Emisní třída kotle udává množství škodlivých emisí, které kotel vypouští do ovzduší. Každý kotel na tuhá paliva produkuje emise. Na základě jejich množství a účinnosti kotle se zařízení zařazuje do jedné z pěti emisních tříd. Čím méně škodlivin kotel vypouští, tím vyšší emisní třídu má. Emisní třída kotlů na tuhá paliva tak přímo určuje jeho ekologičnost a provozní budoucnost.
Systém emisních tříd vznikl v roce 2003. Kotle vyrobené před tímto datem nejsou do žádné třídy zařazené - označení tehdy ještě neexistovalo. Důraz na emisní třídy se začal klást po roce 2000. To je důvod, proč na starších kotlích žádné označení emisní třídy nenajdete. To jsou však právě ty kotle, na které se kontroly zaměří nejdříve.
Rozdělení vychází z hodnocení účinnosti a emisí dle normy ČSN EN 3035:2012. Norma ČSN EN 303-5 rozděluje kotle na pevná paliva do tříd na základě jejich emisí znečišťujících látek a účinnosti. Tato norma na základě měření množství emisí při jmenovitém výkonu 100 % a 30 % určuje zařazení kotle do příslušné třídy. Kotel je zařazen do příslušné emisní třídy na základě srovnání naměřených hodnot emisí s mezními hodnotami stanovenými pro jednotlivé třídy.
Sledují se emise zejména oxidu uhelnatého (CO), dále organicky vázaného uhlíku (OGC) a TZL (tuhých znečišťujících látek, uhlík vysrážený ve formě sazí). Tyto mezní hodnoty jsou pak stanoveny na základě dávky paliva (ruční/samočinná), paliva (biologické/fosilní) a jmenovitého výkonu kotle v kW.
Pro zařazení do příslušné třídy musí kotel splnit limitní hodnoty pro emise i účinnost zároveň. Pokud model z pohledu emisí vyhovuje požadavkům třídy 4, ale svojí účinností odpovídá třídě 3, bude zařazen k nižší z uvedených tříd. Měření obou hodnot probíhá při 100 % a 30 % jmenovitého výkonu.
Čtěte také: Škoda Octavia: Generace proti sobě
V současné době jsou kotle kategorizovány do 5 emisních tříd - třídy 1, 2, 3, 4 a 5. Čím vyšší je emisní třída, tím nižší jsou emise znečišťujících látek, nejvhodnější jsou tedy kotle emisní třídy 5.
Ke splnění požadavků na nízké emise a vysokou účinnost spalování je důležité dostatečné množství kyslíku a prostředí s vysokými teplotami. Klíčová je vysoká míra řízení spalovacího procesu - možnost přesného dávkování paliva a spalovacího vzduchu.
Právě emisní třída je součástí výrobního štítku i technické dokumentace kotle. Emisní třídu kotle najdete na výrobním štítku. Ten se nachází přímo na kotli, obvykle na zadní nebo boční straně. Pokud tuto informaci nemůžete z výrobního štítku vyčíst, projděte dokumentaci kotle. Pokud štítek nemůžete najít, kontaktujte výrobce kotle.
Na výrobním štítku se uvádí celková třída kotle, nikoliv emisní třída. Pojem emisní třída se sice běžně užívá, ale normativně ani legislativně není definovaný.
Podle Světové zdravotnické organizace způsobí znečištění ovzduší každoročně předčasné úmrtí sedmi milionů lidí. Kotle na tuhá paliva patří k největším místním zdrojům znečištění - zejména v zemích, jako je Česká republika, kde se uhlím a dřevem topí ve velké míře. Cílem plošného zákazu je tedy chránit lidské zdraví a prostředí, v němž všichni společně žijeme.
Čtěte také: Více o škole v přírodě
Proto již v roce 2012 vznikl zákon o ochraně ovzduší. Jeho nejdůležitějším bodem je zákaz používání kotlů na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy. Zákaz se týká kotlů na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy z celkem pěti. Tyto kotle vypouštějí do ovzduší největší množství škodlivin a zároveň mají nízkou energetickou účinnost.
Od 1. září 2024 je v České republice zakázán provoz kotlů na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy. Tyto kotle neodpovídají moderním standardům a produkují nadměrné množství emisí. Zákaz se týká také kotlů vyrobených svépomocí nebo těch, které vůbec nedisponují certifikací o emisní třídě.
Důležité termíny:
Od 1. září 2024 mají domácnosti povinnost prokázat, že pokud vytápí kotlem na pevná paliva, splňuje tento alespoň emisní třídu 3.
Počínaje 1. zářím 2024 mohou probíhat kontroly, které prověří, zda vaše vytápění splňuje alespoň 3. emisní třídu. Pokud nikoli, hrozí vám pokuta až 50 000 Kč, a to i opakovaně, dokud starý nevyhovující kotel nevyměníte. Pokuta za starý nebo neoznačený kotel se pak při kontrole může vyšplhat až na 50 000 Kč.
Čtěte také: Změny v Legislativě a Český Třetí Sektor
Termín ekodesign označuje soubor požadavků na nízkoemisní provoz kotlů dle nařízení Evropské unie 2015/1189. V souvislosti s emisními třídami kotlů jde ruku v ruce také Ekodesign. Jde o nařízení Evropské komise 2015/1189, které stanovuje požadavky na fungování kotlů na tuhá paliva.
Na rozdíl od emisních tříd je v případě ekodesign požadavků hodnocena celoroční účinnost kotle. Na rozdíl od emisních tříd se kromě emisí hodnotí i sezónní a celoroční účinnost kotle. Pro výrobce je ekodesign závazný od 1. 1. 2020. Všechny kotle, které se objeví na trhu po 1. lednu 2020, musí splňovat ekodesign.
Pokud stále vlastníte starší kotel 1. nebo 2. emisní třídy, je nejvyšší čas na výměnu - navíc můžete využít dotační programy:
Výměnu kotlů za ekologičtější modely, které by splňovaly alespoň 3. emisní třídu v současné době komplikuje i skutečnost, že se ceny energií turbulentně mění. Samotné kotlíkové dotace myslí především na nízkopříjmové skupiny obyvatel, tedy na starobní a invalidní důchodce a také na osoby, které pobírají příspěvek na bydlení. Těm stát vrátí až 95 procent z částky, kterou za nový kotel zaplatí.
Na kotle na biomasu můžete získat až 65 000 Kč, na kotle s celosezónním zásobníkem je dotace až 90 000 Kč a pro nízkopříjmové domácnosti až 110 000 Kč. Podporovány jsou také lokální zdroje na biomasu se samočinnou dodávkou paliva (sálavé, teplovzdušné nebo s teplovodním výměníkem), podpora činí 35 000 Kč.
Nově můžete čerpat dotaci dopředu a navíc využít i zvýhodněné úvěry, díky nimž lze získat až dvojnásobek poskytnuté dotace za výhodných podmínek.
tags: #kotele #treti #emise #co #to #je