Kolik CO2 Bylo V Atmosféře V Době Dinosaurů?

Podnikatel Zdeněk Jandejsek, spolumajitel skupiny Rabbit a jeden z organizátorů pondělních protestů části zemědělců proti evropskému Green Dealu, považuje cíle této evropské dohody o snižování emisí CO2 v atmosféře za zkázu pro lidstvo, přírodu a tím i zemědělství. Důvodem podle něj je, že když CO2 kvůli Green Dealu klesne, nebude ho dost pro fotosyntézu rostlin, což sníží množství kyslíku a tím ohrozí život na Zemi.

Zdeněk Jandejsek protest proti Green Dealu vysvětloval na úterní tiskové konferenci po traktorové blokádě Prahy. Zopakoval přitom tezi, kterou říká v poslední době i na dalších veřejných vystoupeních, a to, že zelená dohoda EU vychází z nepravdivých údajů o škodlivém množství CO2 v atmosféře.

„Kdybyste mluvili s vědci a lidmi, kteří tomu rozumí a zabývají se tím celý život, tak vám řeknou: v době, kdy bylo nejvíc zeleně, tedy 100 tisíc let zpátky, kdy tady byli dinosauři, tak na planetě byly miliony zvířat. A všichni se uživili, protože tady byl čtyřnásobek kysličníku uhličitého,“ uvedl Jandejsek. Vegetace podle něj fungovala právě proto, že CO2 neboli kysličník uhličitý je základem pro fotosyntézu.

„A my si vezmeme jako program Green Deal, že budeme dekarbonizovat. Pokud bychom měli CO2 jen 0,02 místo 0,038, které máme teď, tak tady nebude nikdo z nás. Protože nebude fungovat fotosyntéza, nebude pro zvířata nic a nebude kyslík,“ vysvětlil podnikatel, co mu na cílech Green Dealu alias zelené dohody vadí.

„Jestli nemůžeme protestovat proti tomu, že někdo řekne, že 25 až 30 procent produkčního zemědělství musí zmizet, tak to se nezlobte, ale my tu musíme pro děti udělat takové prostředí, aby tu mohly slušně žít,“ uzavřel chovatel a zpracovatel králíků a drůbeže, který také prodává masné výrobky v síti svých obchodů Rabbit a Skaličan.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Vědci, na něž se Zdeněk Jandejsek odvolává, v první řadě rozporují jeho tvrzení o výskytu dinosaurů na planetě před sto tisíci lety. I kdyby se podnikatel spletl v řádu, stále bude poněkud mimo. „Rozšíření dinosaurů je symbolem druhohor, které jsou datovány do doby cca před 252 až 145 miliony let,“ uvedl pro Český rozhlas Radim Tolasz, vedoucí oddělení změny klimatu Českého hydrometeorologického ústavu a zástupce Česka v Mezivládním panelu pro změnu klimatu při OSN.

Jak dodává biolog a popularizátor vědy Jaroslav Petr, který přednáší na České zemědělské univerzitě v Praze, k vyhynutí dinosaurů pak došlo před zhruba 66 miliony let. Do té doby skutečně byly na planetě „miliony zvířat“, to jsou ale i dnes. Dnes tvoří volně žijící zvířata na planetě asi čtyři procenta z celkové biomasy savců. Zbytek jsou lidé a hospodářská zvířata zhruba v poměru na 1 tunu biomasy lidí 2 tuny biomasy hospodářských zvířat. Z toho mimochodem vyplývá, že zemědělství se zatím daří.

Zavádějící jsou také tvrzení podnikatele Jandejska o koncentracích CO2 neboli kysličníku uhličitého, a to jak v historii, tak i nyní, ale i po dosažení cílů Green Dealu. Koncentrace CO2 v druhohorách, do začátku třetihor, než dinosauři definitivně vyhynuli, opravdu byly kolem 1000 až 1200 ppm (jednotka udávající počet částic jedné látky na milion druhé), což přibližně čtyřikrát více než dnes, potvrdil pro Ověřovnu klimatolog a zakladatel webu fakta o klimatu Ondráš Přibyla.

V procentech, které zřejmě měl Jandejsek na mysli, by ale šlo o výši 0,1 až 0,12. Nynější koncentrace CO2 je zhruba 420 ppm, tedy 0,04 %, což uvádí podnikatel správně. Že by šlo v druhohorách o nějaký ráj na zemi pro zvířata (homo sapiens a ani zemědělci tehdy ještě nebyli), se ale říct nedá. „Teplota v druhohorách značně kolísala. Postupně od plus 6 přes plus 12, potom dolů k minus 4 a zpět k plus 10 °C oproti dnešku,“ podotýká Radim Tolasz.

Úměrně s tím se také měnily koncentrace CO2, které kolísaly od 4000 ppm dolů na 700 ppm a potom zase nahoru k 2000 ppm. Zcela jiná pak byla situace před 100 tisíci lety, do které své propočty množství CO2 Zdeněk Jandejsek zasadil. Šlo o dobu meziledovou a koncentrace CO2 podle Ondráše Přibyly tehdy dosahovaly kolem 280 ppm, tedy 0,028 %, které přitom Jandejsek označuje jako limitní pro život.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

Jak to tedy bylo v té době s fotosyntézou a úbytkem kyslíku, který by nám měl dle Jandejska hrozit při poklesu koncentrace CO2 na 0,02 %? „Po celou preindustriální dobu s koncentracemi 280 ppm nebyl zaznamenán úbytek kyslíku. Ano, byl zaznamenán úbytek rostlinné biomasy zhruba na polovinu, a to v důsledku nástupu zemědělství, kdy lidé vykáceli na rozsáhlých územích lesy a vznikla pole a pastviny, kde je na stejné ploše menší hmota rostlin než v lesích,“ uvedl Jaroslav Petr.

Naopak k úbytku kyslíku v atmosféře dochází podle Tolasze posledních zhruba sto let, protože je při spalování fosilních zdrojů vázán v CO2. „To kdyby dotyčný věděl, tak by asi začal protestovat proti pomalému zavádění Green Dealu do praxe,“ uvedl na adresu Jandejska.

Pokud jde o fotosyntézu, podle Přibyly skutečně obecně platí, že ve vzduchu s vyššími koncentracemi CO2 rostliny dokážou více fotosyntetizovat. „Ale jen do té doby, než fotosyntéza narazí na další fyziologické limity rostlin. Zásadní nesmysl je ale podle vědců hlavně sama výchozí Jandejskova teze, že cílem Green Dealu je omezit koncentraci CO2 v atmosféře.

Cílem dohody je totiž do roku 2050 zajistit snížení nových emisí CO2 tak, aby Evropa dosáhla uhlíkové neutrality. „Nevím, kde vzal, že chceme mít místo 0,038 jen 0,02 CO2, ale protestovat proti tomu samozřejmě může. A 100 % souhlasím, že musíme udělat pro děti takové prostředí, aby v něm mohly slušně žít. Jen bych pánovi doporučil, pracovat s fakty, ne s nesmysly,“ upozornil Tolasz.

Snížení koncentrací CO2 v atmosféře nastane až dlouho poté, co začneme snižovat globální emise. „Pokud se bavíme o EU závazcích, tak je také důležité, aby emise klesaly globálně. Nejen v Evropě. Proto jsou úvahy o zastavení fotosyntézy zcela nesmyslné,“ říká Radim Tolasz.

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

I při nulových globálních emisích totiž bude v atmosféře dostatek CO2 pro fotosyntézu stejně, jako tomu podle něj bylo tisíce a statisíce let zpět. Nulové globální emise navíc podle Tolasze ani nikdo nechce, řeč je o uhlíkové neutralitě.

Klimatické Podmínky v Období Dinosaurů

V období pozdní křídy, asi před 100 až 66 miliony let, bylo celosvětové podnebí poměrně teplé až horké. Na počátku tohoto období bylo dokonce extrémní horko, přičemž průměrné teploty byly vlivem tzv. skleníkového efektu o mnoho stupňů Celsia vyšší než dnes. Například na území Texasu v lokalitě u řeky Brazos činila podle odborného odhadu průměrná teplota při hladině moře v období krátce před dopadem asteroidu asi 30 až 31 °C.

V průběhu pozdní křídy (zhruba před 78 miliony let) byly průměrné teploty skutečně mnohem vyšší než dnes. I v zeměpisných šířkách odpovídajících současné Skandinávii dosahovaly hodnot v rozmezí 15 až 27 °C, což je o víc než 10 °C více než v geologické současnosti. Postupně se ale ukazuje jasný trend snižování teploty, který s jistými výkyvy probíhal poslední desítky milionů let křídy.

Hladina oceánů byla tehdy velmi vysoká, v některých obdobích snad o více než 100 metrů vyšší než dnes. Ještě asi pět milionů let před koncem křídy (zhruba před 71 miliony let) byl obsah CO2 v ovzduší podstatně vyšší než v současnosti a Země procházela obdobím silného skleníkového efektu, takže teploty opět výrazně vzrostly. V takovém tropickém prostředí se dobře dařilo dinosaurům i dalším plazům.

Existují doklady o možných změnách orientace oceánských proudů v tehdejším Atlantiku, které se mohly na změnách klimatu významně podepsat a vedly k vytvoření systému hlubokomořských proudů (oceánskému termohalinnímu výměníku), podobnému tomu současnému. Příčinou byly tektonické pochody v jižním Atlantiku, které odstranily některé dlouhodobé bariéry pro proudění hlubokých oceánských vodstev.

Koncem křídy každopádně dochází k pomalému ústupu vnitrozemských moří a klima je velmi nestálé. Před 70,5 miliony let se zvyšuje biodiverzita planktonických mikroorganismů asi o 43 %. Mezi 70 a 69 a dále 66 až 65 miliony let ukazují poměry izotopů některých prvků velmi vysoký obsah oxidu uhličitého v atmosféře (1000 - 1400 ppmV), přičemž průměrná teplota na západě tehdejšího území Texasu činila podle výpočtů asi 21 až 23 °C. Zdá se také, že výrazný nárůst množství CO2 v atmosféře vedl k celkovému zvýšení průměrné teploty asi o 0,6 °C.

Tyto údaje jsou však jen pomocné a při interpretaci vymírání na konci křídy je třeba k nim přistupovat s jistou rezervou. Před zhruba 67,5 miliony let, tedy 1,5 milionu let před událostí K-Pg, dochází k ochlazení povrchové vrstvy oceánu, přičemž teplota klesá až k hodnotě 13 °C. Výzkum také ukazuje velmi zajímavou skutečnost, že teplota oceánských vod v rozmezí 400 až 200 tisíc let před událostí K-Pg stoupala o 3 až 4 °C.

Posledních 100 000 let bylo ale naopak svědkem ochlazení, kdy již před hromadným vymíráním vyhynulo snad až kolem 66 % druhů tehdejších planktonických mikroorganismů. V době, kdy dochází k hromadnému vymírání, se primární produktivita snižuje, stále ale není jisté, jak výrazně. Více o změnách klimatu a dalších průvodních jevech této události bude pojednáno v jedné z následujících kapitol.

V Severní Americe se v době události K-Pg setkáváme s teplotním gradientem asi 0,4 °C na jeden stupeň severní šířky. Podle některých údajů dochází k vymírání mnoha skupin organismů samotným vlivem fluktuací v teplotě a podnebních výkyvech, způsobovaných zřejmě masivní vulkanickou činností v Indii (kdy vznikají tzv. Dekkánské trapy) a snad i jinými příčinami.

K vymírání menšího rozsahu, tzv. na pozadí, by v této době zřejmě došlo i bez přispění impaktu planetky. Dopad nicméně situaci výrazně zdramatizoval, a to na mnoha úrovních. Například obsah CO2 v atmosféře v krátkém časovém úseku stoupl z asi 350-500 ppm na zhruba 2300 ppm, což by samo o sobě dokázalo zvýšit průměrnou teplotu při povrchu zhruba o 7,5 °C.

Na globální klima posledních milionů let křídové periody měla velký vliv enormně silná výlevná sopečná činnost na území tehdejší ostrovní Indie. Jejím výsledkem jsou tzv. Dekkánké trapy, zabírající dnes rozlohu kolem 500 000 kilometrů čtverečních.

Novější výzkumy ukazují, že významný podíl na neobvyklém zvýšení globální teploty před koncem geologického věku maastricht měly dekkánské vulkány na území současné Indie, jejichž enormně silná výlevná činnost patrně sehrála významnou úlohu ve výkyvech globálního klimatu na úplném konci křídové periody.

Na počátku paleocénu vykazuje klima důsledky dopadu planetky Chicxulub, dochází k ochlazení a podnebí je celkově podstatně sušší než v předchozí křídě. To odpovídá existenci mračen prachu, zvednutých při dopadu, které potom na dlouhé měsíce nebo dokonce roky odrážely sluneční světlo.

V průběhu paleocénu však dochází k rapidnímu oteplování, a toto období patří dokonce k nejteplejším ve zdokumentované historii Země. Ledovcové příkrovy tehdy zřejmě neexistovaly a typickým vegetačním typem byl bujný tropický prales. Po nějaké době, kdy se svět vzpamatovával z masového vymírání, se v horkém klimatu začalo velmi dobře dařit četným savcům a ptákům, rostlinám, útesotvorným korálům apod.

Celkově se však událostí K-Pg odstartoval trend k postupnému ochlazování klimatu, který trvá dodnes (ačkoliv je přerušován událostmi tzv. termálních maxim). V současnosti ostatně žijeme v relativně velmi chladném období fanerozoika, kdy průměrná celosvětová teplota dosahuje jen kolem 14 °C.

V paleocénu byly průměrné celosvětové teploty skutečně mnohem vyšší než dnes (možná až o 15 °C) a obsah CO2 v atmosféře byl rovněž výraznější (činil kolem 500 ppmV). Například výzkumy z let 2013 a 2018 prokázaly, že v paleocénu činila průměrná teplota v tropickém pásmu 23 až 29 °C (± 4.7 °C), což je asi o 10 až 15 °C víc, než se dříve předpokládalo.

Taková tedy byla klimatická situace na rozhraní křídy a paleogénu, v době před zhruba 69 až 65 miliony let. Dokážeme ale za pomoci zmíněných údajů o celosvětových změnách klimatu lépe odhadnout rozsah a podstatu samotného kataklyzmatu na konci křídy?

Klima v posledních stovkách tisíc let křídy bylo přinejmenším na území západu Severní Ameriky (dřívější Laramidie) velmi teplé a vlhké. Dinosauři jako ceratopsid Triceratops horridus a jeho menší příbuzný Leptoceratops gracilis tak žili ve světě končícího „dlouhého dinosauřího léta“.

Ještě, než se pokusíme na tuto otázku odpovědět, je třeba si uvědomit, že dinosauři tu žili velmi dlouho, od začátku druhohor, tedy asi před 230 milióny let, až do doby před 66 milióny let. Níže uvedené je tedy nutné brát s rezervou jako typická podoba klimatu, které se ale během přítomnosti těchto velkých plazů na naší planetě i výrazněji lišila.

Základním rysem atmosféry tehdejší doby byly vysoké koncentrace oxidu uhličitého. Podle dostupných rekonstrukcí dosahovaly v počátcích existence dinosaurů hodnot až kolem 2 000 ppm (částic CO2 na milión částic vzduchu), tedy zhruba pětkrát vyšších než v současnosti. Postupně se ale množství tohoto skleníkového plynu v ovzduší snižovalo.

Každopádně se tedy dá klima dinosaurů označit jako klima skleníkové, s podstatně výraznějším skleníkovým efektem, než který známe ze současnosti. Což tedy vedlo obecně k podobě klimatu velmi teplého, s často o více než 8 °C vyšší teplotou (v globálním průměru) než panuje teď.

Zajímavým rysem byly podstatně menší rozdíly mezi póly a tropickými oblastmi, ve srovnání s dneškem asi poloviční. Subtropické podnebí zasahovalo až přibližně k 45. rovnoběžce, a mírné klima měly často i polární oblasti. Ledovce se proto vyskytovaly prakticky jen ve vysokých horských polohách.

Teploty povrchových vrstev oceánů v polárních oblastech se pohybovaly v průměru kolem 14 °C v zimě a kolem 17 °C v létě, zatímco v tropech měly kolem 30 °C celoročně. Takto vysoké teploty umožnily i v polárních oblastech růst stromů a mimochodem taky výskyt chladnokrevných plazů, jak plyne z fosilních nálezů. Což mimo jiné znamená, že během zimy muselo být dostatečně teplo, aby tito tvorové a rostliny byly schopny přežít polární noc.

Na podobu a vývoj klimatu v té době mělo zásadní vliv rozlomení superkontinentu Pangea. Ta byla před zhruba 250 miliony lety velmi horkou pevninou, globální teplota v té době byla asi o 15 stupňů vyšší než v současnosti. Jakmile se tento velký kontinent rozdělil a došlo ke vzniku rozsáhlých vodních oblastí kolem nových pevnin, změnilo se klima ze suchého a horkého směrem k vlhkému a teplému.

Pouště se tak postupně přeměnily v oblasti s bujnou vegetací, poskytující dostatek potravy právě i pro velké býložravé dinosaury. Teploty se nejprve snížily, později, od doby cca před 150 milióny let až do konce existence dinosaurů, bylo opět výrazně tepleji, asi o 8 až 12 °C, než v současnosti.

Pokud se snažíme modelovat proudění v této době (což mimo jiné znamená uvážit i podstatně odlišné rozložení pevniny a orografie oproti dnešku), ukazuje se, že proudění bylo obecně slabší než dnes (zejména západní větry v mírných a vyšších zeměpisných šířkách). V severním Atlantiku přitom západní větry vanuly spíš jen v zimním období, zatímco v létě foukal vítr spíš od východu. Léta byla obecně horká, zimy teplé. A teplé klima samozřejmě přinášelo i potenciál pro výskyt silnějších bouří, než známe ze současnosti. Samotné detaily podoby počasí je ale velmi obtížné modelovat a získat, neboť i vstupní data známe často pouze s výrazným omezením.

Důsledky Změn Klimatu

Klimaalarmisté se podíleli na likvidaci celých oborů a nebo jejich vystěhování do zemí 3. Ne, mnoho výrob tam skončilo kvůli nesplnitelným limitům, emisním povolenkám a podobným zvrácenostem.

Dnešní nárůst množství oxidu uhličitého v atmosféře může spustit kaskádové změny, které budou probíhat po celá tisíciletí. A oteplení, které přinese zdvojnásobení koncentrace tohoto skleníkového plynu v atmosféře, může být mnohem vyšší, než se dříve čekalo.

Upozorňuje na to výzkum 80 vědců z 16 zemí světa, který publikova prestižní magazín Science. Vědci pomocí analýzy dostupných dat zmapovali koncentrace CO2 v atmosféře až od počátku kenozoika, což je geologická éra, která začala před 66 miliony lety po vymření dinosaurů (tedy po konci druhohor). Úrovně CO2 výzkumníci porovnali s údaji o dřívější teplotě na Zemi a stanovili „citlivost zemského systému“.

Zdvojnásobení koncentrace CO2 v atmosféře podle nich povede ke zvýšení průměrné globální teploty o děsivých 5 až 8 stupňů Celsia. Přitom už nárůst o 2 stupně, ke kterému lidstvo podle stávajících modelů směruje a dosáhne jej odhadem na konci tohoto století, bude znamenat zásadní změnu života stávajících ekosystémů i samotné civilizace.

Na konci 18. století činila koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře 280 ppm (částic na milion). Kvůli spalování fosilních paliv množství CO2 stouplo do dnešního dne o 50 procent na 420 ppm. Do roku 2100 může podle vědců být v atmosféře 600 ppm CO2 i více. Srovnání těchto úrovní v kontextu desítek milionů let vývoje Země podává podle vědců znepokojivý obrázek o budoucích klimatických poměrech na planetě.

Samotný oxid uhličitý je podle vědců přitom spíš jen spouštěčem změn, které mohou vést k zásadnímu nárůstu teplot. Ačkoliv 600 ppm CO2 v atmosféře v roce 2100 nezpůsobí bezprostřední nárůst teploty o 5 až 8 stupňů, procesy vyvolané rostoucí koncentrací skleníkových plynů k tomuto zvýšení v dlouhodobém měřítku povedou.

Tání polárních ledových čepiček sníží schopnost Země odrážet sluneční záření do vesmíru, vliv na teplotu může mít i související změna v biosféře, jako je úbytek rostlin v některých částech světa či změny v tvorbě mraků nebo atmosférických aerosolů.

Během uplynulých desítek milionů let se koncentrace CO2 v atmosféře výrazně měnily. Nejvyšší podíl oxidu uhličitého (a zároveň nejteplejší období) vědci naměřili před zhruba 50 miliony lety, kdy bylo v atmosféře 1600 ppm CO2 a planeta byla o 12 stupňů Celsia teplejší než dnes. Další desítky milionů let koncentrace CO2 (a s tím i globální teplota) víceméně klesala. Během té doby se vyvinula řada předků dnešních rostlinných a živočišných druhů. To ukazuje, že klima má zásadní vliv na vývoj života a ekosystémů.

Před zhruba 20 miliony lety došlo k obrácení trendu a koncentrace CO2 začaly opět růst, aby před 16 miliony lety dosáhly maxima 480 ppm. Poté začaly opět klesat a na dnešních hodnotách 420 ppm CO2 byly naposledy před 14 miliony lety. Pokles na předindustriální úroveň 270 až 280 ppm nastal před zhruba 2,5 miliony lety, kdy došlo k nastartování série dob ledových. V těchto podmínkách se vyvinul i samotní lidé.

„Nehledě na to, o kolik stupňů se změní globální teploty, je jasné, že už jsme planetu přivedli do podmínek, které náš druh nikdy nezažil,“ upozorňuje spoluautor studie Gabriel Bowen z Utažské univerzity pro server Phys.org a dodává: „Mělo by nás to přimět zastavit se a položit si otázku, co je ta správná cesta vpřed.“

tags: #kolik #CO2 #bylo #v #atmosféře #v

Oblíbené příspěvky:

• Výbava obytných vozů k pronájmu
• Výcvik Armády v Extrémních Podmínkách
• Vzory diplomů pro MŠ za školu v přírodě
• Přenesená daňová povinnost
• Recenze čističů septiků