Historický kontext železničních stanic a souvisejících pojmů na ČSD do 2. světové války

Tento článek se zaměřuje na vysvětlení pojmů stanice, staniční úřad, výhybna, zastávka a nákladiště v historickém kontextu Československých státních drah (ČSD) do 2. světové války. Dnešní členění dopravních bodů se totiž značně liší od historického pojetí.

Rozdíly v terminologii

Pro pochopení odlišností v pojmech je nutné si uvědomit, že každý obor služby, tedy dopravní a komerční, používal vlastní názvosloví. Některé výrazy, které zněly totožně, měly v každém oboru jiný význam. Ke zmatení navíc přispívalo i to, že doprava a komerce na menších stanicích byly často spojené. Při studiu v archivu lze vidět, že ani sami úředníci nepoužívali pojmy vždy zcela striktně správně.

Ve službě komerční se všechna místa na dráze, určená k odbavení osob, zavazadel, spěšnin, kusových a vozových zásilek, v různých kombinacích a třeba i pro vnitro nebo i cizinu, nazývají stanice, od zastávky Kaproun až po Wilsonovo nádraží. Dnes se používá pojem "tarifní bod" jako souhrnný název pro všechny typy služeben s různým výpravním oprávněním.

Dopravní služba oproti tomu odlišuje stanice, výhybny, odbočky (obsazené výpravčím, s výjimkou některých nesamostatných odboček), dále hlásky a hradla, ty dělí trať na prostorové oddíly. To jsou služebny určené k řízení sledu vlaků, s různým stupněm pravomocí. Pak existovala závorářská stanoviště a stanoviště strážníků tratě, tato stanoviště měla jen nepřímý vliv na dopravu a byla podřízena službě stavební.

Dále doprava rozeznává místa na dráze určená ke komerční manipulaci, která ovšem musí obsluhovat, tedy osobní zastávky, nákladiště a pak kombinaci obojího, tedy "zastávku a nákladiště", označované zkratkou "znk". Samozřejmě mohou existovat i kombinace obojího. Například Těchonín byl po dopravní stránce výhybna, měl pouze dopravní, žádné manipulační koleje, zároveň ale u dopravních kolejí bylo nástupiště, tudíž zde byla osobní zastávka a protože výpravčí prodával jízdenky, šlo o obsazenou zastávku (s výdejnou jízdenek). Z hlediska dopravy je to jen výhybna, shodou okolností kombinovaná se zastávkou. Podobně existovala místa kde bylo závorářské stanoviště umístěné na zastávce, kde závorář prodával jízdenky.

Čtěte také: Cesta do Compostely: Recenze

Staniční a dopravní úřady

Pojem "staniční úřad" je spíše z oboru administrativního řízení služby. Staniční úřady byly všechny menší stanice, řízené přímo správcem stanice v pracovní době, výpravčím vlaků v mimopracovní době. Dopravní úřad byly větší stanice zpravidla v místě křížení více tratí, vybavené disposiční pravomocí (oprávnění zavádět/odříkat vlaky v přiděleném úseku/úsecích). Dopravní úřad řídil přednosta stanice uvolněný z dopravní služby, tu vykonávali výpravčí celodenně. Takže podle kategorie služebny se její vedoucí nazýval "správce stanice" nebo "přednosta stanice".

Přednostové také v některých stanicích a obdobích sloužili denní službu v pracovní dny a výpravčí noční, neděle a svátky. Jindy a jinde přednostové konali pouze vystřídání nebo substituci výpravčích v době dovolené, nemoci apod. Jinak s těmi přednosty a správci stanic to bylo snad tak, že funkční náplň byla stejná, ale přednostou mohl být jmenován jen úředník s maturitou.

Funkce a tituly

Přednosta nebo správce stanice je funkce, stejně jako výpravčí, vlakvedoucí nebo strojvedoucí. Dotyčný úředník měl ještě služební titul - koncipient, oficiál, rada (ten ještě s nějakým přídomkem). Služební tituly a hodnostní označení zaměstnanců se odvíjelo od platové supnice a bylo děleno do čtyř kategorií - úředník, podúředník, zřízenec a gážista.

Těch uřednických titulů bylo poněkuď více než uvádíte, jako třeba aspirant, elév, adjunkt, oficiál, koncipista, komisař, inspektor, rada, atd. atd. a to ještě z různými přídomky jako třeba oficiál adjunkt, vrchní inspektor, vládní rada atd. atd., neb se rozlišovaly ještě dle vzdělání do jednotlivých tříd.

Je docela zajímavé se porozhlédnout po hřbitovech měst, kdy byly velké stanice (dopravní úřady) a výtopny nebo odbory pro udržování dráhy. Je tam spousta pomníků s nápisy typu XY, strojvedoucí - oficiál státních drah v.v. apod. No a není výjimkou i třeba dovětek u paní XY „choť vrchního komisaře státních drah” atd.

Čtěte také: Werther – kniha o přírodě

Ilustrativní příklad

Pro ilustraci uvádím oběžník ŘSD Praha, v kterém je Bynov (dnes z Děčín-Bynov) uváděn zároveň jako stanice, hradlo, hláska, zastávka a nákladiště.

Reichsgesetzblatt

Toto je základní věc kterou musí znát a najít (hlavně na rakouské knihovně ÖNB)každý kdo se zabývá železniční historií. Na ÖNB je toho více co se týká historie železnice, třeba zápisy panské nebo říšské rady při projednávání zákonů a koncesí železničních. To už je velmi pěkné odborné a důkazové čtení, s hodně podklady, čísly, které se pak do vlastního zákona už nedostaly.

Čtěte také: Knihy o technikách přežití: recenze

tags: #kniha #skládka #sklapec #děčín

Oblíbené příspěvky:

• Nerezový koš do domácnosti
• Povinnosti školy v přírodě
• Absorpce fenolu
• Rozpoznávání jedovatých hub
• 112 v ohrožení života - Archiv 2008