Kokosový tuk a jeho vliv na životní prostředí

21.03.2026

Kokosový olej je druh přírodního oleje, který se získává z dužiny zralých kokosových ořechů. Má bílou až krémově našedlou barvu a může mít charakteristickou kokosovou vůni a chuť. Obsahuje různé typy mastných kyselin, ale téměř jedna jeho polovina je tvořena z nasycené kyseliny laurové. Díky svým jedinečným vlastnostem se používá nejen v gastronomii, ale také v kosmetice či alternativní medicíně. Obecně se o zdravých účincích kokosového oleje stále poměrně diskutuje. Někteří na něj nedají dopustit, jiní se trochu s jeho doporučením zdráhají. Na vině je pravděpodobně vysoký obsah nasycených mastných kyselin (zhruba přes 80 %), které se tak trochu spojují s rizikem vzniku kardiovaskulárních onemocnění, za které často může vysoká hladina LDL (škodlivého) cholesterolu v těle.

Jenomže - kokosový olej (narozdíl od živočišných olejů jako je sádlo) neobsahuje téměř žádný cholesterol. Kokosový olej je bohatý na tzv. MCT triglyceridy. Jedná se o mastné kyseliny se středně dlouhým řetězcem, které vyžadují minimální činnost jater a rychle se metabolizují. Díky tomu se můžete dočíst, že se kokosový olej řadí do kategorie tzv. “superpotravin” a má několik pozitivních účinků pro lidské zdraví (obsahuje například vitamíny jako A, B, C nebo E). Vědecký přehled naznačuje, že komzumace MCT triglyceridů (se středně dlouhým řetězcem) se osvědčilo při hubnutí u celkem třinácti studií, kterými se vědci zabývali. Došlo jak ke snížení hmotnosti, tak k omezení tuku na břiše (a tím ke snížení obvodu pasu). Tyto výzkumy byly provedeny v rámci komparace k LCT (triglyceridů s dlouhým řetězcem). Je samozřejmě důležité zmínit, že kokosový olej obsahuje vysoké množství tuků. Proto by jeho konzumace měla být střídmá.

Nejvíce zastoupenou nasycenou mastnou kyselinou v kokosovém oleji je kyselina laurová, která představuje asi 40-50 % obsahu tuku. Podle výzkumů se ukázalo, že tato kyselina působí antimikrobiálně vůči grampozitivním i gramnegativním patogenům. Jedna ze studií zkoumá účinnost panenského kokosového oleje kupřípadu proti Staphylococcus aureus. Tento druh oleje může inhibovat růst této bakterie, a tím pádem může být využit jako přírodní antibiotikum. Dle klinické studie se kyselina laurová osvědčila při léčbě nemoci vyvolané také bakterií Propionibacterium acnes. Jedná se o nejznámější druh bakterie, která vyvolává akné. Na její výskyt imunitní systém reaguje zánětem, který se projevuje otokem, bolestí a zarudnutím.

Ukázalo se, že kokosový olej může mít při léčbě tohoto svízelného problému podobně pozitivní účinky, jako právě tato antibiotikum. Spoustu lidí může trápit počínající zánět horních dýchacích cest v podobě škrábání v krku nebo jeho celkové bolesti. Možná jste někdy zkoušeli svoji ústní dutinu vydezinfikovat třeba bylinkami, slivovicí, solí nebo nějakým volně prodejným kloktadlem z lékáren. Co to ale zkusit třeba trochu jinak, a to za pomoci tzv. oil pulling metody? Jedná se o proces, kdy po probuzení před samotnou ústní hygienou několikrát svoje ústa propláchnete nějakým olejem (nejčastěji se používá právě olej z kokosu). Při této metodě dojde k tomu, že se bakterie navážou na olej a dostanou se při vyplivnutí z těla ven. Uvádí se, že tato metoda působí proti zubnímu plaku nebo ničí záněty. Některé zdroje také uvádí, že díky této metodě budou vaše zuby bělejší, nicméně žádná studie tento efekt zatím nedokazuje.

Podle jedné studie dokáže kokosový olej proniknout hluboko do vlasových pramínků, kde vlasy zpevní a zlepší jejich pružnost. Díky tomu jsou vlasy více odolné vůči negativním jevům vnějšího prostředí. Kokosový olej má také prokazatelné účinky na kvalitu kůže. Obsah vitamínů a antioxidantů přispívá k udržení jemné a zářivé pokožky. Rostlinné triglyceridy jsou bohaté na přírodní glycerin, který slouží k hydrataci pokožky, kterou navíc velmi dobře zvlhčuje. Díky tomu se kokosový olej hodí pro suchou pokožku. Olej proniká do hlubších vrstev pokožky, kde pomáhá udržovat vlhkost a chrání ji před ztrátou vody. Díky antimikrobiálním vlastnostem může také pomoci bojovat proti bakteriím a plísním. Kokosový olej je také ideální pro jemnou a citlivou pokožku, neboť je šetrný a má tendenci nezpůsobovat podráždění. Ukázalo se, že kokosový olej určený na tělo také dokáže ochránit pokožku před nebezpečným UV zářením.

Čtěte také: Přírodní kokosový olej a jeho benefity

Středně dlouhý řetězec mastných kyselin (MCT) se rozkládá přímo v játrech a uvolňuje ketony, které mozek často používá jako alternativní zdroj energie. V kontextu tohoto účinku jedna klinická studie zjistila, že kokosový olej může pomoci při léčbě nebo prevenci Alzheimerovy choroby. Jiné studie se zabývaly tím, zda MCT ketogenní dieta může mít podobné účinky při léčbě epilepsie, jako u klasické ketogenní diety, která se běžně doporučuje při léčení této nemoci. Dvě studie (jedna u dětí) prokázaly podobné pozitivní účinky jako tato “tradiční” metoda léčení.

Kokosový olej v posledních dvou dekádách přispěl k tomu, že bylo na Červený seznam ohrožených zapsáno 66 druhů. Na světě se v současnosti nachází kolem 18,9 milionů hektarů plantáží osetých palmou olejnou. A palmový olej je z hlediska své produkce, jak už ví každý environmentálně poučený, špatný pro životní prostředí. Problém přírodních olejů by se ale neměl omezovat jen na palmy olejné. Jsou tu i plantáže palmy kokosové. A ty ohrožují až pětkrát více druhů živočichů. Proti palmovému oleji se podepisují petice, environmentálně uvědomělí spotřebitelé jej vyřazují z konzumace a výrobky z něj jsou v důsledku tlaku rozhořčené veřejnosti stahovány z trhu. A že jich je. Kokosový olej si zatím stojí o poznání lépe, ve srovnání spotřebitelských hodnocení je vyzvedávána jeho prospěšnost pro zdraví a nezávadnost. O negativním vlivu plantáží kokosových palem na životní prostředí se už většinou nehovoří. Přestože jsou dnes pěstovány na ploše 12,5 milionu hektarů.

Zásadní rozdíl mezi palmou olejnou a kokosovou je v tom, kde jsou komerčně pěstovány. Palmy olejné se pěstují obvykle na místě vyklučených pralesů (což přispívá k jejich děsivé reputaci), kokosové pak na izolovaných tropických ostrovech. A z těch se obvykle zprávy o zničené krajině a zbídačelých orangutanech do světa nedostanou. Přitom ostrovy často hostí unikátní faunu a flóru, která - ani teoreticky - nemá možnost, kam před zakládáním kokosové plantáže utéct. Devastace zprostředkovaná kokosovou plantáží je tedy totální. Což se odráží i v počtu druhů, které už má na svědomí. Kritizované plantáže palmy olejné významně přispívají „jen“ k ohrožení druhů, ale k jejich úplnému vyhubení zatím nikoliv.

Zajímavé srovnání v tomto ohledu nabízí Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN), respektive jejich aktuální studie. Ta porovnává počet ohrožených druhů živočichů připadající na každý milion tun vyprodukovaného oleje. Sójový olej, v nepoměru k tomu, že sója je dnes pěstována na 122 milionech hektarů, ohrožuje na každý milion vyprodukovaných tun 1,3 živočišných druhů. Palmový olej pak 3,8 druhů, olivový (pěstovaný na 10 milionech hektarů) 4,1 druhů. A nakonec populární palma kokosová: ta má na svědomí 20,2 druhů, na každý vyprodukovaný milion tun oleje. Je tedy pětkrát škodlivější, než palma olejná.

V posledních dvou dekádách přispěl kokosový olej k tomu, že bylo na Červený seznam ohrožených zapsáno 66 druhů. Jak zmiňuje Erik Meijaard, profesor ekologie z univerzity v Kentu, paradoxně k tomu přispěl i odklon spotřebitelů od palmového oleje. Protože hledali alternativu a zvolili kokosový olej. Což vedlo k nastartování poptávky a zakládání dalších plantáží. „Pokud chtějí lidé bojkotovat palmový olej, protože přispívá k odlesnění pralesů, měli by pravděpodobně také zapudit kávu, čokoládu, a samozřejmě také kokos. Jde o to, že všechny potraviny by měly být pěstovány udržitelně. Jenže to chce celosystémovou změnu.

Čtěte také: Prošlý kokosový olej: Jak se ho zbavit?

V polovině července způsobil ve světě velký rozruch článek nizozemského biologa Erika Meijaarda a jeho kolegů. S jeho obsahem jste se mohli seznámit v textu Produkce kokosového oleje ohrožuje pětkrát více druhů než je tomu u palmového oleje. Do jisté míry mohl působit jako snaha o očištění neblahé ekologické reputace plantáží palem olejných. Lhota hned z kraje upozorňuje na to, že článek Erika Meijaarda, opublikovaný v odborném časopise Current Biology není klasickým článkem o výsledcích výzkumného programu. Jde o krátký dopis - correspondence, ve kterém autoři vyjadřují svůj názor a dokládají ho jednoduchou analýzou dat. V tomto případě dat převzatých z Červeného seznamu ohrožených druhů živočichů a rostlin, publikovaného organizací IUCN.

Kokosový olej vychází ve srovnání s palmovým olejem jednoznačně lépe ve většině ohledů. Ať už Meijaardův článek takto míněn byl či nikoliv, není prý podle Lhoty sporu o tom, že ho nyní producenti palmového oleje využívají k tomu, aby oslabili celosvětové aktivistické hnutí, které se snaží zabránit dalšímu šíření plantáží olejné palmy na úkor deštných pralesů. Kokosové palmy jsou totiž pěstované po mnoho staletích, přičemž k největší expanzi jejich plantáží došlo zhruba před pěti až deseti dekádami. Šíření olejné palmy je přitom záležitostí posledních dvou až tří desetiletí, a nadále intenzivně pokračuje. Analýza, ve které absentuje měřítko času, nezohledňuje hrozby budoucí.

Pokud budeme ignorovat časový rozměr, tak jako to udělal Erik Meijaard se svými spoluautory, stanou se „nejhoršími“ ty oleje, které jsou ve velkém měřítku pěstované již po staletí. Tedy kokosový a olivový olej. A naopak nejlépe ze srovnání vyjdou oleje, které likvidují deštné pralesy právě teď, tedy palmový a sójový olej. V jejich případě se totiž výsledná škoda ještě zdaleka nestačila plně realizovat, k tomu má teprve dojít. Analýza, ve které absentuje měřítko času, nezohledňuje hrozby budoucí. „Ano, je pravda, že kokosový a nikoli palmový olej již vedl k vyhynutí zhruba dvou živočišných druhů,“ říká Lhota a dodává: „Ale stalo se tak ve 40. letech minulého století. Můžeme však předejít vymírání dalších druhů. Ovšem ne tím, že se budeme rozhodovat na základě informací téměř 100 let starých.

„Naše spotřebitelská volba může pomoct zachránit ty druhy, které mizí právě teď, pokud se zaměříme právě na ty důvody a na ty suroviny, kvůli kterým tyto druhy mizí nyní,“ upřesňuje Lhota. Palmový a sójový olej pak budou na nejvyšších příčkách našeho seznamu. Tím, co si dnes kupujeme, nijak neovlivníme škody, které člověk v přírodě napáchal před 100 lety. Můžeme však zmírnit škody, které se dějí dnes a třeba i zcela zvrátit škody, které se teprve mají stát. To ovšem neznamená, že by řešením problému s neudržitelně intenzivní produkcí palmového oleje mělo být jeho nahrazení kokosovým olejem. „V tom musím s Erikem Meijaardem souhlasit, tím by se situace jen zhoršila,“ uznává Lhota. „Směšují se tu ovšem dvě různé věci. V prvním případě vychází kokosový olej ve srovnání s palmovým olejem jednoznačně lépe ve většině ohledů. Ale v druhém případě, pokud by měl kokosový olej palmový nahradit, by skutečně došlo k zhoršení situace. Protože by se kokosové plantáže se svojí nižší hektarovou produkcí musely šířit několikanásobně vyšším tempem, než se dnes šíří palma olejná. Plné nahrazení olejných palem kokosovými ale reálné není. Už proto, že kokosová a olejná palma mají velmi odlišné nároky na půdu a prostředí.

Kokosovou palmu nelze pěstovat na svazích a ve vyšších polohách, což na jedné straně znamená, že tato plodina na rozdíl od olejné palmy nebude nahrazovat nejrozlehlejší plochy pralesů ve vnitrozemí. Na druhé straně by mohla nahradit poslední zbytky cenných přírodních biotopů podél mořského pobřeží a na ostrovech, pro které je charakteristická i mimořádně vysoká míra endemismu. Krátce řečeno, každá velkoplošně a intenzivně pěstovaná monokulturní plodina bude mít na biologickou rozmanitost vlhkých tropů negativní vliv. Olej z palem kokosových ale nelze jednoznačně brát za horší a favorizovat přitom ten z palem olejných. A jaká řešení se pro krizi biodiverzity umocněnou plantážemi palem olejných nabízí? Pro nás všechny pak platí, že čím méně nakoupíme nezdravých a zbytných potravin nebo kosmetiky, tím méně přírodních biotopů bude muset ustoupit polím a plantážím olejnatých plodin všeho druhu.

Čtěte také: Skrytá hrozba kokosového oleje

A v neposlední řadě, nejen palmový olej, ale i ostatní plodiny by se měly pro potřeby mezinárodního trhu produkovat na základě mnohem přísnějších kritérií dlouhodobě udržitelné a přírodě blízké zemědělské produkce. Mezi kokosovou a olejnou palmou je několik důležitých rozdílů, které článek v Current Biology opomíjí. Plantáže olejné palmy se pro svou vysokou produkci naprosto neobejdou bez intenzivního hnojení průmyslovými hnojivy, která se ve velkém splavují do prostředí. Zvyšují tak ekologickou stopu olejné palmy jak v místech, kde se produkují, tak i v místech, kde končí. Totéž se týká intenzivního používání pesticidů. Ohrožení vodních ekosystémů v důsledku chemického znečištění však Červený seznam IUCN neklasifikuje jako dopad pěstování dané zemědělské plodiny.

Olejná palma, opět v důsledku své mimořádně vysoké produktivity, významně snižuje hladinu podzemní vody a podporuje tak vysychání celé krajiny. Olejná palma také mnohem více vyčerpává půdu, už jen proto, že se čím dál častěji pěstuje na chudých půdách, které jsou pro intenzivní zemědělskou produkci vyloženě nevhodné, a kde by kokosová palma ani růst nemohla.

Tabulka: Srovnání vlivu olejů na ohrožené druhy (na milion tun vyprodukovaného oleje)