Kompost: Orientační zkouška a postup

V současné době nabývají komposty nového významu, především z důvodu využití biologicky rozložitelných odpadů (BRO) coby zdroje organické hmoty a živin v zemědělství. Rozvojem sítě kontejnerů na bioodpad, vytvářením sběrných dvorů a využíváním odpadů z městské zeleně roste potřeba zpracovávat tento bioodpad pomocí kompostáren.

Kompost definujeme jako organické hnojivo používané pro zlepšení půdy obsahující stabilizované organické látky a rostlinné živiny, získané řízeným biologickým rozkladem zejména z rostlinných zbytků a mající deklarované kvalitativní znaky.

Během tohoto přirozeného procesu probíhají dva základní děje: mineralizace a humifikace. V průběhu mineralizace dochází k přeměnám organických látek na látky anorganické přijatelné rostlinami, naopak u humifikace dochází k přeměně organických látek na humusové látky.

Kompostování musí být řízeno tak, aby byl zajištěn aerobní mikrobiální rozklad organické hmoty bez vzniku zápachu a bez emisí methanu (ČSN 46 5735). Kvalita kompostu je dána především kvalitou vstupních materiálů (surovin či odpadů) a dodržením technologické kázně. Druhy odpadů určené ke kompostování musí být v souladu se zákonem o odpadech č. 541/2020 Sb.

Vlastní kompostování trvá přibližně 12 týdnů a většinou probíhá v pásových hromadách trojúhelníkového profilu o šířce 2 m a výšce 1,5 m. Zásadní význam z hlediska množství životaschopných semen plevelů v kompostech hraje zejména fáze rozkladu neboli mineralizace, při které dochází k eliminaci nežádoucích organizmů včetně semen plevelů.

Čtěte také: Jak kompostovat ruličky od toaletního papíru

Proces přeměny bioodpadů a kompostovaných materiálů na zralý kompost není příznivý pro udržení životaschopnosti semen plevelů. Dochází ke zvýšení činnosti mikroorganizmů a následně se zvyšuje teplota kompostu a klesá pH. Semena rostlin jsou však vybavena pevnou testou neboli osemením a u některých druhů i oplodím a ty jim umožňují zachování životaschopnosti a klíčivosti i za velmi nepříznivých podmínek. Tato vlastnost je druhově specifická.

Při správném kompostování jsou semena rostlin ničena dlouhodobější vlhkostí, amoniakálními roztoky a snáze podléhají rozkladu. Rychlejší to je u druhů, jejichž semena se šíří větrem, obecně tedy menší a lehčí.

Semena plevelů se do kompostů dostávají většinou přímo z kompostovaného materiálu z plevelných rostlin, na kterých semena dozrávají nebo jsou součástí bioodpadu vytrvalé druhy s vegetativními rozmnožovacími orgány. Dalším pramenem jsou semena plevelů vzešlých přímo v procesu kompostování nebo během skladování vyzrálého kompostu. Zde dominují druhy schopné velmi brzy vytvářet plody a semena (truskavec ptačí, ptačinec prostřední, heřmánkovec nevonný, merlíky a další).

Orientační zkouška kompostu: Monitoring semen plevelů

Cílem testů ÚKZÚZ je monitoring počtu klíčivých semen plevelů vzcházejících v registrovaných kompostech. Metodický postup byl převzat z Rakouska, kde je současně stanoven limitní počet nejvýše 3 klíčivých semen plevelů na 1 litr kompostu.

Pro testování jsou použity plastové kultivační boxy naplněné 3 l kompostu a 0,5 l křemičitého písku, důkladně promíchaná směs tak dosáhne vodivosti menší než 1,7 ms/cm při 20 °C. Testovaný kompost je nasycen vodou a překryt PE sáčkem, pro dosažení optimálních mikroklimatických podmínek. Naplněné boxy jsou ponechány při zhruba 4 °C po dobu 3 dnů a poté jsou umístěny do venkovního prostoru mimo přímé sluneční záření a překryty ochrannou netkanou textilií. Po 10 dnech je provedeno počáteční sčítání vyklíčených semen a dále je kompost udržován při stálé vlhkosti po dobu 2-4 týdnů.

Čtěte také: Kompostování krok za krokem

Výsledky testování ÚKZÚZ poslouží k diskuzi, zda se pro komposty stanoví určitá limitní, kontrolní hodnota ve vztahu k semenům plevelů.

Na otázku, jak správně kompostovat, neexistuje jednoduchá univerzální odpověď. Jsou však faktory, které kompostovací proces zásadně ovlivňují. Pokud tyto faktory budete mít na zřeteli, bude vždy úspěšně probíhat bakteriální rozklad a tím i kompostovací proces.

Faktory ovlivňující kompostování

• Vlhkost: Správnou vlhkost určíte podle orientační, tzv. pěstní zkoušky: Vezměte kompostovaný materiál do ruky a zmáčkněte ho tak pevně, jak to jde. Při optimální vlhkosti se nesmí mezi prsty objevit voda. Při otevření však musí materiál zůstat pohromadě ve formě „knedlíku“. Pokud je kompost příliš vlhký, je vhodné jej přehodit a přidat suchý materiál (např. piliny).
• Kyslík: Bakterie a houby potřebují obrovské množství kyslíku. Nepříjemný nebo i dusivě zatuchlý zápach signalizuje hnilobu, tedy nedostatek kyslíku. Nápravou je přehození kompostu. Dalším ukazatelem je pevnost materiálu uvnitř kompostu. Veškerý materiál by měl být stále kyprý.
• Teplota: Vyšší teplota materiálu v počátečních týdnech po založení kompostu je důkazem dobrého průběhu kompostování. Skutečnost, že se materiál zahřívá, lze poznat vsunutím ruky do kompostu. Pokud se materiál nezahřívá, může to být způsobeno následujícími příčinami: materiál je příliš vlhký, příliš suchý nebo ho není dostatečné množství. V případě příliš vlhkého kompostu přidáme suchý materiál a kompost přehodíme. Pokud je kompost příliš suchý, můžeme ho částečně stlačit (šlapáním) a v případě potřeby navlhčit vodou.

Pokud materiál v kompostéru shromažďujeme postupně po malých dávkách, dochází k tzv. chladnému kompostování, protože malá mocnost čerstvého rychle rozkladného materiálu nevytvoří hygienizační teplotu (50 - 60 °C). Pokud budeme mít v průběhu roku větší množství rychle rozkladného materiálu (např. čerstvě posekané trávy), můžeme tuto hmotu promíchat s nashromážděným materiálem v kompostu.

Zralý kompost má zpravidla hodnotu pH mezi sedmi a osmi. Nejjednodušší způsob, jak stanovit hodnotu pH, je pomocí indikátorových papírků. V kádince nebo skleničce smícháme 10 g kompostu s 50 ml destilované vody, důkladně protřepeme a po usazení částic změříme. Přesnost stanovení je 0,5 pH. Hodnotu pH můžeme ovlivnit pouze mícháním výchozího materiálu nebo chemickými přísadami.

Fáze kompostování

Kompostování je kontinuální proces, závisejíc na celé řadě faktorů a proto nelze přesně vymezit úseky kompostovacího procesu.

Čtěte také: Kompost v permakultuře

• Fáze rozkladu: Trvá 3-4 týdny, teplota stoupá na 50 - 70 °C. Činností milionů bakterií a hub se rozkládají lehce rozložitelné sloučeniny (cukry, škroby a bílkoviny). Živiny, které jsou vázány v organické hmotě, se tak uvolňují a zčásti přecházejí až do původní minerální formy.
• Fáze přeměny: Trvá 4 - 8 (10) týdnů. Teplota začíná opět klesat, mineralizované živiny jsou jako základní stavební kameny zabudovány do „humusového komplexu“.

Tyto fáze se liší v závislosti na použitém způsobu kompostování, přehazování kompostu, použitém kompostéru a pod. Pokud budete mít kompost alespoň o objemu 1m3 a budete jej překopávat cca 1 x za dva týdny, do tří měsíců můžete mít hotový kompost. Pokud kompost nepřekopete vůbec, kompostování může trvat rok i déle.

Kompostéry

Pro různé druhy kompostování jsme proto vybrali a sami vyvinuli kompostéry, které zhodnocují bohaté zkušenosti s kompostováním a řeší problémy, které bránily rychlému efektivnímu kompostování. Při vermikompostování ve vermikompostérech se obejdete bez přehazování, navíc celý proces významně urychlují žížaly. Rovněž zateplené otočné kompostéry JORA značně urychlují proces kompostování díky celoročnímu kompostování, provzdušňování a promíchávání materiálu.

Vlastnosti kompostu

Kompost je stabilní a hygienizované pomalu působící organické hnojivo bez vodorozpustných forem dusíku. Má široký poměr živin C : N, mimo základní makroprvky NPK obsahuje Ca, Mg a mikroprvky, stabilní humus, půdní mikroorganismy, zásaditě působící látky (pH 6 - 8). Fosfor, draslík a hořčík jsou schopny pokrývat požadavky vegetace.

Obsahy živin závisí na správném vedení kompostovacího procesu a na vstupních surovinách. Výživný účinek kompostů působí několik let. Dusík je z více než 95 % vázán v organickém základu kompostu. V 1. roce je možné počítat s uvolněním využitelným rostlinami asi 5 %, v následujících letech 10 % a dlouhodobě ne více než 15 až 30 % v jednom roce.

Význam kompostu

Cílem kompostování je zpětné vědomé uvedení organických zbytků do koloběhu látek v přírodě. Kompost je jednoznačně v první linii zlepšování stavu půdy. Kompost vrací energii.

Energie transformovaná do půdy v organické hmotě je výjimečná tím, že není určená pro další přímé využití člověkem jako většina jiných forem transformované energie. Je to v podstatě akumulovaná sluneční energie, která slouží jako jeden ze základních zdrojů energie pro růst rostlin. Je v ní koncentrována i ta část energie, kterou člověk nedokáže využít (tedy v podstatě odpadní) z energie, kterou již obvykle vložil do některého jiného produktu, původně pro svou potřebu.

V průměru obsahuje kompost z biologického odpadu celkem 5-16 kg dusíku v 1 t kompostu. V sušině je to v rozmezí 0,5 - 2,5 %. Více než 90 % celkového množství dusíku v kompostu je vázáno v organických látkách. Přibližně jedna až dvě třetiny celkového množství dusíku v kompostu je přítomné v huminových kyselinách.

Proto velká část dusíku přítomného v kompostu není okamžitě přístupná rostlinám, ale může být postupně mineralizována a následně rostlinami využita. Např. organický dusík v kompostu, který pochází z rostlinných pletiv, je mnohem více odolný vůči mineralizaci než organický dusík, který pochází z živočišných tkání.

Koncentrace fosforu v kompostu z biologického odpadu se standardně pohybují mezi 2,5 - 13 kg v 1 t kompostu, v sušině je to 0,25 - 2,0 %. Kompost obohacuje půdu o fosfor pomocí přímého dodání do půdy (20-40 % fosforu je okamžitě přístupné pro plodiny). Organický fosfor v kompostu z rostlinných materiálů je snadno rozložitelný a je uvolňován ve formě orthofosforečnanu, který je snadno přístupný pro plodiny.

Koncentrace draslíku v kompostu se pohybuje mezi 3-13 kg na 1 t kompostu, v sušině 0,3 - 2,0 %. Kompost ze zelených rostlin často vykazuje zvýšený obsah draslíku. Z důvodu vysoké rozpustnosti draslíku ve vodě může docházet ke ztrátám vyluhováním, pokud je kompost vystaven dešti.

Příjem dusíku u polních plodin závisí rovněž na požadavcích rostlin na dusík a na dynamice příjmu dusíku. Organická hmota neposkytuje pouze zdroj fosforu z mineralizace, ale rovněž může snížit kapacitu kyselých zemin fixováním fosforu. Obsah dostupného draslíku v půdě se typicky zvyšuje při aplikaci kompostu, který je vyrobený z rostlinných zbytků. Okamžitá dostupnost draslíku pro plodiny může přesáhnout 58 % z celkového množství přítomného v kompostu, zbytek draslíku pak lehce mineralizuje.

Zejména využití fosforu může přispět k tomu, že můžeme používat méně minerálních hnojiv. Přísun živin v kompostech je účinný. Komposty jsou organická hnojiva, definovaná jako směs organických látek a zeminy, oživená užitečnou půdní mikroflórou, v níž probíhají nebo proběhly humusotvorné procesy. Při tomto rozkladu se uvolňuje značné množství energie. Energetická bilance v přírodě nemůže být nevyrovnaná. Pevné organické částice jsou odbourávány mikroorganismy, které žijí v tekutém vodním filmu. K tomu potřebují plynný kyslík, který přijímají přes vodní film.

Cílem kompostování je zpětné uvedení organických zbytků a odpadů do koloběhu látek v přírodě. Takový postup provádí příroda průběžně, aniž bychom tomu věnovali pozornost. Nevzniká při něm žádný odpad. Ten je naopak zcela zásadní pro neustále obnovované cykly tvorby biomasy. Přírodní proces aerobního rozkladu probíhá dnes a denně nepřetržitě, celoplošně a je v podstatě řízen přírodními cykly.

Člověk svým vstupem postupně vytváří technologii řízeného, kontrolovaného procesu mikrobiálního rozkladu (KMR). Technologie kompostování je technicky poměrně jednoduše realizovatelná, může značně podpořit zvýšení úrodnosti půdy náhradou za úbytek produkce organických hnojiv a je schopna zhodnotit podstatnou část jakýchkoliv biologických odpadů.

Hoštický Kompost

Hoštický Kompost patří do skupiny výrobků řady Hoštické Substráty české firmy FORESTINA představující tzv. přírodní substráty, které jsou vyráběny ve výrobním závodě v Horažďovicích v České republice. Složení této řady substrátů připravují v řadě případů odborníci a specialisté na pěstování konkrétních druhů rostlin.

Jako vstupní komponenty při výrobě Hoštických substrátů jsou používány pouze kvalitní světlé a tmavé rašeliny, dobře vyzrálý jemně tříděný kůrový kompost a kvalitní zelený kompost. Při výrobě kompostů je velmi dbáno na dodržení správného technologického procesu kompostování, který je pod dohledem.

Kromě těchto základních velkoobjemových surovin je používána i celá řada dalších komponentů zlepšující užitné vlastnosti substrátů jako např. křemičitý písek, perlit, sušený jíl, pemza, láva, zeolit, antuka atd.

Složení substrátu:

• Kůrový kompost: vyrábí se kompostováním jemné frakce smrkové kůry. V porovnání se zeleným kompostem obsahuje kůrový kompost nižší obsah živin, ale vyznačuje se vysokým obsahem organických látek. Kůrový kompost zlepšuje provzdušnění substrátu díky své vzdušné a porézní struktuře a má příznivý vliv na lepší vsakování vody do substrátu.
• Zelený kompost: vstupními surovinami pro výrobu zeleného kompostu jsou pouze materiály rostlinného původu, tzn. tráva, listí a dřevní štěpka v optimálním poměru. Kompost neobsahuje čistírenské kaly ani žádné jiné „rizikové" materiály. Zelený kompost obohacuje substrát o základní živiny, zejména dusík a draslík. Zároveň podporuje činnost půdních bakterií a zlepšuje zádržnost vody v substrátu.

Vlastnosti kompostu:

• pH (vodní výluh) 7,0 - 9,0
• Obsah živin minimálně 0,6% N

Dodává do půdy organickou hmotu, základní a vedlejší živiny (N, P, K, Ca, Mg), ale i stopové prvky jako přirozenou součást vstupních surovin. Obsažené organické látky zvyšují obsah humusu v půdě, poskytují energii a živiny půdním mikroorganismům a zlepšují biologické a fyzikálně - chemické vlastnosti půd.

Výrazně omezuje vyplavování živin z půdy do spodních vod, protože živiny jsou uvolňovány postupně. Hodnota pH kompostu přispívá k úpravě nežádoucí kyselé reakce půd. Upravuje strukturu lehkých, zvláště písčitých půd, zlepšuje jejich schopnost držet vláhu a omezuje vyplavování živin. U těžkých půd upravuje jejich nevhodnou hutnost a s ní související nedostatečnou provzdušněnost.

Rozsah a způsob použití:

Hoštický Kompost se používá k obohacení půdy o organickou hmotu a živiny před výsadbou rostlin. Je vhodný při zřizování zelených ploch, při výsadbě zeleně, při zakládání zelinářských, zahradnických i ovocnářských pěstebních ploch. Pro základní hnojení se doporučuje použít cca 20 litrů na 2 - 2,5 m2. Hoštický Kompost aplikujeme zpravidla na podzim a bezprostředně po aplikaci kompost zapravíme rovnoměrně do půdy (např. zarytím) do hloubky cca 25 cm. Při přípravě substrátu se doporučuje 1 díl kompostu smíchat se 3 - 4 díly zeminy. Dávka se určí podle následné plodiny, obsahu živin v půdě a nároku pěstované plodiny.

Dávkování:

• Základní (podzimní) hnojení = 20 l kompostu na 2 - 2,5 m2
• Příprava substrátu = 1 díl kompostu na 3 - 4 díly zeminy (balení 20 l je cca na 60 - 80 l substrátu)

Poznámka k dávkování: Maximální aplikační dávka kompostu je 20 kg sušiny na 10 m2 během 3 let.

Vhodné použití:

• K obohacení půdy o organickou hmotu a živiny před výsadbou rostlin
• K zřizování zelených ploch a při výsadbě zeleně
• K zakládání zelinářských, zahradnických i ovocnářských pěstebních ploch
• K zakládnímu podzimnímu hnojení

Nevhodné použití:

• K vylepšení půdy při pěstování kyselomilných rostlin

Kvalita kompostu

Jak již bylo uvedeno, kompostování se pojí s mnoha požadavky na kvalitu výsledného produktu, výrobní technologii a vliv na životní prostředí. Splnění je závislé na fyzikálních, chemických a mikrobiologických vlastnostech kompostovaných surovin.

Znalost uvedených vlastností je velmi důležitá k určení optimálního postupu technologie zpracování. Uvedené vlastnosti je důležité znát před založením kompostu a monitorovat je i v průběhu kompostovacího procesu.

Poměr C:N

Při stanovení surovinové skladby kompostu je důležitým kritériem poměr uhlíku (C) k dusíku (N), který ovlivňuje intenzitu činnosti mikroorganismů. Z poměru těchto dvou prvků vyplývá doba zrání kompostu, tvorba humusových látek a výsledná kvalita kompostu. je vlastně poměrem organických a anorganických látek.

Surovinovou skladbu kompostu lze stanovit za pomoci různých programů, které se od sebe liší v počtu vstupních parametrů. Uvedený poměr závisí na rychlosti rozkladu surovinové zakládky a má dosahovat u čerstvě založeného kompostu rozmezí 30-35:1 a ve zralém kompostu 25-30:1.

Při úzkém poměru C:N v čerstvém kompostu převyšuje obsah dusíku metabolickou přeměnu mikroorganismů, vznikají ztráty čpavkového dusíku a dochází k poklesu produktivity humusových látek. K typickému projevu úniku amoniaku patří zápach.

Vlhkost kompostu

Významným způsobem ovlivňuje kompostovací proces také vlhkost, nedostatek vlhkosti způsobuje vývoj mikroflóry, ve které převažují plísně a aktinomycety, může dojít k nežádoucím chemickým reakcím nebo nedojde k důležitým hydrolytickým reakcím. Naopak přebytek vlhkosti způsobuje nedostatek kyslíku v zakládce, čímž dochází k rozvoji anaerobní mikroflóry, nerozvine se činnost termofilních mikroorganismů a může dojít k procesu kvašení.

Vlhkost čerstvého kompostu optimalizujeme na hodnotu, při které dojde k zaplnění 70 % pórovitosti vodou. je optimální vlhkost v rozmezí 65 - 70 %. Vlhkost může být měřena také v laboratorních podmínkách, kde je prováděno přímé měření. Zde je voda oddělována od pevné fáze a vlhkost se stanoví v rozdílu počáteční hmotnosti vlhkého vzorku a konečné vlhkosti vzorku po úplném vysušení za stanovených podmínek.

Uvedené měření vlhkosti je využíváno především ke kalibraci vlhkoměrů pracujících na různých fyzikálních principech. Výhodou tohoto měření je vysoká přesnost a velký měřící rozsah. Dále je vlhkost měřena přenosnými přístroji. Zde je využívána metoda nepřímého měření surovin, zde se využívá fyzikální vlastnosti vody obsažené v surovině, a to měření vodivosti a kapacity.

Teplota kompostu

Také vliv teploty je důležitým faktorem procesu kompostování. Hodnota optimální teploty rozkladu organických látek je dána druhem surovin, protože u různých látek dochází k rozkladu při rozdílných teplotách.

Teplota kompostu je lehce stanovitelným ukazatelem, který vypovídá o stavu zrání kompostu a koresponduje s činností mikroorganismů. Měření teplot a jejich evidence je základní podmínkou optimálního průběhu kompostovacího procesu.

Měření teploty je nejčastěji prováděno elektronickými kontaktními teploměry s digitálním nebo analogovým ukazatelem, které jsou vybaveny zařízením pro záznam měření hodnot, popř. datovým výstupem. Teploměr je vybaven tyčovou sondou, kterou lze zapíchnout do hromady kompostu do hloubky min. 1 m pod povrch hromady, čímž se zajistí měření teplot.

tags: #kompost #orientační #zkouška #postup

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní průvodce plastovými okny
• Turistické stezky v Karlových Varech
• Studie o dopadech na zdraví
• Rostliny a příroda
• Více o obnovitelných zdrojích