Svět se nám mění před očima. Klimatická změna označuje změny v dlouhodobém stavu atmosféry. Klima se za dobu existence Země v různých geologických dobách přirozeně měnilo. V současné době se však mění nebývalou rychlostí, a to zejména vlivem činnosti člověka. Dochází ke stoupání koncentrace skleníkových plynů, což má za následek pozvolné zvyšování průměrné teploty.
Klimatické vzdělávání znamená mnohem víc než naučit děti pár faktů. Umožňuje zjistit, proč má cenu nebýt lhostejný a do ochrany klimatu se třeba malými krůčky zapojit. Vysvětluje, proč nebýt lhostejný a jak se do ochrany klimatu, třeba malými krůčky, zapojit.
Změnu klimatu neprezentujme dětem jako vzdálený problém, který přijde v daleké budoucnosti, nebo postihuje jen druhý konec planety. Bohužel, klimatická změna je tady a teď - i v Česku. Klimatické vzdělávání proto stavíme na aktivních metodách učení, které žákům a studentům pomáhají překonat environmentální úzkost a pocítit, že na jejich krocích záleží. Společně jim můžeme pomoci situaci nejen řešit, ale také dát naději a potřebnou psychickou odolnost.
Změny klimatu jsou složitý problém. To, co sledujeme a před čím nás varují klimatologové, je výsledkem vzájemného ovlivňování několika systémů, a to přírodních, sociálních a ekonomických. Samotný klimatický systém je složitý a regulovaný vztahy různých proměnných. Na klima jsou napojeny další přírodní systémy, ovlivňující druhové složení v různých oblastech Země. Naše interakce s klimatickým systémem je výsledkem složitých společenských vazeb - tím, jak a proč vyrábíme energii, cestujeme, stravujeme se, žijeme svoje životy. Ekonomika se prolíná s kulturou, naší představou o uspokojivém životním stylu, šťastném životě.
Děti by si neměly myslet, že klima negativně ovlivňujeme proto, že jsme hloupí a sobečtí. V rámci možností daných věkem by měly pochopit, že změnu, jakkoliv nezbytnou, nejde udělat lusknutím prstu, protože je důsledkem sítě vazeb výše popsaných systémů. Aby takový vhled získaly, potřebují rozvinout svoje systémové myšlení. Také potřebují rozvíjet kritické myšlení, aby dokázaly porovnat kvalitu různých informačních zdrojů vysvětlujících příčiny klimatických změn.
Čtěte také: Klimatické podmínky
Porozumění změnám klimatu jako problému proto předpokládá, že se děti seznámí se socio-ekologickými mechanismy jejich vzniku a uvědomí si, že existují různá teoretická vysvětlení.
Ale samotné porozumění příčinám a složitosti problému nestačí. Změny klimatu nejsou jen „objektivně“ existující problém, ale i společenský konflikt. Ten vzniká z různosti názorů na to, zda a jak změny klimatu řešit. Příčinou není ani tak „zabedněnost“ některých lidí (i když zmíněné miskoncepty hrají svou roli), jako spíše přirozené rozdíly v naší hodnotové orientaci.
Děti si potřebují srovnat, jak to mají samy. Také potřebují pochopit, jak to mají jejich blízcí - přátelé a rodiče. Potřebují pochopit, že změny klimatu nemají jen dvě strany, černou a bílou, ale celé barevné spektrum. Potřebují se naučit toto spektrum „číst“ a zaujmout k jednotlivým barvám svoje, empatické, stanovisko. Potřebují rozvinout své „normativní“ kompetence (schopnost pracovat s hodnotami svými i jiných lidí). Potřebují se naučit vyjádřit a obhájit svoje stanovisko vůči nositelům jiných názorů a hodnot. Způsobem, který není jazykem bojovníka s nevěřícími, ale člena demokratické společnosti.
Porozumění samotné nestačí. Budou-li děti pouze rozumět problému, může se stát, že jím budou zahlcené. Budou-li pouze rozumět konfliktu, může jejich zapojení končit na sociálních sítích. Je nezbytné, aby nešly životem s pocitem, že změny klimatu jsou natolik velký problém, že s ním samy nic nesvedou. Vzdělávání o klimatu nesmí končit beznadějí, ale nadějí.
Naději může rozvinout přesvědčení o tom, že (v jakkoliv malém měřítku) něco dokáží změnit. Takové přesvědčení se nevytváří ani moralizujícím „my všichni bychom měli“, ani recepty a předáváním seznamů jednoduchých kroků, „co bys konkrétně mohl udělat“. Rozvíjí se vlastní, pozitivní zkušeností z realizované smysluplné akce, do které se mladý člověk zapojil a viděl její výsledek.
Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu
Vzdělávání o klimatu se proto neobejde bez akce, případně i opakované. Taková akce by současně měla být dobrovolná a měla by být výsledkem rozhodnutí dětí, nikoliv iniciativou dospělých.
Ve vztahu ke změnám klimatu si můžeme představit dva druhy akcí: adaptační, směřující k zmírnění dopadů změn, a mitigační, směřující k oslabení příčin vzniku klimatických změn. Na obecnější rovině si pak můžeme environmentálně odpovědné chování rozdělit na individuální a kolektivní, případně přímé (s přímým dopadem na životní prostředí) a nepřímé (založené na ovlivňování jiných lidí). Z toho nám vzniká široká paleta možných akcí:
| Typ Akce | Popis | Příklad |
|---|---|---|
| Individuální / Přímé / Mitigační | Osobní závazky s přímým dopadem na snižování příčin změn klimatu. | Omezení spotřeby masa. |
| Kolektivní / Přímé / Mitigační | Společné aktivity s přímým dopadem na snižování příčin změn klimatu. | Snížení spotřeby energie na klubovně. |
| Kolektivní / Přímé / Adaptační / Mitigační | Společné aktivity s přímým dopadem na přizpůsobení se změnám klimatu a snižování jejich příčin. | Vysazení nových stromů v obci. |
| Kolektivní / Nepřímé / Adaptační / Mitigační | Společné aktivity s nepřímým dopadem na přizpůsobení se změnám klimatu a snižování jejich příčin. | Jednání se zastupiteli o vyhlášení stavu klimatické nouze. |
| Kolektivní / Přímé / Adaptační | Společné aktivity s přímým dopadem na přizpůsobení se změnám klimatu. | Sud na vodu u klubovny. |
Volba akce je samozřejmě závislá na věku, místním kontextu a časových dispozicích. Je zřejmé, že akce se mohou velice lišit svým efektem, pravděpodobně nejúčinnější budou akce kolektivní nepřímé, které mají v případě úspěchu možnost ovlivnit více lidí. Klíčovým faktorem však není jen předpokládaný efekt, ale také zvládnutelnost akcí dětmi, dobrovolné zapojení a participace na rozhodování. To jsou také předpoklady k tomu, aby se u dětí rozvinuly potřebné kompetence pro individuální či kolektivní řešení problémů.
Pokud chceme dát do hry všechny tři aspekty vzdělávání o změnách klimatu (což bychom z výše uvedených důvodů měli chtít), je zjevné, že to za jednu nebo dvě schůzky nestihneme. Změny klimatu proto nemůžeme vnímat jako jedno z běžných témat celoročního programu. Mnohem vhodnější je vnímat je jako integrující princip, který prochází skautským životem v řádu týdnů, měsíců a let a který propojuje dílčí probíraná témata.
Použití změn klimatu jako integrujícího principu klade na vedoucí určitě nemalé nároky. Na druhou stranu nabízí i velké výhody. Všechny výše uvedené kompetence či znalosti jsou pro děti vysoce užitečné. Na začátku třetí dekády 21. století je opravdu důležité, aby děti rozuměly tomu, jak souvisí zdroje energie s životním prostředím, blahobytem a naším každodenním životem. Stejně tak důležitá je v dnešní polarizované době schopnost vyznat se v názorových konfliktech. Propojení dílčích témat principem klimatických změn dává smysl.
Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně
Kratší či delší aktivity se mohou objevovat při různých příležitostech v průběhu měsíců a let. Mnohé z nich by se v různé podobě objevily stejně, protože mohou být (z jiných důvodů) součástí výchovného programu. Jde tedy spíše o to jednotlivé oddělené střípky propojit s tématem klimatických změn, vzájemně provázat a doplnit, kde je potřeba.
Je také zjevné, že změny klimatu jsou smysluplným tématem spíše pro starší než mladší věk. Přestože nemáme úplně jasnou odpověď, od jakého věku jsou klimatické změny pro děti zvládnutelné, doporučujeme ponechat program s tímto tématem až pro skautský věk. Nechme benjamínkům krásu přírody a raději je učme, aby v ní byli rádi. U vlčat a světlušek můžeme rozvíjet kompetence, které budou potřebovat: zájem o zkoumání přírody, schopnost spolupracovat, vnímat provázanost přírody. Až se ve věku od 12 let pustíme do klimatických změn, tak pořádně.
Oddíl je místo, kde se žije to, co se říká.
tags: #klimatické #změny #vysvětlení #pro #děti