Klimatické podmínky a informace o vodárenské nádrži Želivka

Vodárenská nádrž Švihov na Želivce leží na západním okraji geomorfologické oblasti IIC Českomoravská vrchovina, v geomorfologickém celku IIC-1 Křemešnická vrchovina a podcelku IIC-1C Želivská pahorkatina. Západně od Sedlického potoka již začíná geomorfologická oblast IIA Středočeská pahorkatina.

Modelové jádrové území katastrů Borovsko a Onšovec spadá do dvou geomorfologických okrsků podcelku Želivská pahorkatina, které dělí údolí Želivky, dnes vyplněné vodárenskou nádrží. Borovsko na levém břehu leží v geomorfologickém okrsku IIC-1C-1 Čechtická pahorkatina, podokrsku IIC-1C-1a Dolnokralovická vrchovina. Onšovec na pravém břehu Želivky se nachází v geomorfologickém okrsku IIC-1C-2 Zručská vrchovina, podokrsku IIC-1C-2a Onšovecká vrchovina.

Geologické podloží je převážně jednotvárné, tvořené krystalickými metamorfovanými horninami moldanubika (ruly a svory). Jižně od Borovska je geologická stavba zpestřena výskytem hadců, které jsou těženy ve velkém lomu severně od Bernartic.

Mírně zvlněný erozně denudační reliéf zájmového území se rozkládá v nadmořské výšce 360 - 450 m, v širším zájmovém území až přes 500 m. Výšková členitost se pohybuje v rozpětí 50 - 100 m a typologicky odpovídá ploché až členité pahorkatině. Původní výšková členitost se snížila až o 50 m zatopením zaříznutého údolí Želivky vodami vodárenské nádrže.

Pro reliéf jsou typické rozsáhlé rozvodní plošiny a mírné svahy se sklonem 2-5°. Větší sklony jsou jenom na údolních svazích zejména v erozně zaříznutých údolí Želivky a Sedlického potoka, přičemž nejprudší údolní svahy s obnaženými skalními výchozy byly zaplaveny vzdutím vodárenské nádrže.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Území leží v klimatické oblasti mírně teplé MT 10 s průměrnou roční teplotou 7 až 8°C a průměrným ročním úhrnem srážek 600 - 650 mm. Zima bývá mírná s nestálou sněhovou pokrývkou maximálně do výšky 210 - 30 cm. Na podzim a v zimě se vyskytují v údolí Želivky i Sedlického potoka četné mlhy.

Okolí vodárenské nádrže Želivka leží ve fytogeografickém obvodu Českomoravské mezofytikum, na východním okraji fytogeografického okresu 41 Střední Povltaví, v sousedství fytogeografického okresu Hornosázavská pahorkatina (podle Skalického a kol.). Přírodní lesní oblast (PLO) 10 Středočeská pahorkatina, lesní vegetační stupeň 3 dubovobukový (biková a/nebo jedlová doubrava podle Neuhäuslové a kol.).

Současné využití krajiny a krajinný pokryv v okolí vodárenské nádrže Želivka je typickou mozaikou zemědělských a lesních ploch, což je charakteristické pro relativně harmonickou kulturní krajinu Českomoravské vrchoviny. V zaplaveném údolí Želivky k tomu navíc přistupuje rozsáhlá vodní plocha vodárenské nádrže. Bezprostřední okolí nádrže je v 1. PHO povinně zalesněné.

Větší lesní plocha je také jižně od Borovska na hadcovém podloží. Lesy jsou převážně jehličnaté tvořené smrkem a borovicí, vyskytuje se i modřín a ojedinělá jedle. Smrkové monokultury jsou ovšem silně rozvrácené suchem a kůrovcovou kalamitou posledních let. V přirozené obnově se na vykácených plochách uplatňuje řada listnáčů - buk, dub, javor, lípa, osika, bříza, líska.

Na plošinách a mírných svazích mimo bezprostřední okolí vodárenské nádrže převládají rozsáhlá kolektivizovaná pole. V zájmovém území se vyskytuje významná národní přírodní památka Hadce u Želivky, která na ploše 34 ha chrání typické lesní společenstvo hadcových borů v podrostu s výskytem některých kriticky ohrožených druhů rostlin vázaných na hadcové podloží.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Naopak rušivě působí odvrácená strana výskytu hadců, a sice jejich těžba a následné zpracování ve velikém lomu u Bernartic. Pitná voda pro Prahu a další města zásobená z úpravny vody Želivka je čistší než dosud. Je to díky nové technologii filtrace vody přes aktivní uhlí, které dokáže z vody odstranit velkou část pesticidů, zbytků léčiv a další chemie.

Pesticidy a další zmíněné organické látky představují problém pro všechny zdroje pitné vody včetně Želivky, která je největší úpravnou pitné vody pro Prahu a Středočeský kraj a je jednou z největších v Evropě. Bez potřebné technologie neumějí čistírny vodu od těchto látek vyčistit s dostatečnou účinností.

V rámci modernizace Želivky, která trvala 28 měsíců, vznikla nová hala s šestnácti speciálními filtry s aktivním granulovaným uhlím, které dokáže z protékající vody nežádoucí látky odstranit. Úpravna dosud využívala pískové filtry, dezinfekci ozonem nebo plynným chlorem.

Stát investuje kvůli znečištění vody nežádoucími látkami do nových technologií úpravy vody miliardy korun. Na to nedávno upozornil ve své kontrolní zprávě také Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ). Výskyt pesticidů a dusíkatých látek se v některých místech dokonce zvyšoval, což se pak promítá i do kvality zdrojů pitné vody.

Kontroloři přitom poukázali na to, že do zemědělství v uplynulých letech plyne ročně přes třicet miliard korun na dotacích, které však nemotivují zemědělce, aby využívání pesticidů snížili. Zpráva NKÚ tak poukazuje na opak toho, co dlouhá léta tvrdí velkozemědělci. Podle kontrolorů však stát nemá přesné a aktuální informace o tom, jaká je v zemědělství skutečná spotřeba pesticidů a hnojiv. Povinná elektronická evidence spotřeby pesticidů neexistuje, zemědělci tato data mohou předávat jen dobrovolně.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

SWOT analýza a modernizace ÚV Želivka

Následující článek je zaměřen na aplikaci postupů SWOT analýzy pro konkrétní řešení modernizace úpravny vody Želivka. SWOT analýza je metoda, pomocí které je možno identifikovat silné (Strengths) a slabé (Weaknesses) stránky, příležitosti (Opportunities) a hrozby (Threats) spojené s určitým projektem, typem podnikání, podnikatelským záměrem, strategickou investicí a politikou (ve smyslu opatření).

Jedná se o metodu analýzy užívanou především v marketingu, ale také např. při analýze a tvorbě politik (policy analysis). Díky tomu je možné komplexně vyhodnotit fungování firmy, nalézt problémy nebo nové možnosti růstu. Je rovněž součástí strategického (dlouhodobého) plánování společnosti. V našem případě bude využita pro rozhodování při volbě optimální varianty modernizace technologické linky úpravy surové vody na úpravně vody Želivka.

Cílem SWOT analýzy bylo posoudit vhodnost variantních řešení realizace 2. Úpravna vody Želivka (dále jen ÚV Želivka) byla vybudována ve dvou etapách ve druhé polovině 20. století. Celkový návrh technologie úpravy vody byl koncipován v 60. letech s ohledem na stav kvality surové vody ve zdroji (vodárenská nádrž Švihov), ale respektoval i očekávaný vývoj kvality vody v budoucnosti. Rozhodujícím faktorem pro návrh technologie úpravy vody byly i požadavky na jakost pitné vody v době výstavby.

Jakost surové vody ve vodárenské nádrži Švihov (dále jen VN Švihov) prošla za dobu existence úpravny velkým vývojem. Významný vliv na kvalitu vody má režim hospodaření v okolí nádrže, životní styl obyvatel, klimatické změny apod. Rozsah a koncentrační úroveň sledovaných parametrů je dána aktuálně platnými právními předpisy EU, resp. ČR, dostupností a citlivostí analytických metod.

Navrhovaná opatření investičního charakteru patří k největším modernizačním zásahům v historii úpravny, jejichž hlavním cílem je velmi výrazné zlepšení kvality pitné vody, eliminace negativních faktorů, především pesticidních látek, a zvýšení bezpečnosti výroby nepodléhající tolik vnějším vlivům.

Pro realizaci modernizace ÚV Želivka bylo v rámci Studie souboru staveb navrženo celkem pět variantních řešení. Z následných odborných diskusí v širším týmu odborníků a zhodnocení těchto pěti variant byly vybrány pouze dvě, přičemž k nim byla dodatečně doplněna i třetí tzv. redukovaná varianta.

Varianty modernizace ÚV Želivka

Varianty modernizace zahrnují:

• rekonstrukce stávajícího meandru v objektu BUDAFLO
• rozšíření stávajícího meandru do prostoru v současnosti nevyužívaných vápenných sytičů
• přestavba linky rychlého míchání v hale filtrace F2 na meandr
• přestavba 12 filtrů v hale filtrace F2 (v současnosti filtrů s pískovou náplní) na filtry s náplní GAU
• výstavba čerpací stanice zajišťující přečerpávání upravené vody na filtry s GAU
• výstavba všech dalších souvisejících objektů - nového objektu trafostanice a rozvoden vysokého napětí (VN) a nízkého napětí (NN) a nových spojovacích rozvodů
• rekonstrukce 32 ks pískových filtrů v hale filtrace F1
• rekonstrukce zbývajících 12 ks pískových filtrů v hale filtrace F2, které nebyly ve 2. stavbě přestavěny na filtry s náplní GAU

Realizace 1. a 2. stavby se předpokládá do roku 2020, realizace 3. a 4. stavby do roku 2030.

Tabulka 1: Přehled variant modernizace ÚV Želivka

Variantní řešení IIIa je cestou kompromisu, přičemž by se měla realizovat pouze část nového objektu filtrace s GAU, která by odpovídala aktuálním potřebám výroby pitné vody, tj. s výkonem 1,75-2,0 m3/s. To znamená, že by byla realizována nová hala pouze pro osm filtrů s tím, že by v budoucnosti, v případě potřeby, bylo možné doplnit zbývající potřebnou kapacitu filtrů s GAU.

Je zcela zjevné, že je souběžně zcela nezbytné se zapojit do aktivit, které se vytvářejí či fungují v okolí tohoto zdroje. Vzhledem k tomu, že celé povodí má přes 1 175 km2 a zasahuje do tří krajů, bylo by velmi krátkozraké se domnívat, že vše vyřeší jen ochranná pásma v těsném okolí VN Švihov.

Co do struktury, tvoří 51,5 % orná půda, 30 % lesy, 10 % smíšená zemědělská oblast a 4,2 % travní porost. Nejde zdaleka jen o dodržování a důslednou kontrolu agrotechnických postupů při aplikaci látek, které mohou negativně ovlivnit kvalitu vody ve zdroji, jak se diskuse mnohdy zužuje. To je jen základní předpoklad.

Podstatnější je celkový citlivý přístup k území a vytvoření systému hospodaření s půdou tak, aby se voda generovaná z celé plochy co nejvíce zdržela v systému a do VN Švihov se dostávala s co nejmenšími koncentracemi nežádoucích polutantů.

Toho lze dosáhnout řadou opatření, mezi něž patří například změna pěstovaných plodin, zalesňování, budování retenčních předzdrží, vytváření mokřadních systémů, rybníků, a také investicemi do čištění odpadních vod, a to i z malých zdrojů. Vše je potřeba navazovat na Plán dílčího povodí Dolní Vltavy.

Je-li cílem modernizace ÚV Želivka dodržet požadavek a snížit koncentraci i nově sledovaných a možná v budoucnu zjišťovaných látek v surové vodě a zabezpečit kvalitní vyráběnou pitnou vodu, je současná technologie jednostupňové úpravy vody koagulační filtrací na hraně svých možností.

Pro snížení obsahu některých látek limitovaných v pitné vodě je zcela neúčinná (např. pesticidy a v budoucnu i léčiva, popř. další látky zařazené jako prioritní látky a zejména jejich mnohdy stabilnější metabolity). Vzhledem k vysokému obsahu pesticidních látek v odebírané surové vodě z VN Švihov existuje v budoucnu reálné riziko neplnění legislativních parametrů ve vyrobené pitné vodě.

Ve stávajícím technologickém uspořádání dochází k průniku části mikroorganismů přes pískové filtry, které rovněž nedokáží odstranit z upravované vody pesticidní látky. Filtrát je pak veden na ozonizaci, kde dochází působením ozónu k „rozbití” zbylých mikroorganismů (vymývání obsahu buněk (sinic) do vody) a k fragmentaci pesticidů a jejich metabolitů.

Dochází tak k nárůstu organického uhlíku ve vodě, resp. k tvorbě prekurzorů trihalometanů, a následnou chlorací vody může v průběhu transportu vody k odběratelům dojít ke zhoršení parametrů kvality vody. Výrazně se snižuje kvalita vyrobené vody v čase.

Pro dosažení separace naprosté většiny mikropolutantů je sorpční stupeň v technologické lince úpravny nezastupitelný. Nezastupitelnost sorpčního stupně spočívá mj. také v tom, že sorpční stupeň nežádoucí látky z vody skutečně odstraňuje, zatímco ozonizace většinou může jen malou část přítomných organických látek oxidovat až na oxid uhličitý a vodu, ovšem z velké většiny z nich vytvoří jiné a těžko identifikovatelné látky.

Proto je doporučeno doplnění stávající technologie o sorpční stupeň s GAU, resp. o nejlepší dostupnou technologii pro dosažení co nejvyššího zabezpečení kvality vyráběné pitné vody.

V případě volby varianty II bude provedena rekonstrukce části pískových filtrů filtrace F2 a jejich přestavba na filtry s GAU, včetně výstavby čerpací stanice na GAU. Filtry budou stavebně a výškově upraveny tak, že již nebude možné je v budoucnosti bez větších zásahů provozovat jako pískové filtry. Celková filtrační plocha pískových filtrů se sníží.

V případě volby varianty III, tj. výstavba nové haly filtrace GAU, se jedná o variantu, která bude mít ze současného pohledu větší provozní rezervy a bude dostatečně využita při předpokládaném nárůstu spotřeby vody, ale zejména při řešení krizových a mimořádných situací a v případě havarijních stavů, např. u ostatních zdrojů vodárenské soustavy.

Při volbě redukované kompromisní varianty IIIa bude realizována výstavba pouze části nové haly filtrace GAU, která bude odpovídat současným potřebám pitné vody, tj. s výkonem cca 1,75-2,0 m3/s. Byla by tedy realizována pouze část haly, která by se dala v budoucnosti rozšířit o další potřebnou kapacitu filtrace s GAU, pokud se očekávaný nárůst spotřeby pitné vody či zhoršující se kvalita potvrdí.

Podle aktuální metodiky OPŽP 2014-2020 (Pravidla pro žadatele a příjemce podpory v Operačním programu Životní prostředí pro období 2014-2020, verze 4.0, účinné od 14. Projekt modernizace ÚV Želivka je projektem přijatelným ve specifickém cíli 1.2 - Zajistit dodávky pitné vody v odpovídající jakosti a množství.

„Přijatelný projekt je ten, jehož realizací dojde k zabezpečení zásobování obyvatel pitnou vodou v dostatečném množství, popř. ve zlepšené kvalitě, nebo bude umožněno zásobování většího počtu obyvatel kvalitní pitnou vodou v oblastech, kde dochází k neplnění požadavků na jakost surové vody dle směrnice 98/83/ES nebo kde lze předpokládat postupné zhoršování kvantity i kvality vodních zdrojů.

Úpravna vody Želivka zásobuje přibližně 1,3 milionů obyvatel v Praze, ve Středočeském kraji a Kraji Vysočina. Její nová instalovaná filtrace umožňuje odstranit z pitné vody a z koloběhu v rámci životního prostředí maximum nežádoucích látek, tzv. Cílem projektu bylo významné zlepšení kvality dodávané pitné vody.

Filtrace přes GAU umožňuje odstranit z pitné vody a z koloběhu v rámci životního prostředí maximum nežádoucích látek, tzv. mikropolutantů, jako např. pesticidů a jejich metabolitů, farmak nebo xenobiotik. Zároveň je možné eliminovat důsledky možných úmyslných nepřátelských činů na zdroji nebo případné úmyslné neplnění opatření v ochranném pásmu vodního zdroje v povodí Želivky.

Realizace projektu zajistí výrobu pitné vody i v krizových situacích a minimální legislativou požadovanou kvalitu pitné vody v případě živelných katastrof nebo ekologických havárií. Projekt „Modernizace úpravny vody Želivka, 2. stavba - sorpce na granulovaném aktivním uhlí (GAU)“ je součástí dlouhodobého záměru rekonstrukce a modernizace úpravny vody Želivka.

Za 28 měsíců byl postaven zcela nový objekt filtrace s granulovaným aktivním uhlím (16 filtrů - 4 vany po 4 filtrech s výškou filtrační náplně GAU 1,70 m) a další přímo související stavební objekty, zejména nový kolektor propojující filtraci na GAU se stávající halou filtrace 2 a stavební úpravy několika stávajících objektů úpravny - například na obtokovém kanálu ozonizace, na provozní čerpací stanici a na hale filtrace 2. Stavba byla dokončena a předána 1. 2021.

Od té doby, co řeka Želivka zásobuje pitnou vodou nejenom Prahu, ale např. i obyvatele Pelhřimova, Humpolce, Pacova, Ledče nad Sázavou, Havlíčkova Brodu a Benešova, stala se jednou z našich vůbec nejznámějších řek.

Prameniště Želivky se zde vyskytuje v zalesněné pozemkové trati s pomístním názvem Pod Nádavkem, v úpatní poloze na severní straně Bukového kopce (702 m n. m.), který podle našeho významného meteorologa Václava Hlaváče (1899-1987) ještě spolu s dalšími okolními vrchy - Kamenitým kopcem (712 m n. m.), Kopaninským vrchem (708 m n. m.) a Trojákem (704 m n.

V těchto topografických podkladech je totiž pramen Želivky zakreslen o několik set metrů jinde, nežli se ve skutečnosti nachází. Nicméně i v terénu je současně pramen Želivky neprofesionálně vyznačen dokonce na dvou místech (navíc v obou případech nepřesně). Předně nápisem z roku 2004, který zní: Zde počíná svůj tok řeka Želivka. Toto označení zde zanechala Česká televize při natáčení jednoho dílu pořadu Putování k neznámým pramenům známých řek.

Na vysvětlenou této artificiální nejednoznačnosti je nutno uvést, že pramen Želivky nenáleží k obvyklému typu tzv. pánevních pramenů, to je k pramenům tzv. studánkového typu, pro které se v hydrologii a hydrogeologii používá odborné označení limnokrenní pramen. Pramen Želivky je totiž pramenem tzv. mokřadního typu, odborně označovaného jako helokrenní pramen.

Při návštěvě obou míst (současně neodborně vyznačených poloh „pramenů“) je tedy třeba především si uvědomit, že vlastní pramen řeky Želivky nemá nejširší veřejností očekávanou podobu pánevní studánky, kde zespodu vyvěrající voda vytváří malou nádržku, ani podobu často se vyskytujícího svahového (tzv.

Evropsky významná lokalita zahrnuje celou vodní nádrž Švihov (Želivka) včetně části toku řeky Želivky nad nádrží až k Miletínu. Lokalita zahrnuje i hráz vodní nádrže. Mimo vodní nádrž zahrnuje evropsky významná lokalita část Dolnokralovických hadců a to skalní výchozy a plošinu u Sedlické zátoky a dále část jižního břehu u hlavního tělesa nádrže u Bernartic.

Krajinná charakteristika: Evropsky významnou lokalitu tvoří relativně sevřené údolí řeky Želivky, z větší části zatopené vzdutím vodní nádrže Švihov. Kromě vodních ploch zahrnuje evropsky významná lokalita také hráz vodní nádrže Švihov a část hadcového masivu Dolnokralovických hadců. Nadmořská výška lokality je mezi 378-421 m n. m.

tags: #klimaticke #podminky #zelivka #informace

Oblíbené příspěvky:

• Spojené státy a Izrael útočí na Írán
• Energetické inovace ČEZ
• Vzorový Učební Plán pro Školu v Přírodě
• Nežívá příroda v hádankách
• Udržitelná Budoucnost s EU