Komunikační Typy Klimatu Organizace

Otázka komunikace v organizaci je do
le~
it
ja
í ne~
dY
íve, a to i proto, že se zaměstnanci změnili. V současných organizacích nejenom pracuje velké mno~
ství ~
en, ale navíc i pY
ist
hovalci, lidé z jiných kultur. Je důležité se učit komunikaci v kontextu kulturní rozdílnosti.

1. Organizace a Její Komponenty

Oba typy komunikace - oficiální i neformální - pomáhají organizaci v dosa~
ení svých cílo
a očekávaných rolích.

1.1 Dělba Práce

Řemeslník vytváří celkový produkt sám. Dělba práce spočívá v rozdělení celkové práce na menší a specializované úkony.

1.2 Rozsah Kontroly

Specializace funkcí vyžaduje individuální dohled. Rozsah kontroly v organizaci je rozsah pravomoci jednotlivého dohlížejícího. Optimální je řízení jedním dohlížejícím. Čím více pracovníků organizace má, tím více musí být osob, které budou dohlížet. Zároveň je potřeba více vyšších stupňů řízení, které budou dohlížet na dohlížející na nižším stupni.

2. Změny v Zaměstnancích a Kulturní Rozdílnosti

Původně v organizacích pracovali většinou muži. Ti byli domorodci. Nyní v organizacích pracuje velké množství žen a přistěhovalců, lidí z jiných kultur.

Čtěte také: Komunikační systém ochrany přírody

Každá organizace má svůj slovník (netýká se jen popisu specifických pY
edm
to
nebo úkono
), jedná se o ro
zné zpo
soby, jakými mluvíme a interpretujeme zprávy nebo metafory. Odráží hodnoty, které organizace uznává. Historky, pY
íb
hy.
ast
ji spojeno s politikou  otevY
ených dveY
í. Když má manager otevY
ené dveY
e, vysílá tak signál ochoty komunikovat se zam
stnanci.

3. Komunikace Shora Dolů

Tento druh komunikace je zahájen nejvyšším vedením organizace a předáván dál řetězcem příkazů. Je důležité, aby podřízení dokázali informace správně absorbovat a posléze na ně reagovat. Vedení musí uva~
ovat o tom, zda je mo~
né omezit mno~
ství informací zasílaných podY
ízeným, protože je nutné se vyhnout informačnímu přetížení.

Důležitá je redundance zpráv, aby informace nejen dorazí, ale i proto, ~
e zpráva bude lépe zapamatována. Dochází k úbytku přesnosti při komunikaci ze shora dolů, ke ztrátě původního obsahu, ke které dochází tím, jak postupuje od vya
a
ích k ni~
a
ím stupH
o
m.

4. Podlézání

Výzkumy ukázaly, že podlézání va
ak po
sobí jen na osobu, která jej vnímá jako upY
ímné chování.

Liden a Mitchell (1988) rozlišují mezi:

Čtěte také: Co jsou komunikační stanoviště?

• Lichocení
• Zdo
  razH
  ování podobností

Nadřízený odhaluje své vlastní pocity, názory a problémy svým podřízeným => je pravděpodobné, že podřízení budou ochotni k němu přijít a hovořit otevřeně. Pokud pracovník skrývá informace před nadřízeným, je pravděpodobné, že je bude před ním skrývat.

5. Horizontální Komunikace

Horizontální komunikace je důležitá pro efektivní fungování organizace a často závisí na stupni její specializace. Vyžaduje to důraz na koordinaci nebo integraci ro
zných jednotek, aby celá organizace fungovala efektivně. Problémem může být nepřátelství mezi jednotlivými skupinami nebo odděleními. Tato situace je posilována v organizacích, které umožňují odměňování na základě soutěžení mezi skupinami. V takové situaci ka~
dé odd
lení se mo
~
e pova~
ovat za nejdo
le~
it
ja
í prvek organizace. Příkladem může být havárie raketoplánu Challenger v lednu 1986.

5.1 Snižování Bariér při Horizontální Komunikaci

1. Klást relativně v
   ta
   í důraz na celkovou efektivitu organizace a na to, jakým způsobem k ní jednotlivá odd
   lení pY
   ispívají. Odměňovat na základ
   jejich pY
   ísp
   vku k celkovému úsilí spía
   e ne~
   na základ
   jejich individuální efektivity.
2. Zajistit častou komunikaci mezi skupinami pY
   i práci.
3. Stimulovat vysoký stupeň vzájemného porozumění a vcítění do problémo
   jiných skupin.

6. Komunikace Zdola Nahoru

S.DeWine a A.C. James zkoumali komunikaci zdola nahoru. Důležité je, zda nadřízený podporuje podřízené v tom, aby mu sdělili, když není něco v pořádku. Naslouchá nadřízený tomu, co říkají podřízení? Ví nadřízený, co podřízení potřebují a vyžadují? Jsou vysvětlení, které předkládá vrcholný management o událostech, které se dějí, uspokojující? Věří zaměstnanci, že názory ze zdola mají nějaký reálný vliv na organizaci? Nadřízení věří, že informace získané od podřízených jsou spolehlivé? Zaměstnanci věří, že informace získané od kolego
nebo spolupracovníko
jsou spolehlivé.

7. Klima Školní Třídy

Klima školní třídy zahrnuje dlouhodobé jevy, které jsou po několik let, případně měsíců typické pro konkrétní školní třídu. Toto klima vytvářejí všichni žáci ve školní třídě, je ovlivněno primárními neformálními skupinkami, jednotlivci a učiteli, kteří do dané třídy vstupují. Zároveň je ovlivňováno klimatem školy a klimatem pedagogického sboru.

7.1 Typy Třídního Klimatu

Aktuální klima - je klima, které se v dané třídě v dané chvíli nachází. Aktéři ho mohou vnímat negativně či pozitivně.

Čtěte také: Práce v Greenpeace: Komunikační specialista

Preferované klima - jedná se o požadované klima každého člena sociální skupiny školní třídy.

Piťha, Helus 1993 in Kalhous, Obst a kol. 2002 uvádějí následující druhy třídního klimatu:

• Pozitivní klima
• Negativní klima
• Neutrální klima

7.2 Činitelé Ovlivňující Klima Školní Třídy

Na tvorbě klimatu se podílejí oba aktéři výchovně vzdělávacího procesu, tedy učitel a žáci společně. Je ovlivněno prostředím třídy, klimatem školy, klimatem pedagogického sboru, rodiči.

Někteří míní, že hlavním zdrojem jsou žáci - jejich jedinečná struktura, vlastnosti, chování. Jiní odborníci soudí, že hlavním tvůrcem klimatu ve třídě je učitel.

7.3 Měření Klimatu Třídy

Klima třídy lze měřit a na základě výsledků měření dále klima třídy zkvalitňovat a pracovat s ním v průběhu výchovně vzdělávacího procesu.

Mareš (1998) uvádí následující shrnutí měření klimatu školní třídy:

• Sociometrický přístup
• Interakční přístup
• Pedagogicko-psychologický přístup
• Školně-etnografický přístup
• Vývojově-psychologický přístup
• Sociálněpsychologický a environmentalistický přístup

8. Klima Školy a Role Vedení

Kvalitní klima školy je jedním z klíčových znaků dobré, efektivní školy. Každá škola má své specifické klima, které nevzniká samo o sobě, ale dlouhodobě se utváří. Budování a zkvalitňování klimatu školy je dlouhodobý a náročný proces, na který má zásadní vliv vedení školy.

Ředitel školy si proto musí být vědom, že jeho konkrétní každodenní chování a jednání přispívá (anebo nepřispívá) dobrému klimatu školy. Důležité je navazování neformální komunikace s žáky, zájem o jejich starosti, ale i úspěchy, neformální i formální ocenění.

Pro rozvíjení kvalitního klimatu ve škole jsou klíčové kvalitní osobnosti - učitelé, které charakterizuje zaujetí pro práci se žáky, motivovanost, sebereflexe, ochota pracovat na svém profesním rozvoji, snaha o spolupráci a sdílení profesních zkušeností s kolegy.

Důležité proto je, jak ředitele vnímají zaměstnanci školy. Jeho postoje, vytváření otevřené atmosféry, schopnost kvalitně komunikovat, motivovanost ovlivňují i jejich chování a jednání. Jedním ze zásadních úkolů ředitele školy je nastavovat podmínky a prostředí pro učitele tak, aby se cítili spokojeně.

Nezbytnou strategií, která pomáhá ke zlepšení klimatu školy, je stanovení jasné vize založené na systému hodnot, které jsou sdíleny všemi aktéry školního vzdělávání.

Tabulka: Přístupy k Měření Klimatu Školní Třídy

tags: #komunikační #typy #klimatu #organizace

Oblíbené příspěvky:

• Doprovodné prvky niklu: síra a železo
• Český Těšín - ovzduší a zdraví
• Srovnání genomu a ekosystému v biologii ochrany přírody
• Tipy pro pobyt v Tetřevě
• Efektivní třídění papíru