Krajina: Ekologie, Využití Území a Trvalá Udržitelnost

Krajina je ucelený systém, jehož popis v sobě propojuje problematiku mnoha oborů. V krajině na sebe působí přírodní a člověkem utvářené složky. Sousedící ekosystémy jsou vazbami propojeny do vyšších systémů a navzájem se ovlivňují i na velikou vzdálenost.

Pro člověka je krajina prostorem, kde chce realizovat širokou paletu potřeb - od získávání potravy a materiálu pro oděv a obydlí, stavbu sídel, po rekreaci a estetické zážitky, inspiraci.

Neuváženým zásahům, které by mohly mít na krajinu negativní a nevratné důsledky, mají předcházet nástroje k plánování využití krajiny (územní plánování, pozemkové úpravy) a k její ochraně (územní systémy ekologické stability, chráněné oblasti, Natura 2000).

Prvním vodítkem je skutečnost, že krajina je propojeným souborem ekosystémů. Plně funkční krajina se skládá ze zdravých ekosystémů; navíc platí, že krajina jako celek je tak silná, jak silný je její nejslabší článek.

Předpokládáme, že ekosystém je takzvaně ekologicky stabilní, pokud je víceméně přirozený, člověkem neovlivněný. Pokud je dostatečně velká část krajiny ekologicky stabilní, má to příznivý vliv na stav celé krajiny.

Čtěte také: Charakteristiky přírody ČR

V podstatě to znamená, že přirozené, člověkem neovlivněné ekosystémy v ní musí být zastoupeny v celé šíři svých druhů (lesy, louky, mokřady) a musí být propojeny v kvalitní síti tak, aby spolu jednotlivé součásti sítě měly spojení, mohly interagovat.

Krajina má být nejen ekologicky stabilní, má plnit také estetické funkce. Její estetická hodnota je nenahraditelná, vnímáme ji zejména tehdy, když se uchylujeme do určitého prostředí za odpočinkem a rekreací. Pro tyto hodnoty existuje také legislativní pojem: krajinný ráz.

Definice Krajiny

Existuje velké množství definic a pohledů na krajinu. Krajina je složitý systém, který nelze pochopit analýzou jeho jednotlivých částí, ale pouze systémovým a celostním (holistickým) přístupem.

• Právní pojetí: Krajina je část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky (§ 3 písm. k, zák. č. )
• Geografické pojetí: Troll (1950) definuje krajinu jako část zemského povrchu, která podle svého vnějšího obrazu a vzájemného působení svých jevů, tak jako vnitřních a vnějších vztahů polohy, tvoří prostorovou jednotku určitého charakteru a na geografických přirozených hranicích přechází v krajiny jiného charakteru.
• Ekologické (krajinně-ekologické) pojetí: Krajina je systémem přírodních, resp. přírodních a člověkem podmíněných elementů, jejichž vztahy mohou být harmonické či nevyvážené. Předmětem studia v tomto pojetí bývá struktura, funkce a dynamika krajiny.
• Ekonomické pojetí: Toto pojetí je projev antropocentrického též egocentrického postoje ve vztahu ke krajině.

Lipský (1999) v duchu ekosystémového pojetí definuje krajinu jako otevřený systém zemského povrchu formovaný všemi faktory (abiotickými, biotickými a antropogenními). Podobně Hadač (1982) chápe krajinu jako konkrétní soustavu abiotických útvarů, geobiocenóz, hydrocenóz a techno-antropocenóz.

Struktura Krajiny

Strukturu krajiny definuje Zonneveld (1995) jednoduše jako to co z krajiny vidí oči ptáka ve směru kolmém nebo šikmém k povrchu zemskému. Struktura krajiny je jedním z nejvýzanmějších faktorů ovlivňujících biodiverzitu, jako základní ukazatel ekologické hodnoty krajiny. Do značné míry determinuje i prostorovou distribuci živočišných populací, čímž ovlivňuje mj. zdravotní stav organizmů.

Čtěte také: MS kraj v dětské koláži: nápady a postupy

Forman a Gordon (1986) rozlišují tři základní skladebné součásti každé krajiny: krajinou matrix, enklávy a koridory. Matrix (matrice) je nejrozsáhlejší a prostorově nejspojitější skladebná součást krajiny. Matrix krajiny České republiky, resp. střední Evropy, je převážně tvořena ekologicky labilnějšími ekosystémy, zatímco úlohu „nositele“ ekologické stability přebírají enklávy a koridory.

Enkláva (ploška) je neliniový, tedy plošný útvar, vzhledem se lišící od svého okolí, často obklopena krajinou matrix. Enklávy se od sebe různí co do své velikosti, tvaru, typu, vnitřní heterogenity i vlastních hranic.

Koridor je pruh území, který stejně jako enkláva obklopen odlišným prostředím. Oproti enklávě má však výrazně liniový charakter. Koridory plní pět základních funkcí. Spojením dvou či více míst plní úlohu transportního prostředí., poskytují trvalé existenční podmínky některým druhům, samy o sobě ovlivňují okolní prostředí, mají bariérové, příp.

Vývoj Krajiny

Rozhodujícím obdobím pro vývoj přírodních charakteristik současné krajiny byly čtvrtohory (kvartér) Kvartér dal základní podobu dnešnímu reliéfu a znamenal nástup současných rostlinných a živočišných společenstev. Jeho charakteristickým cyklem je střídání bezlesé krajiny v glaciálech a zalesněné krajiny v interglaciálech.

Po vyhynutí většiny druhů v holocénu (době poledové) dochází k jejich opětovné migraci v důsledku především teplotních a srážkových změn. Postupně docházelo k osídlování chladných stepí borovicí a břízou (8-9 tisíc let př. Kr.), které byly s dalším oteplováním vytlačovány dubem a smrkem (6-7 tisíc př. Kr.), později bukem (od 5 tisíciletí př. Kr.).

Čtěte také: Environmentální studia města

Do té doby byla krajina ovlivňována výhradně přírodními faktory, zejména pak klimatem. S nástupem neolitu se začíná jako zcela nový krajinotvorný faktor uplatňovat i činnost člověka.

Gojda (2000) považuje za logické rozdělení vývoje evropské krajiny mírného klimatického pásma do 4 tzv. archetypů kulturní krajiny:

• Neolit (mladší doba kamenná) 5300 - 4300 př.
• Eneolit (pozdní doba kamenná) 4300 - 2200 př.
• Doba bronzová 2200 - 750 př.
• Starší doba železná 750 - 500 př.
• Mladší doba železná 500 - 0 př.

Klíčovým momentem pro vznik strukturované krajiny je vznik soukromého vlastnictví půdy. Za účelem výběru daní dochází k prvnímu zaměření půdy na pravidelné dílce.

Vliv Totalitního Režimu na Krajinu

Během totalitního režimu byla změněna krajinná mozaika. Totalitní režim se snaží vymazat paměť (lze pozorovat v naší krajině na rozorávání mezí, devastaci "božích muk" v polích, ale i ve vývoji pozemkových evidencí).

Od 50 let 20. století prodělala struktura zemědělské krajiny zásadní změny (LIPSKÝ, 2000, s. 10). LÖW, MÍCHAL (2003, s. 452; s. 453- 454, volně upraveno) v této souvislosti hovoří o komunismu v krajině.

se projevovalo uplatňováním jednotných systémů hospodaření bez ohledu na místní podmínky. V důsledku těchto opatření se zvýšila eroze půdy, odvodňovalo se i tam, kde to nebylo třeba. Tvar a velikost pozemků se přizpůsoboval zemědělské technice (vyráběné na míru stepním oblastem SSSR). Celé hospodářství se řídilo výnosem za jakoukoli cenu a ne efektivitou.

vedla k zničení osobního vlastnictví, proslavila se oráním mezí v padesátých letech (rozorání mezí mimo jiné znemožnilo identifikovat pozemky původních majitelů), odstartovala intenzivní erozní procesy v krajině, zhoršila vodohospodářské poměry v krajině a zpřetrhala citové vazby populace k venkovské krajině. Krajina se stala prostorem pro velkovýrobu.

Nástroje pro Ochranu Krajiny

Mezi nástroje pro ochranu krajiny patří:

• Územní systém ekologické stability (ÚSES)
• NATURA 2000
• Pozemkové úpravy
• Ochrana zemědělského půdního fondu (ZPF)

Územní Systém Ekologické Stability (ÚSES)

ÚSES je podle zákona č. Biotop, nebo centrum biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému.

Území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť.

Krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti.

NATURA 2000

NATURA 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena vymezenými ptačími oblastmi a vyhlášenými evropsky významnými lokalitami. (Zákon č.

Pozemkové Úpravy

Pozemkovými úpravami se prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, pozemky se scelují nebo dělí a zabezpečuje se přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny.

Dle SKLENIČKY (2003, s. 220-221) jsou pozemkové úpravy jedním z nejúčinnějších prostředků postupného zvyšování rozmanitosti struktury krajiny, čímž mimo jiné přispívají i k zvyšování její ekologické stability.

Mezi krajinotvorná opatření, která lze v rámci PÚ navrhovat jsou změny kultur, revitalizace vodních toků, zakládání prvků rozptýlené zeleně, výstavba polních cest, vodních nádrží apod.

Zemědělský Půdní Fond (ZPF)

Zemědělský půdní fond (ZPF) je dle zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně ZPF základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí.

Zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny (dále jen "zemědělská půda") a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (dále jen "půda dočasně neobdělávaná").

Rozptýlená Zeleň

Rozptýlená zeleň (TRNKA, 2001) byla v krajině likvidována jako překážka pohybu těžké mechanizace anebo redukována a poškozována, případně zatlačována na extrémní stanoviště. Za 35 let (1950 -1985) bylo v zemědělské krajině odstraněno 3 600 ha rozptýlené zeleně, 4 000 km liniové zeleně na ploše 1 400 ha a nejméně o 2 000 ha se zmenšila plocha zeleně kolem venkovských sídel.

Na základě podrobných průzkumů bylo konstatováno, že nejmenší podíl RZ, který je účinně schopen plnit své polyfunkční poslání, musí být vyšší než 1,5 % zemědělského půdního fondu. Tato výměra však platí především pro rovinatý terén, v němž by byla RZ optimálně rozmístěna tak, aby plnila především protideflační funkci při respektování funkcí dalších. V členitějším terénu podhorských a vrchovinných oblastí, zvláště tam, kde hrozí či probíhá vodní eroze, by měl být podíl RZ podstatně vyšší - cca 6 % zemědělského půdního fondu.

Návrat hodnotné RZ do krajiny je nutným předpokladem pro zastavení procesu destabilizace agrární krajiny, ochuzování přirozené biodiverzity na straně jedné a obnovy rozmanitosti krajiny a života v ní na straně druhé.

Chráněná Území

ZCHU jsou území přírodovědecky nebo esteticky velmi významná nebo jedinečná. Jejich síť je na našem území formována již od roku 1838. Spolu s jejich vyhlášením je nutné stanovit podmínky jejich ochrany a managementu.

• Národní parky
• Chráněné krajinné oblasti
• Národní přírodní rezervace (NPR)
• Přírodní rezervace
• Národní přírodní památka (NP)
• Přírodní památka
• Biosférická rezervace (BR)

tags: #krajina #ekologie #vyuziti #uzemi #ttp

Oblíbené příspěvky:

• Charakteristika jara
• Inspirace pro dárky pro outdoorové nadšence
• Emisní normy Středočeský kraj
• Bioodpad Velvary – informace
• Školy v přírodě Chlum u Třeboně: tipy na ubytování