Osobní Vztah Člověka k Přírodě v Diplomové Práci Jana Krajhanzla

V posledních čtyřiceti letech narostl interdisciplinární zájem o environmentální chování spolu s širokou pozorností zaměřenou na environmentální podmínky. Normativní výzkum v této oblasti se rozvíjel ruku v ruce s environmentální výchovou, zatímco deskriptivní výzkum, který se zabývá popisem vzorců lidské zkušenosti a chování, byl zastíněn. Tato nerovnováha ovlivnila současnou praxi: navzdory rozmanitosti technik a teorií týkajících se podpory proenvironmentálního chování zůstávají znalosti lidské zkušenosti a chování v environmentálně relevantních situacích poměrně omezené. Podobná nerovnováha existuje i v terminologii.

Předkládaná práce se zabývá především deskriptivní studií zkušeností a chování ve vztahu k přírodě se zvláštním zájmem o tzv. vztah k přírodě.

Zdá se, že se nestačí člověka zeptat, zda má nebo nemá rád přírodu. Protože lidé se zásadně liší v tom, proč ji mají rádi, co na ní mají nejraději a jak se to projevuje v jejich jednání.

Jan Krajhanzl ve své knize představuje svůj vlastní koncept pěti charakteristik přístupu člověka k přírodnímu prostředí. V první části knihy autor nejprve načrtne stručné charakteristiky osobního vztahu k přírodě. V druhé části se postupně všem věnuje podrobněji.

V celé knize se objevují citace ze zahraniční i české odborné literatury, ale i úryvky z beletrie. Svými environmentálními postřehy knihu obohacuje například Robert Fulghum nebo postavy Dostojevského románů. Své místo má i ukázka z dětského časopisu nebo televizního pořadu o vaření.

Čtěte také: Osobní vztah k přírodě - výzkum

Kniha má především pomoci pedagogům a odborníkům pohybujícím se v oblasti ekovýchovy zorientovat se v množství pojmů používaných ve vztahu člověka k přírodě. Autor si všiml, že ne vždy, když lidé hovoří o odcizení přírodě nebo ekogramotnosti, mají na mysli to samé. Užitečná ale může být i pro další lidi, kteří mají s ochranou přírody co do činění. Ocenit knihu mohou však i laici, které prostě zajímají jiní lidé a jejich názory a chtějí přijít na kloub jejich uvažování.

Kniha může pomoci vysvětlit a třeba i pochopit, proč se lovec i přes jejich zabíjení považuje za milovníka zvířat (a nemyslí tím až pokrm na talíři), nebo základ nedorozumění nekonečných diskuzí mezi myslivci se správcovským až panským přístupem k přírodě a biocentrickými milovníky zvířat. Podobné diskuze ostatně nevedou jen zastánci dvou nesmiřitelných táborů, ale jsou denním chlebem i ochránců přírody nebo úředníků.

Jak například přistupovat k invazivním druhům živočichů decimujícím tradiční druhy? Kniha odpovědi na konkrétní problémy ochrany přírody nedává, ani dát nemůže. Pomůže ale vysvětlit, proč se i ochránci přírody mohou někdy přiklánět k rázným řešením na úkor některého přírodního druhu. Proč po sobě může malíř - milovník krajiny v přírodě zanechávat zbytky jedovatých barev nebo se vegetarián štítit pavouka ve stanu. Lidé jsou plní protikladů. Někteří z nich mohou vášnivě milovat přírodu, chránit ji, ale špinavou žábu by do ruky nikdy nevzali. A naopak.

Přestože je kniha vědomě psána především pro pedagogy a lektory ekologických programů, autor se nesnaží čtenáře nijak poučovat. Ostatně nic není jenom černé, nebo bílé. Lidi, kteří se snaží navést společnost k přírodě a ohleduplnějšímu stylu života, Jan Krajhanzl varuje před možnými chybami a dobrými skutky „vedoucími do pekel“.

Nevytváříme snahou o člověka s velkou potřebou kontaktu s přírodou zástupy lidí toužících žít „v souladu s přírodou“ v satelitních městečkách na okraji měst? ptá se například.

Čtěte také: Osobní Ekologie: Recenze knihy

Po přečtení knihy si může každý čtenář zkusit svůj vlastní vztah k přírodě a životnímu prostředí upřímně charakterizovat.

Zatímco první tři charakteristiky jsou srozumitelné už podle názvu, poslední dvě si žádají bližšího vysvětlení. Etický postoj k přírodě je možné zjednodušeně popsat jako morální přesvědčení o pozici člověka v „přírodní hierarchii“, jeho vztah k mimolidskému světu.

Diplomová práce s názvem ''Nejen lidé, ale i hory a řeky mají své duše''. Vztah k přírodě současných českých pohanů. se zabývá vztahem současných českých pohanů k přírodě a je postavena na vlastním kvalitativním výzkumu - na základě zúčastněného pozorování a polostrukturovaných rozhovorů se třinácti českými pohany. Je zde využit koncept vícedimenzionální charakteristiky vztahu k přírodě, jak jej definoval ekopsycholog a sociální psycholog Jan Krajhanzl.

Čtěte také: Dopad emisních norem Euro na automobily

tags: #krajhanzl #jan #osobni #vztah #cloveka #k

Oblíbené příspěvky:

• Definice a význam ekologie pracovního prostředí
• Spolehlivé řešení pro vnitřní kanalizaci
• Jak kompostovat ve vyvýšených záhonech
• Jika Deep: Vlastnosti a specifikace
• BRESSER 100° WiFi Wildlife Camera - recenze