Nízké ekologické vědomí: Příčiny a důsledky

06.03.2026

V článku Hany Librové mi schází upozornění, že změny osobního chování, ke kterým Hana Librová nabádá, samy o sobě nic nevyřeší.

Abychom skutečně dokázali změnit svět, musíme se především spojovat, organizovat a společně usilovat o změnu světa.

Omezíme-li se sami na sebe, přijdou všechny dobře míněné změny našeho životního stylu vniveč.

Společně můžeme stát, rozděleni padneme.

Je to propaganda kapitalismu, která nás přesvědčuje, že lidstvo se skládá z jednotlivců a každý jednotlivec se musí starat jen sám o sebe.

Čtěte také: Suchomilné trvalky

Linda Fořtová nedávno přeložila pro A2larm článek George Monbiota Recyklovatelný kelímek na kávu planetu nezachrání.

George Monbiot se v zásadě shoduje s Hanou Librovou, když píše: „Odpověď na otázku ‚Jak bychom měli žít?‛ proto zní: ‚V jednoduchosti.‛“

Pokračuje ovšem: „Jenže žít v jednoduchosti je velmi složité.‟ Žijeme ve společnosti uspořádané tak, že nás nutí k vysoké spotřebě, značnému plýtvání a tvorbě obrovského množství odpadu.

Sami se na ničení světa nemusíme podílet.

Zastavit je ale můžeme, jen když se společně postavíme proti společenskému uspořádání, které nás nutí ničit svět.

Čtěte také: Zdravotní aspekty podlahových krytin

Každý z nás se může tomuto tlaku do určité míry vzepřít a s určitým úsilím a za cenu určitých obětí žít způsobem pro životní prostředí o něco příznivějším.

Míra potřebného úsilí a nezbytných obětí se ovšem liší podle našeho postavení ve společnosti, a tak nemáme ani právo vyčítat druhým, že k nezbytným obětem nejsou ochotni - někteří si je opravdu nemohou dovolit.

Sami se můžeme na ničení světa nepodílet, nebo aspoň podílet v omezené míře, ale zastavit je dokážeme, jen když se společně postavíme proti společenskému uspořádání, které nás nutí ničit svět.

Slovy George Monbiota: „Žít na jedné planetě znamená nejen omezit vlastní spotřebu, ale také se bránit systému, který generuje obrovské přívaly odpadu.

Nedávno jsem četl článek Davida Robertse na Voxu.

Čtěte také: Ubytování Nízké Tatry

Sám si ještě vzpomínám, jak jsem v mládí nadšeně citovával první zprávu Římského klubu, která tvrdila, že největším rizikem pro planetu, a následně pro přežití lidstva, je přelidnění, že musíme především zastavit populační explozi.

Čína, jak známo, to zkusila politikou jednoho dítěte, ale už ji to od té doby přešlo.

Roberts píše, proč on sám, ačkoliv horuje pro ochranu životního prostředí a pro záchranu klimatu, nikdy nevyzývá k omezování populace.

Podle Robertse, jehož názor vychází z vědeckých studií, mají pro záchranu klimatu příznivého lidem největší význam na prvním místě ženská práva (konkrétně přístup dívek ke vzdělání a plánované rodičovství), na druhém boj proti světové nerovnosti.

Nesrovnatelně největší dopad na klima a životní prostředí vůbec má spotřeba těch úplně nejbohatších.

Změna osobního životního stylu části chudších vrstev obyvatel bohatých zemí se na celkovém stavu planety projeví jen málo, přínosná je především pro budování ekologického uvědomění.

Názory klimaskeptiků

Fyzik Luboš Motl patří k nepřehlédnutelným představitelům českých „klimaskeptiků“.

V rozhovoru vysvětluje, že jako člověk z prostředí špičkové vědy (a někdejší pedagog z Harvardu) nemůže přijmou některá klíčová tvrzení klimatické debaty.

Vyvrací řadu mýtů o „popíračích“ a zdůrazňuje, že oba tábory si jsou v mnoha směrech blíže, než se tuší.

Ekolist: Co to vlastně znamená být skeptik v klimatické debatě?

Luboš Motl: Slovo skeptik má samozřejmě mnoho úrovní: skeptický je možné být k mnoha věcem - třeba k paranormálním jevům.

Kluby vědeckých skeptiků, jako třeba Sisyfos, jehož členem je například pan Grygar, sdružují ty, kteří - mimo jiné - v existenci nadpřirozených jevů nevěří.

V poměrně příbuzném smyslu se to slovo používá v klimatické debatě.

Pro mě jsou tedy tvrzení o přicházející zkáze vinou klimatické změny analogické třeba i tomu, že lidé vládnou nadpřirozenými silami.

Samozřejmě to není perfektní analogie, ale tak jako tak je to skepse k velkým, silným výrokům.

Když se dostaneme ke skepsi vůči technickému obsahu klimatické debaty, zjistíme, že i ta má mnoho složek.

Skeptici se liší v tom, na jaké úrovni s čím nesouhlasí.

Obecně se ale shodují v tom, že neexistuje problém natolik vážný, aby vyžadoval zásadní reorganizaci chování lidstva, ekonomiky, problém, který by opravdu hrozil záhubou.

Důvod, proč to neexistuje, je samozřejmě předmětem debat.

Nedávno jsem dělal rozhovor s panem Janem Pretelem, naším předním klimatologem, bývalým zástupcem ČR v Mezivládním panelu pro změny klimatu (IPCC).

Ale on by tedy v tomto smyslu musel být skeptikem - rozhodně neříká, že svět se řítí do záhuby a opakuje, že větší pozornost se musí věnovat adaptacím a prostě se se změnami smířit.

Je to skeptik, či ne?

Mnohé to možná překvapí, ale jsem si téměř jist, že kdybychom probrali názory na klima, která mám já a které má pan doktor Pretel, tak ten rozdíl mezi námi bude dosti malý.

V něčem bychom se samozřejmě neshodli - já třeba nesouhlasím s názorem, že extrémy v počasí zákonitě narůstají a že za tím stojí oteplování planety.

Můj názor stojí na řadě analýz, které jsem udělal sám pomoci různých modelů a matematických výpočtů.

Otepluje se na úrovni století.

Za poslední století se oteplilo asi o 0,7 stupně, nikdo to neví přesně.

Za posledních 300 let se oteplilo řekněme o 1,5 stupně.

Za posledních 1000 let se možná ochladilo.

Je to věc, kterou nikdo neví najisto, závisí to na různých rekonstrukcích klimatu, které jsou velmi ošemetné.

Rozhodně i v relativně nedávné historii je možné najít úseky, které byly teplejší než naše doba.

Nyní žijeme v interglaciálu, tedy teplota je samozřejmě mnohem vyšší, než byla v době ledové, to ví ale každý.

Když půjdeme do dávných geologických období, tak se teploty měnily na různých škálách z mnoha důvodů.

Ale pokud se podíváme čistě na škálu posledních sta let, tak zjistíme, že třeba za posledních 15 let bylo oteplování téměř nula, takže se trend nedá odlišit od šumu.

Za posledních deset let se lehce ochlazovalo, ale to samozřejmě neznamená, že se bude ochlazovat i nadále.

Vůbec i ta velikost oteplení kolem půl stupně je na hranici přirozené variability a přesnosti měření.

tags: #nízké #ekologické #vědomí #thatcherová #příčiny #důsledky