Ochrana korálových útesů: Studie a iniciativa Greenpeace

Organizace Greenpeace a řada odborníků, od biologů po klimatology, si uvědomují, že obnova rovnováhy v oceánech je nezbytným základem pro prakticky všechny dosud navržené strategie udržitelné budoucnosti.

Na půdě OSN se už delší dobu hovoří o mezinárodní úmluvě, která by globálně ochránila oceány. Iniciátorem tzv. Global Ocean Treaty je hlavně organizace Greenpeace, kterou v této konkrétní kampani podporuje řada odborníků, od biologů po klimatology.

Dosud se zmiňovalo především to, že všechna navržená opatření by měla být uvedena v platnost do roku 2020, abychom v roce 2030 mohli vidět první výsledky. A také, že bude zapotřebí přijít s ochranou minimálně třetiny (ale možná i poloviny) rozlohy oceánů, tedy něco kolem 230 milionů kilometrů čtverečních vodní plochy. Kde a jak by se ale tyto zóny rezervací měly objevit, bylo zatím velmi nejisté.

Jak do roku 2030 ochránit mezinárodní vody oceánů a kde prioritně vytyčit zóny mořských rezervací se snaží ukázat geografická studie univerzity v Yorku. Mění to až velmi prakticky pojatá studie univerzity v Yorku, která předkládá veřejnosti a OSN velmi konkrétní manuál. Rozhodně zajímavá je svým detailním měřítkem i celkovou šíří zpracování.

Z jakých základů vychází? Výzkumníci z Yorku nejprve rozdělili vodní plochu moří a oceánů na 25 000 čtverců o rozměrech 100x100 kilometrů. Na těchto čtvercích pak identifikovali jeden či více z celkem 458 konzervačních faktorů. Což je mimochodem velmi účelné: některá místa se totiž z hlediska praktické ochrany jeví nezbytné z dost rozmanitých důvodů. Například podmořské sirné sopky mají teoreticky pramalý význam pro život na souši, ale z oceánografického hlediska jsou naprosto unikátní.

Čtěte také: Greenpeace a biomasa

Korálové útesy jsou obecně považovány za centra biodiverzity, ale zdaleka ne všechny dosahují té nejvyšší kvality a ne všechny jsou ohrožené lidskou činností. A jiná místa jsou hodna ochrany i přes svou řekněme laickou nezajímavost. Třeba proto, že slouží jen jako sezónní zdroje potravy, nebo jimi „vede“ nějaký podmořský proud. Dát tyto konzervační faktory do jedné mapy je tak velmi praktické.

V Yorku ale pokračovali dál a promítli do mapy i aktuální situaci. Zaznamenali, které oblasti jsou nejvíce ohroženy přelovením, kde je nejvíce znečištění, probíhající a do budoucna plánovaná těžba ropy. Jejich mapa tedy nese informace jak o distribuci biodiverzity, tak i o scénářích ohrožení. A na tom vystavěli svůj návrh efektivního rozmístění oceánských rezervací, které by mohly pokrývat 30 % nebo 50 % rozlohy vodní plochy.

„Extrémní ztráty mořských ptáků, želv, žraloků a mořských savců, kterých jsme v posledních letech svědky, jsou dokladem nefunkčního systému naší správy,“ říká profesor oceánografie Callum Roberts. „A teď je na OSN, aby tento nefunkční systém urychleně opravila. Z představeného návrhu se zatím jeví jako nejlepší začíst s plošnou ochranou v oblasti Jižního oceánu a severu Atlantiku.

Návrh je navíc vystavěn tak, že by ve zmíněných oblastech nevedl k až tak drastickému snížení rybolovu (plánován je pokles o 20 až 30 %), takže by výsledný efekt vyloženě neohrozil potravní bezpečnost.

Podle ekologických aktivistů je přitom klíčové, aby se státy OSN okamžitě dohodly na ochraně oceánů prostřednictvím chráněných oblastí. Ty by do roku 2030 měly pokrývat 30 % hladiny oceánů. Úbytek oceánské biodiverzity kvůli znečištění nebo nadměrnému rybolovu je totiž zásadní a klesá rychleji než biodiverzita na pevnině. Mezi lety 1970 a 2012 klesly populace mořských ryb o polovinu. A u některých druhů je úbytek ještě výraznější. Populace žraloků klesly za posledních 50 let o 70 %, tichomořských tuňáků dokonce o 97 % a nejméně stovka mořských druhů je vážně ohrožena. Zřídla mořské biodiverzity, korálové útesy, navíc kvůli zvyšujícím se teplotám klimatu začínají odumírat.

Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku

Podle organizace Greenpeace, která bojuje za urychlené schválení oceánské smlouvy, sice státy v posledních 48 hodinách konference dosáhly významného pokroku, ale řada států přišla na jednání nepřipravená.

„Ačkoliv se podařilo dosáhnout pokroku zejména u oceánských chráněných území, členové koalice ambiciózních států a další země jako USA navzdory svým závazkům příliš pomalu hledali kompromisy,“ dodává Meller s tím, že ochranáři jsou z jednání zklamáni.

Obecně pak země globálního severu podle ochranářů začaly jednat až ve chvíli, kdy vyšlo najevo, že jednání jsou na pokraji kolapsu. Aktivisté naopak vyzdvihují roli tichomořských států nebo skupiny karibských zemí, které tvrdě tlačily na dojednání smlouvy.

Oceánům vděčíme za mnohé a Světový den oceánů, který připadá na 8. června, nám dává příležitost si uvědomit jejich význam a zranitelnost. Oceány pohlcují až třetinu oxidu uhličitého z atmosféry, absorbují 90 procent přebytečného tepla, produkují polovinu kyslíku na planetě a jsou zdrojem obživy pro miliardy lidí. Přesto je lidstvo dohnalo na pokraj kolapsu - ať už přímo prostřednictvím nekontrolovaného drancování rybích populací, nebo postupujícími změnami klimatu, které oceány oteplují a okyselují.

Globální dohoda o ochraně oceánů

Nyní svitla jiskřička naděje, která by mohla život v oceánech zachránit. Jednotlivé státy letos v březnu na půdě OSN schválily přelomovou Globální dohodu o ochraně oceánů. Její součástí je také plán na vytvoření sítě plně nebo vysoce chráněných rezervací ve všech světových oceánech. Dohoda se týká volných moří, tedy oblastí, které se nacházejí za hranicemi území pod kontrolou pobřežních států.

Čtěte také: Sociální sítě a ekologický aktivismus

Pro ochranu oceánů jsou mořské rezervace naší nejúčinnější možností. Je nutné vytvářet rozsáhlá chráněná území, tak jako národní parky na souši. Pouze oceánské rezervace jsou schopny předejít hrozbám průmyslového rybolovu a těžby a poskytnout mořskému životu příležitost pro obnovu. Zatím však není co slavit. Globální dohoda o oceánech ještě nebyla oficiálně ratifikována a již se objevuje nová hrozba, kterou předchozí dohoda dostatečně neřeší. Oceánografové, biologové a další vědci se shodují na tom, že hlubinná těžba by způsobila rozsáhlé znečištění, ohrozila rybí populace a zničila mořské ekosystémy. Kvůli riziku nevratných škod žádají alespoň dočasné moratorium.

Organizace Greenpeace nedávno upozornila na nebezpečí nově vznikajícího destruktivního průmyslu hlubokomořské těžby, o jehož zastavení se může zasloužit i ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela a jeho podřízení. Česká republika má totiž svého zástupce v Radě Mezinárodního úřadu pro mořské dno (ISA - International Seabed Authority). Greenpeace požaduje, aby Česká republika vyslala svého zástupce na zasedání Rady ISA v jamajském Kingstonu a hlasovala pro moratorium na hlubokomořskou těžbu.

Výzvu Oceány bez těžby, která požadavek na zastavení hlubokomořské těžby obsahuje, již podepsalo přes 25 tisíc lidí z České republiky. Hlubinné zdroje naší planety se stávají předmětem enormního zájmu, především v souvislosti s biliony konkrecí manganu, niklu a kobaltu, které se rozprostírají na dně oceánů. Právě to je hlavní argument těžařského odvětví. Nicméně výzkumy německých kolegů ve spolupráci s Ökoinstitut e.V. odhalily, že přitom není třeba spoléhat na těžbu surovin z mořského dna.

Klíčem k udržitelnému získávání a využívání surovin není vyhledávání zdrojů na mořském dně, nýbrž důsledné uplatňování principů cirkulární ekonomiky a recyklace surovin.

Bělení korálů

Jižní část australského Velkého bariérového útesu kvůli tepelnému stresu způsobenému klimatickou změnou zasáhlo rozsáhlé bělení korálů. Vědci se obávají, že by současný stav mohl během tohoto roku vyústit dokonce až v sedmé masové bělení v této významné útesové lokalitě. Během bělení korálů odumírají symbiotické mikrořasy, které jim pomáhají fotosyntetizovat a také chrání jejich povrch. Korálům bez nich zůstane jen vápenatá kostra, a jsou tak méně odolné a v důsledku toho může dojít i k jejich úhynu. V současnosti k bělení dochází hlavně kvůli rostoucím teplotám oceánů, které způsobuje El Niño, ale i klimatické krize.

Vědci zatím provedli letecké průzkumy postižené oblasti, v rámci nichž přeletěli 27 pobřežních útesů u Keppelových ostrovů a Gladstone a 21 útesů v oblasti Capricorn Bunkers u pobřeží jižního Queenslandu. Podle pozorování zjistili, že bělení útesů je rozsáhlé a zasáhlo všechny zkoumané útesy.

Podle odborníků může v průběhu tohoto roku pokračující bělení být tak rozsáhlé, že se zařadí k minulým masovým bělením, které proběhly v letech 1998, 2002 a potom 2016, 2017, 2020 a 2022.

Jak se můžeme podílet na ochraně korálových útesů?

Globální oteplování, znečištěné životní prostředí, nadměrný rybolov, bezohledný turismus. To vše se podílí na zkáze korálových útesů, jednoho z nejrozmanitějších ekosystémů naší planety. Co můžeme v běžném životě dělat pro jejich záchranu? Světové korálové útesy podléhají zkáze, koráli vymírají. Pokud se nepodaří situaci zvrátit, bude to znamenat ekologickou katastrofu.

Podle Jana Freidingera, vedoucího biodiverzitní kampaně ekologické organizace Greenpeace ČR, decimuje korálové útesy především kombinace těchto tří vlivů - znečištění oceánů, změna klimatu a nadměrný rybolov. Je čas se zamyslet, jak se na nich můžeme podílet co nejméně.

Přirozené prostředí korálových útesů, které do své současné podoby rostly stovky let, čelí stále většímu znečistění. Oceány samozřejmě znečišťuje rybolov, lodní doprava, o nehodách tankerů nemluvě. Celých 80 % veškerého znečištění má ovšem na svědomí lidská činnost na pevnině. Asijské fabriky vyrábějí i pro nás a znečišťují i za nás, to je bez debaty. Nabízí se zamýšlet se nad vlastní ekologickou stopou. Upřednostňovat zboží vyrobené blízko a z lokálních surovin. Snižovat spotřebu energií z fosilních zdrojů, nutně nejezdit všude vlastním autem, využívat hromadnou dopravu, více chodit pěšky. Výfukové plyny přímo znečišťují oceány (smog a nečistoty z pneumatik stékají ze silnic do půdy, z půdy pronikají do podzemích vod a řekami doputují až do moří), a navíc ještě urychlují globální oteplování. Jeho zastavení je přitom obecně jednou z hlavních podmínek, má-li lidstvo zkázu korálů, kterou způsobilo, zastavit.

Plasty a korálové útesy

Co se týče znečištění planety, samostatnou kapitolou jsou plasty. Každý den je ho víc a víc i v mořích a oceánech, ve kterých pochopitelně nijak nemizí. Naopak, pluje po hladině, vytváří celé „ostrovy odpadků“. Uvolněné plastové mikročástice se mohou stát potravou mořských živočichů, korály nevyjímaje. Ti dokonce podle studie Bostonské univerzity z roku 2019 mohou mikroplasty upřednostňovat před svou přirozenou potravou. Plasty se do moří dostávají nejen přímo z pobřeží, ale také z vnitrozemí, kterým protékají řeky. Míří tam tak z celého světa, Evropu a Česko nevyjímaje.

Organizace Greenpeace tento jev před pěti lety mapovala ve své studii. Mikroplasty tehdy obsahovalo devět z deseti vzorků vody z Vltavy a Labe. Průměrná zjištěná koncentrace 3,7 mikroplastových částic na litr korespondovala s výsledky podobných studií ze zahraničí. Jak se na tomto jevu podílet co nejméně? Samozřejmě poctivě třídit, ale ideálně se pokusit do našich životů implementovat i co možná nejvíce „zero waste“ principů. Pro začátek zkusit kupovat co nejvíce potravin a dalšího zboží bez zbytečných obalů. Můžeme se v této souvislosti zaměřit i na to, do čeho se oblékáme. Omezit syntetické oblečení, při jehož praní se právě uvolňují mikroplasty, které i z Česka putují do moře.

Omezení spotřeby ryb

„Chceme-li chránit ekosystémy korálů, je třeba také omezit spotřebu ryb a mořských plodů a s tím spojené ‚přelovování‘ oceánů. Kupovat jen takové ryby a mořské plody, jež nebyly loveny vlečením obřích sítí po mořském dně, které za sebou zanechává jen spoušť,“ upozorňuje Jan Freidinger. Nadměr a bezohledný rybolov poškozuje korálové útesy mechanicky, rybářské lodě navíc přispívají ke znečišťování oceánů. Některé rybolovné techniky jsou doslova destruktivní. Rybolov za pomoci vlečných sítí, takzvaný bottom trawling, je jednou z nich. Obří sítě jsou lodí taženy po mořském dně a ničí při tom vše, co tam žije a roste. Ekologické organizace tuto techniku rybolovu přirovnávají k pálení deštných pralesů.

S výběrem v supermarketu může pomoci certifikace. Divokých ryb se týká certifikát MSC. Vydává jej mezinárodní nezisková organizace Marine Stewardship Council a potvrzuje tím, že je rybolov udržitelný a probíhá bez narušování mořských ekosystémů. Certifikát MSC má poskytovat záruku zachování přirozené populace mořských živočichů. Není samospásný, ale nabízí alespoň základní záruku, že se daný producent vyhýbá nejhorším rybolovným praktikám.

Chování v blízkosti korálů

Je tu čas dovolených, kdy se řada z nás přiblíží korálům na dosah. Sahat na ně bychom ale rozhodne neměli, ani je při šnorchlování omylem poplácávat ploutvemi, či z nich dokonce odlamovat kousky na památku. Za to v řadě destinací hrozí i tučné pokuty. Schránky korálů rostou velmi pomalu, co je odlomeno za vteřinu, dorůstá roky. Při koupání a potápění v moři je zkrátka třeba chovat se uvědoměle a ohleduplně, korály neničit a nesahat na ně. Jen se dívat.

Opalovací krémy a korály

V souvislosti s vymíráním korálů se v posledních letech často hovoří o opalovacích krémech. V místech, kde se koncentrují turisté a potápěči, se jich dostávají do moří litry denně a často obsahují látky, které jsou pro korály toxické. Například syntetický UV filtr oxybenzon je pro ně prokazatelně zhoubný a už koncentrace okolo 0,14 miligramů na litr mořské vody je schopen zahubit polovinu přítomných larev korálů. Stále víc oblíbených turistických destinací zakazuje používání pro korály toxických opalovacích krémů zákonem.

Naopak přírodní produkty, například s obsahem minerálních filtrů, jako je oxid zinečnatý a oxid titaničitý, by měly být pro korály i životní prostředí neškodlivé. Problematika je samozřejmě složitější a rozhodně je rozumné si ji nastudovat a vybírat opalovací krémy nejen podle ochranného faktoru a ceny, ale také podle jejich složení. Tak aby chránily naše zdraví, a neškodily přitom křehkým mořským ekosystémům.

Tabulka: Hlavní faktory ohrožující korálové útesy

Únik ropy u Mauricia

Ačkoli se podařilo zastavit šíření ropné skvrny, která u ostrova Mauricius vznikla po nehodě japonského plavidla, ochránci dál bijí na poplach. Mauricius je totiž velice důležitým místem pro biodiverzitu. Mnoho zdejších druhů, které nenajdete jinde na světě, je tak v ohrožení. Podle ochránců přírody jsou již první korálové útesy ropou zasaženy. I přesto, že se šíření ropy podařilo zastavit a veškerá zbylá ropa byla z plavidla již odčerpána, ochránci přírody zůstávají pesimističtí. Korálové útesy a mangrovy mauricijských vod představují vzácný ekosystém. Ten bude podle biologů uniklou ropou silně ovlivněn. Právě korály a mořské rezervace, ve kterých se nacházejí, lákají do zdejších končin turisty a představují velkou část příjmů mauricijského rozpočtu. Nyní hrozí, že kvůli úniku ropy zbělají a zahynou.

Podle odborníků je totiž navzdory sebelepší snaze možno vyčistit z moře jen asi deset procent uniklé ropy. Na Mauriciu již nyní loví z vody mrtvé hvězdice či ryby. Podle ochránců přírody katastrofa smaže dvacet let snah o záchranu zdejšího životního prostředí.

tags: #greenpeace #korálové #útesy

Oblíbené příspěvky:

• Vztah člověka a přírody v historické ekologii
• Statistiky ekologického zemědělství v ČR
• O izolaci skládek odpadu
• Zelený trend a realita
• Koš na tříděný odpad: Jak vybrat?