Klimatické regiony a život Masajů

Masajové obývají rozlehlé území na pomezí Keni a Tanzanie. Prostory, které dnes Masajové převážně obývají, jsou bezvodé travnaté stepi, savany a trnitý buš bez pravidelných srážek. Tyto plochy jsou nevhodné pro zemědělství, ale vyhovují nomádskému způsobu života spojenému s chovem skotu.

Nejpravděpodobnější se však zdá být, že do své současné vlasti přišli z oblastí jižního Súdánu. Pokládají se za vyvolený lid boží a odtud pramení jejich neuvěřitelná hrdost nejen vůči všem černochům, ale také vůči bělochům. Ke svému okolí se chovají zdrženlivě, někdy až upjatě, ale zároveň suverénně.

Masajové jsou africká černošská etnická skupina nilotského původu. Po dlouhém stěhování v minulosti se usadili mezi Kilimandžárem a horou Mount Kenya, tedy v dnešní severní Tanzanii a jihozápadní Keni. Mluví jazykem Maa, patřícím do Nilo-Saharské jazykové skupiny.

Tradiční život a kultura Masajů

Krávy, ovce, kozy, období dešťů, období sucha. Tak by se dal jednoduše a ve zkratce charakterizovat věčný koloběh života Masajů, jejich hodnoty a smysl života. Původ Masajů je částečně zahalen tajemstvím. Neznalost písma a chybějící písemné záznamy značně ztěžují archeologům a etnografům pátrání v dávné minulosti nejen samotných Masajů, ale i ostatních afrických národů.

Přesto jsou Masajové na řekách, pramenech či studnách závislí a často ženou svá stáda dvakrát týdně napojit k vodě, a to i desítky kilometrů daleko. Jindy zase ženy transportují vodu v nádobách na zádech oslů. Když i tyto vzdálené zdroje vody vyschnou, musí se všichni přestěhovat na vlhčí místa.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Společenský život Masajů je postaven na oddělené výchově chlapců a děvčat a na věkovém kastovním uspořádání. Chlapci a děvčata v dětském věku žijí se svojí matkou v chýši, která je postavena z proutěného pletiva a směsi bláta a kravského trusu.

Masajská vesnice - Boma

Masajská vesnice, neboli Boma, má kruhovitý tvar. Je obehnána bohatým hutným „plotem“ postaveným z větví. Tento plot tvoří vnější kruh vesnice. Uvnitř vesnice je další široká kruhovitá ohrada, kde se na noc schovávají zvířata před divokou zvěří. Chatrče staví výhradně ženy a to původní technologií. Materiál obstará příroda. Kostru chatrče tvoří dřevěné tyče upevněné v zemi protkané tyčemi drobnějšími.

Chýše stojí uvnitř kruhové ohrady, kde ve vlastních „domech“ bydlí i ostatní otcovy ženy s dětmi. Celý komplex ohrad a chýší, zvaný enkang, je na ochranu před lvy a hyenami obehnán hustým plotem z trnitých větví. Všechny vchody do ohrady, jichž bývá několik, se na noc či v době ohrožení uzavírají navršením trnitých větví z buše.

Chýše v ohradě jsou pak rozmístěny podle staletími daného vzorce. První žena žije i se svými dětmi v chýši, která je postavena vpravo u hlavního vchodu do ohrady. Jestliže má její manžel i druhou ženu, pak její chýše stojí vlevo od vchodu. Třetí žena bydlí v chýši vpravo vedle ženy první a tak dále. Ve středu velké kruhové ohrady je umístěna ještě jedna menší ohrada, kam je na noc zaháněn dobytek. Na rozdíl od lidí se tak dobytek těší dvojité ochraně.

Chatrč je poměrně malá, průměrně 3x5 m a výškou nepřesáhne 1,5 metru - dospělý muž se v ní nepostaví. Uvnitř můžeme naleznout domácí kuchyni, je zde sklad potravin a rodinného majetku. Masajové tady spí i jedí, jsou tu i malá zvířata. Uprostřed se nachází ohniště, ačkoli v chatrči není ani komín či okna. Vchod vede do chatrče nepřímo - což je jakési bezpečnostní opatření proti nezvaným nočním návštěvám a přes noc se ještě zakrývá různými látkami a klacky.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Výstavba nového domova

Výstavba nového domova je záležitostí žen. Na vybraném místě žena nejprve vyznačí půdorys budoucí chýše - obdélník o velikosti 3×2 metry - a pak na něj navrší kravský hnůj. Řídká mrva změkčí tvrdou lateritovou zem, do níž pak stavitelka v pravidelných vzdálenostech snadněji zatluče asi dva metry vysoké dřevěné tyče. V místě budoucího vchodu ukotví dva silnější kmeny či bambusy.

Na takto připravené budoucí stěny chýše připevní ohebné a kůry zbavené slabé větve a ohne je do pravého úhlu, čímž vytvoří základ pro střechu. Následně nashromáždí větší množství tenkých ohebných větví a proplete je mezi stávajícími, čímž vytvoří husté síto. Poslední fáze stavby je přímo delikátní. Na takto připravenou hrubou stavbu pak rozetře řídkou mrvu a vše pečlivě uhladí. Slunce pak celou stavbu vysuší a promění v tvrdou, dešti odolnou chýši. Každá chýše je uvnitř rozdělena proutěnými přepážkami na tři malé místnosti. Jedna slouží jako ložnice pro muže, druhá pro ženu s dětmi a třetí je společenská místnost. Tady masajské ženy vaří na otevřeném ohništi a na noc sem berou malé ovečky a kůzlata, k nimž se chovají stejně jako k vlastním dětem.

Dobytek a strava Masajů

Jeden muž vlastní okolo 75 krav, stejný počet ovcí a koz a k tomu ještě asi deset oslů. Všechna zvířata jsou přes noc natěsnána v tétomalé ohradě. Hlavní potravou všech Masajů zůstává dodnes kravské mléko smíchanés krví. Krev získávají tak, že ze vzdálenosti jednoho metru nastřelí krátkým šípem krční žílu živého dobytčete, kterou předtím provazem zaškrtili. Vytékající krev zachycují do připraveného kalabasu - nádoby z tykve.

Aby se krev v tykvi nesrazila, rychle ji míchají tenkým prutem a krevní sraženina, která se na prut přichytí, je největší pochoutkou masajských dětí. Krev pak dospělí smíchají s čerstvě nadojeným mlékem a výživný nápoj je připraven ke konzumaci. Kráva je tak vlastně pro Masaje pochodující spižírnou a lednicí dohromady.

Masajové jsou známi jako děti krve a mléka. Tohle plyne z jejich zvyků pití čerstvé krve. Nařezávají zvířatům krční tepny a „pouštějí jim žilou“. Na každé zvíře přijde řada jednou za 4 dny. Také piji teplé mléko anebo směs krve a mléka známou jako Saroi.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Oblečení a ozdoby

Oblečení Masaje se liší podle věku, pohlaví a místa. Nosí jednoduché sandály dnes vyráběné z plastu nebo pneumatik. Kolem ramene Masai zavěšuje kus bavlněné látky, většinou červené nebo modré barvy, převažují kostkované nebo pruhované vzory. Dříve nosili ovčí nebo telecí kůži.

Ženy i muži zdobí svá těla různými malbami. Nosí různé šperky - korálky, dřevěné náramky a mají typicky vytahané uši od zavěšených ozdob. Dlouhé vlasy nosí jen muži válečníci, ženy mají hlavu vyholenou a naleštěnou tukem nebo máslem.

Obřady a tradice Masajů

Masajové praktikují celou řadu obřadů, kterými procházejí chlapci dorůstající v muže, bojovníky, pastevce. I když tradice stále řídí život Masajů, je otázka, jak tomu bude třeba za sto let. Velkým činem masajského muže je ulovit lva, ovšem zde se střetávají zvyky tohoto etnika a státní správy, která i domorodcům lov šelem pro jejich účely, nikoliv k obchodu, zapovídá.

Jsou výrazem kultury Masajů a sebeurčením. Každý obřad znamená začínající nový život. V masajské společnosti existuje mnoho obřadů, za ty nejdůležitější jsou považovány tyto: Enkipaata (obřad před obřízkou), Emuratta (Obřízka), Enkiama (Manželství), Eunoto (přechod válečníka na vyššího bojovníka), Eokoto e-kule (obřad, kdy Masaj smí pít mléko aniž by ho žena viděla), Enkang oo-nkiri (obřad, kdy žena připraví vybrané maso a bojovníci ho jedí), Orngesherr (Junior starší obřad), atd.

Muži hrají v kmeni důležitou roli (Patriarchát). Zařazení muže do kmene je věku kolem 14 let. Vstupní podmínkou je obřízka. Po tomto slavnostním obřadu, který se koná každých několik let (kněz vždy určí datum), odcházejí mladí chlapci do Manaytta (vesnice bez ohrady). Zde postaví svou chatrč a žijí až několik let. Učí se tradicím a zvykům svých otců - tance, písně a bojové prvky. Učí se bránit zemi a dobytek.

Mladí chlapci, kteří opustí Manaytta se stávají mladšími válečníky. Mladí muži, kteří opustí Manaytta se mohou plným právem zúčastnit shromáždění a přispívat svými názory do života kmene. Dále se přislibuje dodržovat normy, které se týkají například způsobu jídla a pití - žena nikdy nesmí vidět muže jíst maso.

Po dovršení 30 let se Masajský muž žení, přestává být bojovníkem (stává se mladším stařešinou). Jeho bohatstvím je dobytek, který střádal v období válečníka.

Masajové a moderní doba

Ze všech původních afrických domorodců si Masajové, i přes masivní tlak civilizace na země třetího světa, nejcíleněji uchovávají své tradice. Respektive se o to snaží. V odlehlých částech „nekonečných“ savan se jim stále daří zachovat původní způsob života nomádských pastevců. Ne však už tam, kde se dostali do přímého kontaktu s civilizačními vymoženostmi. Tam se z nomádů pozvolna stávají usedlíci, kteří se věnují mimo chovu dobytka také zemědělství a rádi cestují do okolních měst za nákupy.

Masajové si i přes vnější vliv moderního světa uchovali tradiční životní styl. Dnes se ale musí také vyrovnávat s přílivem turistů, kteří je obohacují i obírají. Dnes se tradice Masajů střetávají se snahami vlád o ochranu přírody. Pro každého Masaje válečníka je velikou trofejí ulovit lva, ale dnes si rozmyslí, zda mu zabití lva stojí za případné potíže s policií.

Zdánlivá harmonie mezi Masaji a divokou zvěří je jen klišé. Tam, kde žijí Masajové, je populace lvů silně zdecimovaná, neboť šelmy představují pro jejich dobytek hrozbu. Fakt, že museli opustit území nově vzniklých národních parků, vedl Masaje do permanentního konfliktu se strážci rezervací.

Destrukce krajiny je přímo úměrná rostoucí masajské populaci a jejich stádům. Výraznou měrou se na ekologii podepsal i přechod nomádského způsobu života na usedlý. V některých oblastech Keni byly pozemky přeměněny na tzv. group ranches a rozděleny mezi jednotlivé masajské klany. Jsou zakládána stále nová a nová obilná pole a ranče jsou ohrazovány drátěnými ploty, což negativně ovlivňuje volnou migraci divokých zvířat.

Pomoc Masajské komunitě

Život v buši není snadný. V okolí naší bomy není žádná studna, ani zdroj elektřiny. Lidé žijí skromně a v souladu s přírodou. Ale klimatické změny se projevují i tam a připravují obyvatele o zdroje obživy. Období sucha se prodlužuje, deštivější období přichází stále později. Dřív už od přelomu října a listopadu pršelo. Letos se v tomto místě dosud dočkali jen dvou malých nočních deštíků. Masajové chovají krávy a kozy, jejich hlavní potravou je mléko. Když zvířata nemají vodu a ve vyschlé buši ani trávu, hynou. To je pro tamní komunitu neštěstí. Vzhledem ke skromným výdělkům si rodiny nemohou dovolit kupovat dostatek krmiva, vitamínů a vody pro dobytek.

Situaci komunity by výrazně pomohl nákup pole, kde by mohli pěstovat plodiny odolnější suchu. V naší oblasti hlavně slunečnice nebo fazole, využívané v tamní kuchyni. Část finančních prostředků by pak byla využita i na nákup osiva. Každý rok by pak výtěžek ze sklizně mohl sloužit jako zdroj pro nákup potravin a krmiva pro přežití období sucha.

Potřebné finance činí zhruba 70 000 Kč na vybudování domu a 200 000 Kč na nákup pole a osiva. Celkem tak potřebujeme pomoc v hodnotě 270 000 Kč. Zatím je ve sbírce přes čtyři tisíce korun. Masajský „náčelník“ vesnice k naší sbírce řekl: „Vážíme si vaší pomoci, přestože nás neznáte, chcete nám pomoc tam, kde naše síly nestačí. Máte dobrá srdce a náš Enkai (Bůh) vše vidí. Období sucha je pro nás těžké, ke konci období dobytek někdy umírá kvůli nedostatku potravy a vody. Když přijdeme o krávu s teletem, přijdeme i o zdroj mléka, které tvoří podstatnou část naší stravy. Pokud budeme více soběstační, bude z toho těžit i celá komunita.

I malý příspěvek by byl velkou pomocí a pomůže změnit životy potřebných k lepšímu. Děkujeme,“ vzkazuje i Hanka ze Zlivi.

tags: #klimatické #regiony #Masajů

Oblíbené příspěvky:

• Připojení hadice k odpadu ve zdi
• Stanoviště pro javor mléč
• Problémy s odpadní hadicí Beko
• Sběrné dvory Kostomlaty pod Milešovkou
• Ekologická zátěž ve Lhenicích