Kokoška pastuší tobolka je nenápadná, ale vysoce ceněná bylina, která roste po celé Evropě, včetně České republiky. Dříve patřila mezi ceněné léčivé rostliny. Kokoška je rostlina se silným vřetenovitým a větveným kořenem, ze kterého vyrůstá bohatě větvená lodyha.
Kokoška pastuší tobolka je jednoletá až dvouletá bylinka z čeledi brukvovitých, která v některých případech může dorůst do výšky 50 cm. Kokoška je jednoletá až dvouletá bylina, která se dnes všeobecně považuje za obtížný plevel dorůstající výšky 40 cm, někdy může být i vyšší. Lodyha je přímá, rostlina má přízemní listovou růžici a výše kopinaté listy. Spodní část rostliny tvoří přízemní listová růžice tvořená nepravidelně vroubkovanými, řapíkatými, kracovitě peřenosečnými až celokrajnými listy. Na ní rostou přisedlé lístky, tvarem připomínající srdíčko - jsou objímavé se střelovitým zakončením.
Na vrcholku rostliny kvetou droboučké bílé kvítky v hroznovém seskupení o průměru až 5 mm. Od února do října se na vrcholku rostliny objevují malé, špinavě bílé květy tvořící okoličnatý hrozen, který se protáhne do dlouhého stonku s plody zvanými šešulky. Květy jsou bílé a tvoří hrozen. Pokud je teplá zima, dokáže si udržet květy po celý rok. Květy jsou oboupohlavné, mají bílé korunní lístky a odstávající lístky kališní. Plodem je šešule. Šešulky jsou na hmat kožovité, mají trojúhelníkovitý tvar a obsahují přes 20 drobných semen. Ty mají žlutohnědou až červenohnědou barvu a jsou 0,8 - 1 mm dlouhá, elipsoidního tvaru.
Kokoška pastuší tobolka má původ ve středomořské oblasti, nicméně aktuálně je rozšířena takřka po celém světě a obecně bývá považována za plevel. Za oblast původu se označuje Středomoří a Malá Asie, dnes již ale rostlina roste téměř po celém světě. Vzhledem k tomu, že se jedná o plevel, lze ji nalézt téměř všude - v nížinách i horských oblastech. Pro svůj rychlý růst a velkou rozšířenost se nepěstuje, ale sbírá v přírodě, kde je jí všude plno. Lze ji nalézt v nížinách i horských oblastech, zde ale roste spíše roztroušeně a převážně v oblastech osídlených lidmi. Dokáže vyrůst i na sešlapávaných či jinak znevýhodněných půdách. Roste v různých typech půd: jílovité, písčité, humózní, škerkovité, minerální a mnohé další.
V přírodě ji lze nalézt velmi snadno a ani nehrozí riziko její záměny za jinou rostlinu. Nejčastěji ji najdeme na loukách, polích, u cest nebo na rumištích, kde vytváří drobné bílé kvítky a typické srdčité tobolky, podle nichž získala svůj lidový název. Lze ji najít na rumištích, polích, zahradách, okrajích cest, úhorech, dlažbách, hřištích, lukách, stráních, v příkopech, na skládkách, také v pícninách, které znehodnocuje, a prostě téměř všude v přírodě, kam lze dohlédnout.
Čtěte také: České supermarkety a bio
Kokoška se rozmnožuje generativně. Vyroste ihned po zimě a vydrží tak po celý rok - jsou-li mírné zimy, přečká i je a dokonce i pokvete. Na jedné rostlině se vytvoří několik tisíc semen, která postupně klíčí na povrchu půdy a to i během nízkých teplot. Roste velmi rychle, dá se říct, že nová rostlinka se objeví takřka přes noc.
Kokošku je možné sbírat kdykoliv, nejvhodnějším obdobím ale je jaro a léto, nejlépe během měsíců od dubna do června, kdy má nejvíce účinných látek. Sbírá se celá kvetoucí nať rostliny.
Nasbíraná nať se uchovává sušením a to na slunci i ve stínu. Suší se v tenkých vrstvách. Je možné ji sušit i za použití umělé teploty, která ale nesmí přesáhnout 40 °C. Usušená nať se pak skladuje v uzavřených nádobách nebo v papírových pytlících v suchu.
Kokoška pastuší tobolka je známá především tím, že má schopnost zastavovat či snižovat vnější a vnitřní krvácení. Z tohoto důvodu byla v minulosti hojně využívána, ale v případně nouze ji lze použít i dnes. Kokoška pastuší tobolka je odedávna známá jako bylina „chudých pastýřů“, neboť rostla téměř všude a byla snadno dostupná.
V lékařství se kokoška nejčastěji užívala k zastavení krvácení různého druhu - z nosu, žaludku, střev i při nepravidelném krvácení dělohy. Také snižuje krevní tlak. Kokoška se používá vnitřně (krvácení z nosu, děložní či silné menstruační krvácení, onemocnění močových orgánů,…) i vnějšně (rány, otoky, pohmožděniny, záněty šlach, vyrážky, neurovegetativní obtíže v pubertě a v klimaktériu). Vnitřní použití se realizuje prostřednictvím čaje, nálevu nebo odvaru, vnější zase jako zásyp, obklad, kloktadlo nebo jako sedací koupel pomáhající v boji s hemoroidy.
Čtěte také: Jak podporovat projekty
V potravinářství se nejedná o bylinu vhodnou k běžnému použití, nicméně přece jen se jí zde využít dá. Mladé rostlinky se přidávají nadrobno nasekané do salátů, čerstvé rostliny se dají jíst i za syrova. Ze sušených bylin se připravuje čaj.
Kokoška nepatří mezi rostliny, které se běžně používají v kuchyni. Lístky a květy mají lehce palčivou příchuť, díky které se hodí do salátů připravovaných z jarních bylin jako je pampeliška, kozlíček nebo lebeda. Kořeny je možné jíst brzy z jara i syrové.
Kokošku by neměly užívat těhotné ženy, neboť dokáže vyvolat stahy hladkého svalstva a tedy předčasný porod. Při nadměrné konzumaci může dojít k otravě a k tvorbě krevních sraženin.
Je známá pod mnohými lidovými názvy: matčino srdce, luptík, penízky, raž, štěničník, tašky, taštička, zmadina, pastýřská kapsička, mošna, srdíčka, babí kapsa, Bětuška, selská hořčice nebo kopišťálka.
Podle pověry se z kokošky vyrábělo hrkátko, které mělo odhánět polednice a lesní víly. Výroba byla velmi jednoduchá - postranní srdíčkové listy se malinko natrhly, aby visely dolů a při otáčením stonkem potom rostlina hrká, což právě má tyto bytosti zahánět od lidských obydlí.
Čtěte také: Dávkování lignohumátu v ekologickém zemědělství
Rostlina je pojmenována podle plodů podobných tobolkám.
V České republice byla nalezena i na vrcholu Sněžky, což svědčí o její neskutečné odolnosti a schopnosti zakořenit i v nepříznivých podmínkách.
tags: #kokoska #pastusi #tobolka #ekologicke #zemedelstvi #pestovani