Pravidla pro psaní velkých písmen v českém jazyce

Psaní velkých písmen bývá v pravopise považováno za jednu z nejobtížnějších oblastí. Je to dáno mimo jiné tím, že nemá příliš logickou ani historickou oporu, pravopis se zde řídí spíše podle všeobecné dohody.

Bezesporu nejrozsáhlejší kategorií výrazů, na jejichž počátku je nutné užít velké písmeno, je skupina vlastních jmen. Právě při jejich psaní také nejčastěji dochází k pochybení zapříčiněnému neznalostí konkrétních pravidel.

Velká písmena píšeme ve vlastních jménech označujících osoby, zvířata, některé věci, místa apod. Hlavní funkcí vlastních jmen je totiž označení jedné konkrétní osoby/věci či určitého zvířete, aby bylo možné je jednoznačně odlišit od ostatních bytostí a předmětů s obdobnými charakteristickými znaky.

U lidí je však třeba psát velké písmeno nejen na začátku jména či přezdívky, ale i příjmení a přídomků!

Navíc se několika otázkám týkajícím se tohoto tématu věnovala i Jazyková poradna ÚJČ.

Čtěte také: Fakta a příběhy o Matce Přírodě

Vlastní jména jsou definována jako slova nebo slovní spojení, která odlišují určitou osobu, věc či zvíře od jiných osob, věcí či zvířat. Díky nim je tedy možné konkrétní bytosti a věci poměrně jednoznačně identifikovat.

Velké písmeno se píše na začátku vlastních jmen jednoslovných (Anna, Vyšehrad, Evropa). Výjimku tvoří slova cizího původu, v nichž respektujeme původní způsob psaní (d'Artagnan, McCarthy, O'Connor).

Ve vlastních jménech víceslovných se velké písmeno vždy píše na začátku prvního slova (Mrtvé moře, Národní divadlo, Liga mistrů). Pokud je součástí tohoto slovního spojení další vlastní jméno, bude se samozřejmě i ono psát s velkým písmenem (Světlá nad Sázavou, Rokytnice v Orlických horách, Nízké Tatry).

Jestliže vlastní jméno označuje osídlené místo (město, čtvrť, sídliště a podobně), píše se velké písmeno ve všech slovech vyjma předložek (Spišská Nová Ves, Uherský Brod, Staré Město, Frýdek-Místek, Sídliště Míru, ale i Ho Či Minovo Město).

Stojí-li totiž bližší určení až za základem příslušného názvu, píše se velké písmeno v prvním slově tohoto určujícího označení a psaní dalších slov je poté stejné jako v případě, kdy ono bližší určení není součástí sousloví.

Čtěte také: Vliv války na kanibalismus

Často ale vlastnímu jménu předchází obecný výraz, který není přímo součástí oficiálního označení. V takovém případě píšeme obecný název s malým písmenem (ulice Dukelských hrdinů, sídliště Letňany, třída T. G. Masaryka, hotel Albatros, letohrádek Hvězda).

Další pravidlo nás informuje o tom, že začíná-li bližší určení předložkou, píše se s velkým písmenem nejen samotná předložka, ale i slovo následující (dům U Dvou slunců, ulice Za Papírnou, restaurace U Sedmi trpaslíků).

Pravidlo o psaní velkého počátečního písmene se kromě jména a příjmení vztahuje i na psaní nejrůznějších přízvisek a přezdívek. Jan Ámos Komenský je proto Učitel národů, Johanka z Arku se zove Panna orleánská (nikoli panna Orleánská) a Ivan Martin Jirous je, bez urážky, Magor (s velkým „m“). Velké písmeno se píše také u postav pohádkových, náboženských, mytologických či alegorických.

Kromě toho píšeme s velkým písmenem i slova jako Bůh nebo Pán (ve významu náboženském). Na druhou stranu, pokud je řeč například o bozích na Olympu a toto označení se nevztahuje na konkrétní bytost, ale na skupinu, píše se slovo „bůh“ s malým písmenem. Stejně postupujeme i v případě, kdy se výraz „bůh“ používá ve významu přeneseném.

Ke jménu Žid/žid: není vždy možné jednoznačně určit, kdy volit velké písmeno a kdy malé, neboť se jedná o problematickou otázku identit. Pisatel proto volí velké či malé písmeno v závislosti na smyslu sdělení (zda píše o náboženském vyznání, nebo o národnosti) i na historickém kontextu.

Čtěte také: Relaxujte s malováním podle čísel

K vlastním jménům psaným s velkým písmenem se řadí i označení národnosti, kmenové či rodinné příslušnosti a podobně. Píšeme tedy o Češích, Sudetských Němcích a Lužických Srbech, o Pražanech a Brňanech, o Přemyslovcích, Lucemburcích a Slavníkovcích. Naopak malá písmena používáme pro označení příslušnosti k antropologické skupině, k církvi či k jinému kolektivu.

S velkým písmenem se píšou nejen samotná vlastní jména, ale také přídavná jména přivlastňovací od nich odvozená, tedy adjektiva utvořená podle vzoru otcův, matčin. V ostatních přídavných jménech se píše počáteční písmeno malé, pochopitelně pokud se nejedná o oficiální název.

U názvů institucí se snažíme rozlišovat, zda se jedná, či nejedná o oficiální název. Píšeme tedy například Ministerstvo financí ČR, ale české ministerstvo financí. Podobná zásada platí i v případě správních oblastí.

Pořádně zatopit nám někdy dokážou názvy komplikovanější, v nichž se vyskytuje hned několik vlastních jmen. Za všechny bychom mohli uvést Jazykovou poradnu Ústavu pro jazyk český Akademie věd České republiky.

Zapamatovat si základní poučky o psaní velkých písmen u vlastních jmen nemusí být nikterak náročné. Mnohem těžší někdy bývá vlastní jména vůbec poznat.

Řekli jsme si, že vlastní jména slouží k relativně jednoznačné identifikaci osob, zvířat či věcí a že mezi ně patří názvy měst, čtvrtí, ulic, staveb, živých bytostí, jakož i bytostí pohádkových, náboženských a podobně, označení rodové či kmenové příslušnosti, názvy institucí a správních celků.

S velkým písmenem se tradičně píšou názvy památek celonárodně považovaných za významné: Pražský hrad, Staroměstská radnice (v Praze), Betlémská kaple, Strahovský klášter, Sázavský klášter, Vladislavský sál.

PČP z r. 1993 mezi tyto názvy zařadila Chrám sv. Víta, Svatovítský chrám (= chrám na Pražském hradě). Namísto spojení Chrám svatého Víta / Svatovítský chrám se používá i spojení katedrála sv. Víta, svatovítská katedrála.

Tradiční způsob psaní se uplatňuje u názvů ostatních chrámů, dále u bazilik, kostelů, kaplí, rotund, v nichž se pojmenování označující druh stavby píšou s malým písmenem: chrám sv. Jakuba, bazilika sv. Jiří, kostel sv. Antonína, kaple sv. Kříže, rotunda sv. Většina názvů sakrálních staveb je tvořena spojením podstatného jména obecného chrám, kostel, kaple a tvaru 2. p. jména dalšího (vlastního nebo obecného), mezi něž je vloženo přídavné jméno svatý.

S velkým písmenem se píše jen podstatné jméno ve 2. p.: chrám sv. Barbory, chrám sv. Jakuba, kostel sv. Petra a Pavla, kostel sv. Šimona a Judy, kaple sv. Martina, kaple sv. Longina, kostel sv. Rodiny, kaple sv. Kříže.

Následuje‑li za osobním jménem jméno obecné, píše se s malým písmenem: kostel sv. Tomáše apoštola, kostel sv. Michaela archanděla.

Následuje‑li po obecných výrazech chrám, kostel, kaple jiné spojení, píše se první výraz vždy s velkým písmenem, ostatní podle toho, co označují: bazilika Nanebevzetí Panny Marie Svatoborské, kostel Panny Marie, kostel Panny Marie Sněžné, kostel Nanebevstoupení Páně, kostel Srdce Páně, kostel Božského srdce Páně, kostel Všech svatých, kostel Andělů strážných, kostel Povýšení sv. Kříže, kaple Božího milosrdenství, rotunda Máří Magdalény, rotunda sv.

U části sakrálních staveb bývá připojeno za vlastní jméno předložkové spojení. Předložka se píše s malým písmenem, další výrazy podle označované skutečnosti: kostel sv. Petra na Poříčí, kostel sv. Václava na Zderaze, kostel sv. Vavřince pod Petřínem (jde o místní jména); kostel sv. Martina ve zdi, kostel sv.

Většina názvů klášterů je tvořena spojením přídavného jména a podstatného jména klášter. Poznat, zda jde o vlastní název, nebo o název popisný, tedy název, který pouze signalizuje, kde se daná stavba nachází, komu je zasvěcena, kdo ji obývá, je velmi obtížné.

Tradičně se píše: Sázavský klášter, Strahovský klášter, Anežský klášter (v Praze), s malým písmenem je obvyklé psát: dominikánský klášter, františkánský klášter, klášter alžbětinek.

V názvech tvořených spojením podstatného jména hrad, zámek, rozhledna a vlastního jména se výrazy hrad, zámek a rozhledna píšou s malým písmenem: hrad Karlštejn, hrad Kost, hrad Křivoklát, zámek Sychrov, zámek Hluboká, rozhledna Barborka, rozhledna Borůvka.

Hrady a zámky bývají často pojmenovány podle obce, v níž se nacházejí: zámek Opočno, zámek Chlumec nad Cidlinou, zámek Hrubá Skála, hrad Potštejn.

Rozhledny jsou podle názvu obce pojmenovány zřídka: rozhledna Lhotka u Berouna (o psaní názvů obcí viz Velká písmena -⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ obce, města, městské části, sídliště a čtvrti), daleko častěji jsou pojmenovány podle hory/kopce, na nichž byly zbudovány: rozhledna Kohout, rozhledna Kozákov, rozhledna Chlum, rozhledna Černá hora, rozhledna Děčínský Sněžník (o psaní názvů hor viz Velká písmena -⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ vodstva, hory, pohoří, nížiny).

Část názvů obsahuje přídavné jméno přivlastňovací utvořené od osobního jména (viz Velká písmena -⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jména živých bytostí a přídavná jména od nich odvozená): Burianova rozhledna, Klostermannova rozhledna.

Pokud zvolíme spojení přídavného jména odvozeného od zeměpisného jména a podstatného jména rozhledna, měli bychom psát přídavné jméno s malým písmenem: lhotecká rozhledna, kozákovská rozhledna.

U názvů obsahujících výraz hora je třeba zvážit, co pojmenovávají. Spojení Kunětická hora označuje jak horu, tak hrad podle ní pojmenovaný. V obou případech píšeme u slova hora malé písmeno. Stejně tak doporučujeme psát malé písmeno ve spojení Zelená hora (hora v katastru Žďáru nad Sázavou s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého).

Ve spojení přídavného jména a podstatného jména palác, dům, pasáž se s velkým písmenem píše pouze přídavné jméno: Obecní dům (v Praze), Bílý dům (ve Washingtonu), Lidový dům, Valdštejnský palác, Kaiserštejnský palác, Hrzánský palác, Veletržní palác, Průmyslový palác, Václavská pasáž, Müllerova vila.

Tradičně se píše Valdštejnský sál, Španělský sál = sály na Pražském hradě.

Oficiální názvy železničních nádraží tvoří spojení železniční stanice a názvu obce/města, popř. jejich části: železniční stanice Praha hlavní nádraží, železniční stanice Ostrava-Svinov, železniční stanice Ústí nad Labem sever, železniční stanice Borek pod Troskami, píšeme proto: nádraží Ostrava-Svinov, náchodské nádraží, libeňské nádraží, ostravské hlavní nádraží.

Oficiální názvy autobusových nádraží a zastávek tvoří název obce/města, popřípadě jejich části: Praha, ÚAN (ústřední autobusové nádraží) Florenc; Brno, ÚAN Zvonařka; Ostrava, ÚAN; Plzeň, CAN (centrální autobusové nádraží); Praha, Černý Most; Vysoké Mýto, autobusové nádraží; Velké Opatovice, sídliště; Znojmo, Dr.

Každá dálnice a silnice má číselné označení: dálnice D1, D5, D11; silnice E48, E461, 603 apod. Namísto číselného označení se u některých názvů velmi často používá přídavné jméno utvořené od jména města, jež má naznačovat směr dané komunikace.

V psaní přídavných jmen ve spojení s podstatnými jmény tunel, spojka, okruh, radiála, obchvat je úzus rozkolísaný, neboť při jejich psaní je velmi těžké stanovit, zda jde o vlastní jména, nebo pouze o obecná pojmenování.

Psaní velkých písmen bývá v pravopise považováno za jednu z nejobtížnějších oblastí. Je to dáno mimo jiné tím, že nemá příliš logickou ani historickou oporu, pravopis se zde řídí spíše podle všeobecné dohody.

Velké písmeno je třeba psát i ve větných celcích, které se vyskytují uvnitř věty, na jejímž začátku jsme již velké písmeno uvedli.

Proto si zapamatujme, že tato pojmenování píšeme vždy s velkým počátečním písmenem.

Podobně se určuje i podoba psaní názvů světových stran. Běžně jsou uváděny s malými počátečními písmeny (sever, jih, východ, západ), ale ve významu označujícím území ležící na konkrétní světové straně, je třeba uvádět počáteční písmeno velké (např. Střelka kompasu ukazuje vždy na sever.

Lidice, Veselí nad Lužnicí, Malá Skála, Rychnov u Jablonce nad Nisou, Holešovice, Malá Strana, Sídliště Míru (slovo sídliště je součástí oficiálního názvu), Jungmannova ulice, ulice Českých bratří, ulice 17.

Pokud užijeme slovo polka (ale i např. U těchto slov lze rovněž použít variantu s malým počátečním písmenem. V takové podobě se jedná o obecná jména druhová, u kterých také často dochází k drobné změně původní podoby výrazu (viz Škoda - škodovka).

Velké písmeno se uvádí pouze v oficiálních názvech kulturních, politických a jiných akcí (např. Letní olympijské hry 2008).

Psaní českých a latinských názvů rostlin má spoustu svých specifických pravidel. Bohužel, spousta lidí je nezná nebo se jimi neřídí. Jiní pak akorát kroutí hlavou, jak někdo může napsat, že „má problém se svou Mucholapkou Podivnou“.

První písmeno rodového jména (prvního) píšeme vždy velkým písmenem; platí i u lat.

tags: #matka #příroda #velká #písmena #pravidla

Oblíbené příspěvky:

• Joseph Joseph New Totem Compact 40L: podrobná recenze
• Výlety do přírody
• Školy v přírodě v Tvrzi Holešice
• Strážci přírody v ČR
• WC mísa se zadním odpadem