Klimatické podmínky na pracovišti a legislativa v České republice

Teplota vzduchu na pracovišti je častým předmětem sporů - a není divu. Někomu dělá dobře teplo, jinému se lépe pracuje v chladu. V každém případě je však potřeba řídit se zákonem stanovenými limity. Řada zaměstnanců se v důsledku toho potýká se sníženími pracovními podmínkami. Jaké povinnosti má podle zákona zaměstnavatel? Každý zaměstnavatel by měl splňovat základní povinnost týkající se bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí.

V České republice je otázka teplot na pracovišti upravena dvěma klíčovými zákony: zákonem č. 361/2007 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, a zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníku práce. Zákon č. 361/2007 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, stanovuje, že zaměstnavatel je povinen zajistit takové podmínky na pracovišti, aby teplota vzduchu v pracovních prostorách odpovídala charakteru vykonávané práce, ročnímu období a zvláštnostem pracoviště. Zákoník práce, zákon č. 262/2006 Sb., dále stanovuje, že zaměstnavatel je povinen zajistit, aby teplota na pracovišti byla přiměřená ročnímu období a povaze vykonávané práce.

Legislativa a teplotní limity jsou upraveny předpisy pro ochranu zdraví a bezpečnosti při práci (BOZP) - konkrétně nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví konkrétní podmínky pro ochranu zdraví při práci, kde se vyskytují rizikové faktory mikroklimatických podmínek. Jde o poměrně komplikovaný předpis.Posouzení jednotlivých tříd je vždy individuální a je zde také plno výjimek. Vnímání teploty je značně subjektivní, a proto bývá ve větším kolektivu často složité najít kompromis. Vždy ale platí, že jako zaměstnavatel byste měl myslet na nastavení ideálních podmínek pro práci. Jako zaměstnanec zase projevit určitou míru pochopení a tolerance pro potřeby ostatních.

Energetická krize není jen abstraktním strašákem, ale reálným faktorem, který ovlivňuje každého z nás. Právě nejistota vyplývající ze současné situace byla motivací pro změnu zákonů týkajících se povolené minimální teploty na pracovišti, kterou doposud stanovovalo nařízení platné od roku 2007. Česká vláda přijala v roce 2022 nařízení nové, které minimální teplotu na pracovišti snížilo o 2 °C.

Třídy práce a teplotní limity

Povolené teploty se liší podle zařazení do tzv. tříd práce, určujících fyzickou namáhavost práce. Čím vyšší třída, tím silovější práce. Minimální i maximální teplota je stanovena v různých výších pro různé třídy práce. Čím vyšší je míra fyzické zátěže při práci, tím nižší je přípustná minimální teplota na pracovišti.

Čtěte také: Pracovní prostředí ve slévárnách

Teplota místností, kde se pracuje, je stanovena vyšší, než teplota v místnostech, které jsou používané po dobu jednotek minut (např. šatny nebo umývárny). Tříd práce je celkem osm, přičemž jejich kompletní, nezkrácený popis najdete v příloze č. 1 Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Zjednodušeně je lze jednotlivé třídy popsat takto:

• Třída I je práce prováděná vsedě s minimální celotělovou pohybovou aktivitou - nejčastěji se jedná o kancelářské administrativní a laboratorní práce.
• Třída IIa je práce prováděná převážně vsedě spojená s lehkou manuální prací rukou a paží - nejčastěji se jedná o řízení osobního vozidla, přesouvání lehkých břemen apod.

Tabulka teplotních limitů pro třídy práce (platná od 1. 7. 2024)

Předpisy BOZP stanovují minimální a maximální teploty pro jednotlivé třídy práce, uvedené v následující tabulce. Teploty uvedené v tabulce jsou platné od 1. 7. 2024. Oproti předchozímu období se vrátily původní hodnoty teplot tříd práce I. a IIa poté, co byly v roce 2022/2023 sníženy v důsledku energetické krize, vyvolané válkou na Ukrajině. Dále byla snížena maximální teplota u třídy IIb. Pro srovnání uvádíme hodnoty z předchozího období v závorce.

Opatření při nízkých teplotách

Uvedená minimální teplota na pracovišti je nejnižší přípustné minimum. Pro zázemí, ve kterém se nepracuje, jsou minimální teploty povoleny nižší. Rozmezí teplot v sanitárních zařízeních vláda svým opatřením proti energetické krizi také snížila. Jde o prostory využívané nárazově a předpokládá se, že výraznější snížení teplot v nich neovlivní komfort ani zdraví pracovníků.

Když teplota na pracovišti klesne pod minimální povolený limit, pokud teplota na pracovišti klesne pod 10 oC, je zaměstnavatel povinen zajistit zaměstnanci teplý pracovní oděv. Pokud se teplota vzduchu na pracovišti dostane pod 4 oC, musí zaměstnavatel zaměstnance vybavit rukavicemi a teplou pracovní obuví. Zaměstnanec má nárok na přidělení rukavic, pokud teplota na pracovišti klesne pod 4 oC. Za stejných podmínek má zaměstnanec nárok také na teplé pracovní boty. Teplý pracovní oděv - třeba zimní pracovní bundu, musíte zaměstnancům pořídit, jakmile teploty klesnou pod 10 oC.

Pokud zaměstnanec pracuje v prostředí, kde je méně než 4 oC, má nejpozději po 2 hodinách nárok na 10minutovou bezpečnostní přestávku v ohřívárně. Zaměstnanci pracující v prostorách, kde je teplota 4oC a nižší, mají nárok na tzv. ochranný nápoj - měli by mít k dispozici alespoň půl litru teplého nápoje během standardní osmihodinové směny.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Předpisy BOZP stanovují další omezení pro práci v chladu a mrazu. Kompletní znění najdete v Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., HLAVA II, Díl 2: Zátěž chladem: Práce v prostorách při teplotě vzduchu od 13 do 4,1 °C nesmí přesáhnout 3 hodiny. Souvislá práce v prostorech s teplotou od 4 oC do -10 oC nesmí přesáhnout 2 hodiny. Pokud by teplota na pracovišti byla ještě nižší (od -10 oC do -20 oC), nesmí zde zaměstnanec pracovat déle než hodinu. Při teplotách od -20 oC do -30 oC se tato doba zkracuje na 30 minut.

Práce v prostředí pod -30 oC je povolena jenom, pokud jde o naléhavé provádění oprav, odvracení nebezpečí pro život nebo zdraví a při živelných nebo mimořádných událostech. Klesne-li teplota pod -10 oC, nesmějí se provádět takové práce, při nichž hrozí pád z výšky. V třeskutých mrazech pod -15 oC není povoleno kácet stromy. Je zakázáno manipulovat s tabulemi skla ve venkovních prostorách, kde se teplota pohybuje pod -5 oC.

Opatření při vysokých teplotách

Co dělat v případě, že je teplota na pracovišti nekomfortně vysoká? Pokud teplota na nevenkovním pracovišti překračuje zákonné limity, je zapotřebí ji snížit - nejčastěji klimatizací. Pokud nemáte klimatizaci v prostorách instalovanou, řešením může být mobilní klimatizační jednotka. Dejte si ale pozor, aby rozdíl mezi venkovní teplotou a teplotou v klimatizované místnosti nepřesáhl 5-⁠6 oC. Nejde o čistě zdravotní doporučení - takto používání klimatizace upravují předpisy BOZP.

Pokud teplota na pracovišti překročí povolené limity, mají zaměstnanci nárok na na ochranný nápoj - v případě vysokých teplot studený. Měl by to být nápoj, který doplní nejen tekutiny, ale také minerály, jež zaměstnanec vypotil. Neměl by obsahovat víc než 6,5 % cukru a maximálně 1 % alkoholu (pro mladistvé zaměstnance 0 %). Ideálním ochranným nápojem do horkého prostředí je minerální voda. Zaměstnanec na ni má nárok v takovém množství, které odpovídá 70 % ztrátám tělesných tekutin během osmihodinové směny. Jinými slovy - čím více se člověk v práci potí, tím více minerální vody by měl od zaměstnavatele dostat.

Výjimku z výše uvedených pravidel lze učinit u zaměstnanců, kteří nepracují fyzicky - zaměstnanci třídy I (práce v kanceláři) a třídy IIa (např. pokladní). U těch se předpokládá, že vzhledem k nízké tělesné aktivitě nemá zvýšená teplota na nevenkovním pracovišti negativní vliv na zdraví.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Další povinnosti zaměstnavatele

Další povinností zaměstnavatele je též zajistit přístup k pitné kohoutkové vodě, která může sloužit také pro případ poskytnutí první pomoci zraněné osoby. V případě nevyhovujících mikroklimatických podmínek na pracovišti je zaměstnavatel dle § 104 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce povinen zaměstnancům poskytnou na jeho náklady ochranné nápoje.

V případě používání klimatizace je důležité, aby se dodržoval rozdíl vnějších a vnitřních klimatizovaných teplot, který by neměl překročit rozdíl 5 - 6 °C.

Na pracovišti musí být k ochraně zdraví zaměstnance zajištěna dostatečná výměna vzduchu přirozeným nebo nuceným větráním. Množství vyměňovaného vzduchu se určuje s ohledem na fyzickou náročnost práce. Minimální množství venkovního vzduchu přiváděného na pracoviště musí být podle druhu práce od 50 m3 do 90 m3 za hodinu.

Na pracovišti, na kterém může v důsledku mimořádné události dojít k úniku těkavé chemické látky v míře, která může způsobit akutní poškození zdraví, musí být zřízeno havarijní větrání. Pokud je to technicky možné, havarijní větrání musí mít zajištěno automatické spouštění v závislosti na koncentraci uniklé těkavé chemické látky. Spouštění musí být umístěno před vstupem na pracoviště a musí být zajištěna jeho snadná dostupnost. Havarijní větrání musí být podtlakové, tak, aby při jeho chodu nemohla těkavá chemická látka pronikat do prostor jiných pracovišť. Výduch odpadního vzduchu musí být umístěn v takové výši, aby při chodu havarijního větrání nemohlo dojít k ohrožení zdraví osob na ostatních pracovištích a ve venkovním prostoru.

tags: #klimatické #podmínky #na #pracovišti #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Eseje o Dopadech Klimatu
• Zkušenosti s koši na tříděný odpad Favi
• Autodoprava v Březné
• Obnovitelné zdroje energie
• Cestování po západě USA