Kontroly Vypouštění Emisí: Legislativa v České Republice

Ovzduším se obecně rozumí zemská atmosféra, vzdušný obal zeměkoule. Množství vzduchu v atmosféře je 5,3.10¹⁸ kg. Množství a přírodních pochodů se neustále mění. Ovzduší se skládá ze dvou hlavních složek - kyslíku a dusíku a koncentrace vzácných plynů. Množství vzduchu v atmosféře je závislé na fyzikálních podmínkách, zejména teplotě a proudění. Pro popis stavu se používá pojem znečišťování ovzduší. Znečišťování ovzduší může ovlivňovat životní prostředí. Zahrnuje širokou škálu vlivů od škodlivého elektromagnetického záření až po hluk, teplo a další. Znečišťování ovzduší můžeme rozdělit na primární a sekundární.

Legislativa ochrany ovzduší v ČR

Pro ochranu ovzduší v ČR, je klíčový Zákon 86/2002 a jeho novela č. Ten doplňuje první „porevoluční“ zák. č. 309/91. Zákon se zaměřuje na předcházení následků znečišťování ovzduší a zlepšování kvality ovzduší. Určuje úplaty a sankce za znečišťování. Inspekce (Česká inspekce životního prostředí) je zřízena jako výkonný odborný a kontrolní orgán ministerstva. Oblast její působnosti je dohled a kontrola zdrojů znečištění. Obec a orgány obce řeší lokální záležitosti ve vztahu k ochraně ovzduší.

Měření emisí

V ochraně ovzduší rozlišujeme dva základní druhy měření - emisní a imisní. Emisní měření provádí. Kontinuálně nebo poloautomaticky se měří na stanicích, nebo mobilními měřicími jednotkami. Jsou stanoveny požadavky při měření emisních a imisních koncentrací základních znečišťujících látek. Monitorovací metody jsou kontinuální. Manuální metody mohou sloužit jako jednorázová, orientační nebo kontrolní. Při emisních měřeních nejsou manuální metody často frekventované. Pro emisní monitoring jsou nezbytná přídavná zařízení. Byly splněny všechny požadavky na stav plynu při vstupu do analyzátoru. Měřené parametry zahrnují např. teplotu, přítomnost rušivých složek a pod. Měří se koncentrace oxidů uhelnatého, siřičitého, dusnatého (příp. částic, a dále o koncentraci kyslíku jako vztažné hodnoty. Měřené koncentrace vycházely nízké, třebaže hmotový tok emise by byl velký. Stejná metoda se užívá i při stanovení oxidu siřičitého, příp. a cca o jeden řád nižší pro NO. Dále je využitelná i pro stanovení N02 a NOx. Alternativně lze použít i elektrochemické senzory na bázi zirkoniumoxidu. Dále se používá radiometrické měření a různé typy měřicích přístrojů. Kvantitativní převedení do roztoku je v některých případech, např. NOx, slabým článkem postupu. Používané postupy zahrnují polarograficky. Oxid uhelnatý se za zvýšené teploty oxiduje oxidem jodičnanem. Čpavek se stanoví kolorimetricky reakcí s Nesslerovým činidlem (alk. Coulometrickou a z novějších např. prostředí kyseliny sírové. Generuje a zaznamenává se proud, potřebný k uvedení systému do výchozího stavu. Tento proud je úměrný koncentraci SO2. Koncentraci NO je možné měřit coulometrickou metodu nebo metodu chemiluminiscenční.

Snižování emisí

Snižování emisí z energetiky je klíčovou výzvou. Existuje řada metod, založených na nejrůznějších chemických či fyzikálně-chemických principech. Suché metody zahrnují i metody katalytické. Fluidní spalování s přídavkem vápence spočívá v přidávání aditiva do spalovacího prostoru. Dlouhá doba zdržení paliva a tím i aditiva v horké zóně, přebytku proti stechiometrii kolem 1,5 dosahuje až 85%. Doba zdržení uhelných částic v kotli má příznivý vliv na stupeň zreagování vápence. Rozprašovací absorpce je aditivní metoda k metodám mokrým. Část zachyceného úletu recirkuluje. Proces Bergbau-Forschung se zaměřuje na oxid sírový, který spolu s vlhkostí vytváří kyselinu sírovou. Vápno-vápencové metody se zaměřují na CaSO4. Se řeší přídavkem anorganických nebo organických aditiv, zvýšení stechiometrického poměru CaCO3 : SO2 a úpravou pH v kyselejší oblasti. Spolehlivá a pracuje s účinností vyšší než 90%. Spaliny by měly mít určitou minimální teplotu, obvykle 80 až 90°C. Zpřísňovaným emisním limitům se však od tohoto způsobu upouští. Dusíku stály dlouho stranou zájmu. Snižování emisí NOx úpravou spalovacího procesu (t.zv. Snížením množství spalovacího vzduchu se dosáhne snížení teploty plamene. Jedná se o nenáročný zásah nevyžadující žádné úpravy na zařízení. NOx je poměrně účinný a lze takto dosáhnout až 50% snížení. Tato kapitola shrnuje některé významnější procesy denitrifikace spalin. Reakce probíhá při teplotách zpravidla nad 300°C (80 - 450) na katalyzátoru. Zatímco NO se chová jako inert, t.j. přecházet do roztoku, NO2 je reaktivní a ve vodě dobře rozpustný. Je příkladem metody, využívající tvorbu komplexů. Je zřejmě nejperspektivnější z metod aplikujících oxidaci NO na NO2.

Specifické Emisní Limity a Technické Podmínky Provozu (Nařízení Vlády č. 352/2002 Sb.)

Nařízení vlády č. 352/2002 Sb. stanovuje emisní limity a další podmínky provozování spalovacích stacionárních zdrojů znečišťování ovzduší. Vyhláška definuje palivo jako tuhý, kapalný nebo plynný hořlavý materiál, určený ke spalování ve zdrojích znečišťování za účelem získání jeho energetického obsahu a splňující podmínky zvláštního právního předpisu. Také definuje biomasu jako rostlinný materiál, který lze použít jako palivo pro účely využití jeho energetického obsahu.

Čtěte také: Nezbytnost měření emisí

Jednotlivé části (hlavy) vyhlášky uvádějí emisní limity u příslušných kategorií stacionárních spalovacích zdrojů. Emisní limity pro ZV spalovací zdroje jsou v závislosti na jmenovitém tepelném příkonu stanoveny pro SO2, NOx (NO2), TZL a CO. Emisní limity pro velké a střední spalovací zdroje jsou stanoveny pro SO2, NOx, CO, organické látky (u spalování dřeva a biomasy) a TZL v závislosti na druhu paliva a jmenovitém tepelném výkonu. Emisní limity jako hmotnostní koncentrace znečišťující látky jsou stanoveny pro určité vztažné (referenční) podmínky nosného plynu.

Následující tabulky shrnují referenční podmínky pro různé typy paliv:

Povinnosti provozovatelů malých zdrojů

Ze zákona o ovzduší č. 86/2002 Sb. vyplývají pro provozovatele malých zdrojů (od jmenovitého tepelného výkonu 15 kW u zdrojů na tuhá paliva a od 11 kW na plynná a kapalná paliva), které nejsou umístěny v rodinných domech, bytech a stavbách pro individuální rekreaci, povinnosti nejméně 1x za 2 roky zajišťovat prostřednictvím oprávněné osoby měření účinnosti spalování, měření množství vypouštěných látek a kontrolu spalinových cest. Blíže se touto problematikou zabývá nařízení vlády č. 352/2002 Sb. v Hlavě IV - Zjišťování znečišťujících látek a účinnost spalování malých zdrojů.

Kontrola účinnosti spalování

Podle přílohy č. 8 k nařízení vlády č. 352/2002 Sb. kontrola účinnosti spalování η (%) spočívá v jejím stanovení nepřímou metodou na základě stanovení komínové ztráty ξ (%). Ke stanovení komínové ztráty je sice uveden soubor měřených veličin (obsah O2, obsah CO, teplota spalin a spalovacího vzduchu, statický tlak ve spalinové cestě), není zde však uveden způsob výpočtu obsahu CO2 (%), přebytku vzduchu λ (1) ani vlastní komínové ztráty ξ (%).

Každý malý spalovací zdroj musí dále spalovat palivo tak, aby koncentrace CO ve spalinách nepřekročila maximální hodnotu 1000 ppm při referenčním obsahu O2 3 % u plynných a 6 % u tuhých paliv. V příloze tohoto nařízení vlády uvedené stanovení hodnoty COmax (ppm) na základě součinu naměřené hodnoty CO (ppm) a přebytku vzduchu λ (1) nerespektuje stanovený referenční obsah kyslíku.

Čtěte také: Česká republika: komíny a emise

Každý malý zdroj musí spalovat palivo s účinností vyšší nebo rovnou než hodnoty uvedené v následujících tab.

Lhůty provádění kontroly spalinových cest a účinnosti spalování jsou uvedeny v následující tab.

Čtěte také: Legislativa emisních kontrol v ČR

tags: #kontroly #vypouštění #emisí #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Nucení dětí do jídla na škole v přírodě
• Jak kompost a vlhkost ovlivňují růst rostlin
• Provoz kotle a české zákony
• Šetrná péče o dětskou pokožku
• Recyklace a likvidace stavebního odpadu