Kolik Procent Odpadu Tvoří Plastové Obaly?

Plastové obaly jsou opředeny řadou mýtů, týkajících se jejich spotřeby i zátěže pro životní prostředí. Pod drobnohledem faktů ale tyto mylné předpoklady ztrácejí na síle. Plastový obal může být mnohdy ekologičtější než papír nebo sklo. A jejich rádoby škodlivost se zmiňuje mnohem častěji než reálný užitek. V porovnání s jinými dopady na životní prostředí představují obaly jen velmi malou část.

Podíl plastových obalů na celkovém odpadu

V EU zaujímají plastové obaly 19 % z celkového obalového odpadu, sklo 18 %, dřevo 17 % a kov 5 %. Patrný je přitom evropský trend ekodesignu. Postupně od roku 1991 se staly obaly z plastu v průměru o 25 % lehčí například díky lepším materiálovým vlastnostem, pokrokům ve vývoji a výrobní technologii.

Ekologické dopady plastových obalů

Podle Evropské agentury pro životní prostředí za sebou zanechá každý Evropan zhruba 8,4 t uhlíkových emisí ročně. Při ročním použití plastových obalů na osobu vzniká 50 kg emisí CO2. S uhlíkovou stopou souvisí i další benefit, který s sebou používání plastových obalů přináší - snižují plýtvání potravinami. Salátová okurka zabalená v plastu vydrží až třikrát déle, než nezabalená. Environmentální dopady samotných obalů se často přeceňují.

Výroba plastů vyžaduje mnohem méně fosilních zdrojů, než si lidé myslí. Navíc jsou nutné i pro výrobu jiných obalových materiálů. U jedné litrové PET lahve se jich spotřebuje 0,56 l, kdežto u skleněné až 1,57 l. Jak moc zatěžuje životní prostředí každý typ obalu, dokáže porovnat tzv. LCA analýza. Srovnáme-li ekologickou stopu u 1 litrové PET lahve a skleněné lahve, pak při výrobě PET lahve je vytvořeno 107 g CO2, ovšem u skleněné 324 g CO2. Je to díky nižším energetickým výdajům při výrobě.

Plast je velmi lehký, a proto se při přepravě vypouští méně uhlíkových emisí než při přepravě jiných obalových materiálů. Výhodou PET plastů je jejich snadná recyklace. PET je tedy hodnotným materiálem. Plast, který se likviduje v zemích s fungujícím systémem nakládání s odpady, se do oceánu nedostane. 80 % odpadu ve světových oceánech pochází z pevniny, především z rozvojových zemí. Na znečištění oceánů mikroplasty se plastové obaly primárně nepodílí. Hlavními zdroji mikroplastů jsou syntetické textilie (35 %) a opotřebené pneumatiky (24 %).

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Čím dál méně evropského plastového odpadu končí na skládkách. Stále častěji se naopak recykluje nebo spaluje. Při spalování plastů se využívá energie, kterou obsahují. V Česku je velmi účinný kolektivní systém zajišťující zpětný odběr obalových materiálů. Plastů se jich daří shromáždit 69 %. Na závěr jedna zajímavost. Plastové obaly chrání zdraví lidí. Nejen jejich použitím přímo ve zdravotnictví, ale například kontaminovanou vodu lze vyčistit v průhledných PET lahvích pomocí UV záření. V PET lahvích je dokonce přítomno velmi malé množství acetaldehydu.

Evropa se zbavuje jednorázových plastů

Plastové výrobky na jedno použití jsou v nemilosti. Zůstává po nich totiž zbytečný odpad, který mimo jiné škodí v mořích. Stále více zemí tak vymýšlí způsoby, jak se jich zbavit. S nejrozsáhlejší strategií zatím přišla EU, jednorázové plasty chce ale vymýtit třeba i Indie. Indie se tak staví vedle Evropy do pozice nejprogresivnějších velmocí, které bojují proti plastovému znečištění. S EU už Indie v této oblasti spolupracuje.

Letos v březnu se státy OSN dohodly, že jejich spotřebu výrazně sníží do roku 2030. Právě Indie a EU, ale také většina ostatních států chtěly přijmout odvážnější závazek a nejproblematičtějších jednorázových výrobků se do roku 2025 zcela zbavit. Rozhodnutí ale podle ekologických organizací zablokovaly Spojené státy. Právě USA s některými zeměmi západní Evropy jsou dnes přitom největšími producenty plastového odpadu. V přepočtu na jednoho obyvatele tam dosahuje roční spotřeba plastů okolo 100 kilogramů. To je výrazně víc než právě třeba v Indii nebo jiných asijských zemích, které produkují okolo 20 kg na obyvatele za rok.

Česko se - pokud jde čistě o plastové obaly - pohybuje pod evropským průměrem. Roční spotřeba plastových obalů u nás dosahuje asi 22,5 kg na hlavu. Průměrný Evropan pak za sebou nechá asi 32 kilogramů plastových obalů ročně. Jak ukazuje infografika, největšími producenty odpadu z plastových balení jsou v Evropě Irové.

Minimálně třetina Evropanů se už nějakou dobu používání jednorázových plastů vyhýbá, ukázal v roce 2017 průzkum Eurobarometru. Lidé se jednak obávají vlivu plastů na své zdraví (74%, v Česku 73%), ale především jejich dopadu na životní prostředí (87% Evropanů, 84 % Čechů). Ve snaze obejít plasty tak lidé přecházejí na jiné materiály jako papír či dřevo, nebo se soustředí na opakované používání plastových i jiných obalů, aby odpad vůbec nevznikl. Na tom staví i evropská strategie pro plasty, která zatím celosvětově představuje nejrozsáhlejší plán, jak se s plastovým znečištěním vypořádat. Do deseti let mají být podle ní všechny plastové obaly v EU recyklovatelné nebo znovuvyužitelné.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

Restaurace bez zbytečných plastů

Nejvíce pozornosti zatím vzbudil evropský seznam jednorázových plastových výrobků, které už mají dostupné alternativy a od roku 2021 se nebudou moci prodávat. Patří mezi ně jednorázové plastové talíře, příbory, brčka, nápojová míchátka nebo boxy na jídlo a pití z polystyrenu. Firmy tak dostaly dva roky, aby se na změnu připravily. Některé z nich už plasty postupně vyřazují. “Jsme si vědomi stopy, kterou na planetě zanechává naše podnikání, a proto se již dlouhodobě zabýváme tím, jak ji zmenšit.

Evropské země mají také do deseti let zajistit, že se zpět vysbírá 90 % plastových lahví od pití. Pomoci jim k tomu mohou například systémy zálohování, které už fungují v Chorvatsku, Dánsku, Estonsku, Finsku, Litvě, Německu, Nizozemsku nebo Švédsku. Minimálně třetina materiálu pro výrobu lahví také musí pocházet z již recyklovaného plastu. V tomto směru si své závazky stanoví i některé velké firmy.

Kroky EU směřující ke konci jednorázových plastů

Země EU a europoslanci na jaře 2019 schválili omezení nejčastějších jednorázových plastů. Výrobky, které mají dostupné alternativy, se už nebudou moci prodávat vůbec. Tato legislativa (směrnice) pokrývá 70 % plastových výrobků tvořících odpad v moři. Přijatá pravidla teď členské státy přejímají do svých národních předpisů (mají na to čas do jara 2021). Podle výpočtů Evropské komise se díky tomu předejde ekologickým škodám, které by Evropu jinak do roku 2030 stály 22 miliard eur. Směrnice mimo jiné upozorňuje na to, že bioplasty nelze počítat jako náhražky jednorázových plastů (= jsou také zakázané).

O jaké výrobky jde a co se má s jednorázovými plasty stát

• Změny týkající se jednorázových lahví:
  • do roku 2029 mají členské země zajistit, že 90 % plastových lahví od pití se vysbírá zpět (například tak, že zavedou zálohování - to už existuje v Chorvatsku, Dánsku, Estonsku, Finsku, Litvě, Německu, Nizozemsku, nebo Švédsku)
  • do roku 2030 mají být plastové lahve vyráběny alespoň z 30 % z recyklovaného plastu
  • od roku 2024 musí být plastová víčka u těchto lahví připevněna k nádobě

• Některé výrobky se už nebudou moci od roku 2021 prodávat: tyto výrobky se už budou muset vyrábět z jiných materiálů, například ze dřeva nebo papíru
  • jednorázové plastové talíře, příbory, brčka, nápojová míchátka, tyčky k balónkům, plastové vatové tyčinky, boxy na jídlo a pití z polystyrenu

• U některých výrobků musí členské země zajistit postupné snížení spotřeby: státy mohou například usnadnit využívání alternativních či zálohovaných obalů, nebo používání jednorázových výrobků zpoplatnit
  • týká se plastových nádob na potraviny a nápojových kelímků

• Výrobci se mají podílet na nákladech spojených s nakládáním s odpady, úklidem či osvětovými opatřeními a dostanou pobídky k vývoji šetrnějších alternativ:
  • týká se nádob na potraviny, sáčků a obalů od brambůrků, cukrovinek apod., nápojových obalů a kelímků, cigaretových výrobků s filtry, vlhčených ubrousků, balónků a lehkých plastových tašek

• Některé výrobky dostanou označení s návodem, jak se má odpad z nich odstraňovat, informacemi o přítomnosti plastů a dopadech na životní prostředí:
  • vztahuje se na hygienické vložky a tampony, vlhčené ubrousky, tabákové výrobky s filtry a nápojové kelímky

• Osvěta: země EU musí zvyšovat informovanost o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití, o možnostech opětovného používání a o nakládání s odpady z plastových výrobků

Nakupování bez obalu

Vedle používání udržitelnějších a alternativních materiálů ovšem v dnešní společnosti sílí snaha vyhnout se používání jednorázových výrobků úplně. Také evropská strategie vede státy k tomu, aby usnadnily třeba využívání zálohovaných nápojových kelímků a plastových nádob na potraviny. V Česku už dnes působí systémy vratných kelímků Otoč kelímek a GoCup, které působí v několika tuzemských městech. Jeden zálohovaný kelímek dokáže nahradit až 500 jednorázových, kterých se u nás spotřebuje asi 350 milionů ročně. Denně se také v Česku vyhodí okolo 54 tun jednorázových obalů na jídlo. Tomu zase pomáhají předcházet systémy vratných obalů Rekrabička a Vratné misky.

Proč je potřeba dávat pozor na bioplasty

Bioplasty se vyrábějí například z kukuřičného škrobu nebo kyseliny polymléčné (PLA). Pro životní prostředí často představují ještě větší problém než “normální” plasty. Proč:

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

• Nelze je recyklovat spolu s “normálními” plasty ve žlutém kontejneru, protože recyklační proces není uzpůsoben na jejich kombinování = když se bioplasty hodí do žluté popelnice, znehodnocují celou várku.
• Tváří se jako kompostovatelné (= zcela rozložitelné), ale vědecké studie ukazují, že v přírodě zůstávají mnoho let, nebo se rozpadnou na menší částice, které vůbec nezmizí. Nepatří tedy ani do kompostu.
• Zbavit se jich lze v podstatě jen spálením.
• Je těžké je od “normálních” plastů odlišit.

Konec vývozů do Číny

Evropa musí svůj plastový problém vyřešit i kvůli tomu, že asijské země dávají postupně najevo stále větší nechuť použité plasty z jiných částí světa dovážet a zpracovávat. Asi 85 % vysbíraného plastového odpadu z EU putovalo až do roku 2018 do Číny, která ovšem právě loni přestala plastový odpad dovážet. Podobným směrem se vydává například Malajsie. Celkem za sebou Evropané každoročně nechají asi 26 milionů tun použitého plastu. To váhou odpovídá více než bilionu půllitrových plastových lahví, tedy více než dvěma tisícům lahví na jednoho Evropana ročně. Největší měrou se na tvorbě plastového odpadu podílí plastové obaly (58 %). Průměrně se jich v Evropě 42,5 % zrecykluje. V Česku je to dokonce 59 %, což naši zemi řadí na čtvrtou nejlepší příčku v Unii. Každý obyvatel Česka přitom každý rok vytřídí průměrně 14 kilogramů plastů. K energetickému využití podle Eurostatu směřuje asi 32 % plastových obalů v EU. V Česku je to necelých 13 %.

Nejběžnější odpad na plážích? Cigaretové nedopalky

Seznamu zakázaných jednorázových plastů už v EU předcházela směrnice směřující k omezení igelitových tašek z roku 2015. Jednotlivé země samy rozhodují o tom, jakým způsobem jejich spotřebu sníží. Většina to řeší zpoplatněním tašek, které od ledna 2018 zavedla i Česká republika. Jen během prvního roku se pak jejich množství podařilo snížit na polovinu, spočítalo ministerstvo životního prostředí. V některých evropských zemích se jejich spotřeba snížila podle výpočtů Evropské komise ve srovnání s rokem 2016 až o 90 %. Šampiony v zákazech výroby, distribuce a používání jednorázových plastových tašek jsou ale africké země.

Češi a třídění odpadu

Dvě třetiny Čechů třídí odpad. V loňském roce podle statistik firmy každý Čech vytřídil průměrně 38,9 kilogramů odpadů, což bylo o 6,3 procenta více než v roce předcházejícím. Aktivně třídí podle nejnovějších údajů 68 procent obyvatel země a na recyklaci putovalo 72 procent obalů. Obalového odpadu celkem firmy zrecyklovaly podle údajů Eko-Komu loni 621 273 tun, meziročně více než tři procenta.

Podle odpadového experta Hnutí Duha Ivo Kropáčka má ale Česká republika stále v třídění odpadu a recyklaci rezervy. Oproti zahraničním sousedům například recyklujeme jen zlomek komunálního odpadu, přibližně čtvrtinu, zatímco Německo a Rakousko posílá k opětovnému zpracování přes 50 procent, a belgické Vlámsko dokonce přes 70 procent odpadu. Ve velkých evropských městech, například Berlíně, jsou obyvatelé zvyklí třídit i organický odpad, který se, zatím v pilotním projektu, odváží v pytlích z biologicky odbouratelného plastu.

Za plastové výrobky, které uvádějí na trh, jsou zodpovědní podle Kropáčka především jejich výrobci. To si začínají uvědomovat i velké nadnárodní firmy, in je totiž být „zelený“. Dodal, že začátkem léta spolu se společnostmi Coca-Cola, Ford, Heinz a Nike vytvořili „PET Collaborative“.

Ministerstvo životního prostředí prozatím žádnou regulaci, která by výrobce k zelenější politice popostrčila, nepřipravuje - jde prý o výrobkovou politiku ministerstva průmyslu a obchodu. Do výrobkové politiky nechce vstupovat ani ministerstvo průmyslu a obchodu. V Evropské unii jsou dle resortu stanoveny podmínky pro fungování vnitřního trhu, které musejí všechny členské státy respektovat.

Ministerstvo životního prostředí na základě zákona samostatně eviduje pouze plastové obaly. Mapuje, kolik jich bylo v České republice vyrobeno, uvedeno na trh nebo dovezeno z jiných států. Sleduje i to, jakým způsobem byly následně zpracované.

Čísla, kolik plastových obalů se v České republice ročně vyrobí a zpracuje, za poslední roky zůstávají alespoň podle tabulek MŽP přibližně stejná. V roce 2008, 2009 a 2010 z továren vyšlo lehce přes 200 tisíc tun syntetických obalů. K recyklaci putoval rok od roku větší objem, předloni se opětovně zpracovalo podle údajů MŽP 54 procent plastového odpadu, v roce 2009 to bylo 52,5 procenta. Výrazněji ale také stoupl počet plastových obalů, které skončily ve spalovnách s energetickým využitím.

Recyklace plastů a jejich využití

V České republice působí několik odpadových recyklačních firem, které se dlouhodobě zaměřují na recyklaci plastů do řady různých způsobů využití. V ČR se nám daří recyklovat nejen plasty typu PET (ten se recykluje prakticky všechen, který se vytřídí, protože jeho cena je vysoká) nebo HDPE, ale i folie z polyethylenu, polystyren, či zbytkové směsné plasty a dokonce také některé druhy PVC (neobalové).

Odpadní plasty končí v ČR v široké řadě výrobků. Ať už se jedná o textilní materiály, části moderních automobilů, zahradní nábytek, dopravní značení, protihlukové stěny, izolační materiály, součásti liniových staveb, obalové materiály - vázací pásky, obaly pro nové výrobky, obaly pro potraviny, apod.

Významná část výrobků z produkce českých recyklačních firem jde na export do mnoha zemí světa. V čem jistě Česká republika rezervy má, je systémová podpora odbytu recyklovaných výrobků na území ČR, a to minimálně v oblasti veřejných zakázek.

Výsledky třídění a využití odpadu v České republice v roce 2022

Mikroplasty a nanoplasty

Stále více se vědci zaměřují na problémy s mikroplasty a nanoplasty. Nová studie prestižních amerických univerzit zjistila, že mikroplastů je v kupovaných výrobcích, včetně potravin, mnohem více, než se doposud čekalo. Znepokojivé výsledky jsou k dispozici například u balené vody v PET lahvích.

Přestože v posledních letech poznatky ohledně mikroplastů, jejich distribuce, akumulace v různých složkách životního prostředí a přechodu mezi nimi zásadním způsobem vzrostly, existují podstatné mezery týkající se poznání jejich vlivu na lidský organismus. Z nedávných výzkumů se však ukazuje, že mikroplasty v potravě se mohou dokonce zachytit na vnějších membránách červených krvinek a omezit jejich schopnost přenášet kyslík.

Další aspekty třídění odpadu

V obcích se třídí také další komunální odpady jako bioodpady, textil a i jiné složky, jako jsou třeba objemný odpad, oleje, stavební odpady, elektrozařízení, baterie atd.

Z hlediska požadavků odpadové legislativy je žádoucí snížit produkci směsného komunálního odpadu z obcí pod 150 kg na občana a rok. Od roku 2024 musí být důsledně tříděn bioodpad, který stále tvoří 30 až 40 % podílu v nádobách na zbytkový odpad.

Textilní odpad

V roce 2020 vyprodukovaly země Evropské unie celkem 6,95 milionu tun textilního odpadu. To znamená, že na každého obyvatele EU připadalo přibližně 16 kilogramů textilního odpadu ročně. Z této obrovské hmoty se pouze 27 % znovu využilo nebo recyklovalo, zatímco zbylých 73 % textilního odpadu skončilo na skládkách nebo ve spalovnách.

Plastový odpad a jeho rozklad

Plast je materiál, jehož doba rozkladu v přírodě je extrémně dlouhá a velmi záleží na konkrétním typu. Například igelitové sáčky se rozkládají přibližně 25 let, plastové kelímky 70 let a PET lahve dokonce až 100 let. Některé plasty, jako například polystyren, mohou podle odborných zdrojů vydržet v přírodě i desetitisíce let.

Třídění se vyplatí i z hlediska šetření vody

Díky recyklaci obalových materiálů se v České republice ročně ušetří obrovské množství vody - v roce 2024 to bylo přes 422 milionů metrů krychlových.

Přes 77 % všech obalů, které se v Česku dostanou na trh, se následně také zrecykluje. Na konci celého recyklačního řetězce pak může stát nové oblečení nebo hračky. Podle statistik třídí 72 % Čechů, možnost třídit má ale přes 99 % z nich.

tags: #kolik #procent #odpadu #tvoří #plastové #obaly

Oblíbené příspěvky:

• Rozdíly v přírodě
• Mýty o biopotravinách vyvráceny
• Zdravotní benefity quinoy
• Rodina v ohrožení
• Stavební odpad v Rokycanech