Kobylka a saranče: Jak je rozeznat a čím se liší?

Není hmyz jako hmyz. Zrovna saranče a kobylky jsou toho krásným příkladem. Jedná se o dva příbuzné podřády rovnokřídlého hmyzu, ale málokdo je od sebe rozezná.

Zásadní rozdíly mezi kobylkou a sarančetem

V první řadě je zde zásadní rozdíl ve stravování. Saranče jsou totiž výhradně veganky! Nic jiného než rostlinnou stravu nepozřou. Naopak kobylky toho mají v tomto směru více společného s prototypem českého člověka. Upřednostňují živočišnou stravu a rostlinky berou spíše jako zpestření svého jídelníčku.

Některé z vás v této souvislosti napadnou biblické pohromy, kde jednou z nich bylo přemnožení kobylek. Zde se však stala chyba nejspíše vlivem překladu a neznalosti rozdílu mezi těmito tvory. Kobylky by rozhodně nedokázaly sežrat celou úrodu obilí. Naopak pro sarančátka je lidské monokulturní pole plné obilí doslova švédským stolem.

Anatomické rozdíly

Pokud se vám nechce zrovna zkoumat, jestli si vámi pozorovaný tvoreček pochutná spíše na broukovi, nebo na fialce, pomůže vám anatomie. Kobylky poznáte na první pohled podle dlouhých nitkovitých tykadel. Pamatovat si to můžete tak, že by se na kobylce dalo jezdit, protože se dá za tykadélka chytit, i když sedíte na jejím hřbetě. Naopak saranče má krátká tlustá tykadla, na která byste rozhodně ze zad saranče nedosáhli.

Pokud by chtěl někdo opravdu hodně do detailu zkoumat uloveného jedince, tak může zjistit také to, že kobylky mají největší varlata v poměru k velikosti těla na světě!

Čtěte také: Kobylka sága: proč mizí z České republiky?

Stridulace: Zpěv kobylek a sarančat

Bez cvrčení v trávě by létu cosi chybělo. Koncert, který se zvečera nese z louky, je uklidňující a plný pohody. A vůbec nevadí, že cvrček hraje na křídla místo na housličky… Cvrčení čili stridulace je milostnou písní. Samečci jejím prostřednictvím lákají samičky a také varují soky. Sbor roztoužených muzikantů koncertuje především k večeru a v noci, ale často začíná již v poledne.

Každý druh cvrčka, kobylky či saranče vydává zvuk trochu odlišný. Nedochází tak ke zbytečnému nedorozumění či zdržování - samičky přesně poznají, který je pro ně ten pravý. Zvuk, který malý tvor dovede vyluzovat, je překvapivě silný. U cvrčků a kobylek vzniká třením předního kožovitého páru křídel o sebe. Tato křídla, krytky, neslouží k letu - jsou to hudební nástroje a svrchní plášť v jednom.

U cvrčků jsou z vnitřní strany opatřena malými hřebínky. Zvuk, který jejich třením drsného povrchu krytky o hřebínek vzniká, je zesílen díky dutině, kterou sameček vytvoří nadzvednutím krytek. A navíc se uvelebí v ústí své podzemní nory tak, aby zvuk zarezonoval ještě hlasitěji. Samečci kobylek zase rádi vyskočí na vyvýšené pódium, třeba na keř nebo vysoké stéblo trávy. Jejich hudební nástroj se od cvrččího lehce liší - stridulují vystouplými žilkami na bázi křídel, kterými třou o sebe.

Vystouplé žilky na předních křídlech využívají i saranče, ovšem hrají na ně svými silnými stehny.

Druhy sarančat v České republice

Při vyslovení jména saranče se většinou vybaví obrovská hejna obávaných afrických sarančí stěhovavých nebo pustinných, která čas od času plení vše zelené, nač usednou. I u nás ovšem žije řada druhů sarančí, některé docela hojně, ale žádný se naštěstí nepřemnožuje a nezpůsobuje katastrofální holožíry, jako jejich teplomilnější příbuzní.

Čtěte také: Zajímavosti o kobylce zelené

Jejich tlumené vrzání však neodmyslitelně patří do orchestru oživujícího scenérii letní louky. Dalo by se říct, že saranče jsou ze všech rovnokřídlých - kam patří ještě kobylky a cvrčci - nejméně talentovaní zpěváci. Je to především proto, že mají méně dokonalé hudební nástroje.

Kobylky, cvrčci a krtonožky vyluzují zvuky třením pilníčku a lišty předních křídel o sebe a tím rozechvívají rezonanční políčka, která pak vydávají poměrně čisté melodické tóny. Zpěv saranče vzniká třením ozubené hrany zadních stehen o zpevněnou hranu předních křídel, která nemají žádné speciální rezonanční políčko.

Stridulace - jak se takovému zpěvu vznikajícímu třením tělních článků o sebe říká - obsahuje u sarančí mnohem víc šelestů a jiných rušivých zvuků, než u příbuzných cvrčků. Samečkové stepních sarančí obvykle přeletují dlouhými skoky z místa na místo a po každém přistání se hlasitě ozývají. Odborníci to nazývají proklamační zpěv.

Je-li poblíž samička, zacvrká v odpověď, což samečka silně vzruší. Otočí se po hlase a zavolá znovu. Pak se vydá samičku hledat. Oba partneři se střídavě ozývají, jako by se ujišťovali, že se jeden druhému neztratili. I v laboratoři se lehce podaří vyprovokovat osamělé samečky ke konverzaci s reproduktorem, z něhož přehráváme záznam odpovědí samiček. Zmatení samečkové čile pobíhají okolo šálivého zdroje zvuků a někdy na něj i naletují.

Ani po setkání partnerů rozhovor zpravidla nekončí, ale dostane se do intimnější polohy. Cílem chování samečka v této fázi námluv je přimět samičku ke kopulaci. Sameček se jí dvoří nejen hlasem, v němž střídá různé varianty, ale hladí ji tykadly, různě se jí dotýká, staví na odiv svá zadní křídla, která jsou často pestře zbarvená. K akustické stimulaci tedy přistupuje i složka hmatová, zraková a snad i čichová.

Čtěte také: Ekologický význam kobylek

Zpěv samečka někdy přiláká další samečky a dvojice je záhy obklopena několika diváky. Kopulací však nemusí zpěvácká produkce sarančí končit. Někdy samečkové oznamují svůj úspěch hlasitým zpěvem označovaným jako triumfální a také samičku po určitou dobu hlídají.

Základní údaje o sarančeti čárkovaném (Stenobothrus lineatus)

Hojný druh na suchých loukách, úhorech a mezích. Délka těla je 16 až 25 mm. Dospělci se objevují od července do října. Po stranách štítu má výrazné podélné pruhy, tykadla má krátká a na rozdíl od ostatních druhů sarančí má temná přední křídla. Při vyplašení přeletují dlouhými skoky. Striduluje třením ozubených zadních noh o okraje křídel. Živí se rostlinnou potravou.

Kobylky v České republice: Ohrožené druhy a zajímavosti

Tento vzácný drobný živočich, který vydává nezaměnitelný zvuk, z našich krajin už málem vymizel. Zůstává v Beskydech, kde se ještě hojně pěstují ovce. Na nich je totiž závislý, protože vytvářejí ideální podmínky pro jeho život.

Kobylka sága je největší hmyz na našem území. Dorůstá až 8 centimetrů a má vlastnosti chameleona. Dokáže totiž dokonale splynout s okolím. Bohužel u nás žije na jediném místě, na stepních paloucích na Pálavě, a je kriticky ohroženým druhem. Celkově u nás najdete asi 100 jedinců kobylky ságy.

Nedaleko Znojma v Národním parku Podyjí na Havranickém vřesovišti žije řada vzácných teplomilných rostlin a živočichů, mezi nimi i kobylka révová. Je to býložravý druh, najdeme ji na šípkových keřích i jiných bobulovitých rostlinách. Zde se díky nepřetržité pastevecké činnosti vyvinulo zvláštní teplomilné společenstvo, kde tato kobylka může žít. V Česku je velmi vzácná.

Nejznámější druhy kobylek v ČR

• Kobylka zelená neboli luční koník (Tettigonia viridissima): Je až 4 cm dlouhá, ale vzhledem k trávově zelenému zbarvení ji v hustém porostu málokdy spatříte. Všimnete si jí však, když vyskočí - ve skoku je přebornice. Velmi rychlé skoky do výšky i do dálky jí umožňuje třetí pár speciálně tvarovaných nohou se silnými stehny. První pár nohou při skoku příliš nepomáhá, zato nese sluchové ústrojí - takzvané tympanální orgány. O kobylkách lze skutečně tvrdit, že poslouchají kolenem. Tedy přesněji otvůrkem opatřeným membránou, který se nachází na holeni těsně pod kolenem. Kobylka zelená loví hmyz, chytá larvy i dospělce, kteří jí přijdou do cesty. Je tak hbitá, že dovede ulovit i mouchu - kořist nejprve chytne do prvního páru nohou a potom usmrtí kusadly. Stravu však doplňuje i rostlinami. Má ráda slunné, suché louky a křovinaté stráně. Její stridulace je často přerušovaná, na rozdíl od vytrvalého cvrčka.
• Sága jižní neboli kobylka sága (Saga pedo): Až 6 cm dlouhá teplomilná kobylka vyskytující se především na jižní Moravě. Je dravá a nelétavá. Nehnutě číhá a loví pomocí hbitých předních nohou s trny.

Cvrčci: Mírumilovní vegetariáni s tvrdými souboji

Cvrčci jsou mírumilovní vegetariáni živící se travou. Ovšem jen do chvíle, nežli jeden sameček nedá na varování druhého a přiblíží se k jeho noře. Pak nastane souboj na život a na smrt.

Druhy cvrčků v ČR

• Cvrček polní (Gryllus campestris): Je kolem 2-3 cm velký a nenápadně zbarvený. Spatříte ho málokdy, ale jeho melodické cvrčení přeslechnout nelze. Původně žil spíše v teplejších oblastech republiky, ale vlivem oteplování se šíří i do dalších. Pod zemí si vyhrabává až 40 cm dlouhé nory, které slouží k bezpečnému odpočinku, samičky do nich také kladou vajíčka.
• Cvrčivec révový (Oecanthus pellucens): Příbuzný cvrčka, je také teplomilným obyvatelem luk a suchých křovinatých strání. Je jen kolem centimetru velký, zato velmi hlasitý.

Vliv na drůbež

Svatojánská moučka připravená ze cvrčků a kobylek byla navržena jako krmivo pro drůbež ve 30. letech 20. století. U kuřat chovaných ve volném výběhu byli cvrčci testováni jako zdroj potravy.

Khusro a kol. V Tibetu testovali kvalitu masa kuřat krmených cvrčky. Kuřata chovaná na pastvinách, kde je velké množství cvrčků, srovnávali s kuřaty krmenými směsí kukuřice a sóji.

Zatímco kuřata z volného výběhu měla nižší hmotnost, svalovina prsou byla červenější, pevnější, měla vyšší obsah bílkovin a vyšší pH, méně tuků a vody. Při tepelné úpravě byly ztráty nižší. Sun Tao uvádí, že maso z volného chovu mělo chuť i aroma. Mělo také méně cholesterolu a více fosfolipidů.

Tabulka nutričních hodnot (příklad)

Kobylky a další druhy rovnokřídlých obsahují velké množství proteinů, uvádí se rozmezí 50-65 % v sušině, které je v čerstvém hmyzu 23-35 %. Obsah tuku se pohybuje od 5 do 20 %.

tags: #kobylka #a #saranče #rozdíly

Oblíbené příspěvky:

• Pracovní listy o kompostování
• Recyklace plastů
• Ekologické využití odpadního tepla
• Likvidace autovraků zdarma v Čepirohách
• Odpad Fólie PVC a Katalogové Číslo