Krajinná Ekologie: Studium Vzájemných Vazeb v Krajině

Krajinná ekologie studuje vazby mezi prostorovým uspořádáním a ekologickými procesy v krajině, tedy příčiny a následky krajinné heterogenity, a to v širším měřítku než je běžné u jiných ekologických disciplín. Těmito otázkami se zabývá krajinná ekologie.

Základní Principy a Cíle Krajinné Ekologie

Cílem tohoto předmětu je seznámit posluchače s teoretickými základy a metodami moderní krajinné ekologie a jejich aplikací v oblasti ochrany přírody a životního prostředí. Cílem předmětu je charakterizovat krajinu jako fenomén, identifikovat a poznat problémy využívání krajiny, uvést studenty do krajinně ekologických výzkumných metod a jejích aplikací.

Základní principy krajinné ekologie:

• Typologie krajiny
• Ekologické systémy v krajině
• Struktura krajiny
• Atributy krajiny
• Způsoby uspořádání v krajinách
• Dynamika a vývoj krajiny
• Gradient úprav krajiny - přírodní až městská krajina
• Stabilita a nestabilita v krajině

Aplikovaná a krajinná ekologie je díky svému zaměření relativně širokým oborem, který zahrnuje disciplíny čistě základního charakteru výzkumu, přes kombinovaný, výlučně aplikovaný výzkum nebo směry s inovativním potenciálem. Obor je založen na biologických (ekologických) a technických (inženýrských) základech. Tento interdisciplinární charakter se mimo jiné odráží v častém přiřazování témat disertačních prací na hranici standardně chápaných oblastí (např. Krajinná ekologie / krajinná architektura, ekologie / hydrologie, zemědělství / ekologie, rekultivace půdy / geochemie).

Témata moderní krajinné ekologie:

1. Krajinná ekologie jako vědní disciplína - definice a principy, historie, základní úkoly, vztah k dalším vědním oborům
2. Krajina a její dimenze - krajinná heterogenita, koncept měřítka (scale), hierarchická struktura krajinných komponent
3. Příčiny krajinného uspořádání - abiotické faktory, biotické interakce, antropogenní změny (land use, land cover change)
4. Data a technické nástroje pro studium krajiny (GIS, DPZ)
5. Měření a kvantifikace krajinného uspořádání - plošky-koridory-matice (patch-corridor-matrix concept), indexy krajinného pokryvu (landscape metrics), prostorová statistika
6. Dynamika krajiny - disturbance a disturbanční režimy, krajinná rovnováha, stabilita, resilience, vliv krajinného uspořádání na ekologické procesy (pattern-process), fragmentace
7. Organismy v krajině - krajinné uspořádání a jeho vliv na organismy, populace a společenstva, teorie ostrovní biogeografie, metapopulační teorie, zdroje a propady, koridory a konektivita, ekotony, identifikace vhodnosti habitatu, modelování distribuce druhů
8. Krajinná ekologie v domácí praxi - historický vývoj krajiny v ČR, ochrana krajiny v rámci ochrany přírody (VKP, ÚSES, CHÚ, NATURA 2000), mapování krajinného pokryvu a biotopů, krajinný ráz a jeho hodnocení, krajinné plánování
9. Definovat krajinu a vymezit krajinnou ekologii v systému ekologických vědních disciplin.

Krajina a Její Součásti

Krajina, krajinný typ, krajinná složka, krajinný prvek, krajinný segment - definice a význam. Základní principy krajinné ekologie. Typologie krajiny, kritéria pro typologii krajiny, typologie podle intenzity zásahu člověka do krajiny, podle způsobu využití a podle geomorfologických vlastností. Ekologické systémy v krajině, pojem ekosystém, ekotop, biocenóza.

Čtěte také: Definice krajinné a aplikované ekologie

Enkláva - vznik, velikost, význam tvaru enklávy, okrajový efekt, druhová diverzita enklávy. Koridory - vznik, funkce, typy, koridory kolem vodních toků, remízy a meze. Dynamika krajiny - původ a vývoj krajiny, přírodní procesy. Gradient úprav krajiny - přírodní až městská krajina. Zeleň v krajině - lesní a mimolesní. ÚSES. Krajinný ráz. Trvale udržitelný rozvoj. Pozemkové úpravy. Únosnost krajiny. Obnova krajiny - technologie obnovy krajiny podle typu devastace.

Dynamika Krajiny a Případové Studie

Práce se zabývá dynamikou středoevropské krajiny. Zahrnuty jsou čtyři případové studie zaměřené na dvě klíčová období environmentální transformace: pozdní glaciál a antropocén. Všechny případové studie spojuje krajinná škála jako prostorové měřítko zkoumaných jevů, tedy nejen jako prostorový rozsah výběru vzorků, jak je rámcově popsáno v úvodu. Zahrnuté studie se zabývají krajinou a vegetací posledního glaciálu, a to (1) srovnáváním pylových záznamů napříč ČR s využitím moderních analogií (zde z Jakutska), které ukázalo, že změna na přechodu pozdního glaciálu a holocénu nemusela být tak velká, jak se dosud předpokládalo. Alespoň někde mohly již během posledního glaciálu existovat lesy podporované táním permafrostu. Navazující studie (2) zkoumá, jak tání permafrostu, tzv. termokrasové procesy vedly ke genezi celé jezerní krajiny, jejíž dědictví na Třeboňsku nečekaně přetrvalo až do současnosti. Na to navazuje studie (3) využívající podrobného paleoenvironmentálního záznamu sedimentů objevených jezer s využitím především geochemických sedimentologických metod.

Fragmentace Krajiny a Její Důsledky

V dnešním globalizovaném světě dochází ke ztrátám a degradaci přírodního prostředí v globálním měřítku. Transformace produktivních ekosystémů na zemědělské plochy, kácení lesů a expanze lidských sídel a infrastruktury stojí za masivním ubývaním a fragmentací biotopů podporujících biodiverzitu. K tomu, abychom porozuměli jak fragmentace prostředí ovlivňuje distribuci a přežívání druhů, populací a společenstev, potřebujeme zkoumat změny ve struktuře a uspořádání krajiny a způsoby, jak organismy na tyto změny reagují.

Jakou roli hraje velikost a uspořádání habitatu na přežití populací ohrožených druhů? Jak struktura krajiny ovlivňuje šíření invazivních organismů a chorob? Jaký dopad má výstavba dopravních komunikací na populace migrujících živočichů?

Pozemkové Úpravy a Organizace Území

Pozemkovými úpravami se prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, pozemky se scelují nebo dělí a zabezpečuje se přístupnost a využití pozemků a vyrovnání jejich hranic tak, aby se vytvořily podmínky pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se k nim uspořádávají vlastnická práva a s nimi související věcná břemena. Současně se jimi zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny.

Čtěte také: Archeologie a krajina

Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování. Dle SKLENIČKY (2003, s. 220-221) jsou pozemkové úpravy jedním z nejúčinnějších prostředků postupného zvyšování rozmanitosti struktury krajiny, čímž mimo jiné přispívají i k zvyšování její ekologické stability. Je nutné, aby projektant měl k dispozici kvalitní podklady a aby dílčí problematiky (ÚSES, protierozní opatření, vodohospodářská opatření...) byly řešeny příslušnými odborníky.

Mezi krajinotvorná opatření, která lze v rámci PÚ navrhovat jsou změny kultur, revitalizace vodních toků, zakládání prvků rozptýlené zeleně, výstavba polních cest, vodních nádrží apod. Zejména rozmístění druhů pozemků, jejich velikost a tvar souvisí s podnikatelským záměrem hospodařícího subjektu (například výrobní zaměření, vybavení účelovou technikou). Některé požadavky na území (např. blokace pozemků, rozšiřování orné půdy) se mohou dostat do střetu s dalšími funkcemi krajiny. Nástrojem vhodného kompromisu se stává územní plánování.

Rozptýlená Zeleň a Její Význam

TRNKA (2001) uvádí, že rozptýlená zeleň byla v krajině likvidována jako překážka pohybu těžké mechanizace anebo redukována a poškozována, případně zatlačována na extrémní stanoviště. Za 35 let (1950 -1985) bylo v zemědělské krajině odstraněno 3 600 ha rozptýlené zeleně, 4 000 km liniové zeleně na ploše 1 400 ha a nejméně o 2 000 ha se zmenšila plocha zeleně kolem venkovských sídel.

Dle TRNKY (2007) se rozptýlená zeleň různého původu a vzhledu nachází ve všech typech krajin, přičemž v každém krajinném typu existují rozdílné požadavky na její optimální zastoupení. Na základě podrobných průzkumů bylo konstatováno, že nejmenší podíl RZ, který je účinně schopen plnit své polyfunkční poslání, musí být vyšší než 1,5 % zemědělského půdního fondu.

Význam forem RZ byl z pohledu ekologické stability agrocenóz podceněn v domnění, že ve zjednodušených agroekosystémech lze nahradit přirozené autoregulační mechanismy chemizací, především v oblasti ochrany rostlin.

Čtěte také: Ekologické aktuality

Negativní Vlivy Totalitního Režimu na Krajinu

Během totalitního režimu byla změněna krajinná mozaika. Totalitní režim se snaží vymazat paměť (lze pozorovat v naší krajině na rozorávání mezí, devastaci "božích muk" v polích, ale i ve vývoji pozemkových evidencí). TRNKA (2006, s. 196, upraveno) konstatuje, že z historických map, dobových fotografií a leteckých snímků, charakterizovala venkovskou krajinu drobnozrnná mozaika plošek polí, luk, pastvin, doplněná menšími ostrovy lesů a vesnickými sídly v okolí komunikací a vodních toků. Tento stav krajiny trval až do nástupu socialistické kolektivizace počátkem 50. let 20. století.

Pro moderní agrární technologie mnohé ekologicky zajímavé biotopy jako rybníčky, živé ploty, kamenice, remízky a selské (zatravněné) sady ztratily svůj hospodářský význam, mnohdy byly překážkou a byly opuštěny, nebo zcela odstraněny. Venkovská krajina ČR tak byla unifikována. Tato unifikace má environmentálně nepříznivý dopad.

Zrušením cest (rozorání) se krajina stává neprůchodnou. Mizí tradiční místní názvy z map i podvědomí. Krajina neslouží rekreaci, dá se v ní jen vyrábět (JELÍNEK, 1999, s. Od 50 let 20. století prodělala struktura zemědělské krajiny zásadní změny (LIPSKÝ, 2000, s. 10). LÖW, MÍCHAL (2003, s. 452; s. 453- 454, volně upraveno) v této souvislosti hovoří o komunismu v krajině.se projevovalo uplatňováním jednotných systémů hospodaření bez ohledu na místní podmínky. V důsledku těchto opatření se zvýšila eroze půdy, odvodňovalo se i tam, kde to nebylo třeba. Tvar a velikost pozemků se přizpůsoboval zemědělské technice (vyráběné na míru stepním oblastem SSSR). Celé hospodářství se řídilo výnosem za jakoukoli cenu a ne efektivitou.

Struktura Krajiny a Její Součásti

Krajina = otevřený, integrovaný a hiearchicky uspořádaný systém, specificky strukturovaný a dimenzovaný v prostoru a čase. Struktura vertikální je dána geomorfologií, výškovou členitostí terénu. Je výsledkem přírodních vlivů. Taková krajina je tedy tvořena tzv. Na krajinu ale nepůsobí pouze přírodní vlivy, člověk svými zásahy mění charakter a strukturu krajiny a překrývá krajinné složky tzv. krajinnými prvky (vznikají tedy spolupůsobením člověka a přírodních faktorů na krajinné složky) a tvoří tzv. krajinnou mozaiku.

Horizontální struktura vyjadřuje vztahy mezi jednotlivými částmi krajinné mozaiky. Z tohoto hlediska můžeme rozeznávat tři základní skladebné součásti krajiny - tzv. Krajinná matrice je největší a nejspojitější, dominantní (dominující) krajinnou složkou (např. v lesnaté krajině je to les, v zemědělské krajině pole apod.), rovněž v matrici dominující druhy převládají zároveň v celé krajině, má největší výměru a tedy největší vliv na dynamiku krajiny jako celku. Krajinné plošky (enklávy) představují neliniové, plošné útvary, které se vzhledem a podstatou liší od svého okolí (matrice).

Koridory představují liniové prvky území, které jsou podobně jako enkláva obklopeny odlišným prostředím (matricí nebo enklávami), jde o funkčně velmi významné prvky s liniovou strukturou zpravidla navazují na enklávy podobného typu. Terciární struktura - vybrané prvky socioekonomických systémů - jevů (nehmotné vztahy, limity se vztahem k a vlivem na hmotné prvky). Socioekonomické jevy (SEJ) v krajině tvoří tzv. funkční zóny (těžební a průmyslové areály, dopravní plochy, zemědělské kategorie, rekreační areály, chráněná území, lesnické kategorie), jsou nehmotné, proto se mohou prostorově překrývat.

Územní Systémy Ekologické Stability (ÚSES) a NATURA 2000

ÚSES je podle zákona č. Biotop, nebo centrum biotopů v krajině, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému. Území, které neumožňuje rozhodující části organismů trvalou dlouhodobou existenci, avšak umožňuje jejich migraci mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter síť. Krajinný segment, který na lokální úrovni zprostředkovává příznivé působení základních skladebných částí ÚSES (biocenter a biokoridorů) na okolní méně stabilní krajinu do větší vzdálenosti.

Generel ÚSES vymezuje ÚSES jen na základě přírodovědných hledisek. Je vymezován co nejvolněji a jsou v něm vyjádřeny pouze přírodní danosti (trvalé ekologické podmínky a vyspělá a okamžitě nenahraditelná společenstva) (LÖW a kol. Plán ÚSES slouží orgánům ochrany přírody pro vymezení místního, regionálního i nadregionálního ÚSES. Plán je podkladem pro projekty ÚSES, provádění pozemkových úprav, pro zpracování územně plánovací dokumentace, lesních hospodářských plánů event. osnov. Jeho úkolem je prostorově a funkčně definovat nároky ÚSES v daném území (LÖW a kol.

Projekt ÚSES je souborem přírodovědné, technické, ekonomické, organizační a majetkoprávní dokumentace. Je závazným podkladem pro provádění pozemkových úprav a součástí lesních hospodářských plánů (event. osnov). Jeho úkolem je připravovat, kontrolovat a evidovat realizaci dané skladebné části ÚSES, která byla již jednoznačně prostorově vymezena a schválena v plánu ÚSES (LÖW a kol. NATURA 2000 je celistvá evropská soustava území se stanoveným stupněm ochrany, která umožňuje zachovat typy evropských stanovišť a stanoviště evropsky významných druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany nebo popřípadě umožní tento stav obnovit. Na území České republiky je Natura 2000 tvořena vymezenými ptačími oblastmi a vyhlášenými evropsky významnými lokalitami. (Zákon č.

Instituce a Organizace v Oblasti Ochrany Krajiny

• Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR)
• Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)
• Česká geologická služba
• Ministerstvo zemědělství
• Katastr nemovitostí ČR
• Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti
• Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy Praha (VÚMOP)
• Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka
• Zemědělská vodohospodářská správa (ZVHS)
• CENIA

Monitorování Krajiny

Monitorování (monitoring) je v přírodních vědách i v ochraně přírody často užívaným metodickým postupem. Monitorování (resp. biomonitoring), je v ochraně přírody již řadu let využíváno při studiu kvantitativních i kvalitativních změn v populacích ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů na řadě lokalit. Výsledky jsou pak využívány pro management těchto lokalit.

Příkladem významné aplikace biologického monitorování v ochraně přírody je monitorování změn ve využívání krajiny a účinků ztráty stanovišť a izolace populací (SPELLERBERG, 1995, s. LIPSKÝ (2000, s. 5) uvádí, že na sledováni změn v krajině lze aplikovat mnohé metody monitoringu životního prostředí.

Interpretace Krajiny

Interpretace znamená výklad, objasnění, tlumočení. Krajinnoekologická interpretace je zaměřena na tvorbu účelových (funkčních) vlastností krajiny (HRNČIAROVÁ, a kol, 2006, s. 156). Interpretačním procesem rozumíme vhodné přetransformování analytických ukazatelů do takových ... Slovo ekologie se skloňuje ve všech pádech nejenom v médiích, ale je obsaženo také v názvech mnoha výrobků. Historie vědní disciplíny zvané ekologie se začala psát v roce 1869, kdy německý biolog Ernst Haeckel definoval ekologii jako vztah organismů ke svému prostředí.

tags: #krajinna #ekologie #se #zabyva #predevsim #co

Oblíbené příspěvky:

• Přírodní motivy na Lenovo K5
• Bezobalový obchod s kavárnou
• Srovnání ekologických nik
• Historie baziliky sv. Václava
• Důležité informace o svozu odpadu v Chržíně