Kontrola a sankce v ochraně přírody v České republice

Ochrana životního prostředí se vás právně týká ve chvíli, kdy stavíte dům, kácíte strom, podnikáte, čerpáte dotaci ze Státního fondu životního prostředí nebo když vám hrozí pokuta od inspekce životního prostředí.

Z právního hlediska není životní prostředí jen „příroda kolem nás“. Zákon o životním prostředí jej chápe jako souhrn všech přírodních složek - ovzduší, vody, půdy, hornin, organismů i ekosystémů - a jejich vzájemných vztahů.

Základní principy jsou poměrně přísné. Platí například zásada prevence: Každý má povinnost počínat si tak, aby nedocházelo k poškozování životního prostředí. Nehraje roli jen úmysl. To je moment, kdy si mnoho lidí uvědomí, že se jich ochrana životního prostředí týká více, než čekali. Nejde jen o velké průmyslové podniky.

Environmentální právo je komplexní a často propojené se stavebním, správním i dotačním právem. Pokud si nejste jistí, zda se vás zákon o životním prostředí týká, obraťte se na odborníky.

Legislativní rámec ochrany přírody

Právní úprava zakotvení ochrany přírody, krajiny a biodiverzity v evropských zemích, a jejich srovnání mezi sebou, je téma samo o sobě natolik rozsáhlé a složité, že by si zasloužilo snad samostatnou knihu.

Čtěte také: Nakládání s odpady v Česku

Co je zásadní: všechny okolní státy mají prameny právní úpravy ochrany přírody, krajiny a biodiverzity součástí systému práva životního prostředí, který je opřen jednak o ústavní základy a o evropské prameny tzv. primárního práva EU, a má svůj hluboký základ i v mezinárodním právu.

Ochrana přírody, krajiny a biodiverzity je v zemích střední Evropy věcí veřejného zájmu a stojí tak mimo jiné i pod soudní ochranou.

Všechny právní úpravy států (či zemí) střední Evropy komparované v tomto článku mají v Ústavách (jakožto nejvyšších zákonech států a zemí) zakotvenu ochranu životního prostředí či ochranu přírody a krajiny, ochranu přírodního bohatství, případně udržitelné využívání přírodních zdrojů.

V zemích s federativním uspořádáním (Německo, Rakousko) mají své Ústavy dokonce i jednotlivé spolkové země, rovněž s výslovnými ustanoveními o ochraně přírody.

Všechny sledované státy Střední Evropy mají svůj samostatný zákon o ochraně přírody (a krajiny), tedy ČR (z roku 1992), Slovensko (z roku 2002), Polsko (z roku 2004).

Čtěte také: Znečištění ovzduší v ČR

Česká republika má následující zákony a vyhlášky týkající se ochrany přírody:

• Zákon České národní rady č. 114/1992 Sb., ze dne 19.
• Vyhláška č. 395/1992 Sb. ministerstva životního prostředí České republiky, ze dne 11. června 1992, kterou se provádějí některá ustanovení zákona České národní rady č.
• Vyhláška č. 166/2005 Sb., ze dne 15. dubna 2005, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č.
• Vyhláška č. 153/2016 Sb., o stanovení podrobností ochrany kvality zemědělské půdy a o změně vyhlášky č.
• Zákon č. 250/2016 Sb.
• Zákon č. 255/2012 Sb.
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1143/2014 , ze dne 22.
• Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/145 ze dne 4. února 2016, kterým se přijímá formát dokladu sloužícího jako důkaz pro povolení, jež příslušné orgány členských států udělují zařízením pro účely vykonávání určitých činností v souvislosti s invazními nepůvodními druhy s významným dopadem na Unii, podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.
• Prováděcí nařízení Komise (EU) 2016/1141 ze dne 13. července 2016, kterým se přijímá seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č.

Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)

Složka ochrany přírody České inspekce životního prostředí (ČIŽP) vznikla v roce 1992, původně ve vazbě na legislativní zabezpečení ochrany přírody a krajiny, přijaté v tomtéž roce.

ČIŽP v oblasti ochrany přírody dozírá na dodržování právních předpisů a rozhodnutí týkající se ochrany přírody a krajiny jejich adresáty. Její dozorčí působnost se vztahuje i na orgány státní správy.

Zjišťuje případy ohrožení a poškození přírody, jejich příčiny a odpovědné osoby a je oprávněna v případech hrozící škody nařídit omezení, případně zastavení škodlivé činnosti až do doby odstranění jejich nedostatků a příčin.

Za porušení povinností při ochraně přírody je oprávněna ukládat pokuty právnickým i fyzickým osobám.

Čtěte také: Vliv odpadů na životní prostředí

Oblasti dozoru ČIŽP

• Ochrana mimolesní zeleně před poškozováním a nepovoleným kácením.
• Ochrana významných krajinných prvků a krajinného rázu.
• Stav a dodržování podmínek ochrany zvláště chráněných území (národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, národní přírodní památky, přírodní rezervace a přírodní památky).
• Druhová ochrana zvláště chráněných druhů živočichů a rostlin a jejich biotopů.
• Ochrana památných stromů a evropsky významných lokalit.
• Podmínky dovozu a vývozu ohrožených druhů živočichů a rostlin (CITES).
• Dodržování právních předpisů a podmínek při nakládání s geneticky modifikovanými organismy a genetickými produkty (GMO).
• Znečištění zemědělské půdy vybranými rizikovými látkami a rizikovými prvky.
• Podmínky provozování zoologických zahrad.
• Dodržování zákona o podmínkách využívání genetických zdrojů podle Nagojského protokolu.

Administrativněprávní nástroje ochrany biodiverzity

„Administrativní nástroje představují vymezenou skupinu administrativně právních nástrojů, zajišťující ochranu životního prostředí zpravidla prostřednictvím rozhodovací činnosti příslušných správních orgánů.“ Takovými nástroji jsou stanovena určitá závazná pravidla chování, jejichž plnění je patřičně kontrolováno a v případě nedodržování sankcionováno.

Článek se zaměřuje na takové administrativněprávní nástroje, které mohou mít pozitivní vliv na ochranu biodiverzity v zemědělské krajině.

Územní systém ekologické stability (ÚSES)

Cílem územního systému ekologické stability (dále jen „ÚSES“), jehož právní úprava je zakotvena v § 3 odst. 1 písm. a) ZOPK, je stanovení prostorových podmínek k udržení rovnováhy v krajině, resp. k zajištění ekologické stability.

Orgán ochrany přírody tak v území stanovuje síť složenou z biokoridorů, biocenter a interakčních prvků, které mají za úkol spojovat místa s vysokou mírou biodiverzity, a tak pozitivně ovlivňovat i části více zasažené lidskou činností.

Ochranu biodiverzity v rámci ÚSES je zajištěna několika způsoby - v § 4 odst. 1 ZOPK zákon stanovuje vlastníkům a uživatelům pozemků, na kterých se ÚSES nachází, povinnost tento systém chránit a zčásti také povinnost vlastníků podílet se na jeho tvorbě spolu s obcí a státem.

Významné krajinné prvky

Stejně jako v případě institutu předcházejícího i významný krajinný prvek (nezaměňovat s ekologickým významným prvkem, dle zákona o zemědělství) má své právní zakotvení v zákoně o ochraně přírody a krajiny.

Konkrétně se jedná o „ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotnou část krajiny utvářející její typický vzhled nebo přispívající k udržení její stability.“ V případě některých částí přírody, např. lesů, vodních toků či rybníků, je tato ochrana přiznávána ex lege, s ohledem na živočichy obývající zemědělskou krajinu je však podstatné, že i ku příkladu remízky, meze či trvalé travní porosty mohou být za významné krajinné prvky označeny na základě rozhodnutí o registraci vydaným příslušným orgánem ochrany přírody.

Významné krajinné prvky, bez ohledu na způsob, jakým byl statut získán, jsou z pohledu práva chráněny před poškozováním a ničením. Pro vlastníky, nájemce či správce pozemků, kde se významný krajinný prvek nachází, to znamená především skutečnost, že „k zásahům, které by mohly vést k poškození nebo zničení významného krajinného prvku nebo ohrožení či oslabení jeho ekologicko-stabilizační funkce, si musí opatřit závazné stanovisko orgánu ochrany přírody.

Souhlas orgánu ochrany přírody

Vedle možnosti ukládání povinností prostřednictvím obecně závazných předpisů jsou v této oblasti velmi důležitým administrativním nástrojem také individuální správní akty, v tomto případě souhlasy dotčených orgánů, vydávané formou závazného stanoviska.

Souhlas orgánu ochrany přírody je v případě ochrany biodiverzity (nejen) v zemědělské krajině vyžadován zejména k zásahům do již k výše zmíněných významných krajinných prvků a soustavy Natura 2000.

Souhlas je požadován ke všem činnostem, které by v chráněných částech přírody mohly vést k jejich poškození či zničení, přičemž nejčastěji se jedná o činnosti jako umisťování staveb, pozemkové úpravy, změna kultury pozemku, těžba nerostů apod.

Zvláště chráněné druhy

Neexistuje oprávněný důvod k myšlence, že mezi živočichy v zemědělsky obhospodařované krajině nebudou také druhy tzv. zvláště chráněné. Naopak, příklady lze uvést ve všech stupních ochrany, tj. mezi živočichy ohroženými (čáp bílý), silně ohroženými (křeček polní) i kriticky ohroženými (výreček malý). Takové zákon o ochraně přírody a krajiny chrání ve všech vývojových stádiích, kdy ochrana zahrnuje také sídla (ať už přirozená či umělá) a biotopy.

Demonstrativně pak vymezuje škodlivá jednání - ta uvádí v § 50 odst. 2. Výše zmíněná ochrana však má své limity. § 50 odst. 3 ZOPK uvádí výjimky ze škodlivých jednání z odstavce předcházejícího, například pokud je zásah do přirozeného vývoje prokazatelně nezbytný v důsledku běžného obhospodařování nemovitostí, z důvodů hygienických nebo ochrany leteckého provozu. Obdobně jsou výjimky vymezeny § 56 stejného zákona, kde je zřejmě nejdiskutovanější částí odst. 2 písm. c), jež uvádí, že „výjimku ze zákazů u zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů lze povolit v zájmu veřejného zdraví nebo veřejné bezpečnosti nebo z jiných naléhavých důvodů převažujícího veřejného zájmu, včetně důvodů sociálního a ekonomického charakteru a důvodů s příznivými důsledky nesporného významu pro životní prostředí.“

Toto ustanovení je totiž častým argumentem zemědělců v žádosti o povolení užívání chemicky nebezpečných látek pro hubení škůdců (Stutox II).

Spolupráce s policií

Od počátku roku funguje vzájemná spolupráce Krajského ředitelství policie Libereckého kraje s Chráněnou krajinnou oblastí a Lesy ČR. Policisté více zaměřují pozornost na protizákonné vjezdy řidičů a motorkářů do lesů a do přísněji chráněných oblastí.

Dohlížejí také více na nezákonné parkování motorových vozidel v lesích a nazákonné vjezdy motorových vozidel na lesní cesty. Policisté se zaměřují zejména na oblasti, které jim lesníci určí.

Strážci přírody a lesníci už mají kontakty na policisty z obvodních oddělení.

Sankce

Fyzická osoba může porušit zákon o odpadech například tím, že odloží stavební suť do lesa, zbaví se starých pneumatik mimo sběrné místo, spálí plastový odpad na zahradě nebo předá nebezpečný odpad (barvy, laky, oleje, azbestové materiály) někomu, kdo k jeho převzetí nemá oprávnění.

Za přestupek v oblasti nakládání s odpady může být uložena pokuta v řádu desítek až stovek tisíc korun podle závažnosti a rozsahu jednání. Pokud by došlo k ohrožení nebo poškození životního prostředí ve větším rozsahu, může být věc posouzena i jako trestný čin.

Podnikatelé nesou v oblasti ochrany životního prostředí zvýšenou odpovědnost. Dodržování těchto povinností kontroluje mimo jiné Česká inspekce životního prostředí.

Pokud vám byla uložena pokuta za porušení povinností v oblasti ochrany životního prostředí, nejde o konečný stav. Na podání odvolání nebo jiného opravného prostředku máte jen omezený čas - často jen několik dnů či týdnů. Bránit se ale často smysl má.

Příklady kriticky ohrožených druhů rostlin

Příloha č. II vyhlášky ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. uvádí seznam kriticky ohrožených druhů rostlin. Níže je uveden výběr z tohoto seznamu:

• Bahenka psárkovitá (Heleochloa alopecuroides)
• Bažanka vejčitá (Mercurialis ovata)
• Bělolist žlutavý (Filago lutescens)
• Bledule letní (Leucojum aestivum)
• Hlízovec Loeselův (Liparis loeselii)
• Hořeček český (Gentianella bohemica)
• Jazyk jelení (Phyllitis scolopendrium)
• Kandík psí zub (Erythronium dens-canis)
• Kotvice plovoucí (Trapa natans)

tags: #kontrola #a #sankce #ochrana #přírody #Česká

Oblíbené příspěvky:

• Sankce za Odpad v Lese
• Opatření - špatná kvalita ovzduší
• Nezapomenutelný zážitek z plavání
• Odpady v Moravskoslezském kraji
• Bezpečné odstranění azbestu v Dobříši a okolí