Příroda a kultura: Svět jevů a svět interpretací Stanislava Komárka

04.04.2026

Mezi českými autory dnes jen málokdo může co do širokosti záběru a originality soutěžit s biologem, filosofem přírodních věd, esejistou a spisovatelem Stanislavem Komárkem. Neznám jiného autora, jehož úvahy by podněcovaly oborově tak široký okruh čtenářů.

Platí to především o jeho nedávno vyšlé knize Příroda a kultura, svět jevů a svět interpretací. Je to sice už druhé vydání, ale oproti vydání prvnímu je značně rozšířené. Přidána je třeba nevelká závěrečná kapitola, která je ovšem v kontextu Komárkových textů vyjimečně ideologicky průrazná a jednoznačná.

Kniha pojednává souvislosti přírody a kultury v širokém kontextu - je kulturní proces protikladný přírodnímu, či se jedná mnohem spíše o „pokračování přírody jinými prostředky“? Druhé, rozšířené a doplněné vydání vychází primárně z koncepcí C. G. Junga a A. Portmanna, které spatřují společný kořen kreativity lidské i přírodní, což je v poměrech evropského myšlení pohled pozoruhodně blízký perspektivě, jak přírodu a společnost vnímala klasická Čína.

Kniha se zabývá základními jungovskými pojmy, lidskou percepcí světa a jejím vztahem k jazyku, problémem antropomorfismu a sociomorfního, biomorfního a mechanomorfního modelování v naší vědecké i mimovědecké percepci přírody, paralelami mezi evolucí artefaktů a přírodních objektů, portmannovskou přírodní estetikou a dalšími příbuznými tématy v řadě navzájem souvisejících esejů, v podobném stylu jako jiné autorovy knihy.

Komárek zde shrnuje hlavní poselství této knihy, totiž že zdroj naší i přírodní kreativity je tentýž a spolu se zvířaty a rostlinami jsme příslušníky téhož řádu, který má v našem případě poněkud specifickou podobu. Dodává k tomu, že i když se z prezentovaného pohledu na věc nedá udělat dobově obvyklý masmediální slogan, jeví se vposledku jako jediný „rozumný“.

Čtěte také: Hluboký vhled do tajů přírody: Julius Komárek

S velkou mírou nadsázky bychom mohli připojit, že u Stanislava Komárka tak dochází k témuž procesu systemizace, který popisuje v kapitole o Nauce a jejích nositelích. Hned ale spěchám dodat, že těžko můžeme jeho myšlenky označit přímo za systém, což myslím jako pochvalu.

Čtenář najde v knize Příroda a kultura všechna oblíbená témata Komárkových esejů i typický způsob vidění světa. Dobrou ukázkou je text z jedné z jeho předchozích knih, kde napsal, že „propojení věcí polárně extrémních je chápáno jako zdroj energií v myšlení magickém i vědeckém - první spojuje třeba hostii a ropuchu s cílem získat ,mocné kouzlo‘, druhé propojuje například kovy s velkými rozdíly v elektroafinitě za účelem vzniku elektrických článků“.

Tím zároveň vyjádřil, v čem spočívá až uhrančivá síla jeho textů, zakotvená už v rovině jeho originálního stylu. Jde ale zároveň i o specifický způsob vidění světa, který na jedné straně k sobě přiřazuje velmi vzdálené póly, na straně druhé citlivě vnímá umělé a násilné rozpojování těch složek, které by měly zůstat pospolu a v rozvováze.

Výstižně tak Komárek dnešní svět charakterizuje třeba tak, že jeho nebezpečný pól se odstěhoval do adrenalinových sportů a motorismu, ten bezpečný naopak do pojišťovnictví a sociálního státu.

Někdy je ovšem toto vyhledávání polarizací poněkud umělé a přehnané - třeba když tvrdí, že zájem o historii se dnes rozdělil do myticko-pseudohistorických filmů a historických nauk, nepředstírajících už zájem o nic jiného, než jsou texty. S tím sice zásadně nesouhlasím, ale přehánění a básnická zkratka k žánru eseje patří a autor na ně má plné právo.

Čtěte také: Význam a tradice června v myslivosti

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

tags: #komarek #priroda #a #kultura