Transpozice ustanovení práva Evropské unie do české legislativy vyvolala potřebu zcela nové právní úpravy ochrany ovzduší i při spalování odpadu, kterou nyní poskytuje zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší, a v podrobnostech zejména prováděcí právní předpis k tomuto zákonu "Nařízení vlády, kterým se stanovují emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu", které vyšlo pod číslem 354/2002 ze dne 14. 8. v částce 127 Sbírky zákonů.
Zákon č. 86/2002 Sb. (dále jen zákon) pojednává problematiku spalování odpadu a související záležitostí mnohem rozsáhleji a podrobněji než předešlý zákon o ovzduší.
Mezi povinnostmi právnických a fyzických osob (§ 3 odst. 2) uvádí, že veškerá paliva lze vyrábět, skladovat, dovážet, prodávat a používat jen v souladu se zvláštními právními předpisy a s tímto zákonem a v souladu s požadavky na kvalitu ve lhůtách stanovených prováděcím právním předpisem. Jako palivo nelze použít odpad podle zákona o odpadech.
Kategorie zdrojů znečišťování ovzduší
Kategorie a zařazování zdrojů znečišťování ovzduší (§ 4) jsou upraveny tak, že stacionární zdroje se dělí podle míry svého vlivu na kvalitu ovzduší na kategorie zvláště velké, velké, střední a malé, a podle technického a technologického uspořádání na zařízení spalovacích technologických procesů, ve kterých se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla ("spalovací zdroje"), spalovny odpadů a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu, a ostatní stacionární zdroje ("ostatní zdroje").
Spalovny odpadů patří do kategorie zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojů a podle druhu spalovaného odpadu se rozlišují na spalovny nebezpečného odpadu, spalovny komunálního odpadu a spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu.
Čtěte také: Nová pravidla pro třídění odpadu pro firmy a obce
Do kategorie zvláště velkých stacionárních zdrojů se zařazují spalovny nebezpečného odpadu, pokud jejich jmenovitá provozní kapacita je větší než 10 tun za den, spalovny komunálního odpadu, pokud jejich jmenovitá provozní kapacita je větší než 3 tuny za hodinu, nebo spalovny jiného než nebezpečného a komunálního odpadu, pokud jejich jmenovitá provozní kapacita je větší než 50 tun za den.
V souvislosti s přípustnou úrovní znečišťování ovzduší odkazuje zákon v § 5 odst. 12 na prováděcí právní předpisy, které stanoví kromě jiného emisní limity obecné a specifické, postup výpočtu emisních limitů, kritéria určující dodržování emisních limitů včetně metod odběru vzorků a měření a další náležitosti.
Povinnosti provozovatelů stacionárních zdrojů
Mezi povinnosti provozovatelů stacionárních zdrojů (podle § 11 odst. 3) patří splnění podmínky, že spalovny odpadu a zařízení schválená pro spoluspalování odpadu může provozovat pouze osoba, která je držitelem platného osvědčení o autorizaci (podle § 15 odst. 1 písm. c zákona).
Evidenci a vyhodnocování znečišťování ovzduší ukládá zákon v § 13 odst. 1. Údaje o zdrojích znečišťování a jejich emisích jsou zajišťovány orgány ochrany ovzduší a vedeny v registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší, jehož fungování zajišťuje ministerstvo. Součástí registru je i evidence spaloven odpadu.
Osvědčení o autorizaci podle tohoto zákona (§ 15 odst. 1) se vyžaduje k provozování spalovny odpadu nebo zařízení schváleného pro spoluspalování odpadu. Žádost o vydání osvědčení o autorizaci (§ 15 odst. 5) obsahuje identifikační údaje žadatele a doklady jeho právním vztahu k provozovanému zdroji, přesný technický popis zařízení včetně řešení ochrany ovzduší, úplnou specifikaci druhů odpadu, jejichž spalování je povoleno, údaje o autorizacích, měřící protokoly, popis monitorovacího zařízení a další technickoprovozní parametry.
Čtěte také: Svoz odpadu a zákony
Povolení příslušného orgánu ochrany ovzduší, které obsahuje podmínky ochrany ovzduší, se podle § 17 odst. 2 zákona vyžaduje kromě jiného ke spalování nebo spoluspalování odpadu, včetně odpadních olejů, k výrobě zařízení, materiálů a výrobků, které znečišťují nebo mohou znečišťovat ovzduší, ke změnám používaných paliv, surovin nebo druhů odpadů a ke změnám využívání technologických zařízení zvláště velkých, velkých a středních stacionárních zdrojů (orgán kraje může stanovit i takové emisní limity, které nejsou obsaženy v prováděcím právním předpisu, tj. může je i zpřísnit).
Spalování odpadu a odpadních olejů upravuje § 18 zákona, který zejména uvádí, že odpad včetně odpadních olejů (podle zákona o odpadech), může být provozovateli spalován nebo spoluspalován jen ve spalovnách odpadů nebo ve zvláště velkých nebo velkých stacionárních zdrojích, které jsou schváleny inspekcí (ČIŽP). Zdroj musí být registrován a evidován jako velký stacionární zdroj bez přihlédnutí k jeho jmenovitému tepelnému výkonu.
Je třeba dodržet i řadu dalších povinností, mimo jiné zajistit dodržení emisních limitů, spalované odpadní oleje mají být skladovány odděleně po částech a pro každou část musí být vystaven akreditovanou osobou atest o složení (součtový obsah polychlorovaných bifenylů a polychlorovaných terfenylů nesmí překročit 10 ppm). Spalování odpadních olejů ve středních a malých stacionárních zdrojích jsou jejich provozovatelé povinni ukončit nejpozději do dvou let od účinnosti tohoto zákona (§ 54 odst. 11, 122 a 14). Provozovatelé spaloven odpadu a spoluspalovacích zařízení jsou povinni požádat inspekci o povolení (podle § 17 odst. 2 písm. c) nejpozději do dvou let od účinnosti tohoto zákona a opatřit si autorizaci (§ 15 odst. 1 písm. c) nejpozději do 31. 12. 2003.
Prováděcí předpis k zákonu - Nařízení vlády, kterým se stanovují emisní limity a další podmínky pro spalování odpadu (dále jen nařízení) -je koncipován na osnově směrnice Evropského parlamentu a Rady číslo 2000/76/EC o spalování odpadu.
Pro stávající zařízení, definovaná uvedenou směrnicí, je členským zemím EU stanoven termín účinnosti směrnice v celém rozsahu od 28. prosince 2005. Do tohoto termínu musí být plněna ustanovení směrnic 89/369/EEC a 94/67/EC. Je proto nutné v období do 28. prosince 2005 u stávajících spaloven a zařízení pro spoluspalování odpadu uplatňovat přinejmenším podmínky provozu a emisní limity ve směrnicích 89/369/EEC a 94/67/EC. V nařízení je tato okolnost řešena v přechodných ustanoveních. Zejména jsou specifikována ta ustanovení, která se uplatní i pro stávající spalovny komunálních odpadů. Odlišné požadavky na emisní limity a měření jsou zavedeny pro stávající spalovny nebezpečného odpadu spalující pouze infekční nemocniční odpady.
Čtěte také: Nové podmínky pro kotle
Nařízení se v souladu se směrnicemi EU nevztahuje na zařízení, v nichž je spalován pouze rostlinný odpad ze zemědělství a lesnictví s využitím vznikajícího tepla, a další vyjmenované druhy zařízení a odpadů.
Původní návrhy zákona a nařízení předložené MŽP reflektovaly uspokojivě požadavky práva EU na spalování odpadu. Nelze však takto hodnotit výsledek pozměňovacího návrhu Poslanecké sněmovny Parlamentu, který se projevil v současném znění § 54 odst. 10 zákona. Jedná se o pozměnění odstavce vložením textu "Provozovatelé jsou povinni vypracovat a plnit orgánem ochrany ovzduší schválený plán snižování emisí, pokud nejsou u zdroje schopni splnit emisní limity a další podmínky stanovené v prováděcím právním předpisu, nejpozději do 1. ledna 2003. Těchto emisních limitů jsou povinni dosáhnout na základě plánu snižování emisí do 28. prosince 2004". Možnosti takového opatření nepřipouští žádná ze směrnic EU upravujících spalování odpadu.
Stanovisko legislativní rady vlády následně upravilo ve smyslu platného znění zákona i předložený návrh textu nařízení, doplněním jednoho odstavce v přechodných ustanoveních, který zní "Provozovatelé spaloven odpadu a dalších stacionárních zdrojů provozujících spoluspalování paliva s odpadem, kteří nejsou u zdroje schopni plnit emisní limity a podmínky stanovené tímto nařízením, vypracují a příslušnému orgánu ochrany ovzduší předloží do 30. září 2002 plán snižování emisí, na jehož základě dosáhnou emisních limitů podle přílohy č. 5 nebo č. 2 k tomuto nařízení a ostatních podmínek stanovených tímto nařízením nejpozději do 28. prosince 2004. Při sestavování plánu snižování emisí nesmějí být překročeny emisní limity uvedené v příloze č. 10 k tomuto nařízení. Náležitosti a způsob vypracování plánu snižování emisí jsou uvedeny v příloze č. 11 k tomuto nařízení". Rozpor bude urychleně řešen navrácením k původním zněním.
Vedle hodnot emisních limitů (tab. - zavádí se jednorázová měření těžkých kovů (v tuhé, kapalné a plynné fázi) a dioxinů a furanů, a to nejméně dvakrát za tok.
Česká republika avizovala, že ke dni vstupu do Evropské unie bude mít harmonizované právní normy ochrany ovzduší.
Spalovny (a též i ZEVO) průmyslového i komunálního odpadu, jsou již nejméně od platnosti zákona o ochraně ovzduší č. 201/2012 Sb., povinny měřit stanovené druhy emisí kontinuálně, tedy trvale. Navíc s povinností dálkového přístupu k datům (po internetu), pro inspekci (ČIŽP). A protože vypouštění škodlivin je státem i zpoplatňováno, měřicí přístroje musí být kalibrovány, státem autorizovanou metrologickou laboratoří a proti manipulaci plombovány.
Provozovatelé stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, mají mimo jiné povinnost ohlašovat údaje z hlediska agendy ovzduší související s jejich provozem.
Ohlašování se provádí prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP) za předchozí kalendářní rok a za celou provozovnu. Aktuální informace ohledně ohlašování včetně postupů jak podat hlášení jsou uvedeny na webových stránkách Českého hydrometeorologického ústavu.
Povinnost ohlašovat údaje souhrnné provozní evidence má provozovatel každého stacionární zdroje uvedeného v příloze č. 2 zákona o ochraně ovzduší s výjimkou chovů hospodářských zvířat kódu 8 přílohy č. 2 zákona o ochraně ovzduší.
Pro účely souhrnné provozní evidence zveřejňuje Ministerstvo životního prostředí ve Věstníku MŽP každoročně aktualizované kódové označení vybraných údajů, tzv. číselníky, které jsou uvedeny podle označení v příloze č. 11 vyhlášky č. 415/2012 Sb.
Povinnost podat poplatkové přiznání má poplatník za provozovnu, u které je celková výše poplatku za poplatkové období 50 000 Kč a více. Zjednodušeně lze říci, že zpoplatnění podléhají znečišťující látky, jejichž emise musí provozovatel měřit nebo počítat. Zpoplatněny jsou potom pouze ty znečišťující látky, které dotčený stacionární zdroj vypouští a pro které má současně stanovenou povinnost zjišťovat úroveň znečišťování podle zákona.
Zákon č. 201/2012 Sb. dává možnosti snížení celkové výše poplatků za provozovnu. V ustanovení odst. 5 a 6 § 15 zákona č. 201/2012 Sb. jsou uvedeny podmínky, za jakých je možné snížení či nevyměření poplatku za některé znečišťující látky.
Povinnost ohlašování údajů o kvalitě paliv se vztahuje na všechny osoby uvádějící na trh v České republice těžký topný olej, plynový olej a pevná paliva určená pro spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu do 0,3 MW, pro která jsou v příloze č. 3 vyhlášky č. 415/2012 Sb. stanovena kvalitativní kritéria: uhlí a výlisky z uhlí, výlisky z biomasy (např. peletky, brikety...), kapalná paliva: těžký topný olej, plynový olej.
Formulář pro ohlašování údajů o kvalitě paliv Formulář k plnění povinnosti podle § 16 odst. 1 zákona č. 201/2012 Sb. odpovídající části II přílohy č. 3 vyhlášky č. 415/2012 Sb.
Legislativní změny
Dne 20. 2. 2025 vyšel ve sbírce zákonů zákon č. 42/2025, kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů. Nové změny se týkají především stacionárních zdrojů znečištění ovzduší uvedených v příloze č. Nově se také zavádí minimální vzdálenosti mezi obytnou zástavbou a zdroji znečištění, aby se snížily negativní dopady prašnosti a zápachu. Zvyšují se poplatky za znečišťování ovzduší a podstatně se rozšiřuje možnost zavádění nízkoemisních zón v obcích.
V médiích nejdiskutovanější změnou je změna ustanovení § 16, týkající se spalování rostlinných materiálů v otevřeném ohništi, tedy především pálení shrabané trávy, listí, či odpadů s prořezávání stromů na zahradách. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit podmínky pro spalování suchého rostlinného materiálu v otevřeném ohništi za účelem jeho odstranění nebo jeho spalování zakázat, pokud zajistí jiný způsob pro jeho odstranění podle jiného právního předpisu13).
Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit podmínky pro spalování suchých rostlinných materiálů v otevřeném ohništi, při kterém nedochází k nakládání s odpady ve smyslu zákona o odpadech.
Platí tedy stále, že v otevřeném ohništi lze spalovat pouze suché rostlinné materiály, které nejsou znečištěné chemickými látkami, a obec může obecně závaznou vyhláškou toto spalování regulovat.
Přehled povinností dle legislativy o ovzduší
Níže je uveden přehled povinností, které stanovuje legislativa o ovzduší:
| Bod | Povinnost | Předpis |
|---|---|---|
| d1 | Provozovatel je povinen zařadit zdroj znečišťování. | § 4 odst. 7 a 8, § 17 odst. 1 písm. e) zákona, příloha č. 2 zákona |
| d2 | Provozovatel je povinen uvádět do provozu a provozovat stacionární zdroj v souladu s podmínkami stanovenými zákonem o ovzduší, jeho prováděcími právními předpisy, výrobcem a dodavatelem. | § 17 odst. 1 písm. a) zákona |
| d3 | Provozovatel stacionárního zdroje je povinen dodržovat emisní limity, emisní stropy, technické podmínky provozu a přípustnou tmavost kouře. | § 17 odst. 1 písm. b), § 4 zákona, vyhl. 415/2012 Sb. |
| d4 | Provozovatel je povinen spalovat ve stacionárním zdroji pouze stanovená a povolená paliva. | § 16 odst. 1, § 17 odst. 1 písm. c) zákona, vyhl. 312/2012 Sb., vyhl. 415/2012 Sb. |
| d5 | Provozovatel stacionárního zdroje je povinen provést kompenzační opatření uložená krajským úřadem. | § 11 odst. 5 - 7, § 17 odst. 1 písm. f) zákona |
| d6 | Provozovatel stacionárního "malého" spalovacího zdroje je povinen dodržovat minimální emisní požadavky a provádět pravidelné kontroly zdroje. | § 17 odst. 1 písm. g) a h), § 17 odst. 5, § 41 odst. 15-16 zákona |
| d7 | Provozovat vyjmenovaný zdroj pouze na základě povolení k provozu. | § 11 - § 13 zákona, § 17 odst. 3 písm. a), § 41 odst. 4 - 7 zákona, vyhl. 415/2012 Sb. |
| d8 | Provozovatel vyjmenovaného zdroje je povinen zjišťovat množství emisí. | § 6, § 17 odst. 3 písm. b), h), i), j), § 41 odst. 8 zákona, vyhl. 415/2012 Sb. |
| d9 | Provozovatel vyjmenovaného stacionárního zdroje je povinen vést provozní evidenci, každoročně ohlašovat údaje souhrnné provozní evidence prostřednictvím ISPOP a platit poplatky za znečišťování ovzduší. | § 15, § 17 odst. 3 písm. a) zákona, vyhl. 415/2012 Sb. |
| d10 | Provozovatel vyjmenovaného stacionárního zdroje je povinen odvádět ZL komínem, odstraňovat poruchy a ve stanovených případech podávat zprávy KÚ a omezit či zastavit provoz zdroje. | § 17 odst. 3 písm. d), e), f), g) zákona |
| d11 | Provozovatel stacionárního zdroje, ve kterém je tepelně zpracován odpad, je povinen plnit další stanovené povinnosti. | § 17 odst. 6 zákona |
| d12 | Dovozce či prodejce je povinen zajistit ve stanovených výrobcích dodržování limitního obsahu VOC, omezení prodeje nadlimitních výrobků, vedení evidence a označování údaji o obsahu VOC. | § 18, § 41 odst. 14 zákona, § 23 vyhl. 415/2012 Sb. |
| d13 | Osoba uvádějící motorové benziny nebo motorovou naftu do volného daňového oběhu ČR pro dopravní účely, je povinna zajistit, aby v těchto pohonných hmotách bylo obsaženo i minimální množství biopaliv. | § 19 - 21 zákona, NV 189/2018 Sb. |
| d14 | Obec může na svém území stanovit zónu s omezením provozu motorových vozidel. | § 14 zákona, 56/2013 Sb. |
| d15 | Osoba, která přede nabude regulované látky, jejichž použití je v rozporu s nařízením 1005/2009, je povinna zajistit zneškodnění. | § 3 zákona 73/2012 Sb., nařízení EU 517/2014, nařízení EU 1005/2009 |
| d16 | Provádět kontroly zařízení s nadlimitním obsahem regulovaných látek či fluorovaných skleníkových plynů certifikovanou osobou. | § 4 zákona 73/2012 Sb., čl. 4 517/2014, čl.23 1005/2009, vyhl. č. 257/2012 Sb. |
| d17 | Dovozce a vývozce výrobků nebo zařízení, které obsahují regulované látky nebo fluorované skleníkové plyny, je povinen zajistit stanovené označení. | § 5,§ 7 zákona 73/2012 Sb., nařízení EU 517/2014 |
| d18 | Výrobce a dovozce regulovaných látek a zařízení, které je obsahují, je povinen platit poplatek. | § 6 zákona 73/2012 Sb. |
| d19 | Stanovené činnosti v oblasti regulovaných látek nebo fluorovaných skleníkových plynů smi provádět pouze certifikovaná osoba. | § 10,§ 12, § 13 zákona 73/2012 Sb., nařízení 517/2014, nařízení 1005/2009 |
| d20 | Osoba, která nakládá s více než 100 kg fluorovaných skleníkových plynů ročně, je povinna zaslat informovat MŽP zasláním zprávy. | § 11 zákona 73/2012 Sb., vyhl. č. |
Aktuální případy porušení povinností
- Překročení emisních limitů: Fakultní nemocnice v Motole dostala pokutu 200 tisíc korun za překročení emisního limitu pro PCDD a PCDF při provozu spalovny nebezpečných odpadů.
- Zařízení s obsahem chladiva, úniky, detekce: Společnost AHOLD Czech Republic, a.s. dostala pokutu 120 tisíc korun za nezajištění opravy chladícího zařízení po evidovaných únicích chladiva a za neřádné kontroly čidla zaznamenávajícího možné úniky chladiva.
- Provoz zdroje bez povolení: Firma provozovala zařízení Kalové hospodářství Drasty bez platného povolení, za což jí byla uložena pokuta 400 tisíc korun.
tags: #povinnost #kontinuální #měření #emisí #spalovna #legislativa
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]