Koncepce environmentální bezpečnosti

Lidská činnost přináší celou řadu rizik nejenom pro fungování ekosystémů, ale také ohrožujících kvalitu lidského života, životy samé a lidské zdraví. Tato rizika jsou často posilována přírodními procesy. Vztah mezi kvalitou lidského života a ekosystémy je podmíněn mnoha faktory.

Environmentální bezpečnost je stav, při kterém je pravděpodobnost vzniku krizové situace vyvolané narušením životního prostředí ještě přijatelná. Týká se všech složek životního prostředí a ve vztahu k ekosystémovým službám ji lze vymezit jako dlouhodobé udržení ekosystémových služeb určujících kvalitu lidského života. Účelem aktivit v environmentální bezpečnosti ČR je především propojení ochrany životního prostředí s bezpečnostními zájmy státu.

Možné ohrožení bezpečnosti ekosystémů má dva časové horizonty. Jde o dlouhodobé a krátkodobé aspekty, které představují různé typy vzniku krizových situací. Některé živelní katastrofy vyvolané extrémním průběhem počasí probíhají velmi rychle a intenzivně (např. přívalové povodně, vichřice nebo vydatné srážky), jiné se mohou rozvíjet velmi dlouho a postupně (např. dlouhodobé sucho). Koncepce environmentální bezpečnosti 2021-2030 s výhledem do roku 2050 proto musí zahrnovat oba případy, které mohou nastat, ale také všechny časové fáze a kombinace mezi nimi, musí reagovat jak na nebezpečí akutně vzniklá, tak dlouhodobá.

Základním dokumentem, který vymezuje environmentální bezpečnost je Koncepce environmentální bezpečnosti 2021-2030 s výhledem do roku 2050. Gestorem za oblast environmentální bezpečnosti je samostatné oddělení bezpečnosti a krizového řízení. Zajišťuje pravidelnou aktualizaci Koncepce environmentální bezpečnosti a přípravu a aktualizaci krizové dokumentace, včetně Databáze zdrojů rizik v oblasti krizového řízení. Dále spolupracuje na přípravě strategických dokumentů v působnosti MŽP, které se dotýkají environmentální bezpečnosti.

Oddělení rovněž působí jako gestor v rámci implementace Rámce ze Sendai pro snižování rizika katastrof, přijatého na 3. světové konferenci o snižování rizika katastrof. Národní platforma pro snižování rizika katastrof byla ustavena v roce 2005 v rámci plnění závazků přijatých ČR na 2. světové konferenci o snižování rizika katastrof v japonském Hyogo.

Čtěte také: Poetický pohled na českou přírodu

Cílem bylo vytvořit platformu s určenými odpovědnostmi pro usnadnění koordinace mezi jednotlivými sektory, včetně zachování širokého dialogu na národní i regionální úrovni za účelem zvyšování povědomí mezi příslušnými sektory. Pod pojmem „národní platforma“ se rozumí národní mechanismus pro koordinaci a politická doporučení týkající se snižování rizika katastrof, který musí být mezisektorový a interdisciplinární, s účastí veřejných, soukromých a občanských společností, zahrnující všechny dotčené subjekty v rámci země.

Snižování rizika katastrof

Od konce 20. století je stále častěji pozorován zvýšený výskyt přírodních katastrof jak geologického, tak hydrometeorologického původu (např. extrémní srážky, bouře, extrémní vítr, extrémně vysoké teploty, povodně, sesuvy půdy) a došlo v důsledku toho k řadě závažných havárií průmyslových podniků. Za jednu z příčin vzrůstající frekvence katastrof je považována změna klimatu.

Snaha mezinárodních organizací o snížení rizika katastrof vyústila ve vyhlášení Mezinárodní dekády pro snižování následků přírodních katastrof (1990-1999). Hlavní aktivitou desetiletí bylo uspořádání 1. světové konference o omezování přírodních katastrof v roce 1994 v japonské Jokohamě. Byla přijata „Jokohamská strategie pro bezpečnější svět“, která zahrnovala základní principy pro snížení rizika katastrof, zmírňování jejich následků a adaptaci a Akční plán na následující, desetileté období.

Spolupořadatelem konference byl Úřad Organizace spojených národů pro snižování rizika katastrof (UNDRR). V roce 2005 se konala 2. světová konference o snižování rizika katastrof v japonském Kobe. Jednání a diskuze v rámci konference vyústily v přijetí zásadního dokumentu, a to „Budování odolnosti národů a společenství vůči katastrofám: Akční rámec z Hyogo pro období 2005-2015“, jehož úkolem bylo posílit schopnosti zemí v oblasti identifikace rizika, zvyšování resilience a investování do připravenosti na katastrofy.

Cílem 3. světové konference o snižování rizika katastrof v japonském Sendai, která se konala v roce 2015, bylo vyhodnotit zkušenosti z uplatňování Akčního rámce z Hyogo pro období 2005-2015 a formulovat základní dokumenty na další, patnáctileté období. Aktualizace Koncepce environmentální bezpečnosti, a to na období 2016-2020 s výhledem do roku 2030, byla vytvářena tak, aby respektovala relevantní národní i mezinárodní strategické dokumenty. Koncepce environmentální bezpečnosti 2016 - 2020 je základem pro formulaci priorit MŽP v oblasti krizového řízení, je základem pro formulaci preventivních, mitigačních a adaptačních opatření, která vedou k postupnému snižování rizik mimořádných událostí a krizových situací (katastrof).

Čtěte také: Ochrana krajiny Plzeňského kraje: studie

Součástí koncepce je i návrhová část, která navrhuje rozšíření existujících opatření, která povedou ke zvýšení environmentální bezpečnosti z hlediska zdrojů rizik antropogenního původu (např. usnesení Bezpečnostní rady státu č. usnesení Bezpečnostní rady státu č.

Environmentální hrozby

Nebezpečné chemické látky a směsi jsou zdrojem rizik pro vznik závažných havárií, které mohou vyvolat krizovou situaci samostatně nebo v důsledku synergických vlivů nebo domino efektu. Významným nebezpečím je možnost jejich zneužití při teroristickém útoku proti obyvatelstvu, životnímu prostředí, kritické infrastruktuře nebo majetku. Problémem jsou také události typu „silent spring“, tedy krizové situace vznikající dlouhodobou kontaminací složek životního prostředí nebezpečnými a perzistentními chemickými látkami. Prevence takovýchto událostí je řešena na mezinárodní úrovni např. Stockholmskou úmluvou27 Rotterdamskou úmluvou28 a Basilejskou úmluvou29. Přístup EU k omezování rizik způsobených nebezpečnými chemickými látkami představuje velmi vysoký stupeň ochrany obyvatelstva a životního prostředí a měl by být aplikován i v dalších oblastech.

Biologická agens jsou nehomogenní skupina organismů, které představují závažný zdroj rizika pro zdraví člověka a životní prostředí. V současné době terorismus hledá netradiční prostředky a cíle svých útoků. Ve světle nedávných událostí, kdy byly průmyslové zdroje rizik napadeny teroristy, roste význam tohoto typu nebezpečí. Jednou z očekávaných možností, identifikovanou a řešenou mimo jiné i v rámci aktivit NATO, jsou útoky proti složkám životního prostředí poskytujícím ekosystémové služby. Nejpravděpodobnějším zdrojem rizik teroristického útoku proti životnímu prostředí je zneužití chemických látek a směsí.

Existují dvě rozdílné formy teroristického útoku chemické povahy na složky životního prostředí. První z nich spočívá v útoku na průmyslové objekty, v nichž jsou ve velkém množství přítomny látky nebezpečné pro životní prostředí, a ohroženo je blízké okolí zasaženého podniku nebo vodní tok po proudu od něj i do velké vzdálenosti. V tomto případě je trvajícím úkolem environmentální bezpečnosti zahrnout ochranu životního prostředí v dostatečné míře do prevence závažných havárií, včetně plánů fyzické ochrany objektů v souladu se zákonem o prevenci závažných havárií a identifikace možných přeshraničních přenosů havárií. Druhou možnou formou teroristického útoku je zneužití látek s velmi vysokou nebezpečností pro životní prostředí, které teroristé mohou získat buď legálně, nebo kriminálními činy. Těmi pak provedou útok na místa se zranitelnými složkami životního prostředí (např.

Čtěte také: EU bez emisí: Nová koncepce

tags: #koncepce #environmentální #bezpečnosti

Oblíbené příspěvky:

• Moltex Pure & Nature: recenze
• Vše o kompostu volně loženém
• Možnosti financování třídění odpadu
• Mindok Expedice Příroda: 50 Našich Květin – podrobná recenze
• Změny klimatu