Pravěk, jak ho chápeme v rámci tohoto textu, tedy spadá do období konce třetihor (pliocén) a čtvrtohor. V pliocénu to ve střední Evropě vypadalo podobně jako dnes v subtropickém pásmu. Rostly zde palmy, akácie, fíkovníky, ale také listnaté i jehličnaté stromy. Nástupem čtvrtohor (pleistocén, cca 1,7 mil. - 10 000 BP) však došlo k náhlému ochlazení, žila zde chladnomilná fauna (mamuti).
V době ledové došlo k posunu skandinávského ledovce na jih, severní Evropu tvořila bílá pustina pokrytá travinami, křovinami a stromy (hlavně bříza a borovice). Došlo k prudkému poklesu teplot, chladnomilná fauna a flóra tundry, tajgy a stepi (z fauny např. žila zde chladnomilná fauna (mamuti).
Česká geologická služba (ČGS) zkoumá globální environmentální a klimatické změny v geologické minulosti Země. Sleduje, jakým způsobem tyto změny ovlivnily evoluci, biologickou rozmanitost a migraci organismů. Sedimentární záznam představuje unikátní archiv vývoje dávných ekosystémů.Multidisciplinární výzkum tohoto archivu umožňuje rekonstruovat fosilní mořské a pevninské ekosystémy a jejich vývoj v čase a studovat reakce fosilních ekosystémů na dávné environmentální a klimatické změny. Klíčovými svědky geologické historie naší planety jsou fosilní organismy. Poskytují nám jedinečné informace o průběhu evoluce a o tom, jak organismy reagovaly na různé změny životního prostředí.
Výzkum se zaměřuje zvláště na mladší paleozoikum, kdy došlo k velkému rozvoji suchozemské flóry a vzniku uhelných ložisek. V popředí zájmu je studium karbonské vegetace a prostředí sedimentace. Některé rostlinné druhy a rody neměly vysoké ekologické nároky a lze je sledovat v širším časovém intervalu, jiné mají úzké časové rozpětí a slouží jako vůdčí druhy rostlinných biozón. Podobně jako v kvartéru, také v karbonu docházelo ke změnám v rozsahu zalednění polárních oblastí, které měly vliv na změny klimatu v tropických oblastech, kde se nacházel také Český masiv. Rostlinná společenstva slouží jako proxy těchto změn, neboť ekologické nároky druhů a rostlinných skupin jsou vesměs známy.
Klima přímo ovlivňuje také prostředí sedimentace, zejména v kontinentálních pánvích vzdálených od vlivu mořské hladiny. Analýza zvětrávacích/paleopůdních obzorů, které vznikají v přímém kontaktu s atmosférou, dovoluje blíže charakterizovat klimatické podmínky jejich vzniku (poměr srážky/výpar, sezónnost, hydrologický režim půd, tlak CO2 v atmosféře atd.). V pobřežních oblastech, v tzv. paralických pánvích (např. hornoslezská pánev na Ostravsku), docházelo vlivem střídání ledových a meziledových dob v pozdním paleozoiku ke glacioeustatickým pohybům hladiny světových oceánů spojeným s posuny faciálních pásů, které se projevují cyklickým uspořádáním sedimentárního záznamu. Střídání ledových a meziledových dob bylo velmi pravděpodobně řízeno změnami orbitálních parametrů, zejména změnami excentricity oběžné dráhy Země.
Čtěte také: Klimatické podmínky
Výzkumné práce týmu vulkanických systémů se zaměřují na úlohu paleozoického a kenozoického vulkanismu ve vývoji sedimentárních pánví, dále na vliv okolního prostředí na průběh vulkanické aktivity a také na procesy spojené s uchováním fosilií ve vulkanickém prostředí a vliv vulkanismu na biosféru. Mění geometrii pánví, vytváří výraznou topografii na jejich okrajích, je zdrojem specifického klastického materiálu a ovlivňuje i chemismus prostředí včetně vody. To se odráží na litologickém složení sedimentů, ale také například na izotopickém složení sladkovodních vápenců. Klíčová je rekonstrukce stylu vulkanické aktivity založená na studiu geometrie pyroklastů (produktů sopečných explozí) a sedimentárních charakteristik vulkanoklastických uloženin. Ty je možné studovat i na poměrně starých uloženinách, které mohly prodělat alteraci a/nebo kompakci. I v případě zjílovělých uloženin je v optickém mikroskopu možné rozlišit hranice původních klastů a určit jejich tvarové charakteristiky.
V rámci základního výzkumu jsou směřovány vědecké aktivity ČGS na rekonstrukci prostředí a časový průběh klíčových období kvartéru, především v oblasti střední Evropy. Jedná se zejména o přechodové období spodního a středního pleistocénu (tzv. středopleistocenní revoluce) a přechod pleistocénu do holocénu, kdy docházelo k zásadním změnám ve formování krajiny a společenstev organismů. Zvláštní pozornost je soustředěna na oblast severního okraje vídeňské pánve, kde lze ve velkém detailu rekonstruovat přírodní procesy období vrcholné fáze glaciálu až počátku holocénu. Tato oblast navíc poskytuje možnost velmi přesně datovat tektonickou aktivitu ve vídeňské pánvi v období svrchního pleistocénu, stejně jako probíhající exogenní geomorfologické procesy.
Graf „Podnebí a dějiny“ zhruba popisuje vývoj a kolísání teplot za poslední milion let. Vlevo vidíte několik dob ledových, kdy teploty padly hezky hluboko… průměrně asi 10-12 stupňů chladněji než dnes. Podnebí se rychle oteplilo a lidé se začali chovat zemědělsky. Pár století před Kristem se postupně začalo ochlazovat. Doba zázraků skončila. V prvních stoletích po Kristu se začalo velmi rapidně oteplovat. Možná by bylo logické čekat další šťastné období, ale opak byl pravdou. Oteplování na severu Evropy způsobilo stoupání hladiny moře a zasolování pobřežních úrodných nížin.
V 14. století se začalo ochlazovat, a nejhorší to bylo zhruba v půlce patnáctého století, kdy přišlo několik mrazivých let. Někdy se jim říká malá doba ledová. A dnešní trend oteplování? Popravdě řečeno, nikdo to neumí odhadnout. Není dobré nebo špatné podnebí, změny vždy někomu a něčemu prospějí, někomu jinému někde jinde neprospějí. Pohled do historie ukazuje, že změn tu byla řada a to vůbec nemluvíme o podnebí ve třetihorách, kdy bylo nejen významně tepleji, ale byly velmi pravděpodobně mnohem vyšší koncentrace tzv. skleníkových plynů - a bez lidského zásahu, samozřejmě.
Paleolit je nejstarší a zároveň nejdelší úsek lidských dějin - jde o období, ve kterém se postupně vytvářejí zárodky lidské kultury a technologií. Životní prostředí se v průběhu paleolitu měnilo, jednoduše se dá charakterizovat jako střídání dob ledových a meziledových. Spolu se změnami klimatu docházelo i ke změnám druhové skladby lovené zvěře a sbíraných rostlin. V závislosti na změnách klimatu se musel paleolitický člověk přizpůsobovat novým podmínkám. Mezolit začalo po poslední době ledové. Při následném oteplení se na našem území změnila druhová skladba lovné zvěře - chladnomilná stádní zvířata byla vystřídána zvířaty žijícími v menších stádech v lesním prostředí.
Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu
S nástupem neolitu můžeme předpokládat příchod nového obyvatelstva na naše území, samotný proces neolitizace je však stále předmětem vědeckých diskuzí. Rozhodně se však objevuje nový ekonomický systém, který je dále rozvíjen a pokračuje do dnešních dnů - jde o zemědělství a s ním spojený usedlý způsob života. Neolit se z oblasti Úrodného půlměsíce rozšířil přes Anatolii a Balkán dále do Evropy; v okrajových částech Evropy však dlouhou dobu ještě přetrvává mezolitický způsob života, i když řada lokálních postmezolitických kultur tzv. Původně bylo šíření neolitu spojeno s ideou migrace zemědělců z Předního východu směrem na západ.
Rozvinula se i těžba (dokonce i hlubinná) kamenné i měděné suroviny. Podle doložených nálezů můžeme předpokládat, že v období eneolitu začali lidé dojit skot, ovce i kozy a mléko pak využívali k výrobě řady mléčných produktů. Doba bronzová vyrůstá z eneolitických tradic, kultury doby bronzové na našem území vlastně plynule pokračují z mladoeneolitických tzv. pohárových kultur. Společnost starší a střední doby bronzové byla společností zemědělskou, ve středobronzové fázi možná s větším podílem dobytkářství. S rozvojem metalurgie dochází k další stratifikaci společnosti. Začíná se rodit zejména bojovnická vrstva, významnou roli ve společnosti hrají i samotní metalurgové.
Pravěcí pamětníci klimatických změn
Někdy je pěstujeme s naprostou samozřejmostí a často ani netušíme, jak pohnutou historii mají za sebou. Obrovská vitalita udržela tyto rostliny na planetě v téměř nezměněném stavu po milióny let. Na Zemi totiž přežily nejenom z pravěku, ale z období mnohem dávnějších. Tyto zelené krasavice přežily všechny klimatické změny, přírodní katastrofy a v posledním období i výstřelky, které jim připravilo civilizované lidstvo. Asi nejznámějším pamětníkem časů dávno minulých je stále populárnější jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba). Dnes považujeme jinan za nesmírně cenný strom nejen kvůli léčivým účinkům, ale i pro široké možnosti využití v okrasném zahradnictví. Je to velmi odolná dřevina vhodná do městského prostředí, kde výborně zvládá snad všechny možné civilizační nástrahy. Kromě jinanu bývají v nabídce našich zahradnických center také jiné rarity ze světa pradávných rostlin. Jednou z nich je opadavá metasekvoje čínská (Metasequoia glyptostroboides).
Metasekvoje je nejenom zajímavá, ale také velmi hezká dřevina. V optimálních podmínkách tvoří poměrně velký strom s pyramidální korunou. Světle zelené jehličí se na podzim přebarví do rezavých odstínů a později opadá, jako náš modřín. Rostlin z pradávných období je ještě celá řada, některé dokonce pěstujeme i v bytových podmínkách. Ale je tu ještě jedna skupina rostlin, která si zaslouží připomenutí. Jsou to blahočety, jejichž vědecké jméno Araucaria je odvozeno od chilského města Arauco. Jsou to velké jehličnaté stromy, které v dospělosti tvoří impozantní korunu deštníkovitého tvaru. Tyto podivné stromy obývaly planetu od konce druhohor až od začátku třetihor. Do dnešních dob se zachovalo více druhů, pro venkovní pěstování na našich zahradách však má význam pouze jediný, a i ten pouze okrajově.
Vliv klimatických změn na člověka
Anatomicky moderní člověk - Homo sapiens, který později postupně osídlil celý svět, se začal vyvíjet v Africe souběžně s evropským člověkem neandrtálským z jejich společného předchůdce, Homo heidelbergensis. Otázkou je, co bylo onou mimořádnou výhodou, která zajistila neuvěřitelnou expanzi moderního člověka do celého světa a jeho bezkonkurenční ovládnutí. Mohla to být mutace, která přinesla rychlejší a dokonalejší organizaci procesů v mozku, např. hustším propojením neuronové sítě. Relativně pozdní příchod moderních lidí do Evropy mohly způsobit nepříznivé klimatické podmínky doby ledové, obtížné přístupové cesty přes Balkán a osídlení Evropy neandertálci. Teprve oteplení před 37 tisíci lety a pokročilejší kultura jim umožnily Evropu ovládnout.
Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně
Jídlo bylo odpradávna jedním z nejdůležitějších aspektů lidského života. V minulých dobách ovšem nebylo obstarání denní obživy tak snadnou záležitostí jako dnes, kdy nám stačí navštívit supermarket, vybrat si potraviny a zaplatit. Lidé v pravěku si museli sami zajistit nebo vyrobit veškeré základní suroviny a také si z nich následně sami připravit pokrmy. Obzvláště ne v mladém paleolitu, kdy naše území pokrývala střídavě step, sprašová step, tundra a lesotundra. Ne všechny získané potraviny však byli lidé schopni okamžitě zkonzumovat, a proto již v paleolitu byla nutná jejich konzervace pro pozdější využití. Jedná se například o sušení na slunci, uzení masa i ryb ohněm či konzervaci mrazem.
Potřeba kvalitního oděvu byla v mladém paleolitu naprosto nezbytnou. Hlavním zdrojem oděvního materiálu byla lovená zvěř, z níž byly k tomuto účelu využívány nejrůznější části. Oděvy se sešívaly z kožešin či kůží ulovených zvířat pomocí kostěných jehel a šídel. Až do 90. let se předpokládalo, že lidé v paleolitu neznali textil. Tuto domněnku však vyvrátil unikátní nález hliněných vypálených hrudek z Pavlova a Dolních Věstonic, na kterých se dochovaly pravidelné zkřížené otisky vláken. Otisky spíše dokládají znalost zpracování rostlinných vláken a předtkalcovských technik, jako je například provaznictví, rohožnictví, síťování či košíkaření.
V mladém paleolitu nacházíme první umělecké projevy evropského pravěku, které jsou však velice pestré. Již plně vyvinuté abstraktní myšlení umožňovalo tehdejším lidem vytvářet skvostná díla a zanechat nám tak alespoň stopy jejich vnímání světa. Snad nejznámějšími uměleckými díly mladého paleolitu jsou hliněné plastiky. Tzv. Venuše, drobné hliněné plastiky žen kyprých tvarů, se nacházejí po celé Evropě. Setkat se však můžeme i s dalšími antropomorfními a zoomorfní plastikami či řezbami na kostech a mamutovině. Lovci a sběrači do nich projektovali nejen části lidských těl a zvířata, která se okolo nich pohybovala. Z nálezů kostěných flétniček pak můžeme předpokládat, že se v mladém paleolitu také rozvíjelo hudební umění.
tags: #klimatické #poměry #v #praveku
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]