Klimatické Problémy Olomouckého Kraje

11.12.2025

Ministerstva životního prostředí a zemědělství se společně s Olomouckým krajem, Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR a Povodím Moravy dohodly, že je důležité navrátit řece Bečvě její přirozený charakter. Tato obnova pomůže k obnově říčního ekosystému, adaptaci na klimatickou změnu a dojde také k zadržování vody v krajině a ochraně okolní krajiny i obcí před povodněmi. Memorandum, které stvrzuje částečnou obnovu řeky, podepsalo pět signatářů. Jedná se o první projekt tohoto typu na velké řece v České republice.

Obnova Řeky Bečvy

Přirozená obnova vodního toku pomůže nejen samotné řece, ale i okolní flóře a fauně, která na mnoha místech utrpěla kvůli necitlivým zásahům člověka. „Umělé narovnávání říčních koryt, klimatická změna a s tím související sucha a odtékání vody z krajiny, to jsou problémy, které trápí nejen oblast kolem řeky Bečvy. Tím podpoříme ekologickou stabilitu krajiny a tato oblast bude schopná se lépe adaptovat na změnu klimatu a s tím související sucho či povodně. Když bude mít řeka dostatek prostoru, nebude hrozit její rozlití do zabydlených oblastí a zároveň nebude voda z krajiny odtékat,” uvedl k ochraně řeky Bečvy ministr životního prostředí Petr Hladík.

O ochranu a obnovu řeky Bečvy se dlouhodobě zasazuje místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová. Koryto s kamennými břehy regulovaného toku vede k rychlému odtoku i z okolní půdy a krajiny. Obnova přirozeného charakteru řeky, tam kde je to možné mimo zastavěná území, rozvolní a zpomalí odtok při suchu a umožní rozliv při povodních kde nevadí. Memorandum je prvním krokem pilotního záměru obnovy přírody pro velkou řeku u nás.

„Prvním smyslem memoranda je vrátit Bečvě její původní a přirozený ráz, aby mohla lépe snášet klimatické extrémy, jako jsou povodně nebo říční sucha. Naší snahou musí být se s přírodou domluvit, ne ji potlačovat, což nakonec stejně vždycky skončí v neprospěch lidí. Jsem rád, že právě toto memorandum na respektu k přírodě a k Bečvě staví,“ uvedl Josef Suchánek, hejtman Olomouckého kraje. Hejtman zároveň upozornil, že o průběhu příprav jednotlivých protipovodňových opatření budou informování i zástupci místních samospráv a dalších relevantních subjektů.

Druhým pilířem memoranda je spolupráce zapojených stran na omezení záplavových vln. Tomu pomůže kromě navrácení řeky do jejího přirozeného charakteru také stavba vodního díla. „Koncepce protipovodňové ochrany řeky Bečvy je kombinací přírodě blízkých opatření v extravilánech a technických opatření v intravilánech obcí a měst. Klíčovým prvkem protipovodňové ochrany Pobečví je stále vodní dílo Skalička, díky kterému bude možné ochránit téměř 100 000 obyvatel v případě, že by se v budoucnu opakovala katastrofální povodeň, která postihla celou Moravu v roce 1997,” řekl generální ředitel Povodí Moravy Václav Gargulák.

Čtěte také: Klimatické podmínky

„V tomto konkrétním případě se připravuje projekt boční suché nádrže Skalička, který případné budoucí povodňové průtoky výrazně sníží a zamezí tak vzniku obrovských škod na majetku obyvatel a obcí v údolní nivě. Podepsané Memorandum je tak dalším rozvojem dobře fungující spolupráce,“ uvedl ministr zemědělství Marek Výborný.

„Je známo, že ochrana přírody a správci povodí někdy složitě nacházejí společnou řeč. Dnes podepsané memorandum vnímám jako průlomový dokument, který k řece přistupuje komplexně a deklaruje, že důležitá je jak ochrana sídel před povodněmi, tak zachování a obnova přirozeného charakteru Bečvy. Měl by tak usnadnit dohodu o tom, jak k jednotlivým úsekům řeky přistupovat,” konstatuje František Pelc, ředitel Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Zatím prvním výsledkem podepsané spolupráce je vznik pracovní skupiny, která bude pracovat na přípravě komplexního řešení obnovy přirozeného charakteru řeky Bečvy. Své zástupce zde budou mít signatáři memoranda, případně další zainteresované strany. Skupina bude mimo jiné připravovat všechny důležité materiály k tomu, aby se cíle stanovené ve strategickém dokumentu podařilo naplnit, a aktivně řídit přípravu plánu. Zároveň účastníci memoranda budou aktivně spolupracovat na přípravě zadání studie i na jejím vlastním zpracování, a to včetně poskytnutí relevantních podkladů.

Konkrétní lokality budou vybrány na základě studie, kterou zpracuje Olomoucký kraj.

Změny v Jeseníkách

Hory problémů a změn. V severní části Jeseníků, uprostřed hustých lesů daleko od nejbližšího města, se nachází až překvapivě malebné místo. Rozvoj Jeseníků podle Petra brzdí hlavně jejich roztříštěnost. Právě pod ně totiž spadají oblasti cestovního ruchu, takzvané destinačky. Většinu zimy letos stála na trávě. Každý kraj si totiž chce řídit svou část hor sám. Východní polovinu pohoří tak tvoří moravskoslezské Jeseníky - východ, západní polovinu pak olomoucké Jeseníky - západ.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

„Vznikají tady úplně absurdní situace,“ říká mi Petr ve své pracovně a ukazuje při tom na mapu našeho druhého nejvyššího pohoří. Svůj prst zapichuje k nejvyšší hoře Hrubého Jeseníku - 1492 metrů vysokého Pradědu. „Mám tady smlouvu na jejich zimní údržbu. Jedny hory jsou rozděleny na tři díly. Každý kraj si chce svůj díl řídit sám. Situaci by podle Petra mohl zlepšit zákon o cestovním ruchu. Ten Česko zatím nemá.

Podle Českého hydrometeorologického ústavu byla letošní zima o více jak tři stupně teplejší než ty v posledních letech. V Jeseníkách navíc teploty oproti zbytku republiky narostly ještě výrazněji. Velkou část zimy letos boby a lyže zůstaly na suchu. Kousek před Andělskou Horou, podhorským městečkem s jen pár stovkami obyvatel, míjím menší lyžařský areál. O zájem lyžařů tady v sezoně nouzi nemají. O poznání horší je to ale poslední roky se sněhem. Sjezdovka totiž leží na jižním prosluněném svahu.

Přednáška o Klimatické Změně

Ve čtvrtek 27. února proběhne v aule Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci od 18:30 přednáška s názvem Změna klimatu a naše krajina. Přednášku povede profesor Zdeněk Žalud, který v současné době působí na Mendelově univerzita v Brně a v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Přednášce poskytuje záštitu poslanec Marian Jurečka. Posluchači se mohou těšit na komplexní informace o klimatické změně. Od její podstaty přes vývoj až k potřebné adaptaci.

Na území České republiky se za posledních 200 let zvýšila teplota zhruba o jeden stupeň. Důvodem je dramatický nárůst tzv. skleníkových plynů v atmosféře na celé naší planetě, kvůli kterému se atmosféra ohřívá a mění se klima.

Ten zásadní rozdíl mezi přirozenými a současnými změnami klimatu je právě v rychlosti změny. Za posledních 200 let nárůst teploty akceleruje především v posledních desetiletích a koreluje s nárůstem koncentrace skleníkových plynů. My ale zažíváme změny v jednotkách stupňů Celsia ve velmi krátké době a přičítat to astronomickým procesům je skutečně mylné.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Pokud se společnost chce na tyto změny adaptovat a připravit se, tak by měla vědět, jakým způsobem se bude klimatická změna vyvíjet. Pokud by čtenáře zajímalo, jakým způsobem se bude klima měnit na území ČR, mohou navštívit náš portál www.klimatickazmena.cz, kde najdou řadu parametrů a charakteristik a jejich vývoj až do konce tohoto století. My jsme je zpracovali z pohledu lesnictví, zemědělství, vodního režimu, klimatu, krajiny a všechny tyto přehledné mapy jsou k nalezení na našem portálu.

Pro člověka jako jedince může být největším problémem nedostatek vody - užitkové i pitné. To znamená, že člověk, který by se chtěl přičinit a napomoci, se může soustředit především na maximální využití vody a s tím související šetření energií.

Naše krajina je relativně náchylná ke změně klimatu. Ať už se jedná o erozi půdy nebo utuženost půdy. Třetím faktorem, který tomu napomáhá, je právě nekoordinovaná zastavěnost půdy. My ročně ztrácíme v České republice zhruba 3000 ha zemědělské půdy, i když nejde jen o její zastavěnost, ale i o převod zemědělské půdy na lesní. Denně se však v naší republice zastaví přibližně 10 fotbalových hřišť. To je výrazný podíl zemědělské půdy, která by mohla být použita k produkci potravin. Pravdou ovšem je, že nemáme efektivní legislativu, která by stavby na kvalitní půdě zastavění omezovala. V dnešní době je rozhodující pro výstavbu především blízkost infrastruktury bez ohledu na to, jak bonitní je daná půda.

Jak jezdím po republice a vidím jejich zájem a otázky, tak je patrné, že klimatická změna je dobíhá a způsobuje problémy v jejich podnikání, které je nejen pro ně, ale i pro všechny naše občany naprosto zásadní. Uvědomují si, jak voda mizí z krajiny, a v jakém stavu (částečně i jejich zásluhou) je naše krajina a často i jejich půda. Vidím, že většina z nich už začíná realizovat adaptační opatření, aby zmírnili dopady změny klimatu.

V rámci přednášky se budeme bavit i o dopadech a adaptaci. V případě dopadů hlavně o tom, do kterých sektorů se klimatická změna nejvíce v zemědělství a krajině projeví - změna vodní bilance včetně výskytu sucha, změna vegetační doby nebo dopady na choroby a škůdce včetně tolik diskutovaného kůrovce. V poslední části přednášky se budu věnovat adaptačním opatřením. Zmíním, co všechno se dá udělat, abychom zmírnili očekávané a často již probíhající dopady klimatické změny. Seznámím posluchače i s nejčastějšími mýty o klimatické změně.

Problémy Ovocnářství na Olomoucku

Sady na Olomoucku, kdysi považované za stabilní zdroj místního ovocnářství, se nyní potýkají s vážnými problémy, které ohrožují jejich budoucnost. Situace se zhoršuje natolik, že i malí pěstitelé začínají ustupovat od této tradiční činnosti. Sklizeň jablek a švestek zaznamenala dramatický pokles - z původních 18 tisíc tun se sesypou pouhé 4 tisíce tun jablek, a u švestek z 1 400 tun nezbývá víc než 400 tun. Podmínky se mění a navzdory pokračujícímu zájmu o lokální trhy, je finanční zátěž výrazná. Podle předsedy Ovocnářské unie ČR Martina Ludvíka, malé sady stojí před dilematem: zůstat či nesetrvat.

Pěstitelé, jako je Petr Hýbl z Dětkovic, čelí nejen finanční náročnosti, ale i regulacím, které často znemožňují efektivní správu sadů.Neustálé změny v regulacích postřiků a ostatních přípravků vytvářejí pro mikropěstitelé náročné obchodní prostředí. Následně se přidávají nepříznivé povětrnostní podmínky - sucha, kroupy, nebo mrazy, což klade další překážky. Na druhé straně, mladší generace ztrácí zájem o tuto tradici kvůli enormní pracnosti a často neadekvátní finanční návratnosti.

Historická role sadů jako biodiverzitních ostrůvků je však nesmírně cenná, poukazuje Zdeněk Špíšek z Univerzity Palackého. Remízy v krajině přispívají k ochraně přírodního bohatství a příznivé mikroklimatu. Lidé kácí stromy, které by za náležitou péči mohly vydržet. Pěstitelé souhlasí, že investovaný čas a úsilí se v dnešní době nedá jednoduše kvantifikovat. Proto je nezbytné, aby pro ně pěstování představovalo především zálibu.

Snižující se počet sadů vyvolává obavy nejen u ekologů, ale i u myslivců, pro které tyto prostředí dodávaly zvěři přirozená útočiště.Při ukončení pěstování by sadáři měli zvážit nechat stromy stát, neboť jejich odstranění může znamenat ztrátu nejen pro faunu, ale i pro diverzitu krajiny. Zdeněk Špíšek se domnívá, že určitá naděje se objevuje v obnově alejových výsadeb podél nových polních cest, čímž by se ovocné druhy mohly v regionu znovu zakořenit.

Vývoj klimatu a choroby zasáhly některé druhy, jako například meruňky, ale jiné starší odrůdy se vrací do módy a přitahují nové zájemce o pěstování.