Klimatické údaje Krkonoše: Podnebí a charakteristiky

Krkonoše, s nejvyšším vrcholem Sněžkou (1603 m n. m.), jsou oblastí s nejčastější lavinovou aktivitou v Česku. Krkonoše se rozprostírají mezi Českem a Polskem, přičemž jejich větší část se nachází na severovýchodě Česka. Přírodní komplex Krkonoše představuje nejvyšší část středoevropských hercynských pohoří. Tvoří horský hraniční val mezi Českou a Polskou republikou, státní hranice probíhá v délce 40 km mezi sídelními útvary Harrachov na západním okraji a Žacléřem na východním okraji.

Zvláštní biogeografická poloha Krkonoš uprostřed středoevropské krajiny učinila z tohoto pohoří významnou vývojovou křižovatku, kde se v průběhu čtvrtohorního zalednění opakovaně setkávala severská a alpínská biota. To se odráží ve vysokém počtu glaciálních reliktů, endemitů a ve výrazné rozmanitosti horských ekosystémů. Na základě výsledků multidisciplinárního vědeckého výzkumu byla hřebenová oblast Krkonoš popsána jako arkto-alpínská tundra a představuje unikátní biogeografický fenomén v kontextu celé střední Evropy.

Klimatické charakteristiky Krkonoš

Klima Krkonoš odpovídá mírnému klimatickému pásmu s výrazným vlivem Atlantického oceánu a převládajícími západními větry. Podnebí má výrazný oceánicky charakter. Sudetské pohoří je první výraznou překážkou, stavící se do cesty převládajícím západním větrům, vanoucím od Atlantického oceánu, které s sebou přinášejí oblačnost a vlhkost. Vlhkost, obsažená v oblacích, které jsou nuceny vysokou horskou překážkou stoupat do velkých atmosférických výšek, vlivem nižší teploty vzduchu v těchto výškách kondenzuje a k zemi padá v podobě častých srážek. Krkonoše, vystavené masám vlhkého vzduchu, vanoucího od Atlantiku, charakterizuje výrazně oceánický ráz podnebí, silná proměnlivost počasí a ve srovnání s ostatními českými horami také nejdrsnější klimatické podmínky.

Teplota

Průměrná roční teplota ve vrcholových polohách Krkonoš se pohybuje mezi 0 °C a +1 °C. Stoupáme-li z podhůří do hor, s rostoucí nadmořskou výškou klesá teplota vzduchu; na každých 100 metrů nadmořské výšky klesne teplota o 0.5 až 1.0 stupeň Celsia. Roční průměrná teplota vzduchu je v podkrkonošských městech Vrchlabí a Jilemnice asi 7,0 stupně Celsia, v nižších horských polohách na Benecku a ve Špindlerově Mlýně 4.7 stupně Celsia a na hřebenech hor na Sněžce 0.2 stupně Celsia. Průměrná teplota nejchladnějšího měsíce ledna činí ve Vrchlabí a Jilemnici -3.5 stupně Celsia, ve Špindlerově Mlýně -4.5 stupně Celsia a na Sněžce -7.2 stupně Celsia. Průměrná teplota nejteplejšího měsíce července je ve Vrchlabí a Jilemnici asi 17,8 stupňů Celsia, na Benecku 14,0 stupňů Celsia, na Sněžce potom 8.3 stupně Celsia. V podzimních a zimních měsících však často dochází k teplotní inverzi, kdy na hřebenech panuje celé dny nebo týdny jasné slunečné počasí s vyššími teplotami, zatímco podhorské kotliny leží pod hustým příkrovem mraků a vládne zde chladné a mlhavé počasí.

Srážky a sněhová pokrývka

Celoroční množství srážek dosahuje 1200-1600 mm. Výška sněhové pokrývky kolísá mezi 100 až 300 cm a ve vrcholových polohách se udržuje až 180 dní v roce. Jak při cestě výše do hor ubývá teploty, nepřímo úměrně tomu přibývá srážek. V podhorské Jilemnici spadne ročně v průměru 862 milimetrů srážek, ve Vrchlabí je to již 960 milimetrů srážek. Nejvyšší srážkové úhrny mají údolí v centrální části hor. Ve Špindlerově Mlýně činí roční průměr 1322 mm, na hřebenech hor na Sněžce je to potom 1227 mm srážek. V Krkonoších a jejich podhůří padají srážky v průměru 120 až 160 dní v roce, ve Vrchlabí to je 144 dní se srážkami za rok. Na Benecku nad Vrchlabím a Jilemnicí svítí slunce v průměru 1733 hodin za rok, ve Špindlerově Mlýně 1444 a na Sněžce 1693 hodin. Souvislá sněhová pokrývka leží v horách nejčastěji od listopadu do března, v nejvyšších polohách až do května. Sníh leží v podhůří asi 120 dní v roce, v centrální části hor ve Špindlerově Mlýně 155 dní v roce, na hřebenech hor na Luční boudě až 184 dny v roce.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Lavinové nebezpečí v Krkonoších

Krkonoše jsou oblastí s nejčastější lavinovou aktivitou v Česku. Jako rychle se pohybující sněhové masy představují sněhové laviny vážné riziko pro lidi, majetek a infrastrukturu. Nárůst popularity zimní turistiky vedl k nárůstu počtu lavinových nehod. Lavina je obecně náhlé uvolnění a následný rychlý sesuv sněhové hmoty po dráze přibližně 100 m. Zjednodušeně - představte si množství sesuvu sněhu, který by mohl ohrozit lidský život zasypáním, zranit nebo zabít člověka. Laviny, které si již vyžádaly v Krkonoších desítky lidských životů, padají v zimním období především z příkrých srázů v závěrech krkonošských, převážně ledovcových údolí.

Faktory ovlivňující lavinovou aktivitu

Lavinová aktivita se řídí jak proměnlivými, tak stálými faktory. Zatímco variabilní faktory jsou připisovány meteorologickým podmínkám (např. déšť, teplota vzduchu, vítr, sněžení), které postupně vytvářejí sněhovou pokrývku a mohou vést k uvolnění lavin, trvalé faktory jsou připisovány vlastnostem terénu (nadmořská výška, sklon, aspekt (orientace), drsnost terénu atd.). Z hlediska lavin jsou v literatuře opomíjena nízká až středně vysoká pohoří. Odtrhové zóny lavinových drah se nachází v rozmezí 1072 a 1575 m n.m.; lavinové dráhy jsou většinou orientovány na východ, jihovýchod a jih.

Stupně lavinového nebezpečí

• Stupeň 1 - nízká: Všeobecně velmi příznivé podmínky pro túry.
• Stupeň 2 - mírná: Příznivé podmínky pro túry při zohlednění lokálního nebezpečí.
• Stupeň 3 - značná: Omezené možnosti túr, velmi podstatné nebezpečí, vyžaduje zkušenosti.
• Stupeň 4 - vysoká: Velmi omezené možnosti túr, vyžaduje velké zkušenosti.
• Stupeň 5 - velmi vysoká: Nelze podnikat túry.

Vliv klimatických změn na lavinovou aktivitu

Budoucí vývoj vlivu změny klimatu na laviny je nejednoznačný. V oblastech, kde sněhová pokrývka klesá, se očekává méně lavin, které budou vlhčí s kratším dosahem, zatímco v oblastech s vyšší nadmořskou výškou, kde převažují sněhové srážky padají laviny stále často a samovolně. Ze zpráv Synop (povrchová synoptická pozorování) vyplývá, že fáze srážek v chladném období se částečně posunula od pevných ke smíšeným srážkám, přičemž v období 1983-2018 došlo na českých meteorologických stanicích k nejvýraznějšímu poklesu sněhových srážek v únoru (-10,5 % za dekádu) a v lednu (-6,3 % za dekádu) (Hynčica and Huth, 2019). Klimatické modely naznačují, že v letech 2021 až 2040 se sněhová sezóna v Česku zkrátí o 25 dní.

Z naší studie plyne, že mokré laviny jsou nejvíce ovlivňovány maximální a minimální teplotou vzduchu, výškou sněhu, směrem větru a průměrnou rychlostí větru. Z naší analýzy souboru lavinových dat, vyplývá že z hlediska typu lavin je více mokrých lavin z důvodu tání sněhu. Pokud jde o velikost, výsledky poukazují na to, že větší rozměry lavin se uvolňují v důsledku rostoucí teploty vzduchu a posunutí výskytu dešťových srážek dříve v zimě. Potenciální nárůst výskytu lavin velkých rozměrů může být zapříčiněn vyššími teplotami a jarními srážkami.

Doporučení pro návštěvníky Krkonoš

Lidé navštěvující Krkonoše v zimě by měli vědět o lavinovém ohrožení v Krkonoších a možnosti výskytu mokrých deskových lavin. Od zimy 2006 jsou sněhové profily zaznamenávány Horskou službou Krkonoše, proto je dobré je před túrou zkontrolovat stejně tak jako lavinou předpověď, předpověď počasí a být odpovědným skialpinistou/turistou. Také doporučujeme pro bezpečný pohyb, nainstalovat si aplikaci Záchranka, Snowsafe a seznámit se skialpovými trasami.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Klasifikace podnebí

Účelem klasifikace podnebí je stanovení klimatických typů a vymezení klimatických oblastí jak v globálním měřítku na Zemi, tak v jednotlivých geografických oblastech. Třídění probíhá podle mnoha kvalitativních a kvantitativních hledisek jako jsou teplota vzduchu a půdy, atmosférické srážky, výpar aj. Vůbec nejrozšířenější a nejpoužívanější klasifikací je Köppenova klasifikace podnebí, která spadá do konvenčních klasifikací.

Klasifikace klimatu mají jednu velikou nevýhodu, a to že vychází z poměrně dlouhé řady klimatických měření. Proto nevypovídají o klimatu, který odpovídá současnosti, ale minulosti. Například velmi používaná Quittova klasifikace z roku 1971 je postavena na datech z období 1901-1950.

Köppenova klasifikace podnebí

Köppenova klasifikace podnebí je konvenční klasifikace podnebí, která je zároveň nejrozšířenější a nejpoužívanější klasifikací podnebí. Jejím autorem je německý klimatolog Wladimir Köppen. Klasifikace je utvořena podle rozložení teplot vzduchu a atmosférických srážek ve vztahu k vegetaci. V Köppenově klasifikaci je stanoveno 5 hlavních klimatických pásem s 11 základními klimatickými typy. Klimatická pásma jsou značeny velkými písmeny: A-E.

• Cfb - mírné oceánské klima; nejchladnější měsíc v průměru nad 0 °C (-3 °C), všechny měsíce s průměrnými teplotami pod 22 °C a nejméně čtyřmi měsíci v průměru nad 10 °C. Žádný významný rozdíl srážek mezi sezónními obdobími.
• Dfb - vlhké kontinentální podnebí s teplým létem; nejchladnější měsíc v průměru pod -0 °C (-3 °C), všechny měsíce s průměrnými teplotami pod 22 °C a nejméně čtyřmi měsíci v průměru nad 10 °C.
• Dfc - subarkrtické klima; nejchladnější měsíc v průměru nižší než 0 °C (-3 °C) a 1 až 3 měsíce v průměru nad 10 °C.

Quittova klasifikace podnebí

Quittova klasifikace podnebí je nejpoužívanější klasifikací na území ČR i SR. Oproti Köppen-Geigerově vznikala pro regionální, resp. státní úroveň (pro ČSSR) a je tedy jemnější. Systém klasifikace vytvořil český klimatolog Evžen Quitt a publikoval ho roku 1971 v díle Klimatické oblasti Československa. Při určení klimatických oblastí autor vycházel z klimatologických dat období 1901-1950 a z území republiky rozčleněného na čtverce o straně 3 km (900 ha). Tímto způsobem vzniklo pro ČSSR 23 jednotek ve třech hlavních oblastech: v teplé pět (T1 až T5), v mírně teplé 11 (MT1 až MT11) a v chladné sedm (CH1 až CH7). Nejvyšší číslo u uvedených jednotek znamená vždy nejteplejší a nejsušší oblast (T5, MT11 a CH7).

Další regionální klasifikace

V rámci klasifikace podnebí či klimatu se v podmínkách ČR používají také dlaší klasifikace. Do této skupiny efektivních klasifikací podnebí určených indexy se řadí Langova klasifikace (1915), Minářova (1948), Končekova (1957) neboli klasifikace Atlasu podnebí ČSR (1958) a klasifikace M.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Langova klimatická klasifikace

Langova klimatická klasifikace, jež se používá zejména pro zemědělské účely, vyjadřuje vlhkostní poměry na našem území zavedením tzv. Langova dešťového faktoru označovaného „L“ nebo „(L) Df“. Hodnota tohoto faktoru se vypočítá jako poměr průměrného ročního úhrnu srážek v mm ku průměrné roční teplotě vzduchu daného místa ve °C. Vzhledem k tomu, že s rostoucí nadmořskou výškou se většinou zvyšuje průměrný úhrn srážek a snižuje průměrná teplota vzduchu, je L (Df) přímo úměrný nadmořské výšce. Podle L (Df) je pak vymezeno šest klimatických typů. Našemu území však odpovídá pouze typ semiaridní, semihumidní a humidní.

Klimatická klasifikace podle M. Mináře

Tato klimatická klasifikace vychází z výše rozebíraného Langova dešťového faktoru. Nevymezuje však šest, ale pět klimatických oblast a je pro zemědělství stručnější. Dále pak Minář vytvořil i klasifikaci na základě vláhové jistoty.

Klimatická klasifikace M. Končeka

Končekova efektivní klasifikace patří spolu s Quittovou k nejznámějším v ČR i SR. Podle výše uvedených kritérií Konček vymezuje tři klimatické oblasti, pět podoblastí a 19 okrsků. Okrsky jsou vyčleněny na základě průměrného trvání slunečního svitu ve vegetačním období, průměrné lednové teploty a zařazení podle nadmořské výšky do nížin, pahorkatin, vrchovin nebo horských poloh.

• Teplá oblast je ohraničená izolinií 50 letních dnů s denními maximy ≥ 25 °C za období 1926-1950 a izolinií průměrného začátku sklizně ozimého žita 15. července za období 1926-1940. Tato oblast je vhodná pro pěstování plodin, které jsou velmi náročné na teplotu (např. kukuřice).
• Mírně teplá oblast je hranicí červencová izoterma 15 °C za období 1901-1950 a na druhé straně výše zmíněná hranice teplé oblasti. Tato oblast je vhodná především pro pěstování obilnin.
• Chladná oblast se vyskytuje tam, kde průměrné červencové teploty nedosahují 15 °C.

Klimatická klasifikace podle M.

Tuto klasifikaci vytvořila Kurpelová s kolektivem hlavně k agronomickým účelům. K vymezení jednotlivých oblastí bylo použito tří agroklimatických faktorů. Teplá makrooblast se vyskytuje na území Dolnomoravského a Dyjskosvrateckého úvalu a je pro ni typické, že TS 10 nabývá hodnot od 3.100 do 2.400. Mírně teplá makrooblast je ohraničená TS 2.400 a 2.000 a patří do ní oblasti vrchovin, středních výškových poloh a kotliny do 600 m.

Klimatický region zahrnuje území s přibližně shodnými klimatickými podmínkami pro růst a vývoj zemědělských plodin. Klimatické regiony byly vyčleněny výhradně pro účely bonitace zemědělského půdního fondu.

tags: #klimatické #údaje #Krkonoše #podnebí

Oblíbené příspěvky:

• Kontejnery na odpad Praha - Vinohrady
• Příčiny zkázy Pompejí
• Pracovní list o řekách
• Emise cenných papírů
• Recyklace svítících tyčinek