Pivoňka je neziskový projekt, jehož cílem je podílet se na výchově zdravě sebevědomých a radostných dětí, které se umí zorientovat ve světě, ve kterém žijí, a které přijímají odpovědnost za sebe i společenství, jehož jsou aktivní součástí. Vytváříme bezpečnou a přátelskou atmosféru.
Propojujeme předměty a učíme v souvislostech. Používáme konkrétní hodnotící system, který děti posouvá a nesoudí, nikoli známky. Chyba není nic špatného, je to možnost růstu. Dáváme každému dítěti dostatek prostoru, času, podpory, svobody i hranic, aby se rozvíjelo dle svých možností. Přirozeně u dětí rozvíjíme samostatnost, zodpovědnost a spolurozhodování ve svém učebním procesu.
Vnímáme individualitu každého dítěte, snažíme se dítě pochopit, vidět jeho možnosti a zájmy. Vědomosti jsou pro nás stejně důležité jako dovednosti a vztahy. Příroda je pro nás zdroj inspirace a prostor pro učení, proto v ní chceme s dětmi často pobývat. Rodiče jsou pro nás partneři a součást školy. S dítětem přijímáme celou rodinu. Chceme vytvářet prostor pro sdílení a přátelství. Učíme se životem. Učíme se věci v reálném prostředí a ukazujeme dětem, jak můžeme pozitivně ovlivňovat svět kolem nás.
Principy, na kterých stavíme
- Vytváříme přátelskou a bezpečnou atmosféru.
Nikdo z nás - ať dospělých či dětí - nemá rád, když je vystavován stresu, posměchu, hanbě. Cítí se poté frustrovaně, smutně, naštvaně. Nevhodné komentáře učitele, řvaní, nepříjemné poznámky a zesměšňování vedou často k pocitům neúspěšnosti a ztráty sebedůvěry, děti mohou ztrácet chuť a motivaci k učení, protože jiní jsou lepší, mohou z kolektivu vyčleňovat ty neúspěšné nebo ty moc úspěšné. Tvoří se černé ovce třídy a špatné vztahy. Chceme školu s emočně bezpečným prostředím. Školu, která neznamená pro děti stres a strach, protože z výzkumu mozku víme, že je-li člověk v takových emocích, nemůže se učit něčemu novému.
- Podporujeme přirozenou dětskou touhu a radost z učení.
Z vlastní zkušenosti víme, že děti v předškolním věku se přirozeně samy učí chodit, mluvit, ptají se na spoustu věcí, dělají všemožné objevy a zajímá je svět. Je to to nejcennější, s čím děti do školy přichází. Naší snahou je dětem tuto přirozenou touhu nevzít, ale podpořit. Chuť poznávat - nebo-li vnitřní motivace - je často zničena orientací na známky, nikoli na objevy, obsah učiva, dovednosti. Proto je hodnocení v naší škole orientováno jinak. Proto necháváme dětem dostatek prostoru na objevování a hledání odpovědí na své otázky.
Čtěte také: Udržitelné město
- Propojujeme předměty a učíme v souvislostech.
Každý z nás si jistě vybaví hodiny ve škole, kde jsme si museli zapisovat suché informace k tématu, které učitel vykládal a psal na tabuli. A potom se je před písemkou doma měli učit nazpaměť. Učení se nazpaměť ale nevede k pochopení světa, ani k rozvoji tolika potřebných dovedností, které jsou potřeba v dnešním světě. Dnešní svět je jiný, než byl ten před 15, 30 a více lety. Děti se potřebují umět ptát a hledat odpovědi, prozkoumávat určité téma z různých úhlů. Pokud si mají zapamatovat skutečně důležité věci, je potřeba ukazovat jim souvislosti, propojovat předměty. V naší škole děti konstantně pracují na určitém projektu, kde získají poznatky z přírodovědy, vlastivědy, výtvarného i hudebního umění, českého jazyka a literatury, matematiky.
- Dítě, více než dospělí, vnímá svět všemi smysly.
Při učení využíváme množství osvědčených metod a cest, které dětem umožní zábavnou formou zjišťovat potřebné znalosti a osvojovat dovednosti. Během vyučování mohou děti pracovat na zemi, v lavicích, venku, ve skupinkách, ve dvojicích. Kromě práce s montessori pomůckami vyučujeme matematiku dle prof. Hejného, metody kritického myšlení, filozofii výchovy a podporujeme badatelsky orientované vyučování, metody dramatické výchovy a další.
- Používáme konkrétní hodnotící systém, který děti posouvá a nesoudí, nikoli známky. Chyba není nic špatného, je to možnost růstu.
Mnoho rodičů si nedokáže představit školu bez známek. Někteří rodiče řeknou: „A kvůli čemu by se pak dítě učilo, když ne kvůli tomu, aby dostalo jedničku?“ Pokud se ale dítě učí kvůli tomu, aby dostalo jedničku, je to vnější motivace. Systém známkování v dětech umenšuje touhu učit se, z dítěte se stává lovec dobrých známek. A těm, komu se to nedaří, se cítí špatně, poté rezignují a nastává stálý stres a boj dítě - učitel - rodič. Hodnocení, které je efektivní, je postaveno na popisu konkrétních pokroků a věcí, které je potřeba procvičit. Takové hodnocení dobře informuje rodiče i dítě, může ho posunout dopředu a nestresuje ho. Navíc se dítě nebojí chybovat, což je velmi důležité. Věříme, že „chybami se člověk učí,“ a proto by za chybu neměl následovat postih ve formě špatné známky. Montessori pomůcky jsou uzpůsobeny tak, že dítě je schopno samo si kontrolovat svou práci a nalézt své chyby. Chyby nejsou vnímány jako problém.
- Dáváme každému dítěti dostatek prostoru, času, podpory, svobody i hranic, aby se rozvíjelo dle svých možností.
Každé dítě je jiné. Někdo je rychlejší, někdo pomalejší. Někdo potřebuje naprostý klid, někdo rád pracuje ve skupině. Pokud děti ve škole musí pracovat všichni stejným tempem, na stejném místě a na stejném úkolu, nemohou se dostatečně rozvíjet. Někteří jsou brzděni, někteří stresováni a někteří se nudí. V naší škole může dítě pracovat svým tempem, na místě, které mu je pro práci příjemné (na koberci, v lavici), s pomůckou, se kterou chce pracovat. Učitel dítě posouvá dál, vysvětluje a zároveň stanovuje hranice. Důležité je, že pokud někomu nejde např. v 1. ročníku psaní, není na něj vyvíjen tlak, podporuje se, ale nevadí, pokud nepostupuje tak rychle, jako jeho spolužáci.
- Přirozeně u dětí rozvíjíme samostatnost, zodpovědnost a spolurozhodování ve svém učebním procesu.
Příkazy a dohlížením na plnění zadaných úkolů, k nimž se dítě nemá právo jakkoliv vyjádřit, vychováváme především k pasivitě, nikoliv k zodpovědnosti. Naše děti se spolupodílí na rozhodování o věcech, které se jich týkají, jichž jsou součástí, např. při stanovování pravidel vzájemného soužití a chování ve třídě, formulovaných do podoby společných pravidel. Ve škole funguje komunitní kruh, kde se děti baví o fungování školy a možnostech zlepšování. Děti pracují dle týdenních plánů, kde jsou stanoveny výukové cíle a aktivity, které si dítě ve spolupráci se svým učitelem samo nastavilo.
Čtěte také: Výhody komunitního kompostování
- Vnímáme individualitu každého dítěte, snažíme se dítě pochopit, vidět jeho možnosti a zájmy.
Každé dítě je individualita a má jedinečné schopnosti a vlastnosti. Děti postupně objevují, že na jejich myšlenkách a chování záleží a mají možnost měnit svět kolem sebe. Pro efektivní učení je nezbytná ta správná míra výzvy. Co je příliš těžké, to odradí, co je příliš lehké, to unudí. Aby učitel mohl udržovat optimální míru výzev pro jednotlivé děti ve třídě, je maximální počet dětí ve třídě 20. Pokud je třeba, je ve třídě přítomen i asistent pedagoga.
- Vědomosti jsou pro nás stejně důležité jako dovednosti a vztahy.
Podporujeme spolupráci, rozvoj efektivní komunikace, řešení problémů a učení se navzájem od sebe. Vědomosti jsou pro nás stejně důležité jako vztahy a umění komunikace. Děti objevují svou roli ve společenství, do něhož patří, poznávají svůj domov a své kořeny. Učí se chápat důležitost spolupráce a tolerance k různorodosti.
- Příroda je pro nás zdroj inspirace a prostor pro učení, proto v ní chceme s dětmi často pobývat.
Příroda je přirozené místo pro učení. Děti v minulosti trávily mnohem více času venku - ať už zkoumáním, tak svobodnou hrou. Chceme dětem ukazovat krásy, zábavu, důležitost a sílu přírody. Každodenním kontaktem s přírodou se rozvíjí vnímavost k jejím zákonitostem, rostlinám a živočichům, ke všem krásám naší země. Každý den trávíme s dětmi alespoň chvíli venku. Jednou týdně vyrážíme na celý den do terénu a učíme se venku.
- Rodiče jsou pro nás partneři a součást školy. S dítětem přijímáme celou rodinu.
Pokud chceme, aby dítě bylo šťastné a rozvíjelo se, musí rodiče i učitelé navzájem spolupracovat. Chceme školu, kde je komunikace otevřená, respektující a neagresivní. Chceme vytvářet prostor pro sdílení a přátelství. Rodiče se mohou zapojit během školních akcí, pomáhat s přípravou projektů, podívat se do výuky a kdykoli se spojit s učitelem a konzultovat s ním nejasnosti.
- Učíme se životem. Učíme se věci v reálném prostředí a ukazujeme dětem, jak můžeme pozitivně ovlivňovat svět kolem nás.
Nestudujeme z knížky to, co máme za oknem. Ve výuce je kladen velký důraz na prožitek. To, co si lze prohlédnout zblízka a bezpečným způsobem vyzkoušet na vlastní kůži, si děti opravdu vyzkouší. S dětmi chodíme nejen do přírody, ale také na exkurze, výstavy a výlety. Děti se budou učit praktické dovednosti jako vaření, zašívání, základy práce se dřevem, včelařství či řemeslné dovednosti.
Čtěte také: Výhody komunitního kompostování
Komunitní kruh jako nástroj
Když chcete předejít syndromu vyhoření, hodí se mentoring, zpětná vazba i diskuse v komunitním kruhu. Přinášíme vám jednu z možných cest, na kterou se pedagog může vydat.
Jana je kvalifikovaná a aktivní učitelka přírodovědných předmětů, která působí na Základní škole profesora Švejcara v Praze. Jako třídní převzala osmou třídu po kolegovi, který odešel ze školy, a žáci ji nerespektovali. Ve velkých nesnázích požádala vedení o možnost mentoringu, její škola této služby již využívala. Tento text navazuje na článek Mentoring ve školství jako prevence syndromu vyhoření a dále popisuje práci mentora s učitelem z pohledu učitelky Jany i mentorky Martiny Habrové. Doplňuje je zástupkyně ředitele školy Iva Šagátová.
Martina Habrová: V rámci tohoto projektu je pro každého učitele k dispozici dvacet pět hodin, z nichž většina by měla být věnována přímé práci s učitelem, jako jsou konzultace, ale i např. návštěvy hodin. Jsem APIV vděčná za to, že mentoring nenastavil striktně, umožňuje to flexibilitu v přístupu. S někým je to hlavně dialog, někdo chce spíš jen konzultaci, jak se chovat k nějakému konkrétnímu dítěti. Nebo je zakázka naopak komplexnější. Jedna paní učitelka mě nedávno poprosila o vedení, jak pracovat s hlučnou třídou a nevysilovat se při tom. Pozvala mě k sobě do třídy a přímo chtěla, abych si všímala situací, kdy podle mě „ulítává“. Společně hledáme, jak to dělat jinak. Začaly jsme tím, že jsme změnily uspořádání lavic ve třídě, aby mezi ní a dětmi nebyla taková vzdálenost. S Janou jsem pracovala formou konzultací, ale i přímým, tandemovým působením ve třídě. S její třídou jsme zorganizovaly dva „sdílecí“ komunitní kruhy.
Zkušenosti s komunitním kruhem
Jana: Byla to taková „horká židle“ a musím říct, že jsem se zapotila. Pravidlo bylo takové, že děti mohou mluvit o všem, o čem potřebují a o čem chtějí. Samozřejmě při respektování pravidel slušného chování. Měly možnost říct vše, co se jim na našem vztahu nelíbí. Jsem ráda, že jsem to podstoupila, vyčistilo to vzduch.
Martina Habrová: Byli upřímní, ale podle mě také celkem kultivovaní, nezvrhlo se to.
Iva Šagátová: Velmi důležitým prvkem mentoringu je podle mě mediace a mentorka v tomto případě výborně působila jako mediátor. Ta třída byla složitá sama o sobě, to se tak někdy přihodí, a vše se ještě dále zkomplikovalo odchodem pana učitele. A složité to neměla jen nová paní učitelka, ale i ty děti. Nabídli jsme jim konzultace s psycholožkou a mnoho z nich toho využilo.
Martina Habrová: Myslím, že k tomu přispěly i ty dva komunitní kruhy, které jsme uspořádali. Zdálo se mi, že i díky nim děti pochopily, že někdo stojí o jejich názor a o to, aby se cítily dobře.
Iva Šagátová: I děti se v tomto procesu učí, že je dobré si umět říct o pomoc, že je možné přiznat, když si nevíme rady, že pomoc psychologa, mediátora nebo mentora patří k celoživotnímu učení a seberozvoji. Myslím, že se jim to v životě bude hodit.
Jana: Nyní se v naší společné práci s mentorkou věnujeme tomu, jak s dětmi co nejlépe pracovat. Od fáze sebezpytování jsme přešly ke konkrétním technikám. Martina mi teď pomáhá jako druhé oko. Víc hlav víc ví.
Martina Habrová: S Janou pracujeme i přímo ve třídě, máme něco jako tandemovou výuku a já jí ukazuju některé „fígle“. Jako bývalá metodička prevence a speciální pedagožka, kdy jsem působila na různých typech škol, jsem zažila spoustu situací, a tak se moje zkušenosti a nápady někdy hodí. A Jana hned může posoudit, zda to zafungovalo, nebo ne. Některé znalosti přicházejí až s lety praxe.
Martina Habrová: Sebereflexe učitele Co jim ale nesmí chybět, je férovost a schopnost sebereflexe, a také odvaha se omluvit, když něco neudělají dobře. Když jsme se s dětmi v rámci onoho komunitního kruhu bavili o tom, kdy to má u nich učitel „zavřené“, popsali to takto: je to takový ten učitel, co nakráčí nebo přímo vlítne do nějaké situace, zařve, zbrkle něco rozhodne, někoho obviní a zmizí, a pak se ukáže, že neměl pravdu, že to bylo nespravedlivé. V provozu běžných škol je to dost časté, učitelé sahají k instantním a nedomyšleným řešením, jak třídu „zpacifikovat“, aniž by vůbec pořádně věděli, o co jde. Nejen že to nefunguje, ba co hůř, jen tím děti proti sobě popudí.
Iva Šagátová: Impulz pro mentoring v naší škole vychází od vedení, ale pak už si zakázku řídí učitel a mentorka samostatně. My jako vedení do toho nezasahujeme. I když se třeba zakázka nakonec ubírá jiným směrem, než to na začátku vypadalo, nevadí. Máme důvěru ve zkušenou mentorku a věříme i našim učitelům. Bereme to jako velmi diskrétní, až niternou záležitost, která probíhá mezi mentorem a pedagogem za zavřenými dveřmi. Žádné reporty nevyžadujeme. Pro nás jsou důležité výsledky. V případě mentoringu to znamená vyrovnanější a empatičtější učitel, vybavený větší schopností adekvátně jednat. S dětmi, rodiči, učiteli i vedením. A skoro si myslím, že bez náležité profesionální podpory, jako je mentoring, supervize nebo tandemové učení, je nemožné chtít od učitelů takový výkon, jaký si dnešní doba žádá.
Dětská skupina Děti v Buši
Dětská skupina Děti v Buši vznikla v roce 2020 v Týně nad Vltavou, v lokalitě, jíž místní říkali „čihovická buš“. Jednalo se o zarostlý a nevyužívaný prostor naproti týnskému gymnáziu, který komunita zdejších rodičů proměnila v atraktivní zázemí lesní školky. Děti zde přirozeně objevují svět. V Týně se vytvořila skupina rodičů, kteří pro své děti chtěli jiný způsob předškolního vzdělávání.
První dětskou skupinu Děti v Buši jsme založili v roce 2020 a o čtyři roky později jsme ji rozšířili o druhou dětskou skupinu, Děti v Buši II. Zřizovatelem jsou Domovy Klas. Už rok před založením jsme v komunitní skupině rodičů pracovali na úpravách pozemku a vytváření vhodného zázemí. Naše skupiny dnes navštěvuje 24 dětí a máme 5 průvodců s různě vysokými úvazky (dohromady to dělá 4,3 úvazku) a jednoho koordinátora (0,3 úvazku).
Řídíme se mottem: „Nejlepší tělocvičnou a učebnou je příroda.“ Přírodu vnímáme jako nejlepší učitelku, kterou děti mohou mít, a učení v ní a skrze ni za nejdůležitější vklad do budoucnosti. Malé děti se učí prostřednictvím smyslů a prožitkem a to jim zkrátka příroda v dokonalé formě nabízí. Pobyt v přírodě nelze ničím nahradit. Snažíme se vést děti k samostatnosti, která v nich současně vytváří pocit sebedůvěry a sebevědomí. K tomu nám skvěle pomáhá montessori pedagogika, jejíž prvky a pomůcky používáme. Děti si samy připravují svačiny, servírují si obědy, oblékají se, podílejí se na úklidu, pracují na zahradě a tak dále. Naši průvodci jsou jim při tom vždy připraveni podat pomocnou ruku.
Důležitou a každodenní součástí programu je volná hra venku v naší velké zahradě. Děti tady přirozeně objevují svět. Naše dětská skupina vznikla na komunitním základu. Impuls vzešel od nadšených rodičů, kteří upravovali pozemek a získávali finance pro vybavení zázemí. To je jeden z důvodů, proč komunitní fungování i po pěti letech stále udržujeme. Je pro nás přirozené přizvat rodiče do chodu naší skupiny. V průběhu roku pořádáme slavnosti, například Dožínkovou a Martinskou slavnost, Adventní spirálu, Svatojánskou slavnost a další společné akce pro rodiče s dětmi.
Běžný den v Děti v Buši
Děti přicházejí mezi sedmou a osmou hodinou ranní. Průvodkyně předpřipraví svačinku ke svačinkovému stolečku a děti se mohou hned po příchodu do třídy nasvačit. Víme, že pokud nejsou uspokojeny základní lidské potřeby, ke kterým potřeba jídla patří, nemůže probíhat vzdělávací proces, dítě je zkrátka v nepohodě. V regálech máme připravené montessori pomůcky.
Ano, probíhá vždy v půl desáté. Často se věnujeme tématům, která jsou v daném období aktuální (Vánoce, masopust, Velikonoce). I tato témata máme zpracovaná do montessori aktivit, učíme děti nové básničky, písničky, hrajeme hry, například ty, co podporují rozvoj sluchového či zrakového vnímání. Tato činnost trvá zhruba půl hodiny a poté jdeme s dětmi ven, kde probíhá tzv. volná či svobodná hra. Naším cílem je, aby čas pro řízenou činnost uvnitř a volná hra venku trvaly stejně dlouho.
V poledne se vracíme s dětmi zpět do třídy na oběd, který trvá zhruba hodinu. Děti odpočívají na matracích při poslechu čtené či vyprávěné pohádky. Tato odpočinková činnost trvá zhruba půl až tři čtvrtě hodiny. Poté se děti, které nepotřebují víc odpočívat, věnují klidovým činnostem. Naopak děti, které usnou či chtějí zůstat na lůžku déle, mají možnost odpočívat zhruba do půl třetí, kdy máme druhou svačinu. Pak se děti věnují opět aktivitám s montessori pomůckami, hrají si s hračkami nebo se věnují různým výtvarným činnostem.
Každý čtvrtek máme tzv. výpravy, kdy si děti ráno hned po příchodu do třídy připraví svačinu do batůžku a před devátou odcházíme ven, kde svačíme, a poté vyrážíme na výpravu do lesa, k řece…. Zpět do Buše se vracíme až kolem dvanácté. V pátky bývá režim mírně odlišný. Děti se scházejí v jurtě, kde od osmi hodin probíhají lekce dětské jógy.
U nás v Buši se držíme známého hesla „není špatné počasí, jen špatné oblečení“. Za deštivých dnů si u nás děti berou holínky a pláštěnky, běhají po Buši, skáčou do louží, hrají si s blátem, chytají vodu do hrnců a vymýšlejí další originální dešťové aktivity. Naším vnitřním zázemím jsou plně vybavené kontejnerové domečky. To nám umožňuje v pohodlí přečkat i tu největší zimu. Principy naší dětské skupiny jsou ale postaveny na každodenním pobytu v přírodě, a tak jsme s dětmi alespoň část dne venku za jakéhokoli počasí.
Minifarma
Děti se společně s průvodci podílejí na péči o zvířata - zajišťují krmení, čerstvou vodu a příležitostně pomáhají i s úklidem výběhů. Naše minifarma jim přináší cennou možnost setkat se s přirozeným koloběhem života, mohou sledovat líhnutí kuřátek, ale také se učí přijmout i smutnější momenty, jako je ztráta zvířátka. Některé děti mají ke zvířatům blízký vztah a tráví s nimi víc času - chodí si pohladit králíčka, povídat si s ním nebo mu natrhají jeho oblíbené pampelišky.
Plánů máme mnoho. Rádi bychom se zaměřili na další propagaci naší činnosti, aby se o možnostech, které naše dětská skupina nabízí, dozvědělo víc rodin. Zároveň chceme dál rozvíjet venkovní prostředí. Plánujeme doplnění přírodních herních prvků a v budoucnu i vybudování jezírka - biotopu. Velkou výzvou je pro nás také zajištění financí na asistenta, který by mohl individuálněji podpořit některé děti.
tags: #komunitní #kruh #příroda #principy
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]