Význam kobylky v přírodě

Kobylka zelená (Tettigonia viridissima) patří mezi největší zástupce rovnokřídlého hmyzu v Evropě a je typickým druhem čeledi kobylkovitých (Tettigoniidae). Tento druh je známý svým nápadným zeleným zbarvením, dlouhými tykadly a hlasitým cvrkáním, které je slyšitelné především v letních měsících.

Kobylka zelená je fascinující tvor, který dokonale splývá se svým okolím. Její zářivě zelené zbarvení ji činí téměř neviditelnou mezi listy a stébly trávy, kde tráví většinu svého života. Tento mistr maskování je aktivní především v noci, kdy se vydává za potravou. Živí se převážně drobným hmyzem, ale nepohrdne ani rostlinnou stravou. Kobylka zelená je vybavena silnými kusadly, kterými dokáže rozdrtit i tvrdší kořist.

Rozšíření a biotop

Dospělá kobylka zelená dosahuje délky těla přibližně 28-42 mm, přičemž samice jsou obvykle větší než samci. Typickým znakem je sytě zelené zbarvení těla a křídel, které slouží jako dokonalé maskování v trávě a keřích. Dlouhá nitkovitá tykadla výrazně přesahují délku těla.

Kobylka zelená je rozšířena v téměř celé Evropě, v severní Africe a v mírném pásmu Asie. V České republice patří mezi běžné druhy, zejména v teplejších oblastech. Obývá především vysoké louky, okraje lesů, křoviny, zahrady, parky a zarostlé meze. Vyhovují jí biotopy s bohatou vegetací, kde má dostatek úkrytů i potravy.

Způsob života a rozmnožování

Kobylka zelená je převážně noční druh. Samci vydávají hlasité cvrkání třením předních křídel o sebe, přičemž zvuk slouží k dorozumívání i k lákání samic. Páření probíhá v létě, kdy samci aktivně vyhledávají samice pomocí zvuku. Samice klade vajíčka do půdy nebo do měkkých rostlinných částí pomocí kladélka.

Čtěte také: Ekologický význam srnce

Vývoj je nedokonalý a zahrnuje stádia vajíčka, nymfy a dospělce. Nymfy se podobají dospělým jedincům, ale jsou menší a bez plně vyvinutých křídel. Nymfa se živí rostlinnou potravou a prochází řadou svlékání, během nichž se její tělo zvětšuje a vyvíjí. S každým svlékáním se nymfa více podobá dospělé kobylce. Po posledním svlékání se konečně objeví dospělec s plně vyvinutými křídly. Dospělá kobylka se může rozmnožovat a cyklus se opakuje.

Potrava

Na rozdíl od mnoha jiných rovnokřídlých je kobylka zelená všežravec s výrazným podílem živočišné složky potravy. Živí se drobným hmyzem, housenkami, mšicemi a dalšími bezobratlými, ale přijímá i rostlinnou potravu, jako jsou listy, květy a semena. Její jídelníček se skládá hlavně z rostlinných materiálů, jako jsou listy, trávy a květy. Někdy si ale ráda pochutná i na menším hmyzu. Důvodem je potřeba bílkovin, obzvláště v období růstu a rozmnožování. Kobylky zelené tak pomáhají regulovat populace jiného hmyzu v přírodě.

Role v ekosystému

Kobylka zelená hraje důležitou roli v potravních řetězcích. Působí jako predátor drobného hmyzu a zároveň je potravou pro ptáky, plazy a drobné savce. Hmyz, včetně kobylky zelené, má zásadní význam pro opylování rostlin. Kobylky sice nejsou primárními opylovači jako včely nebo motýli, ale při pohybu z rostliny na rostlinu přenášejí na svém těle pyl a tím napomáhají k jejich rozmnožování.

Kobylka zelená a člověk

Pro člověka není kobylka zelená škodlivá a naopak je často vnímána jako součást letní krajiny. Kobylky se živí rostlinnou potravou a v ekosystému hrají důležitou roli jako potrava pro ptáky, ještěrky a další živočichy.

Zvuková komunikace u hmyzu

Vědci doložili, že zvuková komunikace u hmyzu funguje už nejméně 150 až 200 milionů let. Hmyz ji tedy používá o něco déle než obojživelníci, ptáci nebo savci. Už v druhohorním triasu a následující juře se třením křídla o křídlo dorozumívala opačná pohlaví, soupeřící samci, i ti, kdo chtěli varovat ostatní. V návaznosti na to se vyvíjel i sluch hmyzu a jeho predátorů.

Čtěte také: Proč je ekologická výchova důležitá

Mechanismus tvorby zvuku

„Samčí křídlo u cvrčka či kobylky je výrazně jiné než samičí,“ vysvětluje entomolog Petr Šípek. Z toho se dá podle něj usuzovat, že tyto nástroje pro tvorbu zvuku vznikly už na začátku druhohor. Kobylky a cvrčci se ozývají tak, že třou křídlem o křídlo. Kobylky levým o pravé, cvrčci naopak. Sarančata třou výstupky na holeni o první pár křídel. Ten má tvrdé, vystouplé žilky, díky kterým vznikají zvukové vibrace.

Jídelníček člověka a hmyz

Víte, že brouky a hmyz všeobecně do svého jídelníčku zařazují asi dvě miliardy lidí? V mnohých částech světa je entomofágie, tedy jedení hmyzu, běžnou záležitostí. V našich „západních“ podmínkách máme jídla dost, ale i tak se můžeme dostat do nouzové situace, která nás donutí překonat nechuť k neznámému a broučka zkrátka ochutnat.

Kobylky a cvrčci patří k nejdostupnějším druhům hmyzu, u kterého si můžete být téměř jisti, že se neotrávíte - většina kobylek a cvrčků je totiž jedlá. Tento hmyz si dokonce můžete preventivně vyzkoušet, aniž by bylo třeba kousat přímo do nevábně působících tělíček a vytahovat si z mezizubních prostorů nohy. V některých obchodech je totiž k sehnání cvrččí prášek či cvrččí mouka, které dokonce můžete využít místo klasické mouky na pečení. Chutnají po ořeších.

Pokud se je rozhodnete chytat v přírodě, bude třeba je před jedením tepelně upravit. Mohou totiž obsahovat parazity, které do svého těla rozhodně dostávat nechcete. Chytat je můžete buď brzy zrána, kdy se pohybují pomalu, nebo je můžete hledat pod kameny či kusy dřeva. Najdete je také ve vysoké trávě či v křoví.

Různé druhy kobylek a cvrčků v ČR

• Kobylka zelená (Tettigonia viridissima)
• Kobylka hnědá (Decticus verrucivorus)
• Kobylka dubová (Meconemathalassinusm)
• Kobylka křídlatá (Phaneroptera falcata)
• Kobylka sága (Saga pedo)
• Cvrček polní (Gryllus campestris)
• Cvrček domácí (Acheta domestica)
• Cvrčík mravenčí (Myrmecophilus acervorum)

Využití kobylek a cvrčků jako krmiva

Cvrčci a kobylky jsou krmivem pro hmyzožravé ptáky, ještěry, hmyzožravce, drápkaté opičky a další druhy zvířat. Vhodným krmivem jsou také pro drůbež.

Čtěte také: Klíčová role bakterií v přírodě

Výživová hodnota cvrčků

Kobylky a další druhy rovnokřídlých obsahují velké množství proteinů, uvádí se rozmezí 50-65 % v sušině, které je v čerstvém hmyzu 23-35 %. Obsah tuku se pohybuje od 5 do 20 %. Podle feedipedie mouka připravená ze sušených cvrčků má metabolizovatelnou energii 12,4 MJ/kg sušiny, 91 % sušiny, ve které jsou 58,3 % zastoupeny bílkoviny, v nich je 5,6 % alaninu, 3,7 % argininu, 6,3 % kyseliny asparagové, 1 % cystinu, 9,1 glutaminu, 3,6 % glycinu, 1,9 % histidinu, 3,1 % izoleucinu, 5,5 % leucinu, 4,8 % lyzinu, 1,9 % metioninu, 2,9 % fenylalaninu, 4,5 % prolinu, 3,7 %, serinu, 2,8 % treoninu, 3,9 % tyrozinu a 4,4 % alaninu.

Vliv krmení cvrčky na kvalitu masa drůbeže

V Tibetu testovali kvalitu masa kuřat krmených cvrčky. Kuřata chovaná na pastvinách, kde je velké množství cvrčků, srovnávali s kuřaty krmenými směsí kukuřice a sóji. Zatímco kuřata z volného výběhu měla nižší hmotnost, svalovina prsou byla červenější, pevnější, měla vyšší obsah bílkovin a vyšší pH, méně tuků a vody. Při tepelné úpravě byly ztráty nižší. Sun Tao uvádí, že maso z volného chovu mělo chuť i aroma. Mělo také méně cholesterolu a více fosfolipidů.

tags: #význam #kobylky #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Správná likvidace prázdných tonerů
• Bezdotykový koš s deodorizérem – recenze
• Účinkování V. Polívky v Zázracích přírody
• Co je emise dluhopisů?
• Zkušenosti s přírodní školkou