Co je kontejner na textilní odpad?

Třídění odpadu se stalo běžnou součástí našich životů a velmi efektivně třídíme plasty, papír, kovy i bioodpad. Kontejnery na oděvy ale zůstávají pro mnohé z nás stále trochu záhadou.

Na rozdíl od ostatních kontejnerů neslouží pro sběr textilního odpadu, tedy již nepoužitelného oblečení na vyhození, ale je tomu právě naopak. Kontejnery na textil v sobě spojují ekologickou a charitativní činnost.

Základním kritériem pro rozhodování, jestli oděvy vyhodit do popelnice nebo je zanést do kontejneru, je jejich stav a čistota. Pokud jde o zachovalé a vyprané oblečení, patří do kontejneru na textil.

Tyto kontejnery mají různou barvu. Nejvíce z nás si ale zřejmě vybaví červené kontejnery na textil, běžné jsou i bílé kontejnery na textilní odpad. Nejvíce z nás si ale zřejmě vybaví červené kontejnery na textil, běžné jsou i bílé kontejnery na textilní odpad.

Možná to bude znít neekologicky, ale všechny oděvy, ložní prádlo i obuv byste měli do kontejnerů na oděvy vkládat zabalené v igelitové tašce nebo sáčku.

Čtěte také: Barvy a recyklace papíru

Cílem těchto sběrných kontejnerů na textil je umožnit třídění textilu. Nejedná se jen o oblečení, patří sem i boty, tašky, kabelky, batohy, šály a šátky, čepice a rukavice atd.

Do sběrných nádob na textil můžeme třídit oblečení, ložní prádlo, do některých je možné třídit i obuv a plyšové hračky. Pokud textil vytřídíme, může podle stavu posloužit dalším lidem nebo ho lze využít i materiálově.

Podle Českého statistického úřadu skončilo v roce 2019 v komunálním odpadu, tedy v popelnicích, celkem 23 498 tun oděvů. Protože textil lze recyklovat jen ve velmi omezeném množství, většina je uložena na skládce, kde se bude rozkládat další desítky let. Přitom část vyhozených oděvů, bot i ložního prádla by mohla pomoci potřebným.

Vzhledem k nadprodukci textilu také dobře zvažte každý další nákup nového oblečení. Pomůžete tak nejen charitativním organizacím a jejich prostřednictvím lidem v nouzi, ale ochráníte i naši přírodu.

Textilní odpad lze třídit a svážet ve dvou režimech. V režimu předcházení vzniku odpadů jde o sběr dále použitelného textilu. Zabývá se jím řada organizací a firem. Kontejnery na textil naleznete na ulicích, ve sběrných dvorech, ale i v areálech obchodních center.

Čtěte také: Kontejnery v ČR

Pro všechny však platí, že bychom do nich měli vhazovat textil čistý a v zavázaných pytlích, které usnadní další přepravu. Kromě textilu se do některých kontejnerů sbírá i obuv a plyšové hračky.

U nás máme několik možností, jak naložit s nepotřebným textilem. Textil můžete odevzdat i do kontejnerů, které jsou na sběrných dvorech. Ukládáním textilního odpadu ke kontejnerům (a nikoliv dovnitř) dochází nejen k narušení vzhledu veřejného prostranství v místě Vašeho bydliště, ale také k samotnému poškozování odložených věcí (vlivem působení povětrnostních podmínek).

Kontejnery na textil totiž neplní stejný účel jako například kontejnery na sklo, papír či plasty, ale jsou primárně určeny k vytřídění textilií, které mohou být ještě dále použitelné. V neposlední řadě odkládání věcí ke kontejnerům zvyšuje náklady na udržování čistoty města/obce.

Děkujeme všem kteří se chovají zodpovědně nejen vůči životnímu prostředí, ale také ve vztahu k rozpočtu obcí.

Přestože cílem opětovného využití obnošeného textilu z domácností jsou především ekologické a humanitární důvody, tak dle dotazníkového šetření provedeného v roce 2016 téměř 40% lidí uvedlo, že nepotřebný textil z domácností třídí především z důvodu nedostatku prostoru v domácnosti. Oproti tomu humanitárními důvody byly důležité pro 25 % respondentů a ochrana životního prostředí jen pro 20 % účastníků dotazování.

Čtěte také: Třídění odpadu v ČR

Široká veřejnost a spotřebitelé tedy obecně nepovažují nepotřebný či obnošený textil z domácností za nějaké riziko pro životní prostředí, ani se nepozastavují nad etickými důvody. To potvrzuje i skutečnost, že 49% respondentů zmíněného šetření nepřidalo těmto důvodům vůbec žádnou váhu (uvedli důležitost 0%).

Dle stejného zdroje pak pouze 26% "domácností" zašívá či přešívá nepotřebný/ obnošený textil.

Oblečení se třídí do kategorií pro darování potřebným, k prodeji, k recyklaci a na vyhození. Vyškolit člověka, který dokáže oblečení v textilním kontejneru dobře vytřídit trvá i 3 roky. Všechno třídění probíhá ručně.

Aktuální novela zákona o obalech, která se primárně věnuje povinnému zálohování, je nyní v mezirezortním připomínkovém řízení. Novela obsahuje zahrnutí reklamních letáků do systému lidvidace k obalové složce papírového odpadu. Ty zahlcují modré kontejnery, ale nijak se nepodílí na nákladech, které obcím generují. Zatímco obalový papír nebo lepenka musí platit poplatky, letáky nikoliv.

Ministerstvo životního prostředí proto v příštím roce představí teze zákona, který rozšíří povinnost výrobců nově o plastové výrobky, jako jsou hračky, domácí a zahradní potřeby, nábytek, matrace nebo ploché sklo. Tato systémová změna přenese zodpovědnost za likvidaci odpadů od obcí k těm, kteří odpad skutečně produkují, tj. spotřebitelé a zákazníci.

Novela bude představena v rámci zákona o výrobcích s ukončenou životností.

Staré oblečení, boty nebo bytové textilie ve velké míře stále končí v černých popelnicích a později na skládkách. Aby se snížilo množství odložených textilií, budou od začátku roku 2025 obce povinně zřizovat místo, na kterých mohou občané nepotřebný textil a obuv odložit. V budoucnu na náklady spojené se sběrem a svozem budou obcím přispívat samotní výrobci.

Doposud jsou kontejnery na textil umístěny zhruba na 10 000 místech po celé České republice. Zákon o odpadech, který byl schválen v roce 2020, udává povinnost obcím zřídit sběrné místo. Co ovšem nebylo minulou vládou vyřešeno, je financování sběrné sítě, separace a následná recyklace.

Textil je vhodnou komoditou pro systém rozšířené odpovědnosti výrobce (EPR), který spočívá v tom, že výrobce nese odpovědnost za vyrobený produkt až do konce jeho životnosti a podílí se na financování za jeho další nakládání. Pokud ale dojde ke smíchání textilií s jinými odpady, například v popelnici na směsný odpad, možnost oddělení a efektivní recyklace se snižuje.

Ministerstvo proto při přípravě EPR systému na textil bude prověřovat možnou variantu, která by umožnila sběr textilu i na vybraných prodejních místech. Jednalo by se tak o sběr ve veřejné síti v rámci obcí a zároveň u povinných míst.

„Jsem v první řadě zastáncem cirkularity a podporuji opětovné užívání jakékoliv věci nebo materiálu. Pokud ale věc už dosloužila, měli bychom ji umět efektivně zrecyklovat. V současnosti není separace textilu povinná, v černé popelnici se smísí s ostatním odpadem, a tak se možnost recyklace výrazně snižuje.

Česko trpí neustále rostoucím objemem textilního odpadu. „Stojí za ním zejména levná produkce spojená s vysokou spotřebou nejen oblečení, ale i zdrojů. Textil je jeden z odpadových toků, na který nebyl kladen žádný třídící nebo recyklační cíl. Stal se tak přirozeně černým pasažérem odpadového hospodářství.

Obce by k separovanému sběru textilu měly přistupovat stejně, jako je to nyní s dalšími tříděnými složkami, kterými jsou plasty, sklo, kovy nebo papír. Například ve Francii již systém rozšířené odpovědnosti výrobce funguje. Poplatek za jeden kus prodaného oblečení je zhruba jedna koruna, což při prodaném množství cca 288 milionů kusů textilu se jedná o výnosy cca 288 mil. Kč.

„Když mluvíme o cirkularitě textilu, třídění je druhý ze tří kroků. První krok je u samotných výrobců textilu, kdy je důležité se zaměřit na kvalitu materiálu, design výrobku či jeho opravitelnost. Tam to všechno začíná. Druhý krok je právě zmiňované třídění, které je nesmírně důležité.

V Institutu cirkulární ekonomiky (INCIEN) se odpadům dlouhodobě věnujeme, děláme ročně desítky odpadových analýz ve firmách, na velkých sportovištích, festivalech, a právě i v obcích, takže vidíme, jak často je textil v komunálním odpadu zastoupen. Třetí krok jsou pak inovace, kterým se snažíme v INCIENu také dlouhodobě věnovat, abychom firmám ukázali, že je to spíše příležitost, nežli povinnost.

„Ročně se podle expertních rozborů MŽP v tuzemsku vyhodí okolo 180 tisíc tun textilu. Tvoří asi 3-4 % odpadu v černých popelnicích. Zřízením sběrných míst v obcích se uleví třídicímu systému a bude možné textil recyklovat efektivněji,” doplnil podstatná data ministr Hladík.

Nepotřebný textil je také možné darovat charitativním organizacím napřímo. „Zaměstnanci Ministerstva životního prostředí mají možnost vyměnit své oblečení a boty ve swapu, který jednou za půl roku probíhá přímo u nás v budově. Oblečení, které zůstane bez majitele, putuje na dobročinné účely.

Ministerstvo životního prostředí dále podporuje předcházení vzniku textilního odpadu, a to zejména v rámci budování tzv. re-use center nebo pointů, které bývají umístěny na sběrných dvorech. Do těchto míst mohou lidé přinést věci včetně textilu, pro které již doma nemají využití, a dát jim tak šanci na druhý život.

Kromě textilu je možné v těchto centrech sehnat například výrobky s ukončenou životností, jakými jsou například nábytek, hračky nebo drobné elektrospotřebiče.

„Udržitelnost a cirkulární ekonomika je jeden ze tří hlavních pilířů Kampusu Hybernská. Textilu a jeho opětovnému využití se věnujeme i během našich workshopů, například v Ateliéru nebo Cirkulární dílně. V Cirkulárním hubu organizujeme swapy a přednášky, které vzdělávají a podporují veřejnost k samotné praxi.

Nabízíme i možnost využít naši Knihovnu věcí, kde je možné si za drobný poplatek zapůjčit vybavení, které běžně doma nepotřebujeme každý den, a sdílet ho tak s ostatními. Díky finančnímu přispění Magistrátu hlavního města Prahy se udržitelnost propisuje i do samotného provozu Kampusu, například na splachování využíváme dešťovou vodu a připravujeme také realizaci modrozelené infrastruktury,“ dodává ředitelka Kampusu Hybernská Ema Pospíšilová.

I my ve FOREWEAR na ně občas odkazujeme ty, kdo nám chtějí věnovat nevyužité oblečení, které nejsme schopni sbírat od jednotlivců.

Oblečením podporujeme např. Naději, která svým klientům poskytuje sociální šatník. Je možné, aby si tam člověk bez domova přišel vyprat nebo případně vybrat oblečení, které nutně potřebuje k přežití. Do Naděje např. chodí pán, který má zaměstnání, vždy je upravený a stará se o sebe, ale má tak malý plat, že si nemůže dovolit bydlení a je stále na ulici. Pro něj a mnoho ostatních je existence takovéto pomoci životní nutností.

Finančně podporujeme např. Klokánek Chabařovická. To je typický příklad neziskové organizace, která potřebuje více peníze než oblečení. Děti z dětských a podobných domovů jsou už takto postiženy svou tíživou situací. Pokud by ještě měly chodit v oblečení, které je často po dvou a více dětech, jejich situaci by to rozhodně nezlepšilo. Proto je podporujeme finančně, kdy je možné děti poslat na výlet, koupit pomůcky do školy, zaplatit obědy apod.

Co se děje s textilem po vhození do kontejneru?

Oblečení se třídí do kategorií pro darování potřebným, k prodeji, k recyklaci a na vyhození. Vyškolit člověka, který dokáže oblečení v textilním kontejneru dobře vytřídit trvá i 3 roky. Všechno třídění probíhá ručně.

Z hlediska materiálového využití může být textilní odpad rozřezán a použit například jako příměs v kartonech.

Mechanická recyklace, kdy se textil rozřeže a rozvlákňuje na nová vlákna. se využívají pro výrobu hadrů, izolací nebo výplní do autosedaček.

Mimo vyhrazená místa, se dopouští přestupku proti veřejnému pořádku.

Za rok 2017 jsme sebrali 2 242 264 kg oblečení. Oblečení vytříděné a na míru připravené dle konkrétních požadavků pro neziskové organizace činilo 5 296 kg (na získání tohoto množství je potřeba cca 10násobek oblečení). Cca 90 - 98 % sesbíraného oblečení jde dále do neziskových organizací nebo na recyklaci/downcyklaci. Cca 2 -10 % tvoří odpad, který je nutné zlikvidovat, jelikož oblečení je kontaminované či úplně nevhodné k dalšímu využití. Tento odpad za rok 2017 tvořil 52 410 kg.

POTEX spolupracuje s velkou třídírnou v Itálii, která má v tomto oboru zkušenosti již po několik generací. Dále se společností v Maďarsku a na Ukrajině. Tyto třídírny disponují kapacitami, díky kterým jsou schopny oblečení třídit do desítek sort a připravovat je pro následnou recyklaci (pracují na ploše 5000 metrů čtverečních a větší a mají cca 100 zaměstnanců).

Jedná se především o Jižní Afriku nebo Pákistán. Oblečení, které putuje do Afriky, lidé nosí. Mnoho lidí si na dováženém oblečení vybudovalo své podnikání. Oblečení buď prodávají dalším obyvatelům, tak jak přijde, nebo ho přešívají podle vlastních návrhů. Je to pro ně často jediná možnost, jak se dostat k pěknému a zajímavému oblečení.

Afrika dlouhodobě uvažuje o zákazu dovážení second-handového oblečení. Vláda by ráda, aby Afrika měla svůj vlastní oděvní průmysl. Běžní obyvatelé jsou ale většinou proti tomuto zákazu. Je to z důvodu, že si nové oblečení ze svých platů nemohou dovolit. To je věc jedna. Věc druhá je ta, že textilní průmysl v Africe nyní neexistuje.

Kontejnery vybíráme 1-2 x týdně, dle jejich naplněnosti. Provádíme pravidelné kontroly exponovaných míst, vše fotograficky dokumentujeme. Mimo to jedna z posádek ještě myje kontejnery a kontroluje technický stav - to se děje vždy o víkendech.

Negativní dopady textilního průmyslu

Dnes je oblečení nepostradatelnou součástí našich životů a s rozmachem textilního průmyslu je právě oblečení typickým představitelem konzumního chování. Odhady uvádějí, že výroba spojená s produkcí textilu stojí z 20 % za celosvětovým znečištěním vody. Děje se tak kvůli náročným zpracovatelským procesům a látkám používaným k barvení a konečné úpravě výrobků.

Ekologická stopa textilu v souvislosti s vodou je značná i proto, že dle údajů EEA z roku 2019 skončí v oceánu každý rok cca 0,5 milionu tun textilních mikrovláken, která se uvolní při praní. Mikroplasty jsou obrovským problémem - neumíme je jednoduše odstranit a s vodou se stávají součástí potravního řetězce.

Už jste slyšeli o pojmu slow fashion? Jedná se o opak módy označované jako „fast fashion“ - projevuje se snahou respektovat tvůrce, pracovat s nadčasovostí, s kvalitními materiály a celkově klade mnohem větší důraz na udržitelnost textilního a oděvního průmyslu.

tags: #kontejner #na #textilní #odpad #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Důsledky ropného znečištění
• Julie Robertson a výuka v přírodě
• Instalace odpadu pračky
• Rozdíly v ekologické a environmentální výchově
• Aktuální vývoj v oblasti klimatu