Mallorca: Přírodní poklady a rozmanitost rybích druhů

Mallorca, ostrov slunce, moře a písku, skrývá mnohem více než jen pláže a relaxaci. Její příroda je rozmanitá a nabízí dramatické útesy, osamělé majáky, exotickou květenu a místa, kde se zdá, že se zastavil čas. Tento článek vás provede podmořským světem Mallorky a představí fascinující mořské tvory, které zde můžete objevit.

Nebezpečí pod hladinou: Drzé ryby a medúzy

Lidé se v moři obvykle obávají útoku žraloka. Mnohem pravděpodobnější je však útok daleko menších a drzejších ryb či medúz. Ošklivě kousnout umí například ráčkovec a modrohlavec. Na pláži Palma na Mallorce čekala italská turistka maximálně slunce, moře a lahodnou sangrii. Chvíli poté, co vlezla do moře, ale rychle vyběhla ven s ošklivou krvavou tržnou ranou na noze. Celý plážový resort řešil, jestli kolem nekrouží žralok. Realita byla trochu méně hollywoodská, ale o to znepokojivější.

Podle zpravodaje The Independent na pláž okamžitě dorazily dvě sanitky. Lékaři ženu ošetřily přímo na pláži, poté ji převezli na soukromou kliniku. 85letá Italka měla vážné poranění kůže. Svalové tkáně naštěstí zůstaly neporušené. Takové případy jsou ale výjimečné, takže se na dovolené bát nemusíte. Pláž byla okamžitě uzavřena. Plavčíci vyvěsili červenou vlajku, nasadili čluny a začali pátrat po podezřelém zvířeti. Po hodině, kdy agresor nebyl nalezen, pláž nakonec znovu otevřeli. Incident se stal koncem července.

V oblíbené části pláže v Palma de Mallorca by něco podobného nikdo nečekal. Incident na chvíli způsobil pozdvižení, protože to vypadalo jako scéna z hororu Čelisti. Místní lékaři a odborníci však prakticky hned vyvrátili teorii o žraločím útoku. Otisk zubů na noze byl totiž příliš symetricky úhledný.

Ráčkovec a modrohlavec: Hlavní podezřelí

Nakonec padlo největší podezření na dva možné rybí útočníky - ráčkovce a modrohlavce. Tyto rybky vypadají nevinně, ovšem jen dokud jim nevlezete na jejich mořský dvorek. Pak se dokážou proměnit ve středozemní verzi menšího pitbulla.

Čtěte také: Život a výzkum v Papui-Nové Guineji

Jak už bylo výše uvedeno, místní biologové mají dvě teorie. Jedni tvrdí, že je to jasná práce ráčkovce (triggerfish). Jeho zobákovitá ústa i agresivita zapadá do profilu tohoto útoku. Ráčkovec je rybka vypadající jak obraz od Picassa. Kousnutí od ní však může pořádně bolet. „Na základě fotografií zranění se domníváme, že útok mohl způsobit modrohlavec (bluefish),“ myslí si oproti tomu odborník na mořskou biodiverzitu Aniol Esteban. Modrohlavec má ostré řady zubů a už bylo zaznamenáno několik případů kousnutí plavců na pobřeží.

Kde v Evropě hrozí útok?

Útok žraloka, kterého se resort nejprve obával, obecně není příliš pravděpodobný. V roce 2024 bylo celosvětově zaznamenáno jen 47 nevyprovokovaných útoků žraloků, což je pokles o 22 oproti roku 2023. Pod desetiletým průměrem 67 útoků ročně se pak toto číslo drží velmi výrazně.

Naopak změny v životním prostředí a oteplování moře podle odborníků začaly přitahovat blíže ke břehům méně běžné druhy pro turisty nebezpečných ryb a živočichů. Ty nyní způsobují většinu zranění v letoviscích. Modrohlavec je ryba, kterou byste si s chutí dali pečenou na talíři. Nepočítali byste ale, že ona by si ráda pochutnala třeba na vašem lýtku. Mallorca v tom není sama. Středozemní moře je krásné, ale občas si umí takříkajíc dupnout. V jižní Itálii, na španělských Baleárech i v samotném Španělsku se tu a tam ukáže bluefish. Ve východním Středomoří, nejvíce v Řecku a Turecku, se zase lidé seznamují s invazí agresivních medúz. Tisíce chapadel ve vodě - a koupání rázem se mění ve slušnou „chilli výzvu“.

Co dělat, když si vás vyhlídne mořský tvor

Nejhorší je panika. Pokud vás něco řízne, štípne nebo žahne chapadlem, vyplavte v klidu na břeh. Ránu opláchněte vždy mořskou, ne sladkou vodou. Pokud se zranění horší, objevují se bolest, otok či puchýře, nedávejte si na to vaše léky z domova, ale raději vyhledejte místního doktora. Ti v přímořských letoviscích už viděli všechno a jsou dobře připraveni i vybaveni.

5 mořských tvorů, kteří vám mohou zkazit dovolenou častěji než žraloci

1. Medúza

   Největší letní postrach. Vypadá jako průhledný pytlík, ale dotek chapadla je jako políbení elektrickým proudem.

   Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

2. Triggerfish (Ráčkovec)

   Ryba s „papouščím zobákem“. Normálně se pase na korýších, ale někdy si zobne i do turisty.

3. Bluefish (Modrohlavec)

   Říká se jí „piraňa Středomoří“. Zuby má jako štípačky. Když má hlad, neřeší, jestli kouše do sardinky nebo do vašeho lýtka.

4. Ježovka

   Neútočí, jen čeká, až na ni šlápnete. A pak máte dovolenou plnou pinzet a octa.

5. Krab

   Měří pět centimetrů, ale umí sevřít tak, že si ho budete pamatovat celý pobyt.

Zatímco žraloci si svou hororovou reputaci užívají v kinech, ve Středomoří jejich útok prakticky nehrozí. Malé a mnohem drzejší ryby či medúzy se oproti tomu sice tváří nenápadně, ale právě proto je dobré vědět, že existují.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Moře je zkrátka živý svět plný tvorů, kteří mají své teritorium a občas to lidem dají znatelně najevo. I tato nevypočitatelnost je však na moři krásná.

Objevte podmořský svět Mallorky

V prvním díle naší výletní trilogie se „ponoříme“ pod hladinu a odhalíme podmořský svět Mallorky, který běžně nevídáme. Žraloci, velryby, delfíni, lachtani a další fascinující mořští tvorové čekají na to, až je objevíte. A nezapomeňte s sebou vzít děti, bude to pro ně i pro vás nezapomenutelný zážitek!

Palma Aquarium

Obrovské moderní akvárium v hlavním městě Palma je ideální zastávkou pro všechny věkové kategorie, navíc má výhodnou pozici - jen kousek od letiště. Uvnitř vás čekají stovky druhů mořských živočichů, tematické sekce podle světových oceánů a interaktivní výstavy. Za prohlídku stojí také tropický prales uvnitř budovy, kde vládne vlhký vzduch a bujné rostlinstvo. Vše je tematicky rozčleněné a přehledně zpracované.

Palma Aquarium vás zcela vtáhne do své atmosféry. Na návštěvu si proto vyhraďte celý den; stále bude co objevovat. Najdete tu 55 nádrží se slanou vodou a víc než 8000 mořských živočichů z různých koutů světa. Už při vstupu vás zklidní tlumené světlo, ticho a téměř tajuplná atmosféra. Pestrými barvami mě okouzlili klauni, perutýni, murény i mořské hvězdice. Fascinující bylo sledovat pohyblivé sasanky a mořské koníky, kteří se vodním prostorem téměř vznáší. Má to specifickou poetiku a člověk by dokázal jejich sledováním strávit dlouhou dobu. Počítejte s tím a naplánujte si dostatek času.

Největší zážitek přinesla návštěva Big Blue, jednoho z nejhlubších akvárií v Evropě. Obsahuje 3,5 milionu litrů vody a plave v něm mimo jiné pětice žraloků písečných a pětice žraloků hnědých. Můžete si sednout nebo lehnout na polštáře, které jsou rozloženy hned vedle obřího akvária, sledovat pohyb predátorů i ryb a rybek kolem a úplně se zklidnit. Při jejich pomalém klouzání prostorem se čas jakoby zastavil.

Vyzkoušet můžete i jízdu loďkou se skleněným dnem, která vás sveze nad touto obrovskou nádrží. Žraloci plavou pod vámi, takže je můžete sledovat ještě z úplně jiného úhlu. Když hladinu rozřízne typická žraločí ploutev, vzpomenu si na film Čelisti a cítím určité chvění. To je zvláštní, jak hluboko se nám některé představy zarývají pod kůži. Stačí pár vteřin z plátna a máme v hlavě jasno: žralok, rovná se nebezpečí. Ale člověk si časem zvykne. Zvykne a začne se dívat trochu jinak. V mysli se mu nevynořuje dramatická hudba a místo vnímá, jak se tělo této paryby klidně pohybuje, zcela pokojně, přirozeně. A o to silněji si uvědomí, že ten obraz, který nosí v hlavě, je trochu nefér. Žralok není vetřelec v moři. Není náš protivník. Je to součást toho všeho, stejně jako koráli, rejnoci, chaluhy a v dané chvíli třeba i potápěč, který se mezi nimi pohybuje s klidem a jistotou, jako by se vracel mezi přátele. Některé z nich dokonce krmí, žraloci plavou kolem něj a nic se neděje. Možná tedy neškodí připomenout si, že největší škodu nedělá žralok člověku, ale člověk žralokovi. A že chránit tyto tvory neznamená být lehkomyslný, ale spravedlivý. Protože když už jsme do toho moře nahlédli, měli bychom se umět dívat pozorněji a bez předsudků.

Pokud vás baví virtuální svět, doporučuji nevynechat 3D kino. Čeká vás neuvěřitelná 360° projekce o velrybách, během níž se ocitnete v tak těsné blízkosti keporkaků, až budete mít pocit, že právě teď se jich musíte dotknout. Velryby totiž „proplouvají” všude kolem vás, slyšíte jejich zpěv a sledujete je, jako byste byli neviditelnou součástí moře. Úchvatný zážitek!

Volitelnou součástí programu je Backstage Tour a doporučila bych ji těm, kteří se chtějí dozvědět ještě něco víc. Nahlédnete do zázemí péče o mořské živočichy, uvidíte, jak se pěstují různé druhy planktonu (věděli jste, že může mt různé barvy?) či chovají koráli (ano, jde o živočichy, ne rostliny), dozvíte se o ochraně ohrožené karety obecné či jak zranitelní jsou mořští koníci, jejichž počet ve Středozemí klesá. Mimochodem, právě proto vznikl projekt Cavallets de mar Balears, který se zaměřuje na jejich záchranu. Zdejší odborníci tu vytváří podmínky pro množení koníků v umělém prostředí tak, aby mohli být později vypouštěni zpět do přírody. Naprosto překvapivá pro mě byla část věnovaná žraločím vajíčkům. Palma Aquarium se totiž zapojilo do projektu Petits taurons - Acció Stellaris, jehož cílem je navracet do moře mláďata máčky hvězdnaté (Scyliorhinus stellaris), malého ohroženého druhu žraloka, který žije i ve vodách Baleárských ostrovů. Vajíčka jsou uložena v průhledných inkubátorech, a vy můžete na vlastní oči pozorovat malého žraloka, jak se uvnitř vajíčka vyvíjí. Něco tak neuvěřitelného! A právě tenhle přesah v podobě reálné péče o přírodu pro mě dává akváriu o to hlubší smysl a hodnotu. Nejde jen o vizuální zážitek, ale o připomínku, jak důležité je chránit mořský svět. A skvělé je, že nejde jen o slova, ale o konkrétní činy.

Delfinárium Marineland Mallorca

Program v delfináriu Marineland je rozdělený do několika částí; uvidíte lachtaní show, delfíní show, krmení tučňáků a taky papouščí vystoupení. Pro malé návštěvníky je k osvěžení určen dětský vodní svět.

Lachtani mě překvapili svou rychlostí a jistotou, s jakou se pohybují mimo vodu. Člověk by čekal, že budou na souši těžkopádní, ale kdepak. Jsou pohotoví, obratní a jejich souhra s trenéry působí přirozeně, bez nucenosti. Vystoupení je plné hravosti a děti jsou nadšené. Publikum se směje, ale zároveň vnímá, jak moc důvěry mezi člověkem a zvířetem musí být, aby to fungovalo tak, jak to funguje.

Delfíní show je čistá elegance, která pohltí dospělé úplně stejně jako děti. Ty zíraly s otevřenou pusou a komentářem, že nic takového v životě neviděly a netušily, co všechno tato zvířata dokážou. Součástí dvacetiminutového vystoupení je i plavání těchto savců s jejich cvičiteli. Úžasná kooperace. Skupina delfínů mnohokrát vyskočí do vzduchu ve stejný moment, ve stejném rytmu, do stejné výšky. Je to, jako by si navzájem četli myšlenky. A zatímco se díváte, uvědomíte si, že nejde jen o nacvičené triky, ale o komunikaci. O opravdové dorozumění beze slov. Po skončení programu si můžete s delfínem nebo lachtanem udělat fotku.

Součástí obou show je výklad trenérů. Nic nudného nebo zdlouhavého, spíš zajímavé postřehy o životě těchto zvířat, jejich schopnostech i zranitelnosti. Děti to zabaví, dospělí si odnesou nové informace.

Během přestávek mezi jednotlivými bloky se můžete projít areálem. Jděte se podívat na krmení tučňáků (opravdu zblízka, jen přes nízkou zídku). Působí ostražitě, ale zvědavě. Papouščí show zase přidá spoustu barev a zvuků, což ocení hlavně menší děti. V pavilonu najdete ještě mimo jiné hady, ještěry, plameňáky a další zajímavé druhy ptáků, několik akvárií s rybami a několik druhů želv. A také jednu obří mořskou - karetu, která v tichu velké nádrže pomalu a důstojně proplouvá kolem. Nechybí také volavky.

Přírodní park s’Albufera de Mallorca

Albufera de Mallorca je přírodní park rozkládající se na půl druhém tisíci hektaru na severovýchodním pobřeží ostrova Mallorca, kde bylo zmapováno na 3000 druhů. Přírodní klenot Albufera najdete u oblíbeného města Can Picafort, které je obklopené hotely a prvotřídními plážemi. Park se zástavbou odděluje silnice označená MA-12. Do přírodního parku se dostanete z této hlavní silnice, u které je také malé parkoviště. Zastavit se však dá i na opačné straně, nebo přijet autobusem. Následně se vydáte ke Gran kanálu, kolem kterého vede cesta do nitra parku a k informačnímu středisku. Autem je sem však vjezd zakázán. Vstupné se do s’Albufery neplatí. V informačním centru Centre de Recepció sa Roca máte možnost si zakoupit knihy, brožury nebo pohlednice. Při naší návštěvě zde také byla výstava nádherných fotografií ptactva. Není zde ale občerstvení, toalety k dispozici jsou. Je důležité upozornit, že vítáni nejsou psi a v některých místech ani cyklisté. Na některých webech se dozvíte, že je potřeba bezplatná rezervace vstupu, nic takového jsme ale neměli.

Nedaleko informačního centra je opravená budova s interaktivní expozicí o historii místa, přírodních a kulturních zajímavostech. Obdivovat můžete v příhodnou dobu také orchidejovou zahrádku a další rostliny nebo hmyzí dům. Z těchto míst byste se měli vydat na některou ze čtyř procházkových tras. Nejkratší Es Cibollar měří 725 metrů a zavede vás na opačnou stranu kanálu. Podobně dlouhá je zelená trasa Sa Rosa. Jednou tolik měří trasa Es Colombars. Pro skalní nadšence a ornitology je pak nejdelší trasa celým parkem Cami den Mig, která čítá 11,5 km. Na všech stezkách jsou ptačí pozorovatelny. Některé jsou i plně zakryté s pozorovacími okny, lavicemi a naučnými cedulemi. Nejvíce jich je v centru parku na kratších trasách. Někde jsou jen vyvýšená místa a jednoduché pozorovatelny. My jsme nevyrazili po žádné z tras, ale drželi jsme se kolem nitra parku, protože jsme s sebou měli kočárek. Cesty jsou sjízdné, ale dcerka by nejdelší trasu asi tolik neobdivovala.

Výhodou i v turisticky nejoblíbenější době je, že zde není přeplněno, i když turisté také byli. Samozřejmě ptactva může být méně než v jiném období. Můžete si tak vychutnat pozorování plameňáka růžového (Phoenicopterus roseus), volavky stříbřité (Egretta garzetta), volavky rusohlavé (Bubulcus ibis) či tenkozobce opačného (Recurvirostra avosetta) a ibise hnědého (Plegadis falcinellus). Fascinující pohled si lze užít naprosto sám v pozorovatelně, pochopitelně dalekohled a fotoaparát s sebou. Neopakovatelné jsou také výhledy do krajiny plné mokřadních společenstev, tůní a vodních rostlin doplněné o vystupující kopce v pozadí. Při lehce foukajícím větru ani není takové horko.

Přírodní park s’Albufera de Mallorca byl založen v roce 1988 a nejenže patří do soustavy Natura 2000, ale je zařazen také do Ramsarské úmluvy. Je nejvýznamnějším mokřadem na Baleárských ostrovech s rozlohou 1646 hektarů. Jeho počátky dle informačního průvodce sahají až do starověku. Zatímco část travnaté plochy se vyvinula v průběhu třetihor, současné mokřady vznikly někdy před 100 000 lety.

Mokřady jsou sycené z dešťových srážek, sezónních potoků a pramenů z a podzemních vodonosných vrstev. Části parku blíže moři také mořskou vodou. rákos obecný (Phragmites australis) nebo ostřice bažinná (Cladium mariscus) dalšími rostlinami je např.

Co se týče fauny, nejčastěji se vyskytujícím druhem ryb je úhoř říční (Anguilla anguilla). Hojně je v mokřadech rovněž bahenní žába skokan Perézův (Pelophylax perezi) a nejčastěji se vyskytujícími se plazy jsou užovka maurská (Natrix maura) a želva bahenní (Emys orbicularis). Pochopitelně nejzajímavější jsou ptáci, kterých zde zaznamenali 303 druhů. Mnoho z nich zde hnízdí, na 10 000 ptáků v přírodní parku zimuje. Natura 2000 v parku chrání 56 druhů, z toho pouze jeden je savec, a to netopýr dlouhonohý (Myotis capaccinii).

V přírodním parku si na své přijdou také milovníci koní, protože zde probíhá pastva, ale také malorský skot a jiná hospodářská zvířata. Jedním z předních úkolů správy parku je pravidelná kontrola kvality vody. Každý měsíc jsou analyzovány fyzikální a chemické vlastnosti vody. Kromě toho jsou hlavní vodní toky pravidelně bagrovány, hráze udržovány v čistotě a průtok vody se reguluje pomocí stavidel. Spadne zde 350 až 1300 mm srážek za rok.

Správa parku se snaží omezovat výskyt invazních druhů, jako jsou floridské želvy, divoká prasata a další invazní druhy, jako jsou kočky, kapři a cizokrajné rostliny. Historicky v oblasti fungovala řemesla založená na rákosových plantážích. Ten se používal na výrobu papíru.

Španělská fauna

Španělská fauna se vyznačuje velkou rozmanitostí živočišných druhů, z nichž některé jsou endemické (vyskytují se výlučně ve Španělsku). Pravděpodobnost, že na svých toulkách po Španělsku narazíte na největší evropskou šelmu - medvěda hnědého (oso pardo) je velmi nízká, ale ne nemožná. Pravděpodobnost si zvýšíte, vydáte-li se například do Kantaberského pohoří nebo do Pyrenejí. Nicméně počet medvědů hnědých se ve Španělsku pohybuje jen okolo 80 kusů, a to i přesto, že je jejich lov od roku 1973 přísně zakázán. Lépe se daří ve Španělsku vlkům (lobo), jejichž výskyt je koncentrován na severozápad do Galicie a na západní hranice Španělska s Portugalskem.

Jedním z těch savců, kteří žijí výlučně na Pyrenejském poloostrově, je největší kočkovitá šelma rys iberský (lince ibérico). Tento druh rysa je menší než rys ostrovid. Stejně jako on se řadí k nejohroženějším šelmám na světě a je přísně chráněn. Dalším savcem, kterého potkáte jen ve Španělsku, je kozorožec iberský (cabra pyrenaica). Jejich počet se zde odhaduje na 40 000 kusů a nejvíce na ně narazíte na východě země v pohoří Sierra de Gredos a na jihu v pohoří Sierra Nevada. Ve všech typech lesů pak můžete narazit na divoká prasata (jabalí), jeleny, srny a daňky (ciervo, corzo, gamo).

Savčí raritou jsou ve Španělsku primáti z rodu makaků. Jsou jimi makakové magot nebo také berberské opice, na které můžete narazit, vydáte-li se na jih Španělska na Gibraltar. Mořských savců žije u španělských břehů 27 druhů. Výjimkou nejsou ani někteří zástupci velkých mořských savců z řádu kytovců.

K lovu hmyzu a obratlovců jsou dobře přizpůsobeni dravci. Ve Španělsku jich hnízdí asi 25 druhů a jejich výskyt je koncentrován především do hor a stepních oblastí (Meseta). Může jít o stěhovavé druhy, které migrují za potravou a teplem, anebo ty, kteří zde zůstávají po celý rok. Oblasti jižní Evropy, Španělsko nevyjímaje (Baleárské ostrovy a jihozápadní pevninské Španělsko), náleží k oblastem, kde můžete zahlédnout největšího evropského ptáka supa hnědého. Žije ve vysokohorských oblastech a živí se mršinami včetně kostí nebo menšími obratlovci. Je zařazen na listinu ohrožených druhů, na tzv. Červený seznam Mezinárodního svazu ochrany přírody.

Španělsko je díky několika velkým mokřadním oblastem útočištěm četných vodních ptáků. V deltě řeky Guadalquivir v Andalusii nebo v deltě řeky Ebra přezimují statisíce ptáků a ještě více jich přilétá při jarním a podzimním tahu. Všudypřítomným vodním ptákem nejen ve Španělsku je kachna divoká. Čápi žijí v celé Evropě a v podmínkách severní a střední Evropy patří mezi stěhovavé ptáky, kteří přezimují v teplých krajích. Ve Španělsku se počet kusů čápa bílého za posledních 10 let zvýšil o dvojnásobek a zdá se, že tento vzrůstající trend bude pokračovat. Jejich domovy se stávají místní kostelní věže, vršky sloupů nebo ruiny vysokých stavení, na kterých si tito velcí opeřenci budují svá hnízda. Trvá jim to zhruba týden, což je vzhledem k rozměrům čapích hnízd obdivuhodný výkon. Takové hnízdo může vážit až stovky kil a často svou hmotností narušuje konstrukci samotné budovy.

Ve Španělsku žije řada druhů želv, ještěrek a ještěrů, taky chameleóni a 13 druhů hadů, mezi kterými figurují neškodné druhy užovek, ale i zmije. Pokud budete mít velkou smůlu, můžete narazit na zmiji Latasteovu - jediného jedovatého hada ve Španělsku, kterého poznáte podle šedivé barvy s černým klikatým pruhem. Často žije v suchých skalnatých oblastech a její uštknutí vyžaduje naléhavé lékařské ošetření.

Nepříjemným zážitkem může být i žahnutí medúzy, které je sice bolestivé, ale zde nikoli životu nebezpečné. K přemnožení medúz často dochází vlivem silných větrů a nedostatku dešťových srážek. Nejlépe se jim vyhnete, když se budete řídit doporučeními místních. Medúzy se většinou vyskytují buď ve velkém, nebo vůbec. Ocet se vám bude hodit i na komáří štípance. Dobrou zprávou je, že zdejší druhy komárů nepřenáší malárii, přesto je dobré se na jejich útoky předem připravit.

Chytré ryby a rybolov

Vědecké experimenty prováděné v okolí ostrova Mallorca naznačují, že se ryby mohou naučit cíleně vyhýbat rybářským nástrahám. Dosavadní metody využívané k hodnocení početnosti rybích druhů proto mohou být velmi zavádějící.

Chcete-li zjistit, jak se daří populacím různých druhů mořských ryb v konkrétních oblastech, a nadále sledovat jejich stavy, aby se předešlo významnému snížení početnosti druhu rybolovem, řídíte se vcelku jednoduchým pravidlem. Stačí pravidelně mapovat zastoupení rybí fauny v úlovcích rybářů, třeba i přímo na tržišti. Čím méně zástupců daného druhu zde najdete, tím nižší je jeho početnost v prolovovaných vodách. Každé pravidlo má však své výjimky.

Španělský vědec Dr. Josep Alós a jeho kolega Prof. Dr. Robert Arlinghaus zjistili, že některé druhy ryb se dovedou udicím úspěšně vyhnout. Pobřeží ostrova Mallorca je hojně navštěvováno nejen turisty toužícími po slunci, ale i sportovními rybáři, kteří pro zdejší vodní faunu znamenají nemalé riziko. Milovníci rybolovu se stávají významným faktorem, který formuje nejen početnost konkrétních rybích druhů, ale mění i jejich návyky. Mimoděk učí ryby lepší taktice a rozvíjejí jejich inteligenci. Hloupé nepřežijí a skončí na talíři. Chytré se udicím vyhnou a předají své schopnosti další generaci.

Na základě standardních metod odlovů (na udici) dospěli vědci v minulosti k závěru, že v zákonem chráněných částech moří je početnost ryb i jejich velikost vyšší než v oblastech běžně vystavených rekreačnímu rybolovu. Zdání však leckdy klame a „standardní“ metody je třeba čas od času přehodnotit.

Srovnání podvodních videozáznamů a výsledků odlovu na udici přináší odlišné výsledky, ač by tato data měla vycházet podobně. Vědci se zaměřili na dva druhy ryb, které mají rybáři operující v oblasti Středomoří velice rádi. Jednalo se o kanice písmenkového (Serranus scriba) a mořana ocasopruhého (Diplodus annularis). Oba druhy se vzájemně podobají velikostí, ale liší se jídelníčkem. Kanicové jsou predátoři lovící jiné ryby a malé korýše, mořani konzumují řasy a mlže. Způsob stravování ovlivňuje i pravděpodobnost ulovení obou druhů - mořani mohou opatrně prohlížet a zkoumat předloženou návnadu, neboť jsou zvyklí, že jim jídlo neuteče. Kanic oproti nim aplikuje strategii „včera bylo pozdě“ a po všem stravitelném chňapne co nejdříve. V biotopech málo dotčených rybolovem je tedy kanic snazší kořistí a na návnadu rychle zabírá. Kanicové pochopí nebezpečí představované udicí.

tags: #mallorca #priroda #ryby #druhy

Oblíbené příspěvky:

• Tragédie v oblacích: Osudný let
• Ochrana přírody pro žáky 5. tříd
• Extrémní běh v přírodě
• Mokrý proces recyklace papíru
• Tabulka a Vzor Bilance Odpadu pro ČR