Klimatické podmínky Libereckého kraje

Liberecký kraj se rozprostírá na severu České republiky a vyznačuje se rozmanitými klimatickými podmínkami, které jsou ovlivněny proměnlivou nadmořskou výškou, srážkovým stínem hraničních hor a dalšími mezoklimatickými vlivy. Kraj je tvořen okresy Česká Lípa, Jablonec nad Nisou, Liberec, Semily a od 1. 1. 2003 se na jeho území nachází 10 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (obce III. stupně) a v rámci nich 21 územních obvodů obcí s pověřeným obecním úřadem (obce II. stupně).

Území zahrnuje sever České kotliny i Českého ráje, Jizerské hory, západní Krkonoše s Krkonošským podhůřím a východní část Lužických hor. Svým severním okrajem tvoří v délce 24,1 km státní hranici se Spolkovou republikou Německo, na kterou navazuje 133,5 km dlouhá hranice s Polskem. Východní část kraje sousedí s Královéhradeckým krajem, na jihu přiléhá ke Středočeskému kraji a na západě ke kraji Ústeckému.

Liberecký kraj tvoří pouze 4,0 % území celé České republiky a se svými 3 163 km² je 2. nejmenším v republice. Zemědělská půda zaujímá 44,0 % rozlohy kraje, podíl orné půdy na celkové rozloze (19,2 %) je hluboko pod celostátním průměrem. Naopak výrazně vysoký podíl území kraje představuje lesní půda (44,8 %).

Celý kraj je převážně hornatý. Jeho výšková členitost odpovídá charakteristikám pahorkatiny. Nejvyšším bodem kraje je 1 435 m vysoký vrchol Kotel nad Rokytnicí nad Jizerou v okrese Semily, nejnižší bod 208 m n. m. leží v okrese Liberec v místě, kde řeka Smědá opouští území České republiky. Nejznámějším vrcholem kraje je Ještěd, který je se svými 1 012 m nejvyšším vrcholem Ještědského hřebenu.

Klimatické oblasti

Klimatické podmínky Libereckého kraje lze zařadit do několika oblastí s typickými klimatickými charakteristikami. Důvodem rozložení klimatických oblastí je proměnlivá nadmořská výška, srážkový stín hraničních hor a další mezoklimatické vlivy.

Čtěte také: Rozvojové projekty Liberce

Celkem lze na území kraje vymezit devět klimatických oblastí, a to šest s mírně teplých a tři chladné. Základní klimatické charakteristiky se na území kraje výrazněji odlišují v prostoru Jizerských hor, Krkonoš a Lužických hor, kde převažuje chladné a vlhčí klima od relativně teplých a sušších oblastí navazujících vrchovin a pahorkatin, až po nejteplejší oblast v nivě Jizery ve směru od Turnova k jihu a okolí Hrádku n. Nisou.

Teplota

Dlouhodobé průměrné roční teploty se pohybují na většině území kraje mezi 6 a 8 °C v závislosti na nadmořské výšce a konfiguraci terénu. Nejnižší teploty jsou na vrcholech Jizerských hor a Krkonoš, průměrné roční teploty zde klesají i pod 4°C. Vyšších hodnot dosahují průměrné roční teploty v Pojizeří na Turnovsku a severozápadně od Frýdlantu na dolním toku Smědé.

Vyhodnocení průměrných měsíčních teplot v Libereckém kraji, které jsou zveřejňovány Českým hydrometeorologickým ústavem (dále jen ČHMÚ), ukazuje nárůst dlouhodobé průměrné teploty vzduchu mezi obdobími 1961 - 1990 a 1991 - 2018 o 1,3 °C (6,4 °C vs. 7,7 °C).

Srážky

Srážkové úhrny a charakter rozložení srážek se na území kraje mění výrazněji ve směru sever - jih. Severní část kraje, a to zejména celé Jizerské hory a jejich předhůří jsou výrazně vlhčí než oblast Českolipska nebo Semilska. Srážkový stín Lužických a Jizerských hor a částečně i Krkonoš, doplněný o druhotnou hradbu Ještědsko - kozákovského hřbetu se částečně projevuje v jižní části kraje, kde srážkové úhrny většinou dosahují průměrných hodnot v České republice.

V Jizerských horách roční suma srážek překračuje 1000 mm, v centrální části hor i 1400 mm a na srážkoměrné stanici Bílý Potok, U studánky dosahuje 1705 mm.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Dlouhodobý průměrný roční srážkový úhrn při tom zůstává bez významnějších změn (zdroj dat ČHMÚ). Rozložení srážek během kalendářního roku však vykazuje trend k rostoucí rozkolísanosti krátkodobých úhrnů s pravděpodobným poklesem srážek v jarních měsících a jejich nárůstem v letním období.

Kvalita ovzduší a klimatické změny

Na stavu ovzduší, který byl ještě donedávna velmi neuspokojivý, se podílely velké znečisťující zdroje, dílem na území kraje, zejména však přenosy škodlivin z hnědouhelných elektráren na polsko - německém pomezí. K výraznému zlepšení imisní situace došlo v 90. letech, především v souvislosti s demontáží německých elektráren. I nadále však trvá problém prašné imise z prostoru haldy Turów.

V období několika posledních let se začíná, v důsledku nevyrovnanosti chodu klimatických podmínek, hovořit o změnách klimatu, které povede k oteplení převážně v zimních měsících.

Podle sledovaných modelů by u nás měl nastat mírný nárůst množství srážek, ovšem počet dnů se srážkami by se měl snižovat.

Vláhová bilance a půdní vláha

Rostoucí teploty zapříčiňují rostoucí intenzitu výparu vody a transpirace rostlin, což v kombinaci s nenarůstajícími srážkovými úhrny vede ke klesající vláhové bilanci území. V extrémních letech, jako byl např. rok 2018, může na území Libereckého kraje nastávat výrazný vláhový deficit i na lokalitách dlouhodobě považovaných za vláhově bohaté.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Rozkolísanost distribuce srážek, kdy v různých místech kraje mohou nastávat periody i 4 týdnů prakticky beze srážek, doprovázená vyšší teplotou vzduchu, vyvolává období sucha s významnými dopady na vegetaci, zemědělství, lesnictví i přírodní biotopy.

Výsledné dopady klimatické změny však nejsou ovlivněny jen průběhem počasí. Vodní kapacita půdy je snížená jejím utužením těžkou mechanizací, ztrátou organické složky a dalšími zásahy člověka, regulace vodních toků a odvodnění zemědělské půdy, s přispěním rostoucího podílu zastavěných ploch, urychlily odtok vody z krajiny. To vše působí synergicky s rostoucím výparem zaviněným rostoucí teplotou vzduchu.

Dle mapového výstupu předpovědního modelu pro střední emisní scénář (zdroj: Ústav výzkumu globální změny AV ČR - Czech Globe) bude kolem roku 2050 průměrná roční teplota vzduchu v Libereckém kraji v závislosti na místě vyšší o 1 - 2 °C v porovnání s průměrnou teplotou v období let 1981 - 2010.

Následkem rostoucích teplot je předpokládán pokles vláhové bilance. Klesající průtoky ve vodních tocích budou mít jednak přímé dopady na vodní organismy, jednak bude docházet ke zhoršování chemických vlastností vody v důsledku rostoucího podílu vypouštěných odpadních vod v řekách. Samočistící schopnost vodních toků bude dále snižována vyššími teplotami.

Opakování let s jen mírně pozitivní až zápornou vláhovou bilancí vede nejen v Libereckém kraji k dlouhodobému úbytku zásob podzemní vody, což se projevuje dlouhodobě sníženou vydatností mělkých zdrojů podzemní vody a pramenů.

Chronický deficit podzemních vod je v Libereckém kraji z hlediska významu nejmarkantnější u hlubokých zvodní v Severočeské křídové pánvi, které byly na území Libereckého kraje v červenci roku 2019 na mimořádně podnormální úrovni, a to i přes výše uvedený průměrný srážkový úhrn první poloviny roku.

Adaptabilita přírodních ekosystémů je významně snížena předchozími zásahy člověka do krajiny. Z nejvýznamnějších lze uvést odlesnění krajiny, regulace vodních toků a odvodnění zemědělské a lesní půdy, scelování polí a nešetrné postupy v zemědělství, přeměnu lesních ekosystémů na ekologicky silně labilní hospodářské porosty či zástavbu a fragmentaci krajiny.

Schopnost organismů a celých přírodních biotopů odolávat nepříznivým tlakům měnícího se klimatu a zásahům člověka do krajiny je dále snížena plošnou eutrofizací půdy a vodních biotopů, stejně jako kontaminací půdy a vod škodlivými chemickými látkami.

Ve městech lze očekávat zejména dopady spojené s městským tepelným ostrovem, jako je např. častější výskyt horkých vln, či zvýšené koncentrace troposférického ozonu a dalších škodlivých látek v ovzduší. Dalším nebezpečím pro obce, posilovaným přímo zástavbou území, jsou přívalové srážky a související lokální povodně.

S ohledem na stále stoupající emise CO2 a pokračující odlesňování, stejně jako nedostatečné změny legislativy i v případě států, které ratifikovaly Pařížskou dohodu, se nelze v dohledné době spoléhat na zvrat stávajícího trendu.

Z pohledu lokálně aplikovatelných opatření, která mají potenciál významně přispět k adaptabilitě krajiny v regionálním měřítku, lze za nejefektivnější považovat revitalizace vodních toků a niv a plošná revitalizace krajiny směřující k posílení a podpoře jejich přirozených hydrologických funkcí.

Hydrogeologické poměry

Území Libereckého kraje patří z hlediska zásob podzemní vody k nejbohatší v České republice. Na území kraje jsou vymezeny tři chráněné oblasti přirozené akumulace vod (CHOPAV) a to Severočeská křída a Jizerské hory a Krkonoše.

CHOPAV Jizerské hory a Krkonoše jsou územně shodné s chráněnými krajinnými oblastmi. Na území CHOPAV Jizerské hory jsou vodárenské nádrže Souš a Josefův Důl, které zásobují pitnou vodou Vodárenskou soustavu Liberec - Jablonec n. N. a pramení zde Jizera a Lužická Nisa. CHOPAV Krkonoše navazuje na CHOPAV Jizerské hory, na území Libereckého kraje pramení levostranné přítoky Jizery.

CHOPAV Severočeská křída zasahuje celé území okresu Česká Lípa a jihozápadní části okresů Liberec a Semily, okrajově i Jablonec n. N. Jedná se rozlohou o největší chráněnou oblast v ČR (celkem 3750 km2) a celkem územně zahrnuje centrální oblasti české křídy, území Děčínského Sněžníku, povodí Kamenice, Ploučnice, Pojizeří a labských přítoků od Mělníka po ústí Ohře.

Význam CHOPAV Severočeská křída je takový, že zásadním způsobem ovlivňuje využívání surovinových zdrojů oblasti. Nejvýznamnějším ze střetů s CHOPAV je střet CHOPAV Severočeské křídy s ložisky radioaktivních surovin Stráž pod Ralskem a Hamr na Jezeře. Těžba na ložiscích byla sice ukončena, ale dopady těžby budou si vyžádají řadu investic ještě dlouhá léta.

Hydrologické poměry

Libereckým krajem prochází hlavní evropské rozvodí, které odděluje úmoří Baltu (povodí Odry) a Severního moře (povodí Labe). Rozvodí probíhá hřebenovými partiemi Lužických hor (Hvozdský hřbet), Ještědského hřbetu a centrální částí Jizerských hor.

Nejvodnatější řekou je Jizera. K povodí Jizery náleží říčka Mohelka, která se svými přítoky odvodňuje jižní část kraje. Dalšími důležitými přítoky Jizery, které odvodňují východní část kraje, jsou říčky Kamenice, Jizerka a Oleška.

Podještědská pahorkatina je odvodňována Ploučnicí a jejími přítoky Ještědským, Panenským potokem, Svitávkou a Robečským potokem. Páteřním tokem území je Lužická Nisa, která pramení v jabloneckém okrese a tvoří osu Žitavské pánve od Jablonce n. N. přes Liberec, Chrastavu, Hrádek a dále na území Polska a SRN. Významnějšími přítoky Lužické Nisy jsou Černá Nisa a Jeřice.

Frýdlantský výběžek je odvodňován říčkou Smědá, která pramení v okolí Smědavy ve východní části Jizerských hor.

Vodní nádrže

Na území Libereckého kraje je několik „velkých“ údolních nádrží, převážně s účelem ochranným a vodárenským, některé byly postaveny již počátkem 20. století, především v povodí Lužické Nisy. Nádrže Bedřichov, Mšeno, Harcov, Mlýnice a Fojtka velmi účinně snižují možnosti povodní a zátop v oblasti Jablonce nad Nisou, Liberce a níže položených obcí.

Liberecký kraj byl řadu let považován za region, kterému nehrozí nedostatek vláhy ani se změnou klimatu. Poslední roky však ukazují, že na zkušenosti nabyté v dobách vodního blahobytu 20. století se nelze spoléhat ani zde.

„Liberecký kraj chce být nadále místem pro plnohodnotný život obyvatel, pro něž nebude změna klimatu jen hrozbou, ale - díky intenzivnímu zavádění adaptačních opatření - také příležitostí. Možností je totiž spoustu, například v oblasti rozvoje přírodě blízkých opatření ve městech i v krajině, nových technologií, pracovních příležitostí či nových postupů v zemědělství a lesnictví,“ uvedl Václav Židek, člen rady kraje pro resort životního prostředí a zemědělství.

tags: #klimaticke #podminky #liberec

Oblíbené příspěvky:

• Přelidnění a jeho dopad na životní prostředí
• Definice stupňů ohrožení státu v ČR
• Značení plastů: Průvodce
• Kosatec: Podrobný průvodce pěstováním
• Historie a současnost ČSOP Jaroměř