Konference OSN o změnách klimatu (COP): Co to je?

Konference OSN o změnách klimatu jsou každoroční konference pořádané při Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (UNFCCC), která vstoupila v platnost v roce 1994 a která vyzvala země světa k dobrovolnému snižování emisí skleníkových plynů. Zkratka COP (conference of the parties) znamená "konference smluvních stran" úmluvy.

Historie a vývoj

Konference se uskutečnila ve dnech 12.-23. února 1979 v Ženevě, kde sídlí Světová meteorologická organizace (WMO). Lidmi způsobená klimatická změna byla již tehdy ve vědecké komunitě považována za potenciálně závažný problém. Program OSN pro životní prostředí (UNEP) a Mezinárodní rada vědeckých svazů na konferenci domluvily vytvoření Světového klimatického programu, který souvisí mimo jiné s rozvojem systémů předpovědí, informování a vytváření projekcí vývoje klimatu. Stejná skupina se setkala znovu v roce 1985 na Vědecké konferenci v rakouském Villachu a v roce 1987 uspořádala dva semináře k dalšímu výzkumu příčin i důsledků klimatických změn.

Světová meteorologická organizace (WMO) a Program OSN pro životní prostředí (UNEP) zakládají Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC). Tento vědecký panel od té doby vydává každých pět let souhrnnou hodnotící zprávu, která obsahuje přehled nových poznatků v problematice změn klimatu (a souvisejících technických i socioekonomických odvětvích) a jejich potenciálních dopadech, a navrhuje možná adaptační a mitigační opatření. S každým reportem vychází shrnutí pro tvůrce politik (Summary for Policymakers, SPM), jež shrnuje obsah reportu a má sloužit jako podpora politiků pro tvorbu legislativy řešící problém změn klimatu.

Setkání zástupců 172 států světa v Rio de Janeiru s cílem dohodnout se na principech udržitelného rozvoje. Konference v Riu výrazně přispěla zejména k popularizaci myšlenky udržitelného rozvoje. Jejím výsledkem byl mimo jiné dokument nazvaný Agenda 21. Obsahoval dlouhodobé vize o tom, jak dospět k zachování rovnováhy mezi ekonomickými a sociálními potřebami lidstva na straně jedné a přírodními zdroji a ekosystémy Země na straně druhé. Ne všechna opatření se za uplynulé tři dekády podařilo naplnit. Jako výstupy setkání vznikly tři důležité dokumenty: Úmluva o biologické rozmanitosti, Úmluva o boji proti desertifikaci a pro úsilí ochrany klimatu a dodnes klíčová Rámcová úmluva o změně klimatu - UNFCCC.

UNFCCC je mnohostranná dohoda o ochraně klimatického systému Země a omezení globálního oteplování, která byla přijata v červnu 1992 a vstoupila v platnost v březnu 1994. Dohody se účastní 197 států, které mají shodu na nutnosti řešit klimatické změny a na základě toho přijímají povinnost inventarizovat své emise a účastnit se každoročních konferencí (COP).

Čtěte také: Klimatická konference v Bonnu

Kjótský protokol

Kjótský protokol byl přijat na třetí konferenci (COP3) států účastnících se Rámcové úmluvy UNFCCC o změně klimatu. Závazné limity pro snižování emisí určil teprve Kjótský protokol snížení emisí plynů způsobujících tzv. skleníkový efekt, který byl přijat v prosinci 1997 na konference OSN o změnách podnebí COP 3. Rozvinuté průmyslové země se v něm zavázaly do roku 2012 snížit emise skleníkových plynů v průměru o 4,2 % oproti emisím v roce 1990, konkrétní cíle jednotlivých zemí se však lišily. Tento dokument určil závazné limity pro snižování emisí, ovšem neratifikovaly ho USA a k závazku snižování emisí se nepřipojily ani Čína nebo Indie.

Kjótský protokol vstoupil v platnost v únoru 2005 a ratifikovalo ho 192 zemí a v té době patnáctičlenná Evropská unie, nicméně nerozvinuté země jako Čína nebo Indie neměly v rámci Kjótského protokolu závazky ke snižování emisí. USA Kjótský protokol podepsaly, ale odmítly jej ratifikovat s tím, že by poškodil jejich hospodářství, Kanada od protokolu odstoupila v roce 2011. Závazky ke snížení emisí se tak týkaly jen 36 zemí a téměř všechny tyto země své závazky snižování emisí naplnily.

Na prodloužení Kjótského protokolu nejméně o pět let se v roce 2011 shodli delegáti na konferenci v jihoafrickém Durbanu (COP 17) s tím, že začnou pracovat na nové smlouvě o kontrole emisí. Kanada po konferenci oznámila, že od Kjótského protokolu odstupuje. O rok později byla na konferenci o změnách klimatu v Dauhá (COP 18) platnost Kjótského protokolu prodloužena do roku 2020. Dokument měl však od počátku řadu kritiků. Jedni mu vyčítali, že je vzhledem k vynaloženým nákladů neefektivní, jiní jej zase kritizovali jako málo ambiciózní.

Pařížská dohoda

Protokol nakonec nahradila pařížská úmluva OSN o změně klimatu z roku 2015 (COP 21), která vstoupila v platnost v listopadu 2016. Pařížská dohoda byla sjednána v prosinci 2015 v Paříži a je to podobně jako Kjótský protokol právně závazná mezinárodní dohoda, která je součástí Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Podle ní má být oteplování udrženo pod dvěma stupni Celsia, nejlépe do 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím.

Tato dohoda, kterou dosud podepsalo 195 zemí, v roce 2020 nahradila nynější Kjótský protokol z roku 1997. Tuto smlouvu podepsalo 196 zemí včetně ČR a k říjnu 2016 se podařilo dosáhnout cíle, aby dohodu ratifikovalo 55 zemí, které se celkově podílejí na více než 55 procentech emisí skleníkových plynů světa. Evropský parlament dohodu schválil 4. října 2016 a k 5. říjnu se podařilo dosáhnout cíle, aby dohodu ratifikovalo 55 zemí, které se celkově podílejí na více než 55 procentech emisí skleníkových plynů světa.

Čtěte také: Význam a výsledky klimatické konference COP24

Dohoda zavazuje členské státy ke stanovení a dodržení tzv. národních závazků (NDCs, Nationally Determined Contributions) ke snižování emisí skleníkových plynů a stanovuje proces, kterým budou národní závazky sledovány a vyhodnocovány. V článku 6. Na základě výzvy z COP21 v Paříži byla IPCC vypracována zpráva, která se zaměřuje na dopady oteplení o více než 1,5 °C a na scénáře snižování emisí skleníkových plynů, které budou směřovat ke splnění cíle 1,5 °C. Tuto zprávu vydal IPCC 8. října 2018.

USA od Pařížské dohody odstoupily 4. listopadu 2020 na základě jednání bývalého prezidenta D. Trumpa, nicméně nastupující prezident Joe Biden USA k dohodě znovu připojil v den svého nástupu do funkce, 20.

Další iniciativy a nástroje

Systém pro obchodování s emisními povolenkami je podobně jako uhlíková daň nástrojem, který umožňuje ekonomicky postihnout aktivity, které vypouštějí emise skleníkových plynů. Velcí emitenti mají povinnost nakoupit odpovídající množství povolenek, přičemž celkové množství emisních povolenek je stanoveno vládou a firmy s nimi mohou volně obchodovat. Množství povolenek je postupně snižováno, čímž se zajišťuje snižování celkových emisí a zároveň je tak ovlivňována poptávka a tržní cena emisních povolenek. V letech 2013-2020 se obchodování s povolenkami účastnilo více než 11 000 firem. Patří mezi ně elektrárny a spalovací zařízení s výkonem nad 20 MW, rafinérie, koksovny, železárny a ocelárny, cementárny, výrobci skla, keramiky a cihel, celulózky a papírny, výrobci hliníku a chemický průmysl. V roce 2020 proběhla reforma, která řeší například přebytek povolenek a snižující se motivaci k investování do čistých technologií.

V roce 2010 vznikl mezinárodní fond, jehož smyslem je financování klimatických opatření v průmyslově méně rozvinutých zemích světa. Fond je součástí klimatické politiky zavazující průmyslově rozvinuté země přispívat finance na klimatická opatření v ostatních částech světa. V roce 2020 fond disponoval přibližně 100 miliardami dolarů.

Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal, EGD) je balíček opatření Evropské komise představený v prosinci 2019 jako cesta k transformaci evropské ekonomiky tak, aby byla dlouhodobě ekologicky udržitelná. V tomto plánu jsou uvedeny potřebné investice a dostupné finanční nástroje. Rovněž je v něm vysvětleno, jak zajistit spravedlivou a inkluzivní transformaci. EU bude rovněž poskytovat finanční podporu a technickou pomoc těm, které přechod na zelenou ekonomiku nejvíce zasáhne. Jde o tzv. mechanismus pro spravedlivou transformaci.

Čtěte také: Konference pro žáky s ekologickým zaměřením

Přijetím Evropského klimatického zákona (Evropského právního rámce pro klima) v roce 2021 se klimatické cíle vytyčené Zelenou dohodou pro Evropu stávají právně závaznými. EU tak má do roku 2050 dosáhnout klimatické neutrality, což znamená, že jako celek nebude do atmosféry vypouštět více emisí skleníkových plynů, než kolik z ní dokáže odstranit. V návaznosti na tento střednědobý cíl představila Evropská komise v témže roce balíček legislativních návrhů pod názvem Fit for 55, které mají k dosažení tohoto cíle přispět. Balíček obsahuje jak návrhy upravující současné směrnice či nařízení, tak úplně nové legislativní návrhy. Zaměřuje se například na oblasti jako vyšší podíl obnovitelných zdrojů na spotřebě energie, energetická účinnost, obchodování s emisními povolenkami či upravuje pravidla pro využívání půdy a lesnictví.

Současné výzvy a trendy

Na Zemi v současnosti dochází k významným relativně rychlým jevům a procesům spojeným s projevy počasí, které zahrnujeme pod pojem „klimatická změna“. Existence klimatické změny je prokázána na základě přímých měření změny stavu složek klimatického systému, např. hodnot meteorologických prvků, chemického složení atmosféry, výšky hladiny oceánů, mocnosti ledových příkrovů. Při oteplení vyšším než určitá mez dojde pravděpodobně ke kolapsům ekosystémů.

Americký prezident Donald Trump Trump v září na Valném shromáždění OSN označil změnu klimatu za největší podvod na světě. Předtím také rozhodl, že Spojené státy znovu odstoupí od pařížské dohody o klimatu. Poprvé se tak rozhodl ve svém prvním funkčním období, následující administrativa prezidenta Joea Bidena se ale k dohodě opět připojila.

Na dosud poslední konferenci OSN COP29, která se konala loni v listopadu v Ázerbájdžánu, se státy po dlouhém vyjednávání dohodly na výrazném navýšení klimatické pomoci pro rozvojové země. Jedná se o financování ve výši 300 miliard dolarů (asi 7,3 bilionu Kč) ročně do roku 2035, které poskytnou bohaté státy. Zatímco představitelé chudých zemí dohodu kritizovaly jako málo ambiciózní či přímo žalostně nedostatečnou, zástupci Británie, OSN nebo Evropské unie ji označily za krok vpřed. Nový cíl má nahradit předchozí závazek vyspělých zemí, zodpovědných za většinu emisí způsobujících klimatické změny, poskytovat chudším zemím na odstranění škod 100 miliard dolarů ročně od roku 2020.

Členské státy EU tento týden schválily klimatický závazek ke snížení emisí pro rok 2035 (NDC), se kterým Evropská unie pojede na nadcházející klimatickou konferenci COP30. Evropská komise původně navrhovala, že do roku 2035 EU omezí celkové emise oxidu uhličitého o 72,5 procenta proti hodnotám z roku 1990. S tím ale řada států včetně Česka nesouhlasila, příspěvek má proto volnější rozpětí ve výši 66,25 až 72,5 procenta. Ministři životního prostředí také po více než osmnáctihodinovém jednání dosáhli shody na novém klimatické cíli EU pro rok 2040. Cílem je stále snížení emisí o 90 procent do roku 2040 oproti roku 1990, jak navrhovala Evropská komise, nicméně některé státy včetně Česka si vyjednaly určité ústupky. Česko v souladu se svou dlouhodobou pozicí hlasovalo proti. Pro přijetí návrhu však stačila kvalifikovaná většina.

Letošní konference se bude konat ve městě Belém, ležícím uprostřed deštného pralesa. Konference COP30 by měla zhodnotit plnění pařížské úmluvy OSN o změně klimatu z roku 2015, která nahradila Kjótský protokol a podle níž má být globální oteplování udrženo pod dvěma stupni Celsia, nejlépe do 1,5 stupně, ve srovnání s předindustriálním obdobím. COP30 by měla rovněž jednat o finanční pomoci rozvojovým zemí s cílem zmírnit důsledky klimatických změn. Brazilské předsednictví COP spolu s Ázerbájdžánem, který pořádal klimatickou konferenci OSN před rokem, tento týden představilo takzvanou cestovní mapu Baku-Belém.

Politickým barometrem signalizujícím ochotu světových lídrů k boji proti globálnímu oteplování by mohl být dvoudenní summit před klimatickou konferencí, který začal ve čtvrtek. Šéf OSN António Guterres na úvod summitu vyzval zejména bohaté země k rychlejším a účinnějším krokům proti globálnímu oteplování. Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva při zahájení summitu vyzval k tomu, aby se méně peněz dávalo na války a více na ochranu životního prostředí. Šéf OSN Guterres ocenil, že stále více financí proudí do obnovitelných zdrojů energie, ale zároveň kritizoval pokračující investice do fosilních paliv. Čínský vicepremiér Ting Süe-siang vyzval světové vůdce k odstranění obchodních bariér a k posílení mezinárodní spolupráce, aby bylo možné dosáhnout globálních udržitelných cílů. Čína je největším producentem takzvaných skleníkových plynů, které k oteplování planety přispívají, do roku 2035 chce ale své emise snížit až o deset procent. Velkým tématem summitu bude i brazilský program Tropical Forest Forever Facility (TFFF), jehož cílem je získat 125 miliard dolarů (2,6 bilionu Kč) na ochranu tropických pralesů.

V Madridu dnes 2. prosince začne Konference OSN o změnách klimatu (COP25), jejímž tématem budou způsoby uplatňování pařížské klimatické dohody z roku 2015 a obecně boj proti globálnímu oteplování. Pařížská klimatická dohoda stanovila za cíl udržet globální oteplování výrazně pod dvěma stupni Celsia oproti předindustriálnímu období, a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně. Součástí dokumentu jsou závazky jednotlivých zemí omezit emise skleníkových plynů, které mají státy od roku 2015 každých pět let aktualizovat. Podle analytiků však nelze nové zásadní přísliby ohledně snižování emisí očekávat přímo na konferenci v Madridu. Jedním z hlavních předmětů jednání bude na madridské konferenci složitá a značně kontroverzní otázka obchodování s emisemi.

V dánské Kodani začala konference OSN o klimatických změnách. Její účastníci budou v nadcházejících dvou týdnech připravovat novou dohodu o omezování skleníkových plynů.

V první polovině listopadu probíhá ve skotském Glasgow světová konference OSN o změně klimatu COP26. Po dlouhých letech neuspokojivých jednání by se právě ona mohla stát průlomem na cestě k lepší péči o stvoření.

Světoví lídři, kteří se 31. října sjeli do Glasgow, si přitom stanovili nemalé cíle. Závazky dojednané na dřívějším summitu v Paříži totiž zatím ukazují na dramaticky větší změnu: aktuálně planeta směřuje k oteplení přibližně o 3 °C v roce 2100 (v porovnání s předindustriální érou). Ani to ale nestačí a lidstvo musí směřovat k závazkům, které by dokázaly udržet oteplení kolem 1,5 °C. Příprava na následky změn klimatu je dalším z bodů, se kterými se chce konference COP26 vypořádat. Společenství má přinést taková opatření, která by pomohla nejpostiženějším regionům čelit této situaci.

tags: #konference #OSN #o #změnách #klimatu #co

Oblíbené příspěvky:

• Ideální odpadkový koš do domácnosti
• Využití kompostu a ztraceného bednění
• Kompostování listí na podzim
• Návod pro rodiny: Kreslený kopeček a příroda
• Ekologické zahrady v Libereckém kraji