Proč kosi mizí z přírody: Příčiny a možná řešení

Jeden z našich nejznámějších zahradních ptáků, kos černý, v českých zahradách pozvolna mizí. Data ze soutěže Živá zahrada, pravděpodobně nejstaršího projektu občanské vědy v oblasti přírody, ukazují, že tento pěvec, který byl ještě před několika lety téměř všudypřítomný, se začal objevovat stále méně často.

Živá zahrada, kterou organizuje Český svaz ochránců přírody (ČSOP), funguje už od roku 2004 a spoléhá na dobrovolné pozorovatele, kteří zaznamenávají výskyt konkrétních živočichů ve svých zahradách. První výsledky vánočního kola loňského roku potvrzují trend, který ornitologové sledují už delší dobu. Zatímco ještě v roce 2016 byl kos černý pozorován na 97 zahradách ze sta, nyní se jeho výskyt snížil na pouhých 74 procent zahrad.

Podobně dramaticky klesají i počty jiného dříve běžného návštěvníka zahrad, zvonka zeleného. Malý pěvec byl ještě před pár lety pravidelným zimním hostem, dnes ho lidé vidí jen zřídka. Naopak úplně nejběžnějším ptačím druhem, jehož výskyt se pohybuje kolem 90 zahrad ze sta, je sýkora koňadra.

Možné příčiny úbytku kosů

U kosů je situace komplikovaná tím, že jejich populace je citlivá na různé nepříznivé vlivy. První velký pokles ve výskytu kosů v Česku byl zaznamenán v letech 2018-2019 v souvislosti s virem USUTU, na který jsou kosi extrémně citliví.

• Virus USUTU: Usutu virus je africký flavivirus přenášený zejména komáry, který způsobuje onemocnění hlavně u ptáků. Zaznamenány však byly i případy onemocnění u lidí. V roce 1996 byl virus poprvé zaznamenán i v Evropě, a to v Itálii, kde způsobil rozsáhlou úmrtnost u kosů černých. Následně se začal šířit i do dalších evropských zemí, včetně České republiky.
• Změny v zemědělské krajině: „Potíže mají všechny druhy, které jsou v úzkém kontaktu se zemědělskou půdou. To je ta skutečná katastrofa, která se v Česku odehrává. Na kosy přišel virus, ten zase odejde, nebo se mu kosi přizpůsobí. Ale způsob, jakým se devastuje zemědělská krajina, je dost strašný a nevratný,“ vysvětluje šéf ochránců přírody.
• Úbytek hmyzu: „Hmyz zcela jasně mizí, s ním zmizí i hmyzožraví živočichové,“ upozorňuje Petr Stýblo. Sem patří nejen hmyzožraví pěvci, ale třeba i obojživelníci.
• Činnost člověka: Drastické nesmyslné ořezávání dřevin a keřů, se stalo každoroční samozřejmostí. Všechny vodorovné a převislé větve jsou důsledně odstraněny a ponechány jen silné vertikální. Není třeba dodávat, že takový keř minimálně stíní půdní povrch, což vede k vysýchání půdy a omezení potravní nabídky.

Kos černý - zajímavosti

Kos černý je jedním z našich nejznámějších ptáků. Jeho černé peří se stalo symbolem elegance, byl často inspirací pro básníky, spisovatele i výtvarníky. Kos patří již neodmyslitelně do naší přírody. V dnešní době žije nejčastěji blízko lidí, potkáme jej na vesnicích i ve městech.

Čtěte také: Boží Dar: Nesouhlas s vymezením CHKO

Kos byl původně plachým ptákem. Útočištěm mu byly husté lesy. Teprve ve 20. století přivykl kos přítomnosti člověka a začal se vyskytovat také ve městech. Stav, kdy volně žijící živočich žije v blízkosti člověka se nazývá synantropie. Kos černý je typickým příkladem synantropního druhu. Dokonale se přizpůsobil životu ve městě nebo na vesnici, kde vyhledává zahrady, parky a jiná alespoň trochu zarostlá místa.

Proč je pro kosa výhodné žít v blízkosti člověka?

Ve městě má kos mnohem širší možnosti obživy. Vhod mu přijdou kromě bezobratlých živočichů také drobné plody, které rostou často právě u lidských obydlí. Samci kosa černého mají tmavé černé peří. Neplatí to ale pro všechny. Vzácně můžeme narazit na kosa s několika bílými pery. Někteří jedinci mohou být dokonce celí bílí. Jak je to možné? Jde o barvenou odchylku, se kterou se můžeme setkat i u jiných druhů. Odborně se této odchylce říká leucismus.

To, že můžeme občas narazit na kosa s touto odchylkou je způsobeno právě změnou jeho životního prostředí. V divoké přírodě by se bílý kos stal velmi nápadným a velmi pravděpodobně by jej ulovil některý z predátorů. V blízkosti člověka se to tak často nestane, protože je zde predátorů méně. Kos s bílým peřím se tak mnohem pravděpodobněji rozmnoží a předá své geny další generaci.

Kosy černé jsou častí návštěvníci krmítek pro ptáky. A tak jej mnoho z nás automaticky považuje za stálého ptáka. Málokdo ví, že jde o částečně tažného ptáka. Někteří kosi odlétají trávit zimu k Atlantiku nebo ke Středozemnímu moři. Týká se to hlavně lesní populace kosů. Z městských kosů odlétají jen někteří, bývají to nejčastěji mladí jedinci nebo samice.

Kos černý zpívá nejčastěji velmi brzy ráno a večer před setměním. Městští kosi se přizpůsobili i světelnému režimu v obcích a velmi často si prozpěvují také v blízkosti pouličního osvětlení. Kosí trylky ohlašují příchod jara a znějí až do léta. Pokud je mírná zima, můžeme je zaslechnout i v zimě. Svým zpěvem si kos vyznačuje své teritorium, brání ho a informuje samičky o tom, že je tu pro ně.

Čtěte také: Oslava Přírody: Počátky

Zajímavé je, že vědci v kosím zpěvu rozpoznali imitaci zpěvu jiných ptáků, různých zvuků nebo lidského hlasu. Každý zná kukačku a její kladení vajec do cizích hnízd. Pokud kukačka nenajde vhodnější hnízdo, tak snese vajíčko i do kosího hnízda. Nicméně mláďata, která se narodí v kosím hnízdě, jsou většinou odsouzena k velmi krátkému životu. Žádná studie zatím nebyla schopná přesně vysvětlit, jak je možné, že se kos naučil tomuto problému tak dobře čelit.

Kos černý (latinsky Turdus merula) patří do čeledi drozdovitých. Samec má černou barvu a svítivě žlutý zobák. Samice je hnědá. Velikostně je kos podobný hrdličce: měří 23-29 cm, váží 75-135 g a rozpětí jeho křídel je 34-39 cm. Přirozeně žije v Evropě, severní Africe a v jižní Asii.

Samice snáší 4-6 vajec, a to až čtyřikrát ročně v období od dubna do července. Barva vajec je modrozelená s hnědými fleky. Na vejcích sedí pouze samice. Mláďata se líhnou přibližně po 14 dnech. O mláďata pečují oba rodiče.

Co můžeme pro kosa černého udělat?

„Určitě ano, ponechat část keřů neupravených, v zahradách a na obecních pozemcích ponechat přes zimu kupy větví, aby se měl kde ukrýt a získat potravu, ponechávat delší travní porosty a kde to jde, nechat listí na zemi co nejdéle.

Kromě Živé zahrady, jejíž další kolo proběhne o čtvrtém květnovém víkendu, se každoročně koná i sčítání ptáků na krmítkách zvané Ptačí hodinka. Do Ptačí hodinky se může zapojit každý - stačí si vyhradit jednu hodinu mezi 9. a 11. lednem a zaznamenávat všechny ptáky, které uvidíte ve svém okolí, ať už na zahradě, balkoně nebo v parku.

Čtěte také: Brněnská příroda: Kam na výlet?

„Naplněné krmítko může přilákat více ptačích návštěvníků, ale podmínkou pro sčítání to není. Podstatné je hlavně to, abychom po dobu sčítání zůstali na stejném místě a měli dobrý výhled do okolí. Z tohoto důvodu není možné sčítat pomocí webkamer - spousta ptáků by nám mohla uniknout,“ uvedl koordinátor Ptačí hodinky Filip Tuháček z České společnosti ornitologické.

Výsledky sčítání mohou pozorovatelé vložit do online formuláře na webu ptacihodinka.cz. Podle dat z minulého ročníku bylo během sčítání zaznamenáno téměř 780 tisíc ptáků a zapojilo se více než 36 tisíc lidí.

Český svaz ochránců přírody už každoročně vyhlašuje na poslední květnovou sobotu soutěž Živá zahrada. Ochranáři k tomuto kroku přistoupili poté, co zjistili alarmující skutečnost, že z naší krajiny neuvěřitelnou rychlostí mizí řada živočišných druhů. Co je příčinou tohoto úbytku?

„Je to sterilní prostředí, které jsme vytvořili z našich zahrad,“ uvádí ochranáři na svém webu. „Intenzivně sekáme trávníky, vysazujeme řadu rostlin, které se do naší krajiny nehodí, stavíme zelené neprostupné ploty, zapomněli jsme na přirozená zákoutí a zdobíme si okolí cizokrajnými dřevinami.“

Vznikají tak sice na oko krásné plochy, ty jsou ale zcela nepřátelské k přírodě a k živočichům. Soutěž spočívá v tom, že na své zahradě od pátku 26. května do neděle 28. května budete pozorovat zvířecí mumraj na vaší zahradě. I letos vydali ochranáři seznam živočichů, na které se letošní pozorování zaměřuje. Velký důraz je kladen na ptáky. V hledáčku milovníků přírody se tak ocitl letos na jaře například kos černý.

Stejně tak jsou na tom vrabci polní a vrabci domácí. Dřív nechyběli nikde, dnes se tímto druhem pyšní jen 84 procent českých zahrad. Neměli bychom ale hledět jenom k obloze a je potřeba se zaměřit i na jiné živočišné druhy. Rapidně mizí z našich zahrad ježci. Podle posledních údajů se vyskytují jen na 35 procentech našich zahrad.

Na webové stránce projektu Živá zahrada se můžete o jednotlivých zkoumaných druzích více dočíst. Největším vítězstvím je v tuto chvíli úžasný pocit, že jste právě díky vaší zahradě zvrátili vymírání některých živočišných druhů. Tím se do dnešního dne pyšní jen devadesát zahrad v naší zemi.

tags: #proč #kosi #mizí #z #přírody

Oblíbené příspěvky:

• Literární význam přírody v poezii
• Příroda poznání podle Descarta
• Továrna na recyklaci v Uherském Brodě
• Ohrožené druhy čtení v ČR
• Komfortní nádoby na tříděný odpad