Klimatické změny a zánik lesů v České republice

Lesní ekosystémy jsou jednou z klíčových složek životního prostředí. Ve vztahu ke změně klimatu mají lesy jedinečné postavení - na jedné straně jsou lesy vystavené změnám klimatu a na straně druhé průběh těchto změn ovlivňují.

Zásadní roli hrají především z pohledu akumulace a uvolňování uhlíku, ovlivňování vodního režimu a dalších regulačních mechanizmů, které ovlivňují klimatický systém Země. Lesy nám poskytují dřevo - krásnou obnovitelnou surovinu, zároveň také příznivě ovlivňují klimatické podmínky prostředí.

Vzhledem k probíhajícím klimatickým a dalším změnám začíná být stále více zřejmé, že máme-li tu do budoucna lesy mít, a mít z nich dlouhodobě i nějaký zisk, musíme hospodařit jinak než dosud.

Současný stav českých lesů

České lesy jsou dlouhodobě ve špatném zdravotním stavu a mají naprosto změněnou druhovou skladbu stromů. V současnosti lesy pokrývají zhruba třetinu rozlohy České republiky a mají tak nezastupitelnou roli - kořeny zpevňují půdu proti erozi, půda zadržuje vodu a působí jako protipovodňová ochrana, čímž porosty vytváří specifické mikroklima.

V České republice je průměrná roční teplota v posledních letech vyšší o 2 °C a během posledních 5 letech spadlo v průměru o 15 % méně srážek. Když už byl rok srážkově průměrný, tak rozložení srážek během roku bylo pro lesy nepříznivé.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Přirozeně by byly tvořeny převážně buky, duby a jedlemi a však dnes dominuje smrk s borovicí. Smrk je dřevina uzpůsobená na život vysoko v horách, kde vydatně prší a smrky tam mají dostatek vláhy. Vzhledem k tomu, že se rozsáhlé smrkové monokulturní oslabené lesy vyskytují i v mnohem nižších nadmořských výškách než je jejich přirozený výskyt, tak jsou klimatickou změnou oslabeny ještě více a snadno podlehnou škůdcům.

Většina lesů na území ČR není v nejlepší kondici a zejména u smrků a borovic můžeme pozorovat chřadnutí a odumírání stromů ve velkém měřítku a spolu s tím dochází k tzv. Za hlavního viníka obvykle považujeme kůrovce, který se v lesích přemnožil, ve skutečnosti je však rychlé šíření tohoto brouka a s tím související kalamita spíše důsledkem tří jiných faktorů: postupující klimatické změny, degradace lesní půdy a nevhodného způsobu hospodaření.

Dopady klimatických změn

Kvůli častějším a extrémnějším klimatickým jevům (vichřice, sucho apod.) jsou české lesy s výrazně změněnou dřevinnou druhovou skladbou pod větším tlakem. Klimatická změna způsobuje, že na rozdíl od minulosti, kdy lesním hospodářům stačilo pokračovat v postupech prověřených předchozími generacemi, musí dnes počítat se značnou mírou nejistoty.

V důsledku globálního oteplování tu máme podmínky, které zde dříve nebyly, přibývá extrémních projevů počasí jako vichřice, delší období sucha a podobně.

Změna klimatu bude mít výrazný dopad na celé lesní hospodaření. Nejhorší budou důsledky pro jehličnaté lesy, které dominují střední Evropě.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Aktuální studie v časopise Nature Climate Change, kterou publikoval mezinárodní tým s účastí odborníků z Fakulty lesnické a dřevařské a Fakulty životního prostředí ČZU, ukazuje, že probíhající změna klimatu výrazně zvýší frekvenci velkoplošných kalamit hospodářských lesů. Proto je v budoucnu nutné očekávat rostoucí rizika pro hospodářské lesy a negativní vliv na služby, které společnosti poskytují.

Výsledky studie jasně ukazují, že rizika spojená například se vznikem rozsáhlých požárů nebo přemnožením podkorního hmyzu se v důsledku klimatických změn zvýší. Typickým příkladem je vyšší intenzita lesních požárů v Severní Americe a Rusku. V podmínkách střední Evropy (a tedy i Česka) jsou hlavním nebezpečím pro hospodářské lesy vichřice a podkorní hmyz (např. lýkožrout smrkový).

Podle údajů Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti, bylo v roce 2016 zpracováno 4,3 mil. m3 především smrkového dříví napadeného podkorním hmyzem. Toto množství představuje jednu čtvrtinu celkového množství dřeva, které se v ČR každý rok vytěží. Tyto neplánované těžby dřeva mají negativní dopad na celou řadu funkcí, které les naší společnosti poskytuje.

Možnosti adaptace a řešení

Aby byly lépe připravené čelit změnám klimatu a mohly poskytovat široké spektrum ekosystémových služeb, musí dosahovat vysoké ekologické stability. Jako jedno z řešení a zmírnění negativních dopadů klimatických změn uvádějí i české strategické dokumenty (např. Národní lesnický plán II. či Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR) posun k přírodě blízkým a šetrným formám lesního hospodaření.

Ty prosazuje i certifikační systém FSC (Forest Stewardship Council), který definuje pravidla pro vlastníky a správce lesů a zaručuje, že dřevo pochází z šetrného lesního hospodaření. V roce 2017 vydala Komise pro životní prostředí AV ČR stanovisko, ve kterém píše: „Na půdorysu ekonomických, environmentálních a sociálních zájmů vytvořilo FSC pravidla, která požadují pěstování odolných, prostorově a druhově bohatých lesů neohrožujících půdu a dbajících na vodní režim v krajině, vázání uhlíku a biodiverzitu.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

FSC tak může na rozdíl od jiných existujících nástrojů garantovat zlepšení stavu lesů a lépe je připravit na změny klimatu tak, jak to i odpovídá opatřením schváleným pro lesy v Národním akčním plánu adaptace na změnu klimatu (usnesení vlády č. 34 ze dne 16.

FSC je však pro vlastníky lesa také prestižním oceněním a nástrojem jak nezávisle doložit, že hospodaření na daném lesním majetku je zodpovědné. Certifikace FSC znamená i ekonomickou příležitost pro všechny typy a velikosti lesních majetků a pro navazující dřevozpracující průmysl.

Klimatická změna postupně ovlivňuje veškeré lidské činnosti a zřejmě i kultury. Lesnictví za těchto podmínek postupně získává nový význam. Potřeby nenadřazovat produkční funkce a důraz na podporu ekologických funkcí lesů jsou stále aktuální.

Lesnická opatření vůči klimatické změně jsou zpravidla orientována na strategické dokumenty, ale současné lesy trpí stále častějšími výskyty krátkodobých extrémů počasí. Je to jeden z projevů změn přirozených klimatických efektů - El Niňo/jižní oscilace (ENJO) a severoatlantické oscilace (SAO).

Extrémní počasí s sebou nese časté kalamity a zvýšení výskytů chřadnutí lesů. Za těchto podmínek se jako perspektivní jeví taková pěstební opatření, která maximálně rozrůzňují vlivy extrémů na les. Lesy zůstávají jedinými ekosystémy schopnými tlumit dopady klimatické změny na dostupnost vody a erozi.

Jako perspektivní se jeví zejména pěstování druhově pestrých lesů s dostatečným prostorovým rozčleněním a často se zkrácenou dobou obmýtí.

S tím, jak se v Česku otepluje1, se například výrazně posunula oblast, kde je optimální pěstovat smrk - zatímco ještě v 60. letech to bylo kolem 650 m n. m. (například na Vysočině), dnes je to již cca 900 m n. m. a tento trend bude pokračovat dál2. Jinými slovy: ať uděláme cokoli, smrkové lesy z našeho území v budoucnu z velké části zmizí3. Jejich místo nahradí ve vyšších polohách směsi jedle s bukem (a dalšími dřevinami) a v nižších polohách směsi dubů s dalšími listnatými dřevinami.

Velice důležitou podmínkou pro obnovu lesa je také přiměřený stav zvěře, zejména spárkaté (srny, jeleni, mufloni, daňci), která je v dnes v ČR značně přemnožená a způsobuje rozsáhlé škody. Další, přírodě bližší možností, jak stavy zvěře snižovat, je vracet postupně do našich lesů šelmy. Ty tu dříve žily, byly však vyhubeny, a zvěř tak dnes u nás nemá přirozené nepřátele.

Obnova lesa přirozeně vyžaduje také vynaložení nemalých finančních prostředků. Ty se přitom vrátí mnohem později než třeba v zemědělství: například mýtní věk dubu je u nás typicky 120 let, u smrku či borovice je to 80 let. Lesní hospodář proto musí dlouho čekat, než se mu jeho náklady zaplatí, a klíčová je v tomto směru pomoc dotačních programů státu či Evropské unie.

Vysázením lesa samozřejmě nic nekončí, ale naopak začíná - a navíc potřebujeme správně hospodařit i v lesích, které již stojí.

Každý strom raší a kvete jindy, jinak hospodaří s vodou, velká rozmanitost je i v citlivosti vůči stresovým faktorům - tedy zjednodušeně řečeno: čím více druhů v lese je, tím větší je také pravděpodobnost, že se v případě neobvyklé sezóny (například sucha) najdou i ty, které ji zvládnou lépe, a nebude tak ohrožen celý les, nanejvýš jeho část.

Stromu též může pomáhat, má-li vhodného souseda (tomuto mechanismu se odborně říká facilitace15,16). Dalším zásadním stabilizačním mechanismem je „spolupráce“ kořenů rostlin a dřevin s podhoubím (myceliem) mykorhizních hub.

V současné době je na našem území běžným těžebním zásahem tzv. holoseč, kdy se jednorázově smýtí všechny stromy rostoucí na určité ploše22. Oproti tomu nepasečný neboli výběrný způsob hospodaření je z hlediska těžby náročnější (využívání koní, označování jednotlivých stromů určených ke smýcení a podobně), je ale také k lesu i lesnímu ekosystému mnohem šetrnější a těžební zásah ve srovnání s holosečí prakticky není vidět23.

Lesníci se dnes již mohou inspirovat také novými modely hospodářského lesa - například trvale tvořivým lesem (v originále Dauerwald), obhospodařovaném tzv. „volným stylem“24,25.

Výše uvedené změny v hospodaření s sebou nicméně dozajista přinesou i nápadné proměny v charakteru lesa, který bude pravděpodobně vypadat „méně udržovaně“, a je proto potřeba počítat také s tím, že budou nové přístupy narážet na nesouhlas či nepochopení ze strany širší veřejnosti.

Většina z výše uvedených principů není žádnou převratnou novinkou. Současná krize nicméně vyžaduje, abychom jednali rychle. Stát by měl proto daleko aktivněji podporovat přechod na odpovědné hospodaření, které povede k větší stabilitě lesů v 21. století, využitím efektivních legislativních a dotačních nástrojů.

Zákony a vyhlášky bude ovšem zároveň potřeba vytvořit či novelizovat tak, aby zapadaly i do legislativního rámce Evropské unie a byly v souladu s její současnou klimatickou politikou.

Výzkum a budoucnost

Studie mezinárodního týmu lesnických expertů a ekologů včetně Jana Wilda z Botanického ústavu AV ČR publikovaná v časopise Nature Climate Change ukazuje, že probíhající změna klimatu by mohla výrazně změnit režim narušení lesů v globálním měřítku a že v budoucnu je nutno očekávat rostoucí rizika pro lesy a na ně vázané ekosystémové služby.

Odborníci z deseti evropských zemí analyzovali více než 1600 odborných publikací s cílem vyhodnotit vazby mezi různými typy narušení lesa (např. požár, větrný polom nebo podkorní hmyz) a měnícími se klimatickými faktory. Navíc zkoumali, jak výskyt narušení (odborně též disturbance) ovlivňují i nepřímé projevy klimatické změny, jako je například změna druhového složení lesa.

Studie přináší nový pohled na vliv tropických cyklónů, které v důsledku klimatické změny stále častěji zasahují právě jižní okraj tajgy. „Tropické cyklóny přinášejí srážky do oblastí postižených suchem, čímž mohou zmírnit jednu z hlavních příčin úmrtnosti stromů v tajze.

Studie vědců z deseti evropských zemí, včetně tří odborníků z ČZU, analyzovala více než 1600 odborných publikací s cílem najít závislosti mezi velkoplošným poškozením lesa a klimatickými faktory (např.

tags: #klimatické #změny #a #zánik #lesů

Oblíbené příspěvky:

• Druhy ekologických paliv
• Praktické tipy pro instalaci odpadu
• Kovový odpad a pneumatiky v ČR
• Půda jako ekosystém
• Objednání svozu odpadu