Korálové útesy: Tajemství, význam a ochrana naší přírody

Koráli jsou jedním z nejtajuplnějších organismů na Zemi. Svojí různorodostí, barvami a složitostí nemají ve světě sobě podobné stvoření. Zůstávají ve stádiu polypa, a navíc se vyskytují jak v živočišné, tak v rostlinné podobě.

Všech asi 6 tisíc druhů korálů žije přisedle, tedy u dna moří. Objevují se obvykle v koloniích, mnohdy tvořící útesy. Rostou rychlostí pouze od několika milimetrů po pár centimetrů za rok.

Mistři symbiózy

Tvrdé (ale relativně křehké) vnější schránky korálů jsou tvořeny z vylučovaného uhličitanu vápenatého (CaCO3) a vytváří mnohdy složité, ale vždy nádherné tvary. Koráli existují v soužití se symbiotickými řasami, nazývanými zooxantely, které korálům dodávají jejich zvláštní barvy, dávají jim sílu ze slunce a zejména jim obstarávají většinu potravy.

Neuvěřitelná biodiverzita

Korálové útesy pokrývají jen desetinu procenta oceánského dna, ale jsou výbornými hostiteli. Vytvářejí podmínky a vlastně tím i poskytují domov zhruba 25 % všech mořských druhů. Patří mezi ně pestré tropické ryby, mořští hadi, rejnoci, žraloci, chobotnice, želvy i nespočet druhů bezobratlých živočichů.

Nelze se tedy divit, proč jsou mořští ekologové tak hlasití, když upozorňují na stálé oteplování světových moří. Korálům se sice daří v teplých vodách (mezi 23-29 °C), ale vyšší teplota už korály stresuje. Vypudí od sebe svou jinak spřátelenou symbiotickou řasu a dochází tak k jejich zbělení. Sice to automaticky neznamená zánik korálu, ale jeho výrazné oslabení ano. Ovšem stále rostoucí teploty - díky globálnímu oteplování - už by smrt korálům přinesly. Korálové útesy hrají také důležitou roli v potravinovém řetězci a regulují množství ryb a jiných mořských organismů.

Čtěte také: Ochrana korálových útesů

Proč jsou korálové útesy důležité?

Kromě toho, že jsou domovem nespočtu mořských živočichů, útesy mají zásadní význam i pro naše lidské pokolení. Odhaduje se, že na útesech tvořených korály, závisí živobytí asi půl miliardy lidí. Jaká je jejich role?

• Ochrana břehů: Útesy fungují jako přírodní zdi, které zeslabují sílu vln a chrání břeh před bouřemi a tsunami.
• Zdroje obživy: Spousta lidí po celém světě je přímo závislá na konzumaci ryb a jiných vodních tvorů, které žijí v korálových útesech.
• Turistika a finance: Potápění či šnorchlování u korálových útesů přináší ročně tisíce dolarů do ekonomiky zemí, které se mohou pochlubit korálovými koloniemi ve svých výsostných vodách. Významně tak přispívají do rozpočtů např. Austrálie, Malediv, Egypta či Filipín.
• Léky, resp. doplňky stravy: Organické sloučeniny vápníku a mnohých minerálů se po procesu čistění a rozemletí stávají součástí prášku nebo kapslí potravinových doplňků.

Hrozby pro korálové útesy

O stále stoupající teplotě moří, která způsobuje blednutí korálů, už jsme se zmiňovali. Dalším z velkých rizik pro budoucí existenci korálů je zvyšování koncentrace CO₂ v atmosféře. Ta má za následek pokles pH mořské vody. V té chvíli se stává pro korály náročnější tvorba jejich vápenaté schránky. Zpomaluje se tak jejich růst či případná obnova po zbělení.

Pokud okyselování oceánů bude pokračovat, bude růst korálů dál zpomalovat, až rychlost rozpouštění jejich vápenatých schránek převáží nad jejich růstem. To by se podle studií mohlo stát někdy po roce 2054.

A samozřejmě je tu i negativní činnost člověka. Na jednu stranu je turistika finančním přínosem, mnohdy ale může přinést i přímé poškození korálových kolonií. Nová studie zjistila, že 70 procent korálových útesů na Floridě podléhá erozi. Dochází tak k významnému úbytku míst, která poskytují životní prostor mnoha druhům mořského života.

„Tento výzkum nám pomáhá lépe pochopit, které útesy u Floridy jsou ohrožené, a vyžadují proto lepší péči a obnovu, aby se zabránilo jejich dalšímu úbytku,“ uvedl hlavní autor studie John Morris. „Ale současně jsme našli útesy, u nichž je větší pravděpodobnost, že se udrží.“

Čtěte také: Ohrožené korálové ekosystémy

Výzkumníci zjistili, že na 506 lokalitách dochází k ročnímu úbytku útesového biotopu.

„Tyto výsledky nám říkají, že je nutně zapotřebí rozšířit strategie, jako je vysazování korálů. Ty by nám mohly pomoci obnovit ty ztracené,“ uvedla spoluautorka studie Erica Towleová. „V budoucnu můžeme tyto údaje použít také pro vyhodnocování toho, jestli naše pokusy o oživování útesů byly úspěšné.“

Americký unikát

Floridský korálový útes je jediným živým korálovým bariérovým útesem v kontinentálních Spojených státech a současně třetím největším systémem korálových bariérových útesů na světě.

A mizí. Hlavními příčinami jsou v posledním desetiletí patří bělení, poškození loděmi a také nejrůznější choroby. Například roku 2014 se tu objevila nemoc ztráty tkáně kamenných korálů, která od té doby škodí stále. Bělení i nemoci souvisejí s lidmi způsobenou změnou klimatu - v teplejší vodě k nim dochází snadněji a častěji.

Poprvé bylo bělení zaznamenáno a popsáno na korálových útesech Bird Key u Florida Keys v roce 1911.

Čtěte také: Důležitost korálových útesů

Podle NOAA zajišťují floridské korálové útesy přibližně 70 tisíc pracovních míst a ročně generují tržby a příjmy ve výši přibližně 8,5 miliardy dolarů.

„Pokud nezavedeme rychle strategie k jejich záchraně, tak erodující floridské útesy pravděpodobně nebudou schopné lidem tuto práci a zisky udržet,“ dodal Morris.

Mezi ekosystémy s největší druhovou rozmanitostí organismů nepochybně patří korálové útesy a jejich bezprostřední okolí. Jak jsou vlastně utvářeny a co všechno se podílí na jejich zdárném vývoji?

Korálové útesy jsou domovem nesčetného množství různých tropických ryb i dalších mořských živočichů, které zde spolu s fyzikálními vlivy mořského prostředí vytváří jedinečný životní prostor. Právě proto je však velmi znepokojující skutečností postupný úbytek těchto přírodních skvostů, způsobený bohužel také přímou i nepřímou činností člověka.

Rostou až do katastrofy

Korálový útes je velký podmořský útvar, tvořený především těly korálů - přisedlých mořských živočichů z kmene žahavců. Tyto objekty se obvykle vyskytují v mělčích tropických mořích, která jsou relativně dobře prosvětlena a provzdušněna. Jen zřídka je najdete v hloubkách přesahujících 50 metrů a při průměrné teplotě vody pod 18 °C. Optimální teplotou k jejich růstu je přitom 26-27 °C. Výjimkou jsou některé korálové útesy v Perském zálivu, které snáší kolísání sezónních teplot v rozmezí celých 25° C.

Biologové odhadují, že korálové útesy v současnosti zabírají asi 284 300 km² mořského dna. Pro představu - jde o plochu, která o něco přesahuje rozlohu Nového Zélandu a zároveň jde o více než tři a půl násobek rozlohy naší republiky.

Stavebními bloky korálových útesů jsou tisíce generací útesotvorných organismů a jiných mořských tvorů, jejichž těla jsou alespoň částečně tvořena uhličitanem vápenatým (například některé skupiny řas). Symbiotické řasy jsou také velmi důležitým činitelem pro existenci korálových útesů, neboť svojí fotosyntetickou produkcí poskytují korálovým polypům, v jejichž tkáních žijí, nezbytný přísun organických živin.

Kostry jednotlivých korálů jsou neustále mechanicky rozrušovány a rozkládány činností vodních proudů a mořských živočichů, načež jejich úlomky padají do trhlin a děr v útesu a vyplňují ho. Útesy jsou takto udržovány po tisíce let, dokud je nezvratným způsobem nenaruší nějaká ekologická katastrofa, která zároveň vyhubí jeho četné obyvatele.

Nejhustší biomasa

Korálové útesy jsou charakteristické nezvykle velkou biodiverzitou (druhovou rozmanitostí) organismů, žijících v jejich blízkosti. Přitom jde o prostředí tropických vod, které jsou poměrně chudé na obsah nezbytných živin. Vysvětlením tohoto na první pohled záhadného jevu je schopnost maximálního využití chudých zdrojů a jejich efektivního kolování mezi korály, symbiotickými řasami a ostatními organismy útesových ekosystémů.

Korálové útesy jsou však závislé také na jiných faktorech, například na přísunu živin z nedalekých mangrovových porostů a „koberců“ mořských rostlin, které doplňují organické látky a materiál v podobě mrtvých těl živočichů, rostlinných částí apod. Korálové útesy na oplátku zase chrání tyto příbřežní habitaty před prudkým vlnobitím a poskytují rostlinám substrát, ve kterém mohou pevně zakořenit.

Výsledkem je nejvyšší známý podíl biomasy na čtvereční metr, vysvětlující ohromnou druhovou rozmanitost těchto ekosystémů.

Loterie o život

Mezi nejznámější obyvatele korálových útesů patří celá řada ryb. Některé žijí přímo na korálech, jiné na drobných živočiších, kteří se pohybují přímo po nich nebo nízko nad jejich povrchem. Některé druhy dokonce o korály nepřímo pečují tím, že z jejich povrchu odstraňují organismy, jež je narušují či nekontrolovatelně porůstají.

Ekologové proto nazývají evoluční pochody v těchto společenstvech „loterií o životní prostor“.

Stálí obyvatelé a příležitostní návštěvníci

Útesy však nejsou domovem pouze pro ryby. Obývá je nesčetné množství dalších, především bezobratlých, mořských organismů. Mezi nimi jsou živočišné houby, žahavci (včetně některých druhů medúz), kroužkovci, korýši (garnáti, humři i krabi), měkkýši (včetně hlavonožců) a četní ostnokožci (hvězdice, ježovky a tzv. mořské okurky). Z plazů bychom se v okolí útesů mohli setkat s několika druhy mořských želv a některými hady.

Významným, i když téměř neviditelným elementem je také tzv. kryptofauna - organismy, které žijí přímo v substrátu korálů nebo v jejich skeletech a podílející se na rozrušování schránek, tedy bioerozi.

V budoucnu jen na fotkách?

Jak je tomu bohužel i v případě jiných ekosystémů, ani u korálových útesů nelze opomenout jeden smutný fakt, kterým je stále rostoucí míra ohrožení těchto přírodních skvostů činností člověka. Dle dostupných informací dnes korály nejvíce ohrožuje globální oteplování, chemické znečištění a sběr korálů v kombinaci s příliš intenzivním výlovem ryb.

Přesto je negativní vliv člověka na mnohé z nich nezpochybnitelný. Je již tedy pouze na nás, zda zanecháme toto nádherné přírodní dědictví také našim potomkům. Korálové útesy jsou nepochybně působivé a krásné i v podání barevných filmů a fotografií, hmotné realitě se však ani v tomto případě žádné zpodobnění nevyrovná.

Největší korálové útesy

Bezpochyby nejznámějším korálovým útesem světa je Velký bariérový útes (Big Barrier Reef) u pobřeží australského Queenslandu. Útesový pás dlouhý přes 2 000 kilometrů je zároveň největším systémem korálů na světě.

Další významné korálové útesy se vyskytují také u pobřeží Belize, Nové Kaledonie, Baham, Izraele a Egypta nebo Malediv. U Floridy se nachází také nejhlouběji položený fotosynteticky aktivní korálový systém, nazývaný Pulley Ridge.

Jak rostou korály

Korálnatci jsou skupinou přisedlých, výlučně mořských žahavců, v jejichž vývoji se objevuje pouze stadium polypa. Polyp vytváří pohlavní buňky, z oplozeného vajíčka vzniká larva (planula), která po určité době přisedá a mění se opět v polypa. Vzniklý polyp se pak dále rozmnožuje pučením. Vytváří si pevný skelet v podobě vápenitého koralitu. Ten je zevnitř zpevněn jehlicemi - spikulami, volně uloženými v tkáních.

Vnější „kostra“ je tvořena uhličitanem vápenatým nebo rohovinou. Brzy po přisednutí larvy vytváří polyp bazální vápnitou destičku. Dalším růstem dochází následně ke vzniku kornoutovitého nebo válcovitého koralitu.

Korálové útesy jsou ozdobou tropických moří a také známkou jejich čistoty. Bohužel jsme v posledních desetiletích svědky stále častějších zpráv o jejich poškozování až zániku.

Švédská zpráva (ICRI_Impact of Sunscreens on Coral Reefsunscreen, 2018) ukazuje, že ani samotná přítomnost výhradně minerálních UV filtrů v přípravcích nemusí vždy znamenat vyšší bezpečnost pro korálové útesy.

Pokud volíme místo dovolené mimo oblasti s korálovými útesy, pak je naší solární kosmetikou nepoškozujeme. Jestliže chceme pozorovat korálový útes nebo jsme v jeho blízkosti, zvolíme si raději čistě minerální UV ochranu, ve kterou budou výhradně dva typy UV filtrů - oxid titaničitý a / nebo oxid zinečnatý.

Korálové útesy jsou světem, do kterého mohou nahlížet jen potápěči. Budují je miliony drobných žahavců, každý z nich staví trošku jinou strukturu a dodává útesu jiné barvy. Členité útvary jsou přirozeným prostředím pro spoustu dalších mořských živočichů, kterým poskytují úkryty i potravu. Na útesech nežijí jen drobní bezobratlí, poskytují domov obrovskému množství obratlovců, s oblibou je vyhledávají mořské želvy.

Korálové útesy, které dnes na Zemi obdivujeme, jsou staré až 50 milionů let. Ale pokud se něco nezmění, brzy o nich budeme mluvit v minulém čase. Život se z nich totiž v posledních desetiletích rychle vytrácí. Nemohou za to jen klimatické změny, velkou vinu nese i lidská činnost, která se ostatně podílí i na oteplování planety.

Jednou z možností, jak útesům pomoci, je vytváření nových, umělých. Vědci už vyzkoušeli řadu způsobů, tím nejnadějnějším je tzv. biorock.

Korálové útesy jsou oceánskou obdobou tropických deštných pralesů. Koráli patří mezi žahavce, stejně jako medúzy nebo mořské sasanky. Nechybějí jim proto ani žahavá chapadla. Po celý svůj život zůstávají ve stadiu polypů, kteří se rozmnožují nepohlavně.

Protože ke svému růstu potřebují dostatek světla, mohou růst pouze do určitých hloubek, vyskytují se tak nejčastěji při pobřeží, které tak chrání před vlnobitím.

Největší a také nejznámější světový útes, Velký bariérový, lemuje severovýchodní pobřeží Austrálie. Korálové útesy včetně velkého bariérového však - jak jste se mohli dočíst v ABC 3/2017, ohrožují změny klimatu, především oteplování oceánů.

V dubnu 2024 oznámil v tiskové zprávě Národní úřad Spojených států pro oceán a atmosféru (National Oceanic and Atmospheric Administration, NOAA), že korálové útesy ve světě zažívají v pořadí již čtvrté globální blednutí korálnatců (Anthozoa). Ještě v dubnu 2025 bylo v globálním měřítku vystaveno teplé vodě vyvolávající jejich blednutí 84 % korálů. V období 2023-2025 zpustošil tepelný stres útesy v 82 zemích celého světa a všechny hlavní mořské oblasti.

Proměna zbarvení korálů je způsobena narušením symbiózy mezi jednobuněčnými mikroskopickými řasami rodu Symbiodinium ze skupiny obrněnek (Dinoflagellata) a naprostou většinou korálnatců.

Jakmile teplota vody přesáhne určitý limit a současně světelné záření včetně ultrafialového zahltí fotosyntetické ústrojí řas, zmiňované jednobuněčné organismy začnou produkovat pro korálnatce jedovatý reaktivní kyslík.

Značně oslabené a zranitelné zbytkové populace korálů trpí také zvýšenou predací (Baker et al. 2008). Ukazuje se, že k blednutí korálů může docházet nejen v mělčinách, ale i v chladnější mořské vodě v hloubce 30-150 m (Diaz et al.

Každoročně navštíví korálové útesy na 350 milionů turistů a finanční hodnota této činnosti se vyšplhá na 36 miliard USD (745 miliard Kč).

Co všechno spouští blednutí korálnatců?

Z výše uvedeného biochemicko-fyziologického popisu procesů bělení korálů je zřejmé, že je jím na prvním místě zvýšená teplota mořské vody. Nicméně proměnu barevných korálnatců v průsvitné organismy v místním a regionálním měřítku může spustit přísun studené vody, vysoká intenzita slunečního záření, těžké kovy, zejména měď a kadmium, změny slanosti vody, znečištění pesticidy, nadměrná koncentrace živin (eutrofizace), lov ryb kyanidy, okyselení (acidifikace) oceánu a patogenní organismy, jako jsou bakterie rodu Vibrio (van Oppen & Lough l.c.).

tags: #koralove #utesy #nase #priroda

Oblíbené příspěvky:

• Revoluce v péči o vašeho mazlíčka
• Zkušenosti ze školy v přírodě ZŠ Štětí
• Rizika elektrického proudu
• Dopad Zelené dohody na emise
• Jak namontovat objímku na odpady?