °C od normálu 1981-2010), dále to byl rok 2019 s průměrnou teplotou 9,5 °C a roky 2014 a 2015, oba s průměrnou teplotou 9,4 °C. Oteplování, obdobné se světovými pozorováními, potvrzují i další práce.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Celkový trend oteplování byl v letech 1961-2000 překryt kratšími výkyvy, takže i v nejteplejším posledním desetiletí tohoto období se vyskytl jeden ze tří nejchladnějších roků celého čtyřicetiletí, rok 1996 s průměrem 6,3 °C.

Dopady na sněhovou pokrývku a vodní zdroje

Změna klimatu se v České republice zatím projevuje především výrazným suchem. S rostoucí teplotou se zvyšuje odpar vody a v Česku také rapidní úbytek zimních srážek v nížinách, která jsou stěžejní pro doplnění zásob spodní vody. Spodní voda se akumuluje dlouhou dobu a krátkodobé srážky v létě ji nedoplní, protože vodu při deštích odčerpá vegetace.

V posledních deseti letech poklesly hodnoty všech charakteristik spojených se sněhem. Snižují se počty dní se sněhovou pokrývkou i měsíční a sezónní maxima výšky sněhové pokrývky. Sněhu ubývá v nížinách i na horách.

Změny v přírodě a fenologii

Změny klimatu jsou průkazně pozorovatelné i v živé přírodě. Z pozorování v moravských lužních lesích vyplývá, že v období 1961-2000 se zde posunulo do dřívější doby rašení listů u vybraných druhů stromů a kvetení u vybraných keřů a bylin. U vybraných ptačích druhů pak byl zaznamenán posun začátku hnízdění.

Pařížská dohoda

Pařížská dohoda je dohoda v rámci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu, která má omezit emise skleníkových plynů po roku 2020 a navázat tak na Kjótský protokol. Ratifikace pro Českou republiku nastala 5. října 2017, samotná dohoda pro Českou republiku vstoupila v platnost 4.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Extrémní meteorologické jevy

S rostoucí frekvencí a intenzitou extrémních meteorologických jevů se veřejnost stále častěji ptá, jak tyto události souvisejí se změnou klimatu. Dosud nejteplejším létem v historii měření na území ČR bylo léto roku 2019. Průměrná teplota letních měsíců (červen-srpen) byla 19,5 °C, tedy 2,5 °C nad normálem z let 1981-2010. Během vlny veder na přelomu června a července 2019 byla v Doksanech také naměřena do té doby nejvyšší červnová teplota v ČR (tento rekord byl překonán 19. června 2022, kdy bylo v Řeži naměřeno 39,0 °C).

Přestože bylo léto 2019 v průměru nejteplejším v historii měření v Česku, extremita a délka samotných vln veder nedosáhla v tomto roce hodnot z předchozích let 2018 a 2015, kdy bylo zaznamenáno více tropických dnů (dny s maximální teplotou nad 30 °C) a historické teplotní rekordy padaly na více stanicích. Podle aktuální studie bylo na stanici Praha-Ruzyně nejvíce extrémně horkých dnů během jednoho léta zatím zaznamenáno v roce 2015 - celkem 28.

Důležitější než dopad jednotlivých událostí je však rostoucí trend v počtu nadúmrtí v důsledku horka během posledních dvou dekád. Studie vyhodnocující podíl změny klimatu na jednotlivých extrémních vlnách veder a jejich dopadech na českou společnost zatím chybí. Nicméně zahraniční studie udávají, že před sto lety by byla vlna veder o podobné intenzitě jako ta v červnu 2019 ve Francii 10krát méně pravděpodobná.

Sucho jako hydrometeorologický extrém ke klimatu střední Evropy neodmyslitelně patří, stejně jako povodně. Na rozdíl od povodní je však většinou zákeřně plíživé. Povodně přijdou náhle, často způsobí velké škody, ale také rychle skončí - naproti tomu sucho má pomalejší nástup, ale může trvat i několik let (v ČR to bylo např. v období 2015-2020). Podle délky trvání a dopadů lze tento jev rozdělit do čtyř kategorií. Jako první přichází sucho meteorologické, které je většinou způsobeno nedostatkem srážek. To pozvolna přechází v sucho zemědělské (půdní), které se projevuje sníženou vláhou v půdě a jeho dopady pociťují hlavně zemědělci. Jestliže sucho trvá delší dobu, začne se projevovat jako snížené stavy povrchových a podpovrchových vod - pak mluvíme o suchu hydrologickém.

Poslední sucho, výjimečné svou délkou a intenzitou, zasáhlo naše území v letech 2015-2020. Srovnáme-li toto nedávné sucho s ještě delšími záznamy, které lze získat z letokruhů stromů (dendrochronologie), zjistíme, že bylo nejintenzivnější za poslední 2000 let (i když v době renesance nastalo velice podobné období). Typickou příčinou sucha je nedostatek srážek, na suchu v letech 2015-2020 se ale do velké míry podílela i teplota vzduchu - toto pětiletí bylo nejteplejší za celou dobu měření. Vyšší teploty vzduchu znamenají větší výpar, a tedy i větší intenzitu sucha. Lze konstatovat, že příčinou sucha v tomto období byla z 50 % teplota vzduchu a z 50 % nedostatek srážek, na jižní Moravě dokonce teplota vzduchu hrála převažující roli (70 %).

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Srážky v ČR se z dlouhodobého hlediska významně nemění a totéž se předpokládá i do budoucna. Očekává se, že se budou nadále střídat vlhčí a sušší roky. Na druhou stranu se se však předpokládá také pokračování růstu průměrné teploty vzduchu v České republice, a to o 2 °C do poloviny tohoto století a až o 4 °C do konce století oproti letům 1981-2010. Tento fakt bude způsobovat větší výpar vody z krajiny, a tedy častější tendenci k suchým obdobím, nebo bude výrazně prohlubovat sucho, které nastalo v důsledku nedostatku srážek. Dá se proto konstatovat, že v případě nadprůměrně teplého roku by muselo v daném roce také více napršet, aby se během roku neobjevila nějaká epizoda sucha.

Kromě toho už nyní v nižších a středních polohách pozorujeme výskyt mírnějších zim s malým množstvím sněhové pokrývky. V případě sucha a jeho dopadů je rovněž důležitá správná informovanost. Proto hlavně pro potřeby zemědělců vznikl portál intersucho.cz - monitoring sucha s předpovědí na 10 dní (a výhledově až na půl roku).

Dne 24. června 2021 udeřilo ve večerních hodinách na jižní Moravě tornádo, které nemělo do té doby v ČR obdoby. Prohnalo se úsekem dlouhým 26 km, způsobilo obrovské škody v sedmi obcích a smrt šesti osob. I když se tornáda v Česku vyskytují pravidelně (jejich počet se odhaduje na 1-3 ročně), tornádo takové síly u nás do té doby evidováno nebylo.

Požáry vegetace, a zvláště lesní požáry, nedosahují v našich podmínkách rozsahu ani intenzity událostí, které se odehrávají na západě USA, v Austrálii, v Kanadě či na Sibiři. Přesto představují riziko, které je v případě výskytu sucha nebo vlny veder (a zvláště pak jejich kombinace) výrazně zesíleno. Většina českého území pak v posledních 60 letech vykazuje rostoucí počet dnů s počasím příznivým pro vznik a šíření požárů vegetace, přičemž po roce 2000 došlo u tohoto trendu k výraznému zrychlení.

Až na několik výjimek (např. po technickém selhání - protržení hráze apod.) jsou povodně v ČR spojeny s atmosférickými srážkami v různé podobě. Intenzivní či dlouhotrvající déšť, případně rychlé tání sněhu se ale vztahují k rozdílným meteorologickým situacím - a podle toho se pak značně liší i následné povodně.

Strategie adaptace na změnu klimatu

Vláda ČR přijala v roce 2004 koncepční dokument Národní program na zmírnění dopadů změny klimatu v České republice (MŽP 2004). Návrh dalšího strategického materiálu - Politiky ochrany klimatu v České republice byl uveřejněn v květnu 2009. Dokument se zaměří jak na postupné snižování emisí skleníkových plynů, tak na zmírňování dopadů změny podnebí v České republice. Strategie se neomezuje jen na popis předpokládaných dopadů probíhajících a očekávaných změn podnebí na krajinu jako celek i na její jednotlivé složky, ale navrhuje řadu konkrétních opatření, jak se v ČR rozumným způsobem vyrovnat s důsledky měnícího se podnebí pro přírodu a krajinu.

Vliv na lesní ekosystémy

Změny klimatu mohou bezesporu zásadně ovlivnit lesní společenstva a lesní porosty, a to jak z hlediska jejich ochrany, tak i z hlediska jejich obhospodařování. Z tohoto pohledu mezi nejrizikovější patří pasečně obhospodařované převážně smrkové lesy v nižších a středních polohách, a to většinou mimo oblast přirozeného výskytu smrku ztepilého (Picea abies). Nejvýznamnějším rizikovým činitelem pro lesní ekosystémy z hlediska klimatické změny zůstává sucho, které vyvolává řadu typů chřadnutí.

Pro zachování uhlíkových zásob v lesních ekosystémech je nutná postupná změna struktury lesů, a to především zvýšením podílu listnatých dřevin na úkor smrku. Uvedená snaha může vést k mírnému snížení objemových zásob dříví, což bude z hlediska uhlíkové bilance vyváženo vyšší hustotou dřeva listnáčů.

Vliv na vodní ekosystémy

Dopady změny klimatu na vodní bilanci krajiny se mohou projevovat zejména častějšími extrémními hydrologickými jevy, jako jsou povodně a sucha, změnami režimu povrchových i podzemních vod, zásobních objemů vodních nádrží a v neposlední řadě kvality povrchových vod. Pokles celkového odtoku a drastické snížení minimálních průtoků povede k tomu, že v tocích nebudou zachovány minimální ekologické průtoky. Změny průtoků řek budou mít vliv i na kvalitu vody, vodní dopravní síť a na zavlažování v zemědělské výrobě.

Domníváme se, že pouze koncepční změna ve využívání krajiny v povodích, která zahrnuje celou škálu krajinně-ekologických opatření - od revitalizace toků a mokřadů přes obnovu ekostabilizační infrastruktury v zemědělské krajině až po pěstování přírodě blízkých lesů, může být skutečně systémovým příspěvkem k žádoucí stabilizaci vodního režimu v krajině jako celku.

Vliv na zemědělské ekosystémy

V důsledku klimatické změny se pravděpodobně bude snižovat primární produkce rostlinného krytu a zvyšovat rozklad půdní organické hmoty, čímž se následně bude snižovat mikrobiální půdní aktivita a příjem skleníkových plynů rostlinami. Tyto procesy mohou zpětně podporovat následnou dezertifikaci. Obhospodařované umělé ekosystémy mohou být ohroženy zejména v nižších oblastech ČR, kde je již nyní limitujícím faktorem dostupnost vody a kde je možné očekávat významný výskyt stávajících i nově migrujících patogenů.

Scénáře změn klimatu

Základem pro úvahy o možných dopadech klimatických změn na krajinu jsou scénáře změn klimatu, které jsou založené na globálních klimatických modelech (GCM). Ty pro určité časové intervaly vyčíslí změnu teploty, srážek a dalších meteorologických prvků, na jejichž základě se odhadují dopady klimatu na jednotlivé sektory či ekosystémové služby. Zatímco všechny modely bez rozdílu počítají pro oblast ČR s nárůstem teplot, neshodují se, pokud jde o vývoj srážek.

Klimatická nespravedlnost

Změna klimatu se často prezentuje jako globální problém, který se týká především tropických oblastí, přímořských států nebo chudých regionů globálního Jihu. Jenže tak zvaná klimatická nespravedlnost se netýká jen vzdálených koutů planety - projevuje se i u nás, v České republice. Ne všichni totiž čelíme stejným výzvám a rizikům. Klimatická nespravedlnost označuje nerovnoměrné dopady změny klimatu na různé lidi i regiony a zdůrazňuje nutnost spravedlivého přístupu k jejich řešení.

Jedním z nejviditelnějších příkladů klimatické nespravedlnosti je energetická chudoba. Tento pojem označuje domácnosti, které vydávají nepřiměřeně velkou část příjmu na energie a musí proto šetřit na jiných základních potřebách. V ČR podle výzkumů žije v energetické chudobě každé desáté dítě a téměř třetina osaměle žijících seniorek.

Klimatická nespravedlnost se v Česku neprojevuje všude stejně. Nejvíce zasažené bývají regiony s nižší ekonomickou výkonností - například severozápad Čech nebo Moravskoslezský kraj. Tyto oblasti se potýkají s vyšší mírou sociálního vyloučení, menší dostupností kvalitního bydlení a také s horšími možnostmi financovat adaptační opatření.

Otázka spravedlnosti se netýká jen nerovností na úrovni konkrétních skupin obyvatel nebo regionů, ale také způsobu, jakým na ně reaguje stát. Programy na podporu zateplování budov či instalaci obnovitelných zdrojů jsou sice cenné, ale často z nich nejvíce profitují lidé, kteří už mají dostatek prostředků na investice.