Konzumní ryby chované v Česku

Česká republika je všeobecně známa jako rybníkářská velmoc a rybníky jsou standardní součástí české a moravské krajiny již od středověku. Rybníky jsou historickou součástí naší krajiny a vánoční kapr je zároveň součástí národní kultury.

Historie rybníkářství v Česku

Klášterní rybníky jsou doloženy zhruba od 11. století a postupně se vyvíjel i systém jejich hrází a výpustí. Významnou psanou podporou už tehdy zavedenému rybníkářství byl návrh zákoníku Majestas Carolina, kterým chtěl Karel IV. podpořit rozvoj měst a hospodářského podnikání, nicméně jej na nátlak šlechty musel 3. října 1355 prohlásit za ztracený. Po skončení všeobecného hospodářského úpadku za husitských válek začala ekonomická obnova, limitovaná mj. významným úbytkem obyvatelstva čili pracovní síly (války, morové rány). Důležitým faktorem byla změna v postoji šlechty, jež už nevydělávala na válčení (velkém i „malém“) a začala hospodařit. Odtud začaly spory s městy atd.

Zakládání rybníků mělo jednu paradoxní výhodu - držba zatopených pozemků byla „definitivní“ a k obsluze rybníků nebylo třeba tolik lidí jako k polnímu hospodářství. Navíc stále platil „páteční půst“, omezující požívání masa na „méně živné“ typy, tedy ryby, raky apod., včetně dovážených slanečků a sušených tresek. Tak se rybníkářství začalo zdárně rozvíjet k produkci ryb, ale též k regulaci krajiny - jejímu vysušování i zavlažování. Klasickou rybniční oblastí jsou dnes jižní Čechy, ale v 15. století to bylo jinak, významné bylo zejména historické pernštejnské rybníkářství na Labi, rybniční soustavy na Moravě apod. V úrodných krajinách byla však podstatná část rybníků v 18.

Významné osobnosti českého rybníkářství

• Kunát mladší Dobřenský z Dobřenic (1465?-1539): Působil jako královský fišmistr, později pracoval i pro českou šlechtu, včetně Pernštejnů.
• Josef Štěpánek Netolický (1460-1538): Naučil se „řemeslo“ od Kunáta Dobřenského a zavedl cílené letnění ke zvýšení rybí produkce.
• Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535-1604): Vyměřil svůj první rybník roku 1565 a navázal na dílo Štěpánka Netolického.
• Vilém II. z Pernštejna (1438-1521): V období 1491-1498 vybudoval Opatovický kanál k napájení své rybniční soustavy.

V roce 1541 získal téměř současně kněžské svěcení a byl jmenován olomouckým biskupem jako Jan XVIII. Roku 1547 vydal ve Vratislavi (druhém největším městě Království českého) Dubraviův spis „De Piscinis“ - systematickou „technickou příručku“ o rybničním hospodaření, kterou napsal na žádost jednoho z Fuggerů. Dubravius popsal rybníkářství do detailu - od výběru místa, stavby a údržby rybníka přes výběr a množení ryb (kapra) až po ekonomickou stránku včetně prodeje.

Rybníky se od historických dob rozvíjely i zanikaly podle obecné hospodářské situace, což v podstatě platí dodnes. Také výčet funkcí rybníků vedle původního zdroje ryb jakožto masa kdysi povoleného coby postní (postních dnů bývalo 140-160 v roce, z toho 51 dní půstu přísného) je podstatně širší a obecně zahrnuje také regulaci vodního režimu a mikroklimatu i další ekosystémové funkce. Historicky měly rybníky i význam fortifikační a také v oblasti sjednocování držby a užívání půdy - zatopená plocha vyřešila vše. Dnes jen přibyly funkce rekreační, sportovní atd., to ostatní znali již Karel IV. a jeho kronikář Beneš Krabice z Weitmile. Naopak zanikly funkce fortifikační a energetické, často spojené s produkcí ryb. Do „doby páry“ byla u nás vodní síla, nadržovaná rybníky, prakticky jediným velkým zdrojem kinetické energie pro mlýny, hamry, pily apod.

Čtěte také: Jaké návnady zvolit pro lov ryb?

Současný stav rybníkářství v ČR

Výčtů rybníků v různých oblastech ČR a historických dobách najdeme mnoho, pokud však hledáme systém, tak zjistíme, že v ČR žádný seznam či registr rybníků neexistuje. Základním zdrojem informací jsou tedy „jen“ různé ročenky, které ovšem přinášejí validovaná data. K dispozici je především tzv. Modrá zpráva - Zpráva o stavu vodního hospodářství České republiky v roce 2020, vydaná společně Ministerstvem zemědělství a Ministerstvem životního prostředí.

Podle této zprávy se v ČR nachází cca 24 000 rybníků s celkovou (katastrální) plochou 52 000 ha. Plocha rybníků a údolních nádrží užívaných pro chov ryb činí 41 000 ha, plocha nádrží je však v bilanci chovu ryb nevýznamná. Celkový výlov z rybníků je 19 300 tun ryb, přičemž 85 % tvoří kapr. (Přibližně polovinu zbytku zaujímá chov lososovitých ryb v průtočných systémech, tedy ne v rybnících.) Jednoduchým výpočtem tak vychází průměrná produkce veškerých českých, moravských a slezských rybníků 471 kg/ha/rok. Udávaná produkce samozřejmě nezahrnuje plevelné ryby, ale při standardním dvouhorkovém (dvouletém) hospodaření to znamená, že při výlovu v druhém roce po nasazení je produkce či výlov 940 kg tříletých kaprů na hektar.

Dnešní výnosy tedy dalece přesahují vše, co si staří rybáři vůbec mohli představit až do 1. světové války - je to výsledkem intenzivního hnojení rybníků a umělého krmení ryb na dnešní technologické úrovni. To ovšem platí pro produkci potravin obecně. Základem výpočtu výnosu rybníka, resp. počtu nasazených ryb, je dnes tzv. přirozená produkce, která je však daleko vyšší než před revolucí v po- užívání umělých hnojiv.

Produkce a spotřeba ryb

Situační zpráva Ministerstva zemědělství „Ryby 2021“ k tomu uvádí: „Více než polovina celkové produkce hlavní chované ryby - kapra obecného - je založena na přirozené rybniční potravě (zooplankton, bentos), která má vysoký obsah živočišných bílkovin. Formou přikrmování neupravenými obilovinami je doplňována energetická složka krmné dávky. Zhruba 42 % vylovených ryb se prodá živých v ČR, cca 47 % se vyveze, zbytek připadá na „zpracované rybí produkty“. Průměrný občan ČR spotřebuje 1,2 kg sladkovodních ryb za rok, včetně mořských pak 6 kg za rok. Evidované úlovky „na udici“ obnášejí cca 3-4 tisíce tun, opět převážně kapra. Pokud by tedy byly všechny úlovky členů rybářských svazů snědeny, přibývá teoreticky maximálně dalších 0,4 kg spotřeby ryb na průměrného obyvatele.

Základní dokument pro rozvoj českého rybářství, Operační program rybářství 2021-2027, ke spotřebě ryb v ČR uvádí: „Spotřeba ryb v ČR se v čase příliš nemění a je velmi nízká (2018: 5,5 kg na osobu a rok, resp. jen 1,29 kg na osobu a rok sladkovodních ryb) v porovnání s průměrem EU (25,1 kg na osobu a rok).“ Operační program také potvrzuje již uvedené údaje o rybnících: „V ČR je produkce ryb zabezpečována z více než 93,5 % v rybnících, nejvíce zastoupenou rybou je kapr obecný (přes 82 %). Na území ČR se nachází přes 24 tisíc rybníků a malých vodních nádrží o celkové ploše zhruba 53 000 ha, které zadržují více než 420 mil. m3 vody. Většina rybníků, na nichž se dnes hospodaří, byla zbudována v 15. a 16.

Čtěte také: Znečištění vody Bulhary

Projekt DivLand a mapování rybníků

Zůstává tu stále otázka: Co se skrývá za „standardním“ ročenkovým údajem „V ČR je cca 24 000 rybníků s celkovou plochou 52 000 ha“? Jde zajisté o plochu katastrální a v období 2021-2023 jsme tento problém řešili v rámci projektu „DivLand - Centrum pro krajinu a biodiverzitu“ (TA ČR, č. SS02030018). V dílčím úkolu WG C - „Agrosystémy a půda“ je v části WPC3 zařazen subprojekt WA C 3.3 „Aplikace sedimentů na půdu“, zaměřený na využití rybničních sedimentů jako prostředku pro zlepšování kvality zemědělské půdy. Jedním z výstupů je „Mapa vodních ploch ČR“, zpracovaná především jako mapa rybníků coby možných zdrojů sedimentů ke zlepšení jakosti půd. Stejně jako všechny výstupy projektu „DivLand“ je zpracována v kilometrové síti (gridu) používané Evropskou environmentální agenturou (EEA).

Jako základ databáze vodních ploch jsme zvolili Základní bázi geografických dat ČR (ZABAGED), kapitolu 4 Vodstvo. Podle údajů ZABAGED je v ČR přes 8 500 vodních ploch větších než 1 ha. Z toho vyplývá, že většinu uvedených „ročenkových“ 24 000 rybníků tvoří rybníky malé. U tak malých rybníků se obecně dá očekávat významný rozdíl mezi katastrální plochou a reálnou plochou vodní hladiny. Také lze předpokládat, že jejich hospodářský význam je nejvýše lokální a pro manipulaci se sedimenty nepředstavují vážnější technický problém. V databázi jsou zavedeny všechny vodní plochy větší než 1,0 ha (8 728 položek), avšak vodní plochy mezi 1 a 4,99 ha jsme dále nespecifikovali.

Celkový objem rybníků je odhadován až na 600 milionů m3, což by odpovídalo průměrné hloubce průměrného českého rybníka cca 1,2 metru. Reálný objem či hloubka se v citovaných pramenech odhadují asi o třetinu nižší - příčinou je vysoký stupeň zabahnění. Ze sumárních dat vychází průměrná výška vrstvy bahna na úrovni 40 cm, což odpovídá údaji z Operačního programu a reálnému objemu vody 420 mil. m3.

Rybniční sedimenty

Z hlediska cirkulární ekonomiky jsou vytěžené rybniční sedimenty vhodným materiálem ke zlepšování jakosti zemědělských půd. Výhoda jejich aplikace je tedy na obecné úrovni celkem jednoznačná.

Krmení ryb

V posledních dvaceti letech se diverzifikovaly podmínky chovu ryb. Optimální výše krmné dávky vychází z optimálního poměru hodnot krmného koeficientu a intenzity růstu.

Čtěte také: Příroda Mallorky

Zásady krmení ryb v různých produkčních systémech. Různorodost klade zvýšené nároky na optimalizaci výživy a techniky krmení různých druhů ryb a jejich věkových kategorií v různých podmínkách chovu.

tags: #konzumni #ryby #chované #v #česku

Oblíbené příspěvky:

• Automobily a kvalita ovzduší
• Poplatky za odpad Brandýs nad Orlicí
• Komořanské odpadkové koše: typy a projekty
• Vyklízení Zliv a okolí
• Vliv klimatu na Rýn