Klimatické Poměry CHKO Pálava: Charakteristika

18.04.2026

Okres Břeclav se nachází v nejjižnějším cípu Moravy. Je to kraj lužních lesů, sněhobílých skal, vinic a polí, kraj bohaté historie, četných památek, lidových tradic, region dvou světových unikátů chráněných UNESCO. Na jihu hraničí s Rakouskem, na jihovýchodě se Slovenskem, na severu s okresem Brno-venkov, na západě s okresem Znojmo a na severovýchodě s okresy Hodonín a Vyškov.

Město Mikulov se nachází v jižní části Jihomoravského kraje, v okrese Břeclav a je vzdáleno cca 50 km jižně od Brna. Mikulov je obcí s rozšířenou působností III. stupně. Město se rozkládá na svazích Pavlovských vrchů, jenž tvoří hranici mezi Dyjskou-svrateckým úvalem a Vídeňskou pánví. Celková rozloha řešeného území je 4 531,8 ha. Rozloha katastrálního území města je 4 531,8 ha.

Administrativně se okres Břeclav po sladění hranic k 1. 1. 2007 člení na 63 obcí a dále pak na 69 částí obcí. Celkem 58 obcí má pouze jednu část, 4 obce se dělí na dvě části a město Břeclav má tři části. Celkem 9 obcí má statut města - Břeclav, Hustopeče, Klobouky u Brna, Lanžhot, Mikulov, Podivín, Valtice, Velké Bílovice a Velké Pavlovice. Další 4 obce (Boleradice, Drnholec, Moravská Nová Ves a Velké Němčice) mají statut městyse. K nejmladším městům patří Lanžhot a Velké Bílovice, které statut města obdržela v roce 2001.

Správní obvod Břeclav má největší rozlohu - 439 km2, patří sem 18 obcí, následuje správní obvod Hustopeče s rozlohou 355 km2 a 28 obcemi, správní obvod Mikulov má rozlohu 244 km2 a 17 obcí. Podle správního území těchto tří obcí byly k 1. lednu 2007 narovnány hranice okresu, 7 obcí tak přešlo pod okres Brno-venkov (Cvrčovice, Ivaň, Pasohlávky, Pohořelice, Přibice, Vlasatice a Vranovice).

V Mikulově je velmi rozšířen cestovní ruch díky přírodním a kulturním památkám, výhodné poloze, tradici vinařství a rozvoji cykloturistiky. Nachází se zde mnoho penzionů a restaurací, koupaliště, tělocvičny, hřiště a cyklotrasy. Územím prochází silnice I. třídy I/52 spojující Brno s Vídní a I/40 Mikulov - Břeclav.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Ráz krajiny ovlivňuje nejen tok řeky Dyje, která směřuje od Břeclavi ke státní hranici a u Lanžhota se vlévá do Moravy, ale i chráněná krajinná oblast Pálava s reliéfem Pavlovských vrchů. V roce 1986 byla zapsána na listinu biosférických rezervací pod patronací UNESCO. Od roku 2003 je CHKO Pálava součástí biosférické rezervace Dolní Morava, do níž dále patří Lednicko-valtický areál a lužní lesy v oblasti soutoku Dyje a Moravy a podél Moravy směrem na Hodonín.

Geomorfologická Charakteristika

Město Mikulov náleží z geomorfologického hlediska do provincie Západní Karpaty, subprovincie Vnější Západní Karpaty a oblasti Jihomoravské Karpaty, která se člení na Mikulovskou vrchovinu, která zastupuje celé katastrální území města Mikulov. Mikulovská vrchovina se dělí na podcelky Pálavské vrchy a Milovickou pahorkatinu. Zastavěná část města se nachází v nadmořské výšce mezí 205 a 320 m, nejvyšší vrchy jsou Turold (385 m n. m.) a Svatý kopeček (363 m n. m.).

Převážně nížinaté území okresu se rozkládá v oblasti Dyjsko-svrateckého úvalu, Středomoravských Karpat a Dolnomoravského úvalu. Dyjsko-svrateckým úvalem protékají řeky Jevišovka, Jihlava a Svratka. Středomoravské Karpaty jsou tvořeny útvary Dunajovických kopců, Pavlovských vrchů, Pouzdřanských kopců, Šakvického vrchu, Staré hory, Hustopečské brány, Zaječického kopce a Kloboucké pahorkatiny. Dominantou tohoto území je vyvýšenina Pálavských vrchů.

Nadmořská výška okresu se pohybuje okolo 200 m. Nejvýše položeným bodem je vrch Děvín v CHKO Pálava s nadmořskou výškou 554 metrů a nejníže položeným bodem je soutok Moravy a Dyje v katastrálním území Lanžhot se 149 metry nadmořské výšky.

Pavlovské vrchy náležejí k okrajové části Karpatské soustavy, která byla během třetihor přesunuta od východu do dnešní pozice a do níž byly při horotvorných pohybech zavlečeny bloky pevných druhohorních vápenců (tzv. ernstbrunnských). Dominantou území je vápencové bradlo Pavlovských vrchů s přírodě blízkými skalními, stepními a lesními biotopy s pozoruhodnými geomorfologickými a geologickými útvary. Strmé svahy bradel byly zbaveny měkčího flyšového obalu a dnes tvoří nejtypičtější prvek reliéfu chráněné krajinné oblasti. Některé z nich, zvláště Stolová hora, mají na svých vrcholech náhorní plošiny. Úpatí útesů jsou překryta mocnými sutěmi a sprašemi. Milovická pahorkatina je tvořena převážně třetihorními sedimenty a vyznačuje se plochými sprašovými hřbety a hluboce zaříznutými údolími.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Na území CHKO zasahuje i Dolnomoravský úval částí zachovaného přirozeného toku řeky Dyje s nivním jezerem. Nacházejí se zde i významné lokality s krasovými jevy (jeskyně Na Turoldu), světově proslulé paleontologické lokality neogenních měkkýšů (Mušlov a Kienberg) a chráněné geologické lokality. V profilu mezinárodního významu u Dolních Věstonic (tzv. Kalendář věků) vystupují spraše dvou nejmladších glaciálů. Základním půdním typem Pavlovských vrchů jsou rendziny na jurských vápencích. V Milovickém lese převládají hnědozemě na spraších. Černozemě představují obvyklý půdní typ bezlesé krajiny, ale místy se vyskytují i pod lesními porosty. V aluviích potoků a v terénních sníženinách je nahrazují černice, které jsou v dyjské nivě vystřídány glejovými nivními půdami. Na slancové černici u rybníka Nesyt se nacházejí halofilní společenstva.

Klimatické Podmínky

Tato oblast je charakterizována velmi dlouhým létem, velmi teplým a velmi suchým, přechodné období je velmi krátké, s teplým jarem a podzimem, zima je krátká, mírně teplá a suchá až velmi suchá s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Okres ležící v teplé klimatické oblasti patří k nejteplejším oblastem jižní Moravy.

CHKO je podle klimatické klasifikace řazena do teplé a suché oblasti s mírnou zimou a kratším slunečním svitem. Převážná část území je charakterizována výrazným nedostatkem jak povrchových, tak i podzemních vod. Výjimku představuje část údolní nivy řeky Dyje, která v severovýchodní části CHKO tvoří její hranici.

Flóra a Fauna

Vegetační kryt je na severovýchodě katastru města tvořen převážně lesy, v okolí sídelní zástavby vinicemi a na jihu a jihovýchodě katastru města ornou půdou.

Území CHKO je součástí panonské květenné oblasti. Od jiných území České republiky se liší výskytem většího množství teplomilných rostlinných druhů, které zasahují na jižní Moravu z jihovýchodní Evropy.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Z hlediska vertikálního členění vegetace, tj. vegetační stupňovitosti, se na území CHKO vyskytují společenstva nížinného a pahorkatinného vegetačního stupně; na severních svazích Děvína vlivem chladnějšího mezoklimatu i lesní společenstva vegetačního stupně kopcovinného. Do vegetačního stupně nížin náležejí lužní lesy, do vegetačního stupně pahorkatinného většina lesních, lesostepních, stepních a skalních rostlinných společenstev.

CHKO Pálava se nachází v severozápadním cípu severopanonské biogeografické subprovincie a rozkládá se ve třech fytogeografických, nerovnoměrně zastoupených podokresech (Pavlovské kopce, Milovicko-valtická pahorkatina, Dyjsko-svratecký úval).

Nesmírná druhová bohatost zdejší fauny (v řadě případů jde o vůbec nejvyšší početní zastoupení některých skupin v rámci České republiky) je dána jak množstvím rozmanitých biotopů a jejich ekotonů, tak polohou této oblasti na rozhraní dvou zoogeografických provincií: panonských stepí a středoevropského listnatého lesa.

Ochrana Přírody a Lidský Vliv

Pálava a její okolí představuje romantickou kulturní zemědělskou krajinu, která je od konce doby ledové nepřetržitě ovlivňována člověkem. V rámci českých zemí je skvělou ukázkou ostrovního pohoří uprostřed teplých nížin a to jí dodává naprosto specifický charakter. Pestrou přírodu a harmonickou krajinu doplňují četné historické památky, sahající až do doby lovců mamutů.

Nejdéle osídlené místo na našem územíNejstarší stopy lidského osídlení v CHKO Pálava pocházejí ze starší doby kamenné, kdy se na úpatí Pavlovských kopců soustředilo několik loveckých tábořišť. Rozsáhlé archeologické výzkumy zde zahájil v roce 1924 Karel Absolon pro Moravské muzeum. Z velkého množství mimořádně hodnotných památek, které Absolonův tým objevil, je nejznámější hliněná soška tzv. Věstonické venuše.

V posledních letech je na Pálavě je dávána přednost aktivnímu managementu ochrany přírody před konzervačními přístupy. Opět se zde objevila stáda ovcí a koz, většina cenných lokalit je pravidelně sečena či pasena, zarůstající stepní plochy jsou vyřezávány, postupně dochází i k prosvětlování lesů. Management je s ohledem na potřeby různých skupin živočichů prováděn co nejcitlivěji, minimálně jedna třetina plochy zůstává bez zásahu.

Nejdůležitější rozvojovou aktivitou kraje jsou služby v cestovním ruchu, vázané především na vinařství a na přírodní a krajinné hodnoty území.

Základním cílem současné ochranářské péče, formulovaným jak v plánu péče CHKO, tak v plánech péče jednotlivých maloplošných chráněných území, je zastavení sukcese na stepních trávnících rezervací. V období, kdy nejsou spásány nebo koseny, zarůstají křovinami, které je třeba odstraňovat, vybrané plochy pravidelně střídavě kosit a spásat, případně krátkodobě ponechávat ladem. Z chráněných území, ale i z celého území CHKO, je nutné aktivně odstraňovat nežádoucí a nepůvodní druhy dřevin (akát, pajasan žláznatý). Rovněž je třeba omezit výsadbu dalších nepůvodních dřevin i mimo chráněná území, dnes především tzv. energetických plodin.

Lednicko-Valtický Areál a Biosférická Rezervace

Lednicko-valtický areál byl do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO zapsán od prosince 1996. Tento rozsáhlý krajinářský park začal na konci osmnáctého století budovat rod Lichtenštejnů jako jedinečný člověkem utvářený celek, který je od devatenáctého století nazýván Zahradou Evropy. Zámky, zámečky, vyhlídky a pavilóny jsou propojeny alejemi a průhledy a vytváří harmonický útvar, rozkládající se na ploše téměř 200 km2. Architektonicky se zde vzájemně prolíná romantismus, klasicismus a empír. Půvab Lednicko-valtického areálu je korunován jedním z nejkrásnějších evropských komplexů anglické novogotiky - lednickým zámkem s přilehlou francouzskou zahradou.