Klimatické Výkyvy v Evropě: Příčiny a Důsledky

11.12.2025

Současná klimatická změna je způsobena činností člověka. Tím se výrazně liší od změn klimatu v minulosti. Spalování uhlí, ropy a zemního plynu a některé další činnosti mění složení atmosféry a přidávají do ní skleníkové plyny.

Příčiny Klimatických Změn

Planetární klima vzniká souhrou velkého množství fyzikálních procesů: sluneční záření je hlavním zdrojem energie, skleníkové plyny mění prostup tepelného záření atmosférou a ovlivňují tak celkovou energetickou rovnováhu planety, oceánské a atmosférické proudy distribuují teplo do různých oblastí planety. Čím vyšší jsou koncentrace CO2 v atmosféře, tím vyšší je teplota planety.

Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého o 10 ppm způsobí oteplení planety asi o 0,1 °C -⁠ tento vztah je přibližný, ale dostatečně přesný, aby byl užitečný k odhadům budoucího vývoje. Často se jako citlivost klimatu nazývá oteplení, ke kterému by došlo při zdvojnásobení koncentrací CO2.

Podobně jako rodinný rozpočet na dovolenou udává, kolik peněz je celkově možné utratit v průběhu dovolené, globální uhlíkový rozpočet říká, jaké množství CO2 může ještě lidstvo vypustit, aby nebyla překročena určitá hodnota globálního oteplení.

Trocha přírodovědy

Každý objekt kolem nás vydává tepelné záření. To ze Slunce dokáže snadno proniknout naší atmosférou a ohřívá zemský povrch. Protože zahřátá Země má oproti Slunci teplotu o dost nižší, i záření, které vydává zpět, je jiné (má nižší frekvenci). A na rozdíl od toho slunečního se od skleníkových plynů v atmosféře odráží zpět [1], takže neunikne jen tak zpět do vesmíru, ale jeho část dál ohřívá planetu. Nebýt skleníkového efektu, jak se tento jev nazývá, byla by naše Země neobyvatelně chladným místem.

Čtěte také: Klimatické změny a zemědělství

Skleníkové plyny, jako jsou oxid uhličitý, metan nebo oxid dusný [1], mají v přírodě své koloběhy, jsou do atmosféry neustále uvolňovány řadou přírodních procesů a během jiných pohlcovány. Takto byly přirozenými mechanismy poslední stovky tisíc let udržovány na poměrně stálých hladinách [2][3]. To víme díky analýzám vzduchových bublin uchovaných v ledovcích.

V současnosti jsou koncentrace těchto plynů vlivem lidské činnosti, především masového spalování fosilních paliv, značně nad touto úrovní a dál rostou, což má svou odezvu - změny klimatu [1].

Důsledky Klimatických Změn

Vyšší teploty a častější sucha nepříznivě ovlivňují zdraví lesů a pěstování potravin, vzestup hladin oceánů ohrožuje města na pobřeží a kvůli tání horských ledovců chybí voda v povodích, která jsou jimi napájena. To jsou příklady dopadů klimatické změny. Velikost dopadů, s nimiž se budeme setkávat v následujících desetiletích, přímo závisí na tom, kolik skleníkových plynů do atmosféry ještě vypustíme.

Každý ekosystém má svůj „bod zlomu“, tedy moment, kdy začne být změna přírodních podmínek natolik významná, že už ji tento ekosystém není schopen dále zvládat a „zlomí se“ - podobně jako větev stromu při příliš velkém zatížení.

Vlny veder na pevnině i tzv.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Dopady na Lidské Zdraví

Lidské zdraví se s oteplováním planety a degradací životního prostředí způsobených lidskou aktivitou přímou úměrou zhoršuje. Podle letošního reportu Lancet Countdown v roce 2020 přispělo znečištění ovzduší k 3,3 milionům úmrtí. Většina těchto úmrtí je předčasná a je možné jim předejít.

Zdravotní důsledky klimatické změny způsobené lidskou aktivitou se nejvíce týkají nejzranitelnějších skupin - malých dětí́, starších osob, osob závislých na sociální́ či zdravotní́ péči a chronicky nemocných.

V létě 2021 uvedl kanadský lékař do pacientčiny průvodní karty jako důvod hospitalizace klimatickou změnu. Kombinace veder dosahujících až 50 °C a hustého kouře z okolních lesních požárů způsobila pacientce vážné dýchací potíže. Kyle Merrit byl sice prvním, ale zdaleka ne posledních lékařem, který tuto diagnózu použila ještě použije.

Lidstvo bylo vždy ohroženo suchem, povodněmi, požáry a dalšími přírodními událostmi. Změna klimatu způsobená člověkem se však podílí na jejich častějším výskytu a intenzitě. Stáváme se tak obětí svých vlastních činů.

Jen v EU je znečištěnému ovzduší přičtena předčasná smrt více než 300 tisíc lidí za rok. S tím souvisí ekonomické škody, které dosahují 3 až 9 % hrubého domácího produktu EU. Tyto škody mimo jiné zvyšují také častější hospitalizace. Podle letošního Lancet reportu je závislost na fosilních palivech jedním z největších rizik pro zdraví obyvatelstva.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Produkcí emisí z výroby energií, dopravy a průmyslu se Česko oteplilo o 2 °C. Dopady klimatické změny však začínáme pociťovat stále častěji a zhoršující se kvalita životního prostředí se u nás podílí až na 15 % úmrtí.

Znečištěné ovzduší má na svědomí častější výskyt astmatických záchvatů a zhoršený průběh plicních a respiračních onemocnění. Měnící se podmínky navíc vedou k prodloužení pylové sezóny a vyšší koncentraci pylů, což může znamenat citelný nárůst respiračních alergií.

Horko a dlouhodobé sucho vytváří ideální podmínky pro rozmnožování klíšťat a prodlužuje jejich životní cyklus, což znamená zvýšení rizika přenosu klíšťové encefalitidy a lymské boreliózy.

Ve stínu těchto hrozeb a dopadů se na lidském zdraví a životním komfortu podepisuje stres a tzn.

Změny klimatu v praxi

Rok 2019 byl jak globálně, tak u nás druhým nejteplejším v historii měření [4][5]. Rostoucí teploty mají dopady v prvé řadě na ekosystémy. Řada druhů je vystavena stresovým faktorům [6]a jejich areály se posouvají do teplotně vhodnějších, tedy vyšších a severnějších poloh, kde pro ně mohou být nepříznivé ostatní podmínky. A pokud druh obývá vrcholové pásmo hor, může to být vůbec dost obtížné.

Zvláštní kapitolou jsou mořské ekosystémy. Oceány se oteplují a okyselují (absorpcí CO2 z atmosféry) a zdaleka ne všechny druhy se zvládají přizpůsobit [7][8], jak je možné sledovat na hynoucích korálových útesech. Přírodní systémy jsou velmi složité a jejich ohrožení změnami klimatu by se dal věnovat samostatný článek. Předpokládá se ale, že při globálním oteplení o 2 °C oproti preindustriálním hodnotám může celosvětově vymizet 8 % všech druhů [9]. Momentálně jsme globálně na oteplení o 1 °C [19].

Změny klimatu s sebou nenesou jen samotné zvýšení teploty, ale také změny atmosférických procesů. V některých oblastech je nižší úhrn srážek, jiné jsou častěji a silněji než dříve zasahovány náhlými přívalovými dešti a povodněmi. Objevují se častější a ničivější hurikány nebo delší a intenzivnější období sucha a extrémních veder, snižující výnosy zemědělské produkce a dostupnost vody nebo zvyšující rizika rozsáhlých požárů [10].

Zasaženi jsou, ať už ztrátou domova, neúrodou, nebo jiným zhoršením životních podmínek, lidé v mnoha zemích světa. Nejvíce pak znevýhodněné skupiny obyvatelstva a obyvatelé zemí globálního Jihu, kteří přitom mají jen malý podíl na globálních emisích [11][12]. Podle vyjádření Červeného kříže kvůli dopadům změn klimatu potřebovalo v roce 2019 každý týden humanitární pomoc 2 miliony lidí a jde o nejméně mediálně reflektovanou humanitární krizi [13][14]. Mezinárodní organizace pro migraci předpokládá, že půjdou-li dál změny současným tempem, v roce 2050 se desítky až stovky milionů lidí, v závislosti na konkrétním scénáři a míře mezinárodní pomoci, stanou „klimatickými migranty“ [15].

Budoucí scénáře závisí především na míře omezení emisí. Zmiňované projevy se s vyššími emisemi a tudíž větším oteplením budou zhoršovat, a to nelineárně, tedy už mezi globálním oteplením o 1‚5 °C a 2 °C bude zásadní rozdíl [27]. Nejhorším dopadům by mělo předejít udržení oteplení na hranici 1‚5 °C [17], což vyžaduje značné omezení emisí během následující dekády [28]. V současnosti objem vypouštěných emisí globálně stále roste [25].

Při oteplování nad hranicí 1‚5 °C také významně stoupá pravděpodobnost překročení bodů zvratu, což jsou prahy oteplení pro řadu klíčových oblastí na Zemi, při jejichž překonání nezvratně dojde ke změně dále urychlující oteplování či zhoršující další dopady.

Příkladem je situace, kdy se vývoj Země při určitém oteplení „přehoupne“ na trajektorii k úplnému roztání Grónského ledovce, což by trvalo sto až několik set let, nicméně by již nebylo možné tento proces zastavit snížením emisí. Úbytek plochy pokryté ledem by totiž zároveň snižoval odrazivost povrchu Země a ten by tudíž absorboval více tepla ze Slunce.

Dál hrozí mimo jiné narušení mořského koloběhu uhlíku, zodpovědného za pohlcování velkého množství oxidu uhličitého z atmosféry, změny mořských a atmosférických proudů, zodpovědných za specifické podnebí různých oblastí či tání permafrostu zadržujícího množství CO2 a metanu [29][30].

A co u nás?

V České republice nejsou dopady tak drastické, ale i tady se změny klimatu projevují. Za posledních 60 let u nás vzrostla průměrná teplota o 2 °C [18], tedy dvakrát víc, než je světový průměr. Při vyšších teplotách se rychleji odpařuje voda a srážek je přes teplejší měsíce podprůměrně, takže krajina trpí větším suchem. Minulý rok byl šestým zvlášť suchým v řadě [20].

Je to také dostatek vody, který potřebuje smrk ke tvorbě pryskyřice, schopné v případě napadení stromu zalepit vetřelce, jako je lýkožrout. Při dlouhodobém vystavení suchu ale schopnost efektivně se jim bránit ztrácí [21]. Suchem a kůrovcovou kalamitou je zasažena značná část našich jehličnatých porostů [22]. A nejde pouze o lesy hospodářské, Lesy ČR v souvislosti s kalamitou žádají o povolení kácet například i v bezzásahové zóně Boubínského pralesa [23]. Kůrovec do lesa patří, nebýt několika extrémně suchých let, velmi pravděpodobně by k jeho takto drastickému přemnožení nedošlo.

Nejenom lesníkům, ale i zemědělcům dělají změny klimatu v podobě sucha starosti. Působí přímé škody a spolu s brzkým jarem vytváří příznivé podmínky pro škůdce, jako jsou například hraboši [24].

Kde se berou skleníkové plyny?

Nejvýznamnější skleníkový plyn vznikající činností člověka, oxid uhličitý, se uvolňuje při spalování fosilních paliv jako je uhlí, ropa a zemní plyn.

Světově je za největší množství emisí zodpovědná Čína (27‚5 %), následovaná Spojenými státy (14‚8 %). Čína má ale také nesrovnatelně více obyvatel než menší země, jako ta naše. Když vztáhneme množství emisí na jednoho obyvatele, předhoní Česká republika Čínu a v EU obsadí čtvrté místo, jde tedy o významného emitora [25].

Nejvíce emisí má v České republice na svědomí energetika (41‚5 %), kde emise pocházejí především ze spalování hnědého uhlí, které se s dalšími fosilními zdroji podílí na více než polovině tuzemského energetického mixu [31][33]. V Česku se elektrické energie vyrábí značně víc než spotřebovává a zhruba jedna její pětina, což odpovídá množství, které vyrobí dohromady dvě největší hnědouhelné elektrárny (Prunéřov a Počerady), se prodává do zahraničí [32].

Dále za energetikou, co do množství emisí, následuje průmysl (18‚8 %) a doprava (14‚8 %) - zejména osobní (8‚3 %), nákladní a autobusová (5‚5 %) a letecká (0‚7 %). Svůj podíl má také přímý provoz institucí a domácností (10‚3 %), jako ohřev vody a topení, a dále zemědělství (6‚5 %), kde jde zejména o emise metanu z chovu skotu a o využívání velkého množství hnojiv energeticky náročných na výrobu [31].

Značný podíl emisí tedy závisí na nastaveních systémové a ekonomické povahy, jako například jakými způsoby je vyráběna energie, kolik se jí exportuje či kterým směrem je rozvíjen dopravní sektor. Světově více než 70 % emisí skleníkových plynů pochází z činností pouze stovky velkých společností [26].

Jaké jsou dopady klimatických změn v Evropě?

Měnící se klima a jeho efekty už dnes můžeme pozorovat ve všech koutech Evropy. V závislosti na regionu jsou jeho projevy různé. Může například vést ke ztrátě biologické rozmanitosti, lesním požárům, snížení výnosů plodin a vyšším teplotám. Vlny veder mohou mít za přímý důsledek vyšší úmrtnost lidí.

Největší evropští znečišťovatelé: země a sektory

Evropská unie je třetím největším emitentem skleníkových plynů na světě. Horší znečištění způsobují už jenom Čína a Spojené státy americké, za námi je Indie, Rusko a Japonsko (podle dat z roku 2015).

Mezi pět největších producentů skleníkových plynů v roce 2019 patřilo Německo, Francie, Itálie, Polsko a Španělsko. Česká republika byla na sedmém místě.

Nejvíce emisí (77,01 %) pocházelo v roce 2019 z výroby elektřiny, zatímco například ze zemědělství to bylo 10,55 %, průmysl vyprodukoval 9,10 % z celkově naměřených emisí a odpadový sektor 3,32 %.

Vývoj ve snižování emisí v EU od roku 1990

Evropská unie si v roce 2008 dala za cíl snížení emisí o 20 % v porovnání s rokem 1990. Prozatím v tom máme dobré výsledky, protože v roce 2019 unijní země vypouštěly o 24 % méně skleníkových plynů oproti hodnotám z roku 1990. V roce 2020 se emise dostaly o 31 % níže, než tomu bylo před 30 lety, za což je částečně zodpovědná pandemie koronaviru.

V roce 2021 si EU stanovila nový cíl - snížit do roku 2030 emise skleníkových plynů alespoň o 55 % ve srovnání s úrovněmi z roku 1990 a do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality. Podle nejnovějších projekcí členských států je ale čisté snížení emisí do roku 2030 odhadováno pouze na zhruba 41 %.

Emise z dopravy v EU: fakta a čísla

Doprava je jediným odvětvím, ve kterém jsou emise stále vyšší než v roce 1990. Doprava je odpovědná za téměř 30 % celkových emisí CO2 v EU, z nichž 72 % pochází ze silniční dopravy.

Emise CO2 z automobilů

Osobní automobily a dodávky produkují asi 15 % emisí CO2 v EU. Na jedno auto připadá v Evropě průměrně 1,7 osoby.

Emise z letadel a lodí

Mezinárodní letecká a lodní doprava představují méně než 3,5 % celkových emisí skleníkových plynů v EU, ale jsou nejrychleji rostoucím zdrojem emisí. Předpokládá se, že emise z letadel budou v roce 2050 až 10krát vyšší ve srovnání s rokem 1990, zatímco emise z lodí by se mohly zvýšit až o 50 %.

Možnosti řešení

Snižování emisí základních znečišťujících látek z vytápění domácností a dopravy

Přechod na alternativní paliva a pohony v dopravě a příklon k obnovitelným zdrojům při výrobě elektřiny a tepla
Zlepšení kvality ovzduší
Přechod na oběhové hospodářství, snižování celkové produkce odpadů a skládkování
Snižování hlukové zátěže obyvatel a světelného znečištění
Podpora ekologické stability krajiny a udržitelného hospodaření - obnova lesů, zvyšování kvality zemědělské a lesní půdy, prevence eroze
Systémové řešení zadržování vody v krajině a vytváření lesů odolných vůči změně klimatu
Podpora biologické rozmanitosti
Připravenost a odolnost společnosti vůči mimořádným událostem (např.