Kobylka zelená: Ohrožení a zajímavosti

Přírodu vnímáme jako krásné místo pro relaxaci. Ve skutečnosti je ale příroda plná zajímavých ohavností. Mezi ty nejpozoruhodnější patří případy, kdy parazit nějakým lstivým způsobem manipuluje chování hostitele.

Parazitická manipulace kobylek

Francouzští badatelé sledovali, jak parazitický strunovec Spinochordodes tellinii manipuluje kobylky a cvrčky. Strunovci se s hostiteli nemazlí. Když se jejich vývojový cyklus blíží ke konci, nějak přinutí jinak stoprocentně suchozemské kobylky dolézt k vodě a spáchat efektní sebevraždu skokem do ní.

Dospělí strunovci totiž žijí ve vodě a tohle řešení je pro ně pohodlné. Jakmile je nešťastná kobylka ve vodě, strunovec vyleze ven, přičemž předvede, že je třikrát až čtyřikrát delší než jeho oběť, s úsměvem odplave a vyhledá sexuálního partnera.

Jako jedněm z prvních se jim podařilo vystopovat, které proteiny se podílí na brutální manipulaci hostitele, v tomhle případě kobylek. Dospívající strunovci ovlivňují centrální nervový systém hostitelů tak, že produkují proteiny vydávající se za vlastní proteiny kobylek.

Během studie bylo použito know-how proteomiky, čili metodické postupy, které umožňují analyzovat všechny proteiny vyráběné v určitých buňkách nebo tkáních, konkrétně 2-DE, dvourozměrnou gelovou elektroforézu, MALDI-TOF hmotnostní spektrometrii a počítačové analýzy.

Čtěte také: Kobylka sága: proč mizí z České republiky?

Ukázalo se, že se proteiny v mozcích kobylek se strunovcem od těch v mozcích kobylek bez parazitů opravdu liší. Konkrétně šlo o proteiny, jenž mají co do činění s mozkovými neurotransmitery, tedy s látkami, které zásadním způsobem řídí činnost mozku, nálady, pocity, emoce a tužby. A pak také o několik proteinů, jenž souvisejí s tím, jak se zvíře pohybuje vůči zemské gravitaci.

Jinými slovy, podařilo se zjistit, které konkrétní proteiny udělají z normální hopsající kobylky potápěče bez akvalungu. Kobylkám to asi příliš nepomůže, ale všechno ošklivé je pro něco dobré.

Kobylka zelená (Tettigonia viridissima)

Kobylka zelená patří mezi největší zástupce rovnokřídlého hmyzu v Evropě a je typickým druhem čeledi kobylkovitých (Tettigoniidae). Tento druh je známý svým nápadným zeleným zbarvením, dlouhými tykadly a hlasitým cvrkáním, které je slyšitelné především v letních měsících.

Dospělá kobylka zelená dosahuje délky těla přibližně 28-42 mm, přičemž samice jsou obvykle větší než samci. Typickým znakem je sytě zelené zbarvení těla a křídel, které slouží jako dokonalé maskování v trávě a keřích. Dlouhá nitkovitá tykadla výrazně přesahují délku těla.

Hlasitě cvrkají jen samci, vymezují si tak území a lákají samičky. Aktivní jsou hlavně za teplých letních večerů. Kobylky žijí na kraji lesa, na loukách, ale i v korunách stromů, takže dokážou vylézt po zdi do otevřeného okna třeba až pod střechou.

Čtěte také: Ekologický význam kobylek

Traduje se, že kobylka kouše, a je to pravda, ale prokousne vám jen jemnou kůži, třeba mezi prsty na rukách, když si s ní chcete pohrát.

Rozšíření a stanoviště

Kobylka zelená je rozšířena v téměř celé Evropě, v severní Africe a v mírném pásmu Asie. V České republice patří mezi běžné druhy, zejména v teplejších oblastech. Obývá především vysoké louky, okraje lesů, křoviny, zahrady, parky a zarostlé meze. Vyhovují jí biotopy s bohatou vegetací, kde má dostatek úkrytů i potravy.

Způsob života

Kobylka zelená je převážně noční druh. Samci vydávají hlasité cvrkání třením předních křídel o sebe, přičemž zvuk slouží k dorozumívání i k lákání samic. Na rozdíl od mnoha jiných rovnokřídlých je kobylka zelená všežravec s výrazným podílem živočišné složky potravy. Živí se drobným hmyzem, housenkami, mšicemi a dalšími bezobratlými, ale přijímá i rostlinnou potravu, jako jsou listy, květy a semena.

Rozmnožování a vývoj

Páření probíhá v létě, kdy samci aktivně vyhledávají samice pomocí zvuku. Samice klade vajíčka do půdy nebo do měkkých rostlinných částí pomocí kladélka. Vývoj je nedokonalý a zahrnuje stádia vajíčka, nymfy a dospělce. Nymfy se podobají dospělým jedincům, ale jsou menší a bez plně vyvinutých křídel.

Ekologický význam

Kobylka zelená hraje důležitou roli v potravních řetězcích. Působí jako predátor drobného hmyzu a zároveň je potravou pro ptáky, plazy a drobné savce. Pro člověka není kobylka zelená škodlivá a naopak je často vnímána jako součást letní krajiny.

Čtěte také: Jak poznat kobylku od saranče

Rovnokřídlí v Praze

V letech 2013-2016 byl zmapován výskyt kobylek, sarančat a cvrčků v celé Praze. Celkem bylo nalezeno 48 druhů z 66 možných, tedy 73 % z recentně v Čechách udávaných. Nejčastěji nalézaným druhem bylo saranče měnlivá nalezené na 87 % lokalit. Dále pak saranče luční, saranče obecná, kobylka luční a kobylka křovištní.

Výsledky prokázaly, že i velmi pozměněné lokality v centrálních nebo v průmyslových částech města mohou hostit biotopově náročnější druhy, jako jsou saranče modrokřídlá nebo kobylka šedá. Druhově nejbohatší společenstva rovnokřídlých se vyskytují mimo městské centrum v okrajových částech Prahy a jsou vázána především na kaňon Vltavy. V maloplošných chráněných územích bylo nalezeno 45 z celkových 48 druhů, což souvisí s tím, že v Praze se často jedná o stepní a skalní lokality.

Ohrožení rovnokřídlých v ČR

V celé ČR je 96 druhů rovnokřídlých. Na Červený seznam ohrožených druhů je zařazeno 41 druhů z nich.

Pro dostatek poznatků o ekologických nárocích jednotlivých druhů a pro citlivost na biotopové změny jsou také modelovou skupinou často využívanou v praktické ochraně přírody.

Kobylka samobřezí (Poecilimon intermedius)

Popis: Partenogenický druh kobylky, samci nikdy nebyli nalezeni. Délka těla se pohybuje v rozmezí 18-26 mm. Křídla nejsou vyvinuta. Základní barva těla je světle zelená s jemným tmavým tečkováním.

Česká republika se nachází na západním okraji areálu druhu. Jsou známy pouze 3 malé lokality v jihovýchodní části republiky - 1 na Kamenném vrchu u Kurdějova a 2 v Bílých Karpatech.

Biologie a ekologie: Jedná se o teplomilnou kobylku, která obývá sušší louky a lesostepi. Kobylka samobřezí se rozmnožuje čistě partenogeneticky - to znamená, že samice kladou neoplodněná vajíčka, ze kterých se líhnou zase jen samice. Na dospělce lze nejspíše narazit v červnu a červenci.

Ohrožení a ochrana: V ČR ohrožený druh na samém okraji areálu. Známé lokality výskytu mají pravděpodobně reliktní charakter a jsou vzájemně izolovány.

tags: #kobylka #zelená #ohrožení

Oblíbené příspěvky:

• Význam ochrany přírody
• Řešení environmentálních zátěží
• Likvidace odpadů s Kaiser Servis
• COMPAG VOTICE s.r.o.
• Připojení myčky k odpadu a vodě: Kompletní návod