Koncepce recyklace za 9 miliard: Česká republika se vydává opačným směrem?

Ministerstvo životního prostředí, vedené ministry Chalupou (ODS) a Podivínským (KDU-ČSL), již od srpna 2011 systematicky plánuje nahradit recyklaci spalovnami. Přichází s tím utajovaná studie ministerstva, kterou od něj Hnutí DUHA právě získalo po řadě dosud marně opakovaných žádostí.

Skandální studie počítá s tím, že množství odpadů, které končí na skládkách a ve spalovnách, se má zvýšit o 20 % oproti současnému stavu, přestože posledních deset let vytrvale klesá. Studie rovněž počítá s poklesem recyklace komunálních odpadů ze současných cca 30 % na pouhých 24 % v roce 2020, ačkoli v ní patříme k horšímu evropskému průměru.

Většina zbylých odpadů by měla být spálena ve čtrnácti nových spalovnách za 60 miliard korun. Úředníci MŽP tedy neplánují zlepšovat domácnostem recyklační služby a zvýšit recyklaci na úroveň Rakouska, Německa nebo Belgie a dalších vyspělých zemí. Česká republika nemíní zvyšovat třídění a recyklaci, jak požaduje legislativa a plány Evropské unie, ale vydává se opačným směrem.

Úředníci ministerstva životního prostředí plánují, že výstavbu nových spaloven podpoří patnácti miliardami korun (cca 5 000 Kč na průměrnou domácnost) z nových evropských fondů. Na provoz spaloven by pak zaplatili spotřebitelé každoročně v dotované ceně elektřiny navíc 1,3 miliardy korun. Evropská komise přitom začátkem října 2013 napsala, že dotace z evropských fondů by ČR měla soustředit na snížení produkce odpadů, opakované použití a zvýšení recyklace.

Sázka na spalovny postavené z prostředků evropských fondů se přitom politikům už jednou nevyplatila. Z tří plánovaných projektů spaloven v Karviné, Mostě a Chotíkově u Plzně nedostal dotaci z Evropské komise ani jeden a všechny čelí soudním žalobám. Ministerstvo životního prostředí tak zřejmě přijde o 3,6 miliard korun, které namísto recyklace vyčlenilo na výstavbu spaloven.

Čtěte také: Ochrana krajiny Plzeňského kraje: studie

Získaná studie byla podkladem pro další politické dokumenty, které již Hnutí DUHA a další ekologické organizace dříve kritizovaly: Akční plán pro biomasu, Aktualizovaná státní energetická koncepce, první návrh Plánu odpadového hospodářství, Politika druhotných surovin a nyní i příprava Operačního programu životní prostředí na roky 2014-2020. Obsah Operačního programu životní prostředí však musí vláda obhájit před Evropskou komisí.

Ivo Kropáček, odpadový expert Hnutí DUHA, řekl:„Ministři Chalupa (ODS) i Podivínský (KDU-ČSL) stále opakují, že recyklaci podporují a že je u nich na prvním místě. Ministerstvem půl roku tajená skandální studie, kterou nám v rozporu se zákonem až dosud odmítalo vydat, přitom ukazuje, že jim podřízení úředníci dělají pravý opak. Ministři buď médiím lžou, nebo svůj úřad nezvládají řídit.

Česko je s 296 kilogramy komunálního odpadu na obyvatele za rok jedním z nejšetrnějších států EU. Rovněž s 90,8procentní mírou recyklace papíru a druhým místem v jeho třídění patří ke špičce. Recyklaci obalového papíru, plastů a skla vyšší než 60 procent dosahují ještě čtyři členské státy, a to Belgie, Lucembursko, Německo a Rakousko. Podle množství skládkovaného komunálního odpadu na obyvatele patří ČR mezi lepší průměr.

„Osm států EU skládkuje méně odpadů než Češi, protože ve velké míře spalují,“ řekl Pavel Drahovzal z kanceláře SMO. Cesta k zásadnímu omezení skládek tak podle něj vede přes modernější energetické využití odpadů jako zdroje elektřiny a tepla.

„Ačkoliv jsou údaje Eurostatu státy EU respektovány a využívány, české ministerstvo životního prostředí tak nečiní, přestože by se o ně mohlo opírat při přípravě nových právních předpisů o odpadech,“ uvedl Sýkora.

Čtěte také: EU bez emisí: Nová koncepce

SMO a Asociace krajů ČR dlouhodobě upozorňují na to, že radikální zásahy do systému hospodaření s odpady, například zavedení záloh na plastové lahve nebo třídění kuchyňských zbytků na sídlištích, mohou odpadové hospodářství ČR významně poškodit.

Nicméně, i přes dlouhodobý deficit investic patří vodárenství v ČR ke špičce v rámci EU i celého světa. Hodnota vodárenského majetku v ČR v současné době přesahuje hodnotu jednoho bilionu korun, na jednoho obyvatele tak připadá hodnota v průměru kolem 100 tisíc korun.

Návrh vládní strategie nakládání s odpady v příštích deseti letech počítá s výrazným zvýšením recyklace, ale chybí v něm konkrétní opatření, jež by dosažení tohoto cíle zajistila - varuje expertní posudek, který zpracoval tým odborníků pověřený ministerstvem životního prostředí. Shoduje se tak s Hnutím DUHA.

Hnutí DUHA prosazuje, aby strategie zahrnovala konkrétní a termínovaná opatření pro zlepšení recyklačních služeb: zajištění tzv. pytlového sběru pro každý byt, dům i kancelář do roku 2010. Lidé by ke třídění odpadu dostávali domů různé barevné pytle a nebyli tedy odkázáni na několik kontejnerů v každé městské čtvrti - zatímco popelnice mají před každým vchodem. Podle zkušeností z evropských zemí, které úspěšně zvýšily recyklaci, je právě toto řešení účinné. Německo a Rakousko dnes recyklují kolem 50 % odpadů, česká města a obce za nimi výrazně zaostávají.

Hnutí DUHA zároveň kvitovalo, že návrh ministerstva životního prostředí výslovně odmítá výstavbu nových spaloven. Pálení odpadů ničí kvalitní suroviny a recyklaci tak přímo konkuruje. Aby splnila požadavky evropské legislativy, musí vláda zajistit snížení skládkování odpadu.

Čtěte také: Ochrana přírody a krajiny v Praze

Kalkulace ministerstva životního prostředí ukázala, že pokud zvolí řešení silnou recyklací, jak prosazuje Hnutí DUHA, investiční náklady činí 10,0-14,9 miliardy korun. Naproti tomu varianta spočívající ve výstavbě spaloven přijde na 16,5 miliardy. Také provozní náklady na variantu se spalovnami jsou o 1,2-1,7 miliardy ročně vyšší.

Spalovny zvyšují toxické znečištění a především plýtvají cennými surovinami, jako je papír, kovy, plasty nebo biologické odpady pro kompost. Recyklací a kompostováním lze snížit množství odpadků asi o 80 %.

Ivo Kropáček z Hnutí DUHA řekl: "Nedostatek recyklačních služeb je příčinou, proč drtivá většina odpadků u nás končí na skládkách nebo se pálí. Vláda by měla do deseti let zajistit každému domu, bytu či kanceláři kvalitní recyklační služby - díky nim může třídění odpadků být stejně snadné jako sypání do popelnice. Zatím v recyklaci kulháme hodně daleko vzadu. Nestačí, aby se ve vládní strategii objevily vágní fráze o šetrnějším využívání odpadu nebo konkrétní cíle, ale bez opatření, jež zajistí jejich splnění. Zatím jsou lidé odkázáni na několik kontejnerů, ke kterým se přirozeně málokomu chce hodit.

Volba mezi zajištěním kvalitních recyklačních služeb pro české domy a byty nebo pálením dalších statisíců tun odpadků ročně bude prvním velkým ekologickým rozhodnutím nové vlády.

Avšak ani sám program ze stejných příčin nepřežil. Byl proti srsti všem, kteří naivně věřili, že si to nejsprávnější nakládání s odpady vymůže ruka trhu. Tak se Česká republika stala baštou skládkování a tří předimenzovaných spaloven, které trpí většinou nedostatkem spalitelných odpadů a opakujících se problémů s odbytem tepla. Přitom na investicích do odpadového hospodářství se v Česku nijak nešetřilo. V letech 1992 až 1998 se ročně proinvestovalo od tří do pěti miliard korun.

Plán AEA Technology předpokládá, že už v roce 2005 má přibýt deset spaloven a v roce 2010 dalších deset. Což je nereálné nejen z hlediska náhlých velkých investic, ale i kvůli nemodernímu pojetí odpadového hospodářství.

Nejnovější návrh plánu zpracovaný přímo na ministerstvu se v tomto klíčovém bodě o Zelenou alternativu opírá. „Jsou i jiné postupy, než ten nejjednodušší a zároveň nejdražší, které nabízejí termické využití odpadu,“ vysvětluje náměstkyně ministra Eva Tylová. „Je to především důslednější třídění odpadu a recyklace, doplněná kompostováním.

Tento plán na rozdíl od předchozího přímo neukládá krajům, jaké zařízení na zpracování odpadů by měly použít. Pouze vymezuje cíle. To se některým dodavatelům, zaměřeným na výstavbu spaloven a natěšeným předchozím plánem, nemusí líbit.

Souběžně s přípravou plánu odpadového hospodářství probíhá proces jeho strategického posuzování z hlediska vstřícnosti k životnímu prostředí. Je to vůbec první koncepce předkládaná tímto ministerstvem, a tak by proces posuzování měl být ukázkový pro všechny ostatní resorty. Posuzovatelský tým podrobuje kritické analýze každý bod plánu, a to dvěma i více metodami. Kromě nich do přípravy plánu přímo vstupuje veřejnost.

„Proces je maximálně efektivní, když se lidé mohou k plánu vyjadřovat už v procesu příprav,“ tvrdí ředitelka české kanceláře Regionálního environmentálního centra pro střední a východní Evropu Simona Šulcová, která veřejná posuzování projektu ve všech čtrnácti krajích organizuje. „Připustit veřejnost až ke kompletně hotovému projektu ´svázanému v mašličkách´ si přímo říká o vyvolání konfliktů. Šulcová už shromáždila přes tři stovky připomínek. Každou z nich lze dohledat na internetu i s patřičnou odpovědí. A nejde jen o opozici z nevládních ekologických organizací.

S postupným cizelováním a vkladem dalších a dalších lidí se ztěžuje možnost návratu ke spalovací koncepci. „Spalování je technologický proces, který má v odpadovém hospodářství neodmyslitelné místo,“ zdůrazňuje Beneš. „Jenže nesmí být přeceňováno ani podceňováno. V Česku to kolísá podle nálad, a ne podle smyslu a potřeby,“ dodává.

Jen velmi neochotně přistupuje spalovací lobby na zpřísňující se emisní limity. Standardy Evropské unie měly u nás platit od 1. ledna 2003, šikovným manévrováním se spalovačům podařilo oddálit platnost normy až na konec roku 2004. I to cosi vypovídá o věrohodnosti koncepce spalování.

Chemický expert Miroslav Punčochář nevidí v dodržování emisních limitů u nových moderních spalovacích technologií velký problém. „Daleko víc je to problém společenský,“ tvrdí.

„Masivní investicí do spaloven komunálního odpadu bychom na dlouhá léta předurčili osud odpadového hospodářství v České republice. Jednou postavená spalovna se stane bumbrlíčkem, kterého budeme muset pár desítek let živit.

„Nejbezpečnější je, když žádný odpad nemusí vzniknout,“ zdůrazňuje Tylová. Dobré je, když odpad nebo jeho část umíme opětovně využít. A když ne, tak na nižším stupínku stojí jeho způsobilost k recyklaci, tedy stát se surovinou pro výrobu stejného nebo jiného výrobku. Teprve pak následuje zhodnocení odpadu kompostováním nebo jako energetický zdroj ve spalovně. Na samém konci žebříčku je skládkování nebo jeho spálení bez využití energie.

Strategickým cílem plánu je, aby nakládání s odpady odpovídalo zásadám trvale udržitelného rozvoje. A aby se jednou provždy už porušila závislost, že ekonomický růst je vykupován zvýšeným vznikem odpadů.

Významným cílem je, aby vzniklé odpady ve výrobě co nejvíc nahrazovaly nově vytěžené primární suroviny.

Plán myslí i na ochranu zdraví lidí i přírody. Jeden ze strategických cílů bude obtížné splnit: snížit objem produkovaných odpadů. Kupa odpadů z našich domácností totiž rok od roku roste. Zato vyrovnat se takovému Dánsku v prevenci odpadů nijak nespěcháme. Jdou na to různými cestami včetně ekologické daně. Jsou hrdí, že v letech 1993 až 1999 snížili spotřebu plastových tašek o 70 procent. Lidé začali nosit vlastní textilní tašky. Přesně v téže době většina lidí v Česku nákupní tašky odložila a začala hromadně šustit plastovými pytlíky.

tags: #koncepce #recyklace #za #9 #miliard

Oblíbené příspěvky:

• Franke Sorter - recenze
• Projekce budoucí potřeby vody v ČR
• Odpadkové koše 60l – černobílá recenze
• Emise a udržitelnost v živočišném průmyslu
• Klimatická změna v ČR