Komunální odpad a statistiky v České republice

Odpad sice třídíme stále víc, ale také ho přibývá. Když se proto podíváme na statistiky spojené s odpadem, mnohdy vypadají děsivě. Co nám o odpadu a ekologii prozradila čísla?

Podle ministerstva životního prostředí vyprodukovala Česká republika v roce 2014 kolem 32 milionů tun odpadů, z toho 1,56 milionů tun tvořil nebezpečný odpad. Na jednoho obyvatele Česka tak vychází asi 3 043 kilogramů z celkového objemu odpadu.

V roce 2023 bylo využito 57 % vyprodukovaných komunálních odpadů, jedná se o nárůst o 4 % oproti roku 2022. Z celkového odpadu z domácností bylo 43 % recyklováno a 14 % energeticky využito. Na skládkách bylo uloženo 42 % komunálních odpadů. V roce 2022 to bylo 45 %, meziročně tedy došlo k poklesu o tři procentní body.

V roce 2023 byl celorepublikový průměr dosažení cíle třídění 44,4 %. Na prvních čtyřech pozicích ve třídění se stejně jako v roce 2022 drží:

1. Olomoucký kraj 51,6 %
2. Pardubický kraj 51 %
3. Kraj Vysočina 50,2 %
4. Moravskoslezský kraj 48,7 %

Nejméně třídí využitelné složky komunálních odpadů v Praze (32,3 %), Ústeckém (35,9 %) a Libereckém kraji (40,1 %). Pozitivní je, že mezi roky 2022 a 2023 úroveň třídění vzrostla ve 13 krajích ČR. Největšího zlepšení dosáhl Ústecký kraj - navýšil plnění cíle o 4,6 %.

Čtěte také: Platby za Odpad v Jablonném - Důležité Termíny

Podle zákona o odpadech musí obce zajistit, aby třídění komunálního odpadu dosáhlo v kalendářním roce 2025 a následujících letech 60 %. Dále pak v roce 2030 a následujících letech bude potřeba třídit 65 %, v kalendářním roce 2035 a následujících letech 70 % z celkového množství komunálních odpadů.

Produkce odpadů v České republice

Celková produkce všech druhů odpadů v roce 2023 dosáhla 38 milionů tun. To znamená, že celková produkce klesla o 1 milion tun v porovnání s rokem 2022. Z toho činily 1,6 milionu tun nebezpečné odpady a 36,4 milionů tun ostatní odpady. Na jednoho obyvatele ČR připadá 3 494 kg všech odpadů. Ze všech druhů odpadů jich bylo 87 % využito, z toho 84 % materiálově a 3 % energeticky.

V roce 2023 dosáhla celková produkce odpadů v Česku hodnoty 38 milionů tun a meziročně se snížila o 3,1 %, což bylo o 1 milion tun odpadů méně. Největší část celkové produkce odpadů tvořily odpady minerální (59,2 %), tedy stavební a demoliční odpady, zeminy nebo odpad ze spalování. Druhý největší podíl na vyprodukovaných odpadech měl kovový odpad (14,2 %), následovaný směsným odpadem (11,5 %) a nekovovým odpadem (7,5 %). Nekovový odpad se skládal hlavně z odpadu z papíru a lepenky (50,0 %), odpadních plastů (23,6 %), skleněného odpadu (11,4 %) a odpadu ze dřeva (10,6 %). Zbývající část nekovového odpadu představovala pryžový a textilní odpad nebo odpad obsahující polychlorované bifenyly (PCB), spadající do kategorie nebezpečných odpadů. Nebezpečné odpady tvořily necelá 4 % celkové produkce odpadů, což bylo 1,53 mil.

Srovnáme-li produkci odpadů v jednotlivých krajích Česka, nejvíce odpadů bylo v roce 2023 vytvořeno v Jihomoravském kraji (5,8 mil. tun), naopak nejméně v Karlovarském kraji (1,0 mil. tun). Jihomoravský kraj je na pomyslném prvním místě i při přepočtu odpadu na obyvatele (4 724 kg). Celorepublikový průměr se snížil na 3 489 kilogramů odpadů na jednoho obyvatele. Produkce nebezpečných odpadů na jednoho obyvatele v roce 2023 dosáhla 141 kilogramů.

Z celkem 5,4 milionu tun komunálního odpadu pocházelo 4,4 milionu tun z obcí, respektive od občanů a dalších subjektů, pro které sběr odpadu zajišťují obce. V přepočtu na jednoho obyvatele Česka se jednalo o 409 kilogramů „obecního komunálního odpadu“. Krajem, kde se komunálního odpadu v obcích na jednoho obyvatele vyprodukovalo nejvíce, byl Středočeský kraj se 457 kilogramy na osobu. Komunální odpad tvořily směsné odpady (58,9 %), nekovové odpady (15,7 %) a odpady živočišného a rostlinného původu (15,4 %). Největší část nekovových odpadů tvořil odpad z papíru a lepenky s podílem 42,6 %, 24,4 % zaujímaly odpadní plasty a 19,9 % skleněný odpad. Menší část nekovových komunálních odpadů tvořily odpady ze dřeva (10,4 %) a textilní odpad (2,7 %).

Čtěte také: Průvodce tříděním odpadu

V roce 2023 také pokleslo množství dovezeného odpadu do Česka o 15,4 % na 2,5 mil. tun. Z Česka bylo vyvezeno téměř 3,7 mil.

Jak se vyvíjela produkce odpadů v Česku?

Podívejme se nyní na komunální odpady, jejichž objem má možnost ovlivnit každý z nás. V roce 2014 bylo vyprodukováno asi 5,3 milionů tun komunálního odpadu, což znamená, že každý z nás vyhodil do popelnice asi 506 kilogramů odpadků. Podíl komunálního odpadu na celkovém objemu odpadu představuje asi 17 procent.

Je důležité zmínit, že opětovně využito bylo zhruba 46,5 procent vyprodukovaných komunálních odpadů. Recyklováno, tedy materiálově využito, bylo téměř 35 procent odpadu. Téměř 12 procent potom skončilo ve spalovnách a bylo zužitkováno pro výrobu tepla nebo elektřiny.

Ačkoli materiálové využití odpadů a jejich recyklace roste, Česká republika má pořád rezervy. Kromě toho se v předchozích letech diskutovalo i o přesnosti statistiky odpadů, protože údaje Českého statistického úřadu a ministerstva životního prostředí se lišily, k čemuž se vyjadřoval i Eurostat.

V roce 2014 bylo podle ČSÚ vyprodukováno celkem 23,8 milionů tun odpadu, z toho 3,3 milionů tun tvořil komunální odpad. Na jednoho obyvatele České republiky loni připadlo 307 kilogramů komunálního odpadu.

Čtěte také: Podivín: Poplatek za komunální odpad

Jeden obyvatel Česka loni průměrně vyprodukoval 307 kilogramů komunálního odpadu. Tuzemské firmy a domácnosti vyprodukovaly podle dnes zveřejněné statistiky v loňském roce celkem 23,7 milionu tun odpadu.

Nejvíce odpadu loni vytvořili obyvatelé Středočeského kraje, kde na hlavu připadlo 372 kilogramů. Naopak nejméně odpadu vyhodili loni do popelnic obyvatelé Plzeňského kraje. Údaje také ukázaly, že snaha o třídění odpadu neroste. Stejné celkové množství odpadu lidé v Česku vytřídili v roce 2012. Oproti předchozím čtyřem letům ale došlo k poklesu o jeden až tři kilogramy.

"Z dlouhodobého hlediska ale trend třídění odpadů rostl. Nejvíce se loni třídilo v Kraji Vysočina, každý obyvatel tam vytřídil 54 kilogramů odpadu. Druhé a třetí místo pak připadlo Zlínskému kraji (52 kg) a Praze (51 kg).

Asi 55 procent - zhruba 1,8 milionu tun - komunálního odpadu bylo loni odvezeno na skládky. Ještě před pěti lety mířily na skládky asi tři čtvrtiny odpadů. Do spaloven s využitím jako zdroj tepla bylo loni odvezeno 628 tisíc tun odpadu, což je skoro dvakrát více než v roce 2008.

Srovnání s Evropou

A jak jsou na tom Češi co do produkce komunálního odpadu v porovnání s ostatními evropskými zeměmi? "Česká republika se rozhodně neřadí mezi největší producenty odpadu v Evropě. Podle údajů evropského statistického úřadu Eurostat z roku 2012 připadá v Polsku na jednoho obyvatele 314 kilogramů opadu, 324 kilogramů na hlavu pak evidují na Slovensku. Čechům se blíží ještě Lotyši s 301 kilogramy. Nejvíce odpadu v Evropě vytvoří Švýcaři, kde na hlavu připadá 694 kilogramů. Mezi zeměmi EU vedou s 668 kilogramy Dánové a obyvatelé Kypru s 663 kilogramy.

Produkce odpadů v členských zemích EU se v roce 2022 pohybovala od téměř 20 tun na obyvatele ve Finsku, po 1,3 tuny v Lotyšsku.

V roce 2022 bylo v Evropské unii vyprodukováno přes 2 233 milionů tun odpadu. Největším producentem se stalo Německo s téměř 386 miliony tun, následovala Francie, kde vzniklo více než 345 milionů tun odpadu. Tyto dvě země dohromady tedy tvořily téměř třetinu produkce celé EU. V Česku byla zaznamenána produkce ve výši 39 milionů tun. Pro lepší mezinárodní srovnání je ale vhodnější používat přepočet na jednoho obyvatele. Ten v EU dosáhl hodnoty 4 991 kg, a rekordmanem se stalo Finsko s produkcí 19 950 kg. Na druhém konci pomyslného žebříčku se ocitlo Lotyšsko s 1 330 kg. Jeden Čech vyprodukoval 3 672 kg odpadu, a tuzemsko se tak zařadilo mezi Německo (4 604 kg) a Dánsko (3 333 kg).

Z dlouhodobého hlediska se produkce odpadů v Evropě příliš nezměnila. Oproti roku 2012 bylo vyprodukováno o 0,4 % celkových odpadů méně. V přepočtu na jednoho obyvatele se mezi lety 2012 a 2022 objem vyprodukovaného odpadu snížil z 5 086 na 4 991 kilogramů. Viditelný pokles v časové řadě byl zaznamenán v „covidovém“ roce 2020, kdy na jednoho obyvatele EU vzniklo 4 817 kilogramů odpadu.

Vysoký podíl na celkové produkci v rámci Evropy tvoří odpady z těžby a dobývání (22,7 %) a ze stavebnictví (38,4 %). Nejvyššího zastoupení těžby a dobývání dosáhlo Rumunsko s 85,2 %. Stavebnictví se na celkové produkci odpadů nejvíce podílelo na Maltě (77,7 %). V Česku je podíl těžby a dobývání zanedbatelný (0,3 %), nicméně stavebnictví dosahuje 43,8 %. V některých zemích s vysokým zastoupením zmíněných odvětví a menším počtem obyvatel může být těmito odpady, což jsou typicky zeminy nebo minerální demoliční odpady, celková produkce odpadů na jednoho obyvatele značně zkreslená. Proto Eurostat sleduje i kategorii „odpady s výjimkou hlavních minerálních odpadů“. V té dosáhla celková produkce na obyvatele Evropské unie 1 777 kg a na obyvatele Česka 1 519 kg. Od ostatních zemí se značně vychýlilo Estonsko se 7 491 kg, což souvisí s tamní výrobou energie založenou na roponosných břidlicích.

Dalším významným původcem odpadů je zpracovatelský průmysl, který se v EU na celkové produkci podílel 10,3 % a v České republice dokonce 12,5 %. Na celkových téměř 231 milionech tun odpadu vyprodukovaných zpracovatelským průmyslem v EU mělo nejvyšší podíl Německo s 55 miliony tun, s odstupem následovaly Itálie (28 mil. tun) a Polsko (téměř 26 mil. tun). Česko se s necelými 5 miliony tun ocitlo přibližně v polovině pomyslného žebříčku.

Státy se značně liší i v nekovových odpadech.

Za pozornost stojí i pohled na složení vyprodukovaných odpadů. Eurostat publikuje výsledky dle evropské klasifikace odpadů (EWC-Stat), která sdružuje jednotlivé kódy dle katalogu odpadů do logických celků. Například nekovový odpad (kód 07) se dělí na několik dílčích kategorií. Jednou z nich je skleněný odpad (kód 071), který se dále skládá ze skleněných obalů (kód 0711) a ostatních skleněných odpadů (0712). Ty jsou tvořeny několika kódy odpadů dle katalogu odpadů (sklo z autovraků, sklo z demoličních odpadů, sklo z komunálních odpadů, atd.). Zmíněného skleněného odpadu bylo v EU v roce 2022 vytvořeno více než 18 milionů tun (41 kg na obyv.), přičemž Česko se na tomto množství podílelo přibližné 309 tisíci tun (29 kg na obyv.). Největším producentem skleněného odpadu byla Itálie s téměř 3,8 miliony tun. V přepočtu na jednoho obyvatele vévodila Belgie se 111 kg.

Itálie dosáhla i nejvyšší produkce odpadních plastů, na celkové produkci EU mírně přesahující 20 milionů tun se svými více než 5 miliony tun (90 kg na obyv.) podílela přibližně 26 %. Odpadu z papíru a lepenky na území evropské sedmadvacítky vzniklo 44 milionů tun (98 kg na obyv.), což tvořilo 5,5 % z celkových odpadů (s vyloučením hlavních minerálních odpadů). V České republice tvořil odpad z papíru a lepenky 8,7 % celkových odpadů (s vyloučením hlavních minerálních odpadů), tedy 1,4 milionu tun v absolutním vyjádření a 132 kg na jednoho obyvatele. V rámci EU tvořily největší část nekovových odpadů dřevěné odpady (téměř 47 milionů tun). Německo, Francie a Itálie dohromady přispěly k tomuto množství 58 %, Česko s 270 tisíci tun ani ne jedním procentem.

Samostatnou kategorií odpadu jsou pak odpady nebezpečné, které mohou představovat zvýšené riziko pro lidské zdraví a životní prostředí, nejsou-li likvidovány správně. Z odpadů vytvořených v EU v roce 2022 bylo jako nebezpečný odpad klasifikováno 119 milionů tun (266 kg na obyv.). Mezi lety 2020 a 2022 byl pozorován podstatný nárůst celkového množství nebezpečného odpadu (25 %), z velké části způsobený téměř devítinásobným nárůstem jeho objemu ve Finsku. V roce 2022 se podíl nebezpečných odpadů na celkové produkci odpadů pohyboval mezi 0,7 % v Rumunsku a 26,4 % ve Finsku. V tuzemsku tvořily nebezpečné odpady 4 % z celku.

Náklady na odpadové hospodářství obcí

Vývoj nákladů a příjmů v rámci odpadového hospodářství obcí dlouhodobě sleduje AOS EKO‑KOM, a.s. Hlavním datovým zdrojem jsou roční dotazníky z obcí zapojených do systému EKO‑KOM. Náklady na odpadové hospodářství obecně závisí na množství a struktuře odpadů, pro které je služba zajišťována, dále pak na rozsahu a způsobu poskytované služby v souladu s legislativními požadavky a v neposlední řadě také na mandatorních výdajích daných legislativou (např. poplatky a daně).

Pro hodnocení ekonomických ukazatelů byly vždy použity jen ty dotazníky, které byly řádně vyplněné relevantními daty (údaje jsou poskytnuty v požadovaném rozsahu). Vzorek obcí, který byl použit pro hodnocení nákladovosti za rok 2019, byl sestaven z 5 349 obcí (tj. 87 % všech obcí v ČR) s více než 9,61 mil. obyvatel (tj. cca 90 % obyvatel ČR). V následujícím textu jsou prezentovány údaje v rozsahu příspěvků z minulých let, aby byla zachována konzistence sledovaných dat. Prezentovaná data jsou průměrná data, která vždy mají svou odchylku.

Jedná se o součet nákladů spojených se sběrem, svozem a následným nakládáním s níže uvedenými odpady. Tyto náklady nejsou snížené o případné příjmy z prodeje druhotných surovin či odměnu ze systému EKO‑KOM. Odpady zahrnuté do celkových nákladů obcí jsou náklady na tříděný sběr využitelných odpadů (papír, plast, sklo, nápojový karton, kov), oddělený sběr biologických odpadů od občanů, oddělený sběr nebezpečných odpadů, oddělený sběr objemných odpadů, směsný komunální odpad, stavební odpad, platby jiným obcím za využití sběrného dvora, koše na veřejných prostranstvích - úklid a vysypávání, úklid veřejných prostranství, černé skládky.

Celkové náklady na odpadové hospodářství obcí nejsou prostým součtem jednotlivých výše uvedených položek. Z grafu vyplývá, že v období 2004 - 2011 rostly náklady lineárně meziročně v rozpětí 6-10 %. Od roku 2012 do roku 2015 náklady spíše stagnovaly v období od roku 2016 opět vykazují růst v rozpětí 3-5 %. V roce 2019 představovaly průměrné celkové náklady na jednoho občana 1 032 Kč.

Rozložení celkových nákladů dle krajů ČR je znázorněno na obr. Obr. 1 - celkové náklady v Kč/ob. V následujícím textu budou řešeny primárně nákladově významné skupiny odpadů. Jedná se o směsný komunální odpad, tříděný sběr využitelných složek (papír, plast, sklo, kov a nápojový karton) a objemný odpad.

Náklady na nakládání se směsným komunálním odpadem představují největší podíl celkových nákladů obce s komunálním odpadem. Náklady na směsný komunální odpad se dlouhodobě pohybují v rozpětí od 511 do 550 Kč na obyvatele a rok, přičemž v posledních dvou letech vykazují mírný růst o cca 1 % ročně. V roce 2019 představoval průměrný náklad na SKO na jednoho obyvatel 548 Kč. Jednotková produkce směsného komunálního odpadu má přitom klesající tendenci.

Postupný pokles jednotkové produkce v rozpětí 3-5 %, který byl zaznamenán do roku 2015, byl vystřídán v posledních čtyřech letech pouze mírným poklesem až stagnací. Díky datům o produkci SKO bylo možno na úroveň krajů zpracovat jednotkové náklady vztažené na tunu SKO, se kterým bylo v obcích nakládáno. Obr.

Náklady na tříděný sběr využitelných odpadů jsou druhou nejvyšší nákladovou položkou, která představuje v průměru 21 % nákladů obce s odpadovým hospodářstvím. Do nákladů jsou zahrnuty náklady, které obec eviduje v souvislosti se sběrem, svozem a využitím tříděných složek komunálního odpadu. Jednotkové náklady na tříděný sběr rostly stejnou dynamikou, jakou roste množství vytříděného odpadu na obyvatele (na rozdíl od SKO, kde se s rostoucími náklady množství odpadu snižuje). Obr.

Průměrné náklady na zajištění sběru a svozu využitelných komodit se liší i s ohledem na podíl jednotlivých komodit na celkovém vytříděném množství. Nejnižší náklady jsou spojeny s tříděním skla, následuje papír a plasty. Existuje téměř přímá úměra jednotkových nákladů s jejich objemovou hmotností ve sběrném prostředku. (Pozn.: data v této části byla opravena dne 13.

Náklady vztažené na obyvatele a rok se u objemného odpadu dlouhodobě pohybují v rozpětí 50-75 Kč/obyvatele a rok. Obr. Graf 9 - náklady na objemný odpad v Kč/ob. Tabulka 4 - náklady na objemný odpad v Kč/ob.

V rámci vyhodnocení Dotazníku byly také zpracovány příjmy obcí v rámci odpadového hospodářství. Největšími příjmovými položkami jsou platby od obyvatel a příjmy za zajištění zpětného odběru a využití obalů. V grafu 10 jsou vzájemně srovnány struktury příjmů průměrné obce a nákladů průměrné obce. Je zjevné, že celkově jsou náklady vyšší než příjmy, průměrně proplácí obce ze svého rozpočtu 30 % nákladů na odpadové hospodářství. Dále je v tomto grafu naznačeno, že odměna systému EKO‑KOM kryje v průměru 62 % nákladů na tříděný sběr.

Z geografického hlediska lze konstatovat, že větší rozdíl mezi průměrnou výší nákladů a průměrnou výší příjmů je spíše v Čechách než na Moravě.

Každý obyvatel České republiky loni vyprodukoval v průměru 307 kilogramů komunálního odpadu, o jeden kilogram méně než v roce 2012. Z toho v barevných kontejnerech na tříděný odpad stejně jako předloni skončilo 43 kilogramů. Ačkoli je množství vytříděného komunálního odpadu vyšší než před deseti lety, v posledních letech stagnuje.

Celkové množství odpadu vyprodukovaného v Česku loni meziročně vzrostlo o 1,2 procenta na 23,7 milionu tun. Téměř devět z deseti kilogramu připadá na podniky.

"Tři čtvrtiny podnikových odpadů v České republice pochází každoročně od pouhých 300 firem," uvedl ředitel odboru statistiky zemědělství, lesnictví a životního prostředí ČSÚ Jiří Hrbek. Firmy se snaží v posledních letech vytěžit z odpadu maximum k dalšímu použití. Loni tak bylo dále využito 12 milionů tun odpadu, z toho asi milion jako palivo k výrobě energie.

Komunálního odpadu, tedy odpadu z domácností, škol, úřadů či od drobných živnostníků bylo loni v ČR vyprodukováno podobně jako předloni 3,2 milionu tun. Dvě třetiny z toho tvořil směsný komunální odpad, vytříděno bylo celkem 450 000 tun odpadu, což odpovídá 14 procentům veškerého komunálního odpadu. Deset procent představoval objemný odpad, ke kterému se řadí vyhozené koberce či nábytek. Přibližně čtvrtina komunálního odpadu byla recyklována či kompostována, pětina skončila ve spalovnách, více než polovina byla odvezena na skládky.

Z březnové analýzy ČSÚ vyplývá, že Česko stále v recyklaci zaostává za průměrem Evropské unie. Ministerstvo životního prostředí prosadilo změnu zákona, která má vést k omezení skládkování a zvýšení recyklace k 50 procentům, jak Brusel požaduje do roku 2020. Ministerstvo tvrdí, že to umožní budovat technologie, které by vedly ke třídění a využívání odpadů materiálově nebo energeticky.

Nejen to ale kritizují některé firmy podnikající v oboru i ekologičtí aktivisté, jimž se nelíbí záměry na výstavbu až tří nových spaloven.

Množství dovezeného odpadu vzrostlo v roce 2013 meziročně o 30 procent na jeden milion tun. Nárůst byl způsoben zejména zvýšeným dovozem železa a oceli pocházející ze stavebnictví. Z Česka se naopak vyvezlo 2,8 milionu tun odpadu, o tři procenta více než v roce 2012. Produkce druhotných surovin dosáhla loni 18,7 milionu tun. Nadpoloviční většinu představovaly vedlejší produkty pocházející z energetiky.

V roce 2023 bylo využito 57 % vyprodukovaných komunálních odpadů, jedná se o nárůst o 4 % oproti roku 2022. Z celkového odpadu z domácností bylo 43 % recyklováno a 14 % energeticky využito. Na skládkách bylo uloženo 42 % komunálních odpadů. V roce 2022 to bylo 45 %, meziročně tedy došlo k poklesu o tři procentní body.

Legislativní opatření a cíle

• Do roku 2015 zavést tříděný sběr minimálně pro odpady z papíru, plastů, skla a kovů.
• Legislativně zakotvit povinnost a podmínky tříděného sběru komunálních odpadů.
• Do roku 2020 zvýšit nejméně na 50 % hmotnosti celkovou úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklaci alespoň u odpadů z materiálů jako je papír, plast, kov, sklo, pocházejících z domácností, a případně odpady jiného původu, pokud jsou tyto toky odpadů podobné odpadům z domácností.
• Snížit maximální množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů ukládaných na skládky tak, aby podíl této složky činil v roce 2020 nejvíce 35 % hmotnostních z celkového množství biologicky rozložitelných komunálních odpadů vyprodukovaných v roce 1995.
• Legislativně zakotvit povinnost obcí stanovit obecně závaznou vyhláškou obce systém shromažďování, odděleného sběru a nakládání s biologicky rozložitelnými odpady na území obce a to minimálně pro biologicky rozložitelné odpady rostlinného původu, dále povinnost obcí určit místa, kam mohou fyzické osoby a původci napojení na systém obce odděleně odkládat biologicky rozložitelné odpady, minimálně biologicky rozložitelné odpady rostlinného původu.
• Legislativně stanovit parametry pro výstupy ze zařízení zpracovávající bioodpad, které budou využívány do životního prostředí.
• Zvýšit do roku 2020 nejméně na 70 % hmotnosti míru přípravy k opětovnému použití a míru recyklace stavebních a demoličních odpadů a jiných druhů jejich materiálového využití, včetně zásypů, při nichž jsou materiály nahrazeny v souladu s platnou legislativou stavebním a demoličním odpadem kategorie ostatní s výjimkou v přírodě se vyskytujících materiálů uvedených v Katalogu odpadů pod katalogovým číslem 17 05 04 (zemina a kamení).
• Zvýšit celkovou recyklaci obalů na úroveň 70 % do roku 2020.

Související povinnosti a aktivity

• Technicky zajišťovat šíření informací a osvětových programů za účelem postupného zvyšování množství zpětně odebraných oděvů, textilu, obuvi, hraček, knih, časopisů, nábytku, koberců, nářadí a dalších znovupoužitelných výrobků.
• Podporovat technicky a osvětovými kampaněmi domácí, komunitní a obecní kompostování biologicky rozložitelných odpadů u fyzických osob.
• Podporovat a zajišťovat realizaci systémů řízení v oblasti životního prostředí pro podniky.
• Zajistit zakotvení a realizaci problematiky předcházení vzniku potravinových odpadů v resortních výzkumech a výzkumných programech.
• Vypracovat odbornou analýzu možnosti stanovení nových legislativních požadavků a cílů v oblasti předcházení vzniku odpadů v České republice s ohledem na aktuální vývoj legislativních předpisů Evropské unie, včetně stanovení legislativních požadavků na provozování zařízení pro opětovné použití výrobků na konci životnosti a optimalizace stávajících legislativní požadavků pro stravovací zařízení a využití potravin za účelem snižování množství odpadů z potravin.
• Zajistit vypracování odborné studie o možnostech finančních pobídek pro firmy využívající při výrobě „druhotné suroviny“ a inovující své technologie se záměrem zvýšení využívání „druhotných surovin“ při výrobě.
• Kontrolovat výskyt perzistentních organických znečišťujících látek zejména u odpadů uvedených v příloze V nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 850/2004 o perzistentních organických znečišťujících látkách, ve znění nařízení Komise (EU) č.

tags: #komunalni #odpad #mmviii #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Dopady cihelného prachu
• Zemědělská fakulta a znečištění vod
• Podívejte se na Ekologický přírodopis: Pracovní sešit
• Definice Obecného Ohrožení z Nedbalosti
• Emisní normy Euro 5 a Ford Fusion