Kontinuální měření emisí je průběžné měření hmotnostních koncentrací znečišťujících látek pomocí emisního měřicího systému. Tento systém musí splňovat požadavky uvedené v příloze č. 6 k vyhlášce Ministerstva životního prostředí.
Vyhláška Ministerstva životního prostředí stanoví podmínky pro kontinuální měření emisí podle § 5 odst. 12, § 6 odst. 9, § 9 odst. 10, § 10 odst. 2, § 13 odst. 8, § 15 odst. 14 a § 17 odst. 5 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší.
Komunální odpad se přiváží do ZEVO Malešice každý den pomocí svozových aut. Při průjezdu do areálu ZEVO projdou auta kontrolou radiace a dvojí kontrolou obsahu přivezeného odpadu. Každá jednotlivá dodávka je následně zvážena a zaevidována.
Bunkr neboli zásobník na odpad pak slouží jako dočasné úložiště odpadu před jeho energetickým využitím. Kapacita bunkru umožňuje skladování odpadu z odhadované týdenní produkce hlavního města Prahy. Odpad je zde z důvodu nesourodého složení promícháván a následně přikládán do kotlů pomocí dvou polypových drapáků.
Přikládání odpadu do kotle probíhá pomocí násypky odpadu, která přemístí odpad na roštové dráhy. Rošt je vůči horizontále nakloněn a vykonává vratisuvný pohyb. Tyto dva parametry zajistí intenzivní promíchávání vrstvy odpadu, díky čemuž dochází k neustálému přemisťování a promíchávání žhavých částic s novým odpadem.
Čtěte také: CEMS: Podrobný průvodce
Kotel je konstruovaný jako vertikální pětitahový, membránový, jehož účelem je předat vznikající tepelnou energii vodě a vyrobit z ní páru. Voda je v kotli distribuována varnými trubkami, ve kterých se přes teplosměnné plochy ohřívá. Zapálení odpadu se provádí plynovými hořáky. Dochází k primárnímu a sekundárnímu spalování.
Spalování je zajištěno ventilátorem, který odsává primární vzduch a žene ho pomocí sběrného kanálu pod rošt. Přívod vzduchu je pak regulován clonovými otvory, které lze pomocí klapek zakrývat dle spalovacího výkonu. Na konci roštové plochy je škvára vynesena pomocí tzv. Martina, mokrého vynašeče škváry.
Z důvodu podtlakového prostředí v parním kotli je zapotřebí mít výsyp škváry uzavřen vodní clonou. Škvára, padající do vynašeče, se tak ochlazuje, štěpí na drobnější zrna a nepráší do okolí. Veškerá škvára (pevný podíl po spálení odpadu) je pak shromažďována v bunkru škváry.
Energie obsažená v páře je přes mechanickou práci na lopatkách turbíny a generátor přeměněna na elektrickou energii. Turbogenerátor je souproudý s jedním neregulovaným odběrem a různou rychlostí otáček turbíny a generátoru. Neregulovaný odběr turbogenerátoru je koncipován na maximálně 56 t páry za hodinu, která předá do základního výměníku teplo o velikosti 850 TJ. To je pak prostřednictvím horkovodu distribuováno do energetické sítě pro veřejnou spotřebu.
Vycházející pára z turbogenerátoru je pak chlazena a zkondenzována pomocí vzduchu proudícího šesti velkokapacitními ventilátory do kondenzátoru.
Čtěte také: Emise a legislativa ČR
Prvním místem, kde dochází k čištění spalin z kotle, je rozprašovací sušárna. Funkcí tohoto odstředivého cyklónu je záchyt tuhých nečistot unášených vznosem spalin. Druhou funkcí sušárny je sušení vyčerpaných vápenných suspenzí z mokrého stupně čištění spalin.
Druhým stupněm čištění je čtyřsekční horizontální tkaninový filtr tuhých látek unášených ve vznosu spalin. Systémem textilního čištění se zachytí až 99,9% veškerých prachových částic.
Bezodpadové odstranění dioxinů furanů a oxidů dusíku z procházejících spalin je dosaženo pomocí čtyř pater keramických voštin s katalytickou složkou oxidu vanadu a wolframu, tzv. DeDiox/DeNOx katalyzátor. Pro dosažení potřebné provozní teploty spalin je před katalyzátorem nainstalován tepelný výměník pára/spaliny. Tlaková ztráta proudění spalin je pak kompenzována pomocným katalyzátorovým ventilátorem.
Přebytečná energie z katalyzátoru je využívána pomocí rekuperačního výměníku k dohřevu vody do horkovodu a zpětnému ohřevu spalin před vstupem do komína.
Nedílnou součástí čištění spalin je mokrá vápenná vypírka. Samotný oxid vápenatý je skladován ve dvou silech s navazující hasnicí a předlohovou nádrží k hašení vápna. Příměsí vápna je 10% aktivního uhlí pro záchyt rtuti a organických polutantů.
Čtěte také: Kdo může měřit ovzduší v Česku?
Za účelem odstranění emisí chloru, fluoru a těžkých kovů, jakožto nežádoucích produktů spalování odpadu, se zde nachází mokrá vápenná vypírka v kyselém prostředí (pH 1), tzv. předpračka. Je to sklolaminátová (GFK) kolona se čtyřmi oboustrannými tryskami umístěnými ve středním průměru kolony.
Druhou částí mokré vápenné vypírky je absorbér. Tentokrát je to ale vypírka v neutrálním prostředí (pH 6) za účelem odstranění oxidů síry. Absorbér je z vnější i vnitřní strany pogumovaná kolona se šesti oboustrannými tryskami umístěnými ve středním průměru kolony. Trysky opět zajišťují rovnoměrnou distribuci vypírací suspenze a vysokou účinnost odlučování.
Odpadní suspenze z praček a absorbérů jsou neutralizovány v neutralizačních nádržích až na pH 11, při kterém je zajištěno vysrážení těžkých kovů v podobě nerozpustných hydroxidů.
Komín se skládá z keramického pouzdra v betonovém monolitickém plášti. Na kótě 24 m je umístěno kontinuální měření emisí CO, SO2, NOx, TOC, TZL, HCl, NH3 a Hg. Dále jsou zde prováděna veškerá měření pro kontrolu potenciálně produkovaných emisí.
Provozovatelé zdrojů znečišťování ovzduší (dále jen „provozovatel“) poskytují informace všem příslušným orgánům ochrany ovzduší nejpozději ve lhůtě do patnácti kalendářních dnů, nebo bezodkladně, pokud na poskytované informaci závisí ochrana lidského zdraví, životního prostředí nebo důležitého veřejného zájmu žadatelem o informaci zdůrazněného, včetně dotazu orgánu Evropské komise podle § 37 odst. 3 zákona.
Provozovatelé spaloven a spoluspalovacích zařízení se jmenovitou provozní kapacitou 2 tuny odpadu za hodinu a více zpřístupní veřejnosti roční zprávu o jejich provozu.
Emise zjišťované výpočtem prokazují provozovatelé podle § 9 odst. 1 zákona bilancí technologického procesu nebo s použitím emisních faktorů. Emisní faktory pro vybrané spalovací zdroje a ostatní zdroje jsou uvedeny ve zvláštním právním předpisu a v příloze č. 4 k této vyhlášce.
Měřením se zjišťují emise jen těch znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin, pro něž má daný zdroj určeny emisní limity specifické nebo obecné uplatněné postupem podle § 9 odst. 4 zákona.
Odběr vzorků nebo měření se provádí podle § 9 odst. 2 zákona v místě před vyústěním odpadního plynu do ovzduší nebo na jiném místě, jestliže je v něm složení odpadního plynu stejné jako ve vyústění nebo je přesně definováno obsahem srovnávací složky, nejčastěji kyslíku, tak, aby výsledky měření byly porovnatelné s hodnotami emisních limitů.
Vybudování místa pro odběr vzorku nebo měření emisí (měřicí místo) a jeho udržování v provozuschopném stavu zajišťuje provozovatel [§ 11 odst. 1 písm. j) zákona] v souladu s technickými normami uvedenými v přílohách č. 5 a č. 6 k této vyhlášce.
Schválení měřicího místa Českou inspekcí životního prostředí (dále jen „inspekce“) je součástí podmínek kolaudačního nebo jiného obdobného rozhodnutí.
Od měření emisí znečišťujících látek lze upustit v případech, kdy nelze dostupnými technickými prostředky zaručit, že měření odráží skutečný stav znečišťování ovzduší. Tímto ustanovením není dotčena povinnost provozovatelů zdrojů podle § 9 odst. 1 zákona a § 12 odst. 1 písm. f) zákona.
Jednorázovým měřením se stanovují emise znečišťujících látek, pro něž má daný proces určeny emisní limity, pokud pro ně není stanovena povinnost měřit kontinuálně.
Pro jednorázové měření emisí lze použít pouze těch měřicích metod, které umožní stanovit koncentrace znečišťujících látek alespoň v intervalu od 10 % do 200 % emisního limitu. Technické normy jednorázového měření obsahuje příloha č. 5.
Jednorázové měření u zdroje lze nahradit měřením kontinuálním, a to na základě žádosti provozovatele. Doba odběru dílčích, na sebe navazujících vzorků se přizpůsobí očekávaným koncentracím v souladu s technickými postupy pro měření emisí a požadavky této vyhlášky, technickými normami pro měření emisí uvedenými v příloze č. 5 k této vyhlášce a podmínkami stanovenými v rozhodnutích orgánů ochrany ovzduší.
Kontinuální měření se provádí u zvláště velkých a velkých zdrojů v těch případech, kdy se dodržení emisního limitu dosahuje úpravou technologického řízení výrobního procesu nebo použitím zařízení k čištění odpadního plynu. Ustanovení § 8 odst. 2 až 6 se použijí obdobně.
Současně s hodnotami koncentrací znečišťujících látek se kontinuálně měří hodnoty objemového toku odpadního plynu, tlaku a teploty, koncentrace kyslíku a dalších plynných látek v případě, že je to pro porovnání s emisním limitem a pro stanovení emisního hmotnostního toku potřebné.
Analytické metody kontinuálního měření a technické požadavky na emisní měřicí systémy jsou uvedeny v příloze č. 6 k této vyhlášce.
Údržba emisního měřicího systému a zajištění správnosti funkce přístrojů se provádí v souladu s § 11 odst. 1 písm. j) zákona postupem a ve lhůtách, které jsou stanoveny výrobcem zařízení.
Hodnoty naměřené a vypočtené podle odstavce 1 musí být kdykoliv přístupné, výstupy z nich se zpracovávají denně. Dále se v poslední den kalendářního roku zpracuje souhrnný výstup za kalendářní rok, který musí být uchován v listinné podobě jako výstupní tištěný produkt. Denní výstupy se ukládají na elektronický nosič a musí být vytištěny v případech, kdy dokumentují překročení hodnot podle odstavce 3 písm. d).
Roční emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek se na základě výsledků kontinuálního měření stanoví jako součet součinů výsledných hodnot podle odstavce 1 písm. c) a odstavce 7 písm. c).
U zdrojů výroby vápna, cementu a zpracování magnezitu se provádí kontinuální nebo jednorázové měření, aniž by tím bylo dotčeno ustanovení odstavce 1 písm. c) u mlecích zařízení a chladičů při výrobě vápna, cementu a zpracování magnezitu se zjišťuje kontinuálním měřením emise tuhých znečišťujících látek, pokud hmotnostní tok emise překračuje 15 kg/h.
Jednorázové měření u znečišťujících látek podle odstavce 2 se provádí při obvyklém provozním výkonu zdroje při prvním uvedení zdroje do provozu a dále jednou za 3 kalendářní roky nebo po každé záměně paliva nebo suroviny nad rámec schváleného provozního řádu nebo po každém významném a trvalém zásahu do konstrukce nebo vybavení zdroje, a to do 6 měsíců od vzniku jedné z výše uvedených skutečností.
U výroby oxidu titaničitého včetně navazujících výrob musí být v okolí zdroje prováděno reprezentativní nepřetržité ověřování imisních koncentrací tuhých znečišťujících látek a dále oxidu siřičitého, je-li aplikován sulfátový proces, nebo chloru při použití chlorového procesu.
O provedení měření emisí, stavových a vztažných veličin, o ověření správnosti kontinuálního měření znečišťujících látek, měření účinnosti spalovacího procesu u malých spalovacích zdrojů a kontrole stavu spalinových cest podle zvláštního právního předpisu zpracovává autorizovaná osoba protokol. Požadavky na obsah protokolu stanoví přílohy č. 12 a č. 13.
Protokol vystavuje osoba s autorizací podle § 15 zákona. Jeho vyhotovení předá...
tags: #kontinualni #mereni #emisi #princip