Kompostování lidských výkalů: Udržitelné řešení pro vaši zahradu

Kompostovací toaleta je ekologické, alternativní řešení ke klasickým splachovacím toaletám. Myšlenka kompostování lidských výkalů není žádnou novinkou. Již starověké národy na území dnešní Indie a Číny používaly výkaly pro vyživení půdy a i v 21. století mají kompostovací toalety své místo. Stačí se podívat do skandinávských zemí, kde má kompostování obecně dlouhou tradici.

Zapomeňte na nouzové kadibudky na táborech, kompostovací toaleta může být elegantní řešení na místech, kam byste klasický splachovací záchod jen těžko instalovali. Kompostovací toalety jsou vhodné především tam, kde chybí inženýrské sítě a přívod vody. Kompostovací záchody jsou čím dál oblíbenější ekologickou variantou klozetu.

Jak funguje kompostovací toaleta

Kompostovací toaleta funguje zcela bez vody, a proto ji řadíme do kategorie suchých toalet. Funguje podobně jako kompostér, akorát místo rostlinného bioodpadu pracujeme s lidským odpadem - močí a výkaly, které představují dusíkatou složku. Toaleta se tedy po vykonání potřeby nesplachuje, ale zasypává.

Výrobci kompostovacích toalet dodávají již připravené zásypové směsi (směs borové kůry, mechu a biouhlu), ale lze použít např. hobliny, které mají dobré absorpční a desinfekční účinky. Zásypová směs může být u modernějších toalet integrována v zásobníku přímo v toaletě, kdy páčkou spustíte dávkovač. Kompostovací záchod se po použití nespláchne vodou, nýbrž se výkaly přesypou uhlíkatým materiálem (zásyp). Nejčastěji se na zásyp používají dřevěné piliny, z čehož plyne i název pilinové záchody. Na správném složení a struktuře zásypu závisí funkce kompostovacích záchodů. Zasypáním výkalů je i zajištěn estetický vzhled.

Typy kompostovacích toalet

Kompostovací toaleta může mít různé podoby, od těch velmi primitivních až po designové nebo dokonce se žížalami! Z dlouhodobého hlediska se osvědčuje separační typ toalet, který pomocí separačního prkénka oddělí pevnou složku od tekuté. Separace těchto materiálů pomáhá získat dva různé výstupy, s nimiž se pracuje lépe než s kejdou.

Čtěte také: Jak kompostovat ruličky od toaletního papíru

U separačních toalet je nutné, aby uživatel vždy seděl, a moč tak mohla odtékat do správného zásobníku v přední části toalety. U průsakových toalet jde vše do společného zásobníku, který je obvykle zasazen pod podlahu. Průsaková toaleta Biolan.

Kromě klasické a na pořízení levné kadibudky jsou k mání tzv. kompostovací toalety, které mají zásobník, ve kterém se exkrementy rozkládají. Zásobník lze vyjmout a vynést na kompost. Variací jsou tzv. separační záchody. Princip je jednoduchý: v míse se prostě fyzicky oddělí moč a stolice. Ta pak padá do kompostovací nádoby, kde se vlivem teploty a přirozených rozkladných procesů začne rozkládat na humus.

Vynášecí záchody

Vynášecí záchody jsou nejpoužívanější kompostovací záchody. Jejich základem je libovolná nádoba, a pokud se nesedí přímo na ní, tak si uživatelé vyrábí sezení třeba i ze staré skříňky. Jenže komfort je komfort, a tak se na původně primitivní systém nabaluje další vylepšení jako ventilační odtah vzduchu pro odtah vlhkosti a případný zápach, separace moči, sifon, otoč vědra či různé designové nároky. Tím pádem už nejsou vynášecí záchody jen jednoduché a levné. Bohužel vynášecí záchody vyžadují častou obsluhu ve srovnání se spádovými či dopravníkovými kompostovacími záchody.

Separace moči

Respektive minimálně snížit spotřebu zásypu, a tím i zkrátit frekvenci vynášení vědra. Naproti tomu se razantně komplikuje záchod a přestává být mobilní. Separace moči je také vhodná, pokud se předpokládá, že bude záchod často využíván k močení, zatímco na velkou potřebu jen výjimečně. To může nastat třeba ve chvíli, kdy uživatelé bydlí například v tiny house. Tam chodí často čůrat na záchod se separací, ale protože nechtějí tak často vynášet vědro s výkaly, tak si na velkou potřebu dojdou na zahradní kadibudku. Ta může být osazena třeba velkým spádovým kompostovacím boxem či permakulturním kompostérem.

Asi poslední možností, kdy je vhodné separovat moč, je buď pokud chcete zředěnou moč využívat k hnojení, nebo naopak pokud bude záchod využívat osoba, která bere větší množství medikamentů. Medikamenty sice dokáže kompostovací proces z velké míry rozložit, ale bohužel nic není zcela jisté a stoprocentní. U separace moči s odtokem do kanalizace či jiného delšího potrubí je nutné záchod osadit sifonem. To přináší i určitou údržbu. Jednak pro eliminaci zápachu, ale především z důvodu možného usazování močového kamene. Naštěstí je dnes možné používat dostupné enzymy a biologické přípravky pro eliminaci usazování kamene a snížení zápachu. U záchodů se sifonem již také doporučujeme záchod vybavit ventilací.

Čtěte také: Kompostování krok za krokem

Kompostování výkalů

Vyprazdňování zásobníků s pevnou složkou se nemusíte bát, není to nic strašného. Díky zasypávací směsi jsou výkaly pěkně obaleny a zápach je minimální. Tento materiál můžete ještě proložit hoblinami, štěpkou nebo slámou a poté ho nechat několik týdnů dozrát v dozrávací kóji zahradního kompostéru.

Po naplnění nádoby se tato nádoba může ještě jednou zasypat pilinami, aby se do nich absorbovala zbylá vlhkost a vymění se za novou. Uzavře se prodyšným uzávěrem, který ale zabrání vniknutí dešťové vody do nádoby a umístí se na vyhrazené místo poblíž kompostu na dobu dvou až tří týdnů. Během této doby stále dochází k odpařování vlhkosti a navíc je to období, kdy je odpad osídlen nejen mikroorganizmy, ale také hmyzem, který započne přirozené zpracování odpadu. Po třech týdnech se nádoba vysype na speciální kompost, který je pro tento druh odpadu speciálně určen. Nedoporučuje se míchat jej se zahradním odpadem hlavně z důvodu doby kompostování, která by neměla být kratší než dva roky.

Příprava kompostu

Kompost (kompostér) připravíme tak, že na rovnou zem položíme po celé ploše kartonový papír jako separační vrstvu. Na ni ze čtyř starých palet vyrobíme jednoduchý kompostér o vnitřní ploše cca 1×1 m. Doplníme mezery mezi prkny tak, aby nebyly větší než 3 cm. Na kartonový papír navrstvíme cca 10 cm sena nebo slámy a na ni navrstvíme odpad. Jednotlivé vrstvy proložíme opět senem nebo slámou. Vrstva odpadu by neměla být vyšší než 10 cm, aby nedocházelo k anaerobnímu kvašení a zároveň aby hmyz měl dobrý přístup k odpadu. Kompostér by možná stálo za to zastřešit jednoduchou stříškou po dobu prvních 6 měsíců, aby nedocházelo ke splavování do půdy. Po šesti měsících je možné střechu oddělat a kompost přeházet na nové místo.

Zralost kompostu

Zralost kompostu je možné stanovit jednoduchým testem toxicity kompostu. Zjistíme to z klíčivosti semen Řeřichy seté na vatové podložce napuštěné kompostovým výluhem a srovnáváme ji z klíčivostí na destilované vodě. Do 60% klíčivosti je kompost ještě toxický, do 80% je použitelný a nad 80% klíčivosti je kompost zralý.

Dalším možným použitím odpadu by mohla být náplň do domácího bioplynového reaktoru. Odpad je použitelný v okamžiku výměny kbelíků, bez následných kroků.

Čtěte také: Kompost v permakultuře

Rizika a bezpečnostní opatření

Podle Magdaleny Zimové ze Státního zdravotního ústavu může být amatérské kompostování lidských výkalů rizikové. Pro srovnání: při průmyslovém kompostování například čistírenských kalů se musí dodržovat dané předpisy, kompost musí dosáhnout určitých teplot, aby se materiál tzv. hygienizoval a při kompostování se provádí mikrobiální kontrola. Proces kompostace je prostě pod dohledem a výsledný humus musí být nezávadný. A každému je asi jasné, že na zahradním kompostu se nic takového neděje.

Opatrný by byl zejména v případě, kdy na latrínu chodí i lidé, u nichž nevíme, zda jsou zdraví nebo u nich nevíme, zda a jaké berou léky. Pokud by šlo o řekněme čistě rodinnou latrínu a používali by ji zdraví lidé, kteří neberou léky, pak by se výkaly kompostovat daly. Každopádně bych výsledný humus dával jen na nejedlou část zahrady,“ doporučuje Moňok. Takový humus je možné použít například pro přihnojení živého plotu, stromů a keřů. Na hnojení jahod by se ale používat neměl.

Propagátoři kompostování se pak shodují, že o kompost je potřeba se dobře starat, překopávat jej a hlídat, aby nedocházelo k hnití. U takového kompostu pak dojde samovolně k prohřátí na teploty vyšší než 55 °C a odborně řečeno k hygienizaci materiálu.

Legislativa

Podle Viktora Klimenta z oddělení ochrany vod na ministerstvu životního prostředí je moč odpadní voda, se kterou se musí nakládat podle zákona o vodách. Zjednodušeně řečeno, pokud dům nemá vlastní čistírnu odpadních vod, pak by se moč s ostatní odpadní vodou měla prohnat kanalizací na čistírnu odpadních vod, nebo zachytit do septiku a na čistírnu odpadních vod odvézt.

Jak říká Viktor Kliment, kompostovací toalety jsou z pohledu legislativy kontroverzní zařízení. Pokud budete chtít postavit dům s kompostovacími toaletami, pak s největší pravděpodobností na ně povolení nedostanete. Těžko vám ale může někdo bránit v tom, abyste si v domě takový záchod zřídili dodatečně.

Nabízí se ale i výklad, že výkaly z kadibudek a kompostovacích toalet by teoreticky mohly spadat v katalogu odpadů do kolonky „kal ze septiků a žump“. Ty se kompostovat smějí. Vědět by to měli na ministerstvu životního prostředí na odboru odpadů.

Osobní zkušenosti

Chtěl bych se tady podělit o naše osobní zkušenosti s tímto typem záchodu. Není to žádný odborný článek a proto hledejte informace dál. Náš záchod byl umístěn v interiéru. Co se týká hodně diskutovaného zápachu, tak není o nic větší než při užívání splachováku. Není separační, takže vše jde do jednoho kbelíku. Zápach z moči je nulový, protože piliny veškerou vodu dost dobře absorbují. Vynášení a výměna je u naší čtyřčlenné rodiny 1x za 5-7 dnů (ve věku dětí 5 a 7 let) a 4-5 dnů (o čtyři roky později). Poměr je jeden kbelík odpadu na 1 kbelík pilin. Šetříme cca 30% vody a odpadní vody. Nevýhoda je pro lidi, kteří se štítí vlastního odpadu, protože s ním přijdete určitě do styku, pro ty to není! Jinak jsme maximálně nadšeni.

Pilinová toaleta svým použitím je velice podobná suchému záchodu. Rozdíl je v tom, že je u ní řešeno následné zpracování vzniklého odpadu. Hlavní ekonomickým, ale i ekologickým pozitivem je nepoužívání na splachování vody. Domácnost tím sníží spotřebu vody a následně vznik odpadní vody o cca 30-35%. Aby toaleta nezapáchala, používají se po každém použití piliny jako absorbent přebytečné vody (vlhkosti). Nejvhodnější jsou piliny z pořezu syrového dřeva na pile. Výhoda těchto pilin je snadná dostupnost a hlavně nízká prašnost. Spotřeba se pohybuje pro 4člennou rodinu 300l/2-3 měsíce.

tags: #kompostování #lidských #výkalů

Oblíbené příspěvky:

• Svoz komunálního odpadu Králův Dvůr
• Informace o kancelářských plastových koších
• Dalekohledy pro přírodu
• Zábava a učení s logickými hrami
• Farmaření s ovcemi v souladu s přírodou